Duchovnost: co to je a co není

University of the West Indies, Kingston, Jamaica
10. ledna 1968

Duchovnost je bezmezná svoboda člověka na lodi jeho života:
svoboda cesty jeho života, svoboda od bolestí jeho života a svoboda za dosaženími jeho života.

V duchovnosti je nejvzdálenější vize člověka.
V duchovnosti je nejbližší skutečnost člověka.

Bůh má Soucit. Člověk má aspiraci. Duchovnost je světlo vědomí, které sjednocuje aspiraci člověka a Soucit Boha.

Duchovnost říká člověku, že člověk je Bohem zahaleným a Bůh je člověkem odhaleným. Duchovnost není únik ze světa skutečnosti. Duchovnost nám říká, co je pravá skutečnost a jak ji můžeme zde na zemi objevit. Duchovnost není popřením života, ale nejčistším přijetím života.

Život musíme bezvýhradně přijmout. Život musíme oduševněle poznat. Život musíme úplně přeměnit. Život musíme věčně žít.

Duchovnost není píseň nevědomosti. Je to matka koncentrace, meditace a realizace. Koncentrace mě dynamicky vede k Bohu. Meditace tiše přivádí Boha ke mně. Realizace mě ani nevede k Bohu, ani nepřivádí Boha ke mně.

Realizace mi odhaluje, že Bůh je modrým ptákem Nekonečné Skutečnosti a já jsem zlatými křídly Božské Pravdy.

Duchovnost mi ukázala rozdíl mezi mým mluvením a mým tichem, mezi mou myslí a mým srdcem. Při mluvení se snažím něčím stát. V tichu jsem.

Když otevřu svá ústa, Bůh zavře mé srdce.
Když zavřu svá ústa, Bůh otevře mé srdce.

Má mysl říká: „Bůh mě potřebuje.“ Mé srdce říká: „Já potřebuji Boha.“
Má mysl chce Boží stvoření vlastnit, zatímco ho zanedbává. Mé srdce chce Boží stvoření obejmout, zatímco mu slouží. Má mysl říká, že neví, jestli myslí na Boha, nebo na sebe. Někdy má mysl cítí, že pokud ona nemyslí na Boha, ani Bůh nemyslí na ni. Mé srdce vidí a cítí, že Bůh na něj myslí, dokonce i když ono na Boha nemyslí. Duchovnost mi potají řekla, co je mou nejvyšší potřebou a jak ji mohu naplnit.

Co je mou nejvyšší potřebou? Boží Požehnání.
Jak ji mohu naplnit?
Prostě tak, že si půjčím z Boží Banky.
Jak zaplatím svůj dluh? Snadno!
Tak, že si z Boží Banky půjčím znovu.
Musím si ale půjčit moudrost a nic jiného.
Moudrost vlastněna, dluh vymazán.
Vskutku, tato moudrost je dechem duchovnosti.

Jsem pokusem Boha.
Dal mi mé jméno: věda.

Jsem zážitkem Boha.
Dal mi mé jméno: duchovnost.

Jsem realizací Boha.
Dal mi mé jméno: jednota — jednota uvnitř, jednota navenek.

Bůh je mou Skutečností.
Nebe je mou Nesmrtelností.
Země je mou Božskostí.
Na zemi rostu.
S Nebem se stávám.
V Bohu jsem.