Kapitola čtvrtá: Smrt a život: Dva nerozluční bratři [fn: DR 26-27. Následující dvě pasáže aforismů napsal Sri Chinmoy v Indii v roce 1962 a jsou převzaty z jeho knihy "Dech Věčnosti"]
Smrt
Smrt je přirozená. Nic přirozeného nemůže být škodlivé. Smrt je odpočinek. Odpočinek je přestrojená síla pro další dobrodružství.Překonat smrt na současném stupni lidského vývoje může být nemožné. Ale překonat strach ze smrti je nejenom proveditelné, ale i nevyhnutelné.
Smrt je běžným znamením, že duše v daném těle a v daných podmínkách vyčerpala možnosti svého pokroku.
Když síla možného prohrává se silou nemožného, nazývá se to smrt.
Neužitečný život je srdečnou pozvánkou pro smrt.
Smrt je spojovníkem mezi rostoucím strachem člověka a jeho ubývající životní energií.
Ten, kdo dává přednost smrti před životem, musí jenom vyšplhat na strom. Ale ten, kdo dává přednost životu před smrtí, musí nejenom vyšplhat nahoru, ale také slézt zpět dolů, aby dělal Boží práci.
Když se k člověku přiblíží smrt, jeho psychická bytost řekne: „Smrti, počkej chvíli, ať se rozmyslím, co budu chtít vykonat v další inkarnaci.“ Smrt řekne: „Promiň, ale žádáš o laskavost nesprávnou osobu. Jediná sekunda prodlení z mé strany může přidat něco cenného k tvým zkušenostem tohoto života.“
Smrt říká, že je nesmrtelná. Lidské dosažení říká: „Máš pravdu, smrti. Je však také pravda, že my neustále záříme nad samotnou tvou hrudí. A nejenom to, my navždy záříme uvnitř tebe, skrze tebe a nad tebou.“
