Když někdo umírá, jaký by měl být postoj jeho nejbližších?

Sri Chinmoy: Všichni jsme jako cestující, kteří jedou ve stejném vlaku. Jeden z cestujících dojel do své cílové stanice. On zde musí vystoupit, my však musíme pokračovat a jet dál. Musíme pochopit, že hodina smrti byla schválena Nejvyšším. Žádná lidská bytost nemůže zemřít bez souhlasu nebo bez povolení Nejvyššího. Máme-li tedy víru v Nejvyššího, cítíme-li lásku k Nejvyššímu a jsme Mu oddáni, potom ucítíme, že Nejvyšší je nekonečně soucitnější než kterákoliv lidská bytost, že je nekonečně soucitnější než my, kteří chceme mít své nejdražší u sebe. I když je tím, kdo umírá, náš syn, matka nebo otec, musíme pochopit, že je nekonečně dražší Nejvyššímu než nám. Nejvyšší je náš Otec i naše Matka. Odejde-li jeden člen rodiny za otcem a matkou, ostatní členové z toho nikdy nebudou smutní.

Pokud jsme přijali duchovní život a chceme mít opravdovou radost, musíme vědět, že ji získáme pouze odevzdáním svého života Vůli Nejvyššího. V této chvíli možná nevíme, jaká je Vůle Nejvyššího, ale víme, co je to odevzdání. Chce-li Nejvyšší někoho odebrat z našeho života, musíme to přijmout. „Nechť se stane Vůle Tvá.“ Máme-li takový přístup, potom budeme mít největší radost. A právě tato radost bude největší službou tomu, kdo se chystá odejít. Když se naprosto odevzdáme Nejvyššímu, stane se takové odevzdání doplňující silou pro odcházející duši, která zde trpí spoutáním. A tak odevzdáme-li svou vůli Vůli Nejvyššího, toto odevzdání skutečně přinese mír, nepomíjející mír duši, která se chystá opustit pozemskou scénu.

Lidé, kteří začali s meditací a koncentrací, získávají letmé vzpomínky na své předchozí inkarnace. Jestliže věříme, že jsme měli minulost, a víme, že máme přítomnost, potom můžeme cítit, že také budeme mít nějakou budoucnost. Pokud víme toto, musíme si být stále vědomi významné pravdy: žádná smrt neexistuje. V Bhagavadgítě se praví: „Tak jako člověk odkládá staré šaty a obléká si nové, tak i duše opouští fyzické tělo a vstupuje do nového.“ Když víme, že umírající člověk jenom odkládá staré tělo do doby, než přijme nové, a když to ví i on sám, jak potom můžeme mít strach?

Nevíme, co smrt doopravdy je — proto chceme zůstat na zemi tak dlouho, jak je to jen možné. Skutečnou smrtí však není zánik fyzického těla. Opravdová smrt, duchovní smrt, je cosi jiného.