Božská ochrana zachraňuje

Mistr poté řekl: „Mohu říkat stovky lží, ale myslíte, že bych si mohl vymyslet takovéto příběhy, pokud by se vůbec nestaly? Vyzývám vás, lidi, abyste uvážili, zda si dokážete takto nepřetržitě vymýšlet. Vím, že někteří z vás dokážou lhát a také to dělají. Nuže, Bůh vám lidem buď odpustil, nebo tak učiní. Někteří z vás řeknou, že jsem si tyto příběhy přečetl. Je pravda, že jsem přečetl mnoho, mnoho příběhů. Snad jsem mohl číst také mnoho, mnoho příběhů o okultních silách, které jste naneštěstí nečetli. Možná vám tedy říkám všechny tyto příběhy svým jménem. Mohla by to být pravda, to nepopírám. Kromě toho, hned na začátku jsem vám řekl, že se tyto příběhy nestaly v mém životě. „

  „Mistře,“ řekl jeden z žáků: „i přesto, že si děláš legraci, jak můžeš říct, že nevěříme tomu, že tyto události z tvého minulého nebo přítomného života jsou pravdivé? My ti věříme! Prosím, pověz nám ještě nějaké další.“

  Mistr odvětil, že bude pokračovat pod jedinou podmínkou; žáci musí uvěřit, že tyto příběhy nejsou jeho výmysly a že nemají žádnou spojitost s jeho osobním životem v předešlých inkarnacích.

  Všichni nadšeně souhlasili, jen aby už jejich Mistr pokračoval ve vyprávění.

  Mistr si s úlevou oddechl a řekl: „Dovolte mi tedy pokračovat“.

  „Jednoho dne jel ke hřišti mladík na kole, se třemi nebo čtyřmi svými přáteli. Jeho míčky byly svázány v síťce. Znenadání se síťka zachytila do drátů kola, a vzápětí byla zachycena i chlapcova pravá noha. Udělal salto ve vzduchu a spadl na zem. Seběhli se lidé alespoň ze sedmi obchodů na každé straně ulice. Mysleli si, že by mladík mohl být vážně zraněný, ne-li dokonce mrtev. Ale on se jen zvedl ze země a smál se na ně. Když spadl, uviděl před sebou tři veliké polštáře a božskou bytost, která se na něj usmívala. Pochopitelně přistál na těchto polštářích, bez sebemenší stopy po nějakých boulích nebo modřinách; jen trocha prachu. Jeho hlava a šíje byly naprosto v pořádku. Pouze kolo bylo rozbité a mladík ho tam musel nechat.

  Jindy při jízdě na kole spadl tento mladík do veliké jámy. Během pádu uviděl kruh božského světla. V tomto kruhu bylo bengálsky napsáno ´Ma´, což znamená ´Matka´. Jeho kolo bylo opět zcela zničené, ale mladíkovi se nestalo naprosto nic.“

  „Mistře,“ řekla jedna mladá žena: „kdysi jsi nám řekl, že ve své poslední inkarnaci jsi chtěl kolo, ale bylo pro tebe tak veliké, že tvůj otec podplatil prodavače, aby ti řekl, že kolo není na prodej.“

  „Máš naprostou pravdu, mé dítě,“ řekl Mistr. „Opravdu. Tolik jsem dychtil po tom mít kolo, že jsem utíkal do úřadu mého otce abych mu to řekl. Můj otec cítil, že by to pro mě mohlo být nebezpečné dostat takové kolo, a tak poslal mého bratra, aby tomu muži zaplatil za to, že mi řekne, že to kolo není na prodej. Jen půl hodiny poté, co se můj bratr s prodavačem takto domluvili, jsem přišel zpět do obchodu a zjistil, že kolo není na prodej; nemohl jsem si ho koupit. Ale později toho dne jsem dostal tříkolku. To bylo povoleno. Můj otec měl samozřejmě pravdu. V tomto věku, i když jsem seděl jen na nosiči našeho kola, vždycky jsem padal.

  Jednou, když mi bylo osm nebo devět let, vzal mě náš poslíček dozadu na své kolo, abychom v obchodě koupili párátka. Když jsme tam přijeli, uviděli jsme několik vysokých, statných Kábulanů s obrovitými turbany. Četl jsem o nich, a když jsem je uviděl na vlastní oči, začal jsem ječet. Myslel jsem, že nás ohrožují. Říkal jsem si: ´Ó, chtějí nás zabít!´ a strachy jsem spadl z kola. Když jsem spadl, poslíček se snažil otočit a spadl na mne i se svým kolem. Také on strachy plakal, ale jeho pláč byl zapříčiněn něčím jiným. Myslel si, že až mě přivede domů, celého poškrábaného a špinavého, že ho můj otec vyhodí. Ale můj otec byl soucitný a řekl poslíčkovi jen to, že od tohoto dne má zakázáno brát mě na kolo.“

  „Měl jsi vůbec někdy nějakou vážnou nehodu?“ zeptal se jeden žák.

  „Jednou, v mé minulé inkarnaci, má duše dokonce opustila tělo,“ řekl Mistr.

  „Co se stalo?“ otázal se žák.

  „Také v tomto vtělení jsem přikládal velikou důležitost sportu a byl jsem šampiónem v běhu. Noc před důležitým závodem mi náš doktor chtěl dát trochu magnéziového mléka. Moc se mi ten nápad nelíbil, ale doktor řekl, že mi dá jen velmi slabou dávku. Ó Bože, jak jsem trpěl po celou noc! Příštího rána jsem běžel prvních 300 metrů nejrychleji. Potom jsem znenadání vůbec nic neviděl. Závěrečných sto metrů mého sprintu se zvrtlo v ranní procházku; všichni mne předběhli. Během posledních padesáti metrů bylo vše bílé, absolutní čistota. Jen co jsem přešel cílovou čáru, zhroutil jsem se. Má duše opustila tělo.“

  „Tvá duše to nechtěla udělat, nebo snad ano?“ zeptal se jeden žák. „Bylo to jen proto, že fyzické tělo bylo tak vyčerpané?“

  Mistr odpověděl: „Duše nechtěla odejít, ale fyzično chtělo zemřít. Ptáček duše skutečně odlétl pryč; byla to opravdová smrt. Ale Matka Kálí, nejrychlejší nástroj moci Nejvyššího, zastavila duši, když odlétala a násilím ji vrátila zpět do mého těla.“

  „A kdyby Matka Kálí nepřišla, nezachránil by tě Sám Nejvyšší?“ zeptal se žák.

  Mistr se usmál a řekl: „Kde je rozdíl mezi Nejvyšším a Mahakali? Jsou neoddělitelně jedním. Mahakali je skutečně nejvyšším aspektem Boha, Božské Matky.“

Creative Commons License
Na toto dílo se vztahuje licence Creative Commons s atributy: "Uveďte autora", "Neužívejte komerčně" a "Neměňte obsah".

Sri Chinmoy, Putování astrálnem.Poprvé vydáno nakladatelstvím Madal Bal v roce 1994.

Toto je 170th. kniha, kterou Sri Chinmoy napsal od svého příchodu na západ v roce 1964.

Poznámka:

Zveřejňujete-li na jiných stránkách zkopírovaný text, doplňte prosím následující informace o licenčních podmínkách:


Sri Chinmoy
Z knihy Putování astrálnem, dostupné pro zveřejnění podle "Creative Commons license"

Close »