Proč se schovávám?¹⁹

„Můj Pane Nejvyšší, čím to je, že se před Tebou chci někdy schovávat? Čím to je, že se před Tebou někdy zoufale snažím skrývat své myšlenky? Čím? Čím? Je to tím, že se Tě bojím? Anebo je to tím, že Tě miluji a cítím, že Tě zraní, když budeš znát mé nehezké a nečisté myšlenky na fyzické úrovni? Na vnitřní úrovni vím, že Tě nikdy nemohu oklamat. Na vnější úrovni mám však vinou své chytré mysli pocit, že Tě určitým lidským způsobem oklamat mohu — že možná nevíš o všech spletitostech lidského života. Řekni mi, proč se před Tebou chci schovávat a proč před Tebou chci skrývat své myšlenky.“

„Mé dítě, do určité míry je pravda, že se Mne bojíš. Proto se přede Mnou schováváš. Zároveň je do určité míry pravda, že se bojíš, že Mne — to znamená lidské vědomí ve Mně — zraní, když uvidím, jak trpíš nezdravými myšlenkami. Protože jsem se s tebou ztotožnil, nepochybně trpět budu. Hlavním důvodem je ale něco jiného. Nevědomě, pokud ne vědomě, si libuješ v životě nevědomosti. Chceš se přede Mnou schovat, protože víš, že přestože jsi teď vědomě pro život moudrosti, život nevědomosti tě stále ovládá a panuje nad tebou. Uchováváš si tyto myšlenky, protože cítíš, že je to něco, co můžeš mít, zatímco božské myšlenky, osvěcující myšlenky, Nebeské myšlenky jsou možná všechny mentální halucinací. Takhle uvažuješ, a proto nevědomě, pokud ne vědomě, opatruješ své nebožské myšlenky a uchováváš si je.

Mé dítě, rád bych ti však řekl, že se Mne nesmíš bát ani nesmíš mít pocit, že Mne zraníš. To božské ve Mně tě nikdy nebude trestat. To božské ve Mně nebude nikdy zraněno tvými tak zvanými nedostatky. Takových hloupých pocitů, myšlenek a představ na fyzické úrovni se můžeš snadno zbavit. Chceš-li se těchto sil zbavit, prostě na Mne mysli jako na odpadkový koš nebo jako na popelnici. Na fyzické úrovni jsou to dvě správná místa, kam můžeš zahodit všechno, co nechceš. Chceš-li se na duchovní úrovni těchto nezdravých myšlenek zbavit, oduševněle a oddaně je do Mě vhoď. Cokoliv, čím trpíš, vhoď do Mě. Jsem tu pro tvé osvícení, pro tvé zdokonalení, a proto nebudu nikdy spokojený, dokud neuvidím tvou zásadní proměnu.

Musíš cítit, že tvé nedostatky jsou Mými nedostatky. Sám sebe se nebojíš, nesnažíš se schovat sám před sebou, protože víš, že to jsi ty. Podobně když na Mě dokážeš myslet jako na svou rozšířenou a zvětšenou skutečnost, když dokážeš cítit, že tvé ruce se prodloužily, že všechno, co máš, se rozšířilo a že v tomto rozšířeném a zvětšeném vědomí jsme ty a Já jedním, pak uvidíš, že to, co v tobě má být přeměněno, je také Mými nedostatky.
Neobávej se Mne tedy a neboj se, že Mne lidským způsobem zraníš. Ciť, že jsem tvým univerzálním Životem, tvým všepřesahujícím Životem. Proč by ses Mne měl obávat? Jsme jedním, věčně jedním, neoddělitelně jedním. To menší v nás je osvěcováno světlem té větší, osvícenější, dokonalejší, více naplňující a více božské části.“