Putování astrálnem

„Mistře,“ řekl jeden žák: „je příliš silný déšť, abychom teď odešli domů. Mohl bys nám povědět několik příběhů o své okultní moci?“

„Je už pozdě, mé děti“, odvětil Mistr. „Požádejte mě někdy jindy, abych vám vyprávěl okultní příběhy.“

Mistr se na několik minut odmlčel. „Dobrá“, souhlasil nakonec. „Povím vám několik příběhů, které jsem slyšel od lidí v mé předchozí inkarnaci. Uvěříte tomu, že si váš Mistr může vzpomenout na věci, které se udály před mnoha a mnoha lety? To znamená, že i nyní má tento chlapík malou okultní moc.“

„Věříme ti, Mistře,“ odpověděli žáci se smíchem: „a dychtíme po tom uslyšet několik tvých krásných příběhů.“

Mistr chvíli meditoval a poté začal.

„Byl kdysi kdosi velice mladý, bylo mu devět nebo deset, a slyšel od svého otce příběh o astrálních cestách. Ačkoliv cítil, že jeho otec nikdy nelže, myslel si, že si snad dělá jenom legraci. Otec mu vyprávěl, jak kdysi jeden dvorní soudce řešil proces. Zničehonic vstoupil do místnosti indický budhistický mnich, šel přímo k soudci a řekl: ´Medituj, medituj´. U dvora právě probíhalo zasedání, ale mnich vstoupil dovnitř a požádal soudce, aby meditoval. ´Nevíš proč?´ otázal se mnich. ´Víš, že tvá manželka je v Londýně. Toto je nejvýznamnější chvíle. Podívej se na hodiny. Nyní si uvědom časový rozdíl mezi tímto místem a Londýnem. V tuto chvíli tvá manželka dává život nejkrásnějšímu dítěti.´

Ke svému velkému překvapení obdržel soudce o osm hodin později telegram z Londýna. Telegram obsahoval nejšťastnější zprávu o narození dítěte. A čas přesně souhlasil s dobou mnichova zjevení.

O šest měsíců později mnich znovu přišel ke dvoru. Tentokrát soudci řekl: ´Chci vidět tvou ženu´. Soudce byl mnichovým příchodem nesmírně potěšen, a tak jej doprovodil ke své manželce. Ta řekla: ´Ó, už jsem tohoto muže viděla dříve. Přišel za mnou do nemocnice.´

Otec řekl svému synkovi, že to bylo jemnohmotné tělo budhistického mnicha, které odešlo do nemocnice v Londýně, zatímco mnich sám zůstal v Indii. Bohužel, synek tomuto příběhu neuvěřil. Když naslouchal vyprávění svého otce, pomyslel si, že snad mnich nějakým způsobem odněkud dostal telegram. Bránil se spoustou pošetilých argumentů.

Když tento chlapec dosáhl věku dvaceti let, měl učitele, který k němu byl velice laskavý. Oba žili v duchovní komunitě blízko Himálají. Učitel i mladý muž si mezi sebou vytvořili velice blízký vztah, ve všech druzích literárních i politických diskusí. Oba nalezli úžasnou zálibu jeden v druhém. Jednou se přihodilo, že učitelova švagrová měla podstoupit v Bombaji vážnou operaci. Mladík se setkal s touto ženou jednou nebo dvakrát. Zatímco operace probíhala, mladík řekl svému učiteli: ´Nedělám si starosti o tvou švagrovou. Vím, že bude v pořádku.´

Učitel odvětil: ´Těší mne tvá útěcha.´

´Během několika hodin,´ řekl mladík, ´ti budu schopen říci všechny podrobnosti o té operaci. Dokonce i nyní bych ti mohl sdělit několik údajů, ale bohužel, astrální kanál nefunguje dobře.´ Mladík měl na mysli, že astrální cestování je značně závislé na silách v éteru. Někdy je dokonce i pro zkušené okultisty obtížné cestovat skrze éter. Ten den bylo ve vnitřním světě velice špatné počasí. Když učitel uslyšel tato slova od svého mladého přítele, smál se a smál. Mladík si řekl sám pro sebe: ´I přestože mi nevěří, chci svého učitele utěšit. Byl ke mně tak laskavý.´ Tento rozhovor se odehrál asi v deset hodin ráno. V jednu hodinu se mladík vrátil do domu svého učitele a řekl: ´Operace dopadla neobyčejně dobře; byla stoprocentně úspěšná. Nedělej si prosím vůbec žádné starosti.´

Učitelova žena byla náhodou v Bombaji se svou sestrou. Mladíka do té doby viděla už mnohokrát. Zatímco žena byla mimo operační pokoj, viděla živě tohoto mladého muže, přestože byl se svým učitelem vzdálen více než tisíc mil. Její sestra, která byla operována, byla uspána chloroformem po obvyklém indickém způsobu. Ale přesto také ona viděla mladíka třikrát nebo čtyřikrát během operace. Když vše skončilo, řekla: ´Viděla jsem zde mladého muže, ale zapomněla jsem jeho jméno. Je to přítel tvého manžela. Co tady dělal? Až budeš psát svému muži, zeptej se ho na to prosím.´

Během následujícího dne, ve dvě nebo ve tři hodiny ráno, obdržel mladíkův učitel telegram od své ženy. Stálo v něm, že operace dopadla velice dobře. V telegramu také bylo, že obě sestry měly vizi. Přestože jedna sestra byla mimo pokoj, zatímco druhá byla operována, obě spatřily stejného mladého muže. Po dobu čtyř nebo pěti minut je s úsměvem sledoval, dávaje jim pocit jistoty a důvěry. Poté co učitel obdržel tuto zprávu, stěží mohl dočkat rána, aby mohl zavolat svého mladého žáka a ukázat mu telegram.

Když konečně začalo svítat, učitelův sluha zaklepal na dveře mladíkova domu tak, že přitom málem vylomil dveře. Volal jej, že učitel by se rád dozvěděl, jak se daří jeho švagrové. Mladík se spěchem přišel do učitelova domu; sotva jej učitel přátelsky objal, hned mu ukázal telegram a řekl: ´V tomto světě je velmi obtížné něčeho dosáhnout, ale ještě obtížnější je zatajit to. Zde je důkaz, že sis osvojil tyto síly; ale kdy jsi toho dosáhl? Byl jsi se mnou deset nebo jedenáct let. Jak je možné zatajit takové věci? Má žena byla v Bombaji tolikrát nemocná. Protože máš tyto okultní síly, mohl jsi jí snadno pomoci. Jak je to možné, že jsi nám nikdy nic neřekl, ani nám neukázal své schopnosti?´

Mladý muž odvětil: ´Má schopnost je schopností se shůry; není mou. Jelikož není mou, jak bych ji mohl použít podle své libovůle? Pouze když je to přikázáno, nebo alespoň schváleno shora, mohu ji použít.´

O několik měsíců později učitelova švagrová náhodou spatřila mladíka na ulici. Ponejprv se na něj na minutu nebo na dvě zadívala. Poté začala doslova křičet radostí. Ztropila skutečnou scénu.“