62. Zející propast

Zející propast mezi
mým stromem vize a mou rostlinou skutečnosti.
Zející propast mezi
místem, ve kterém rád žiji a místem, kde žiji.
Miluji žít pod nebeskou klenbou.
Běda, má existence žije
v údolí stínu smrti.
Mír zmizel z mých vzpomínek;
blaženost také.
Vím ale, že kyv kyvadla
změní mou tvář a osud.
Mé odevzdání nejvyšší
oddá loď mého snu
s pobřežím skutečnosti.