Boj¹⁵

„Můj Pane Nejvyšší, schvaluješ můj bojující život? Souhlasíš s pokrokem, který dělám skrze bojování? Mám pocit, že dělám pokrok, jen když bojuji; cítím, že dělám pokrok, jen když musím překonávat překážky.“

„Mé dítě, ty se zcela mýlíš. Duchovní život, skutečný život, nepotřebuje boj vůbec. Existují dvě příčiny boje, které pocházejí buď z tvojí existence, nebo mimo tvou existenci. Uvnitř tebe je strach, pochyby, úzkost, obavy, podezření, nejistota, nečistota a mnoho špatných sil. Tyto špatné síly občas řádí. Také platí, že tyto špatné síly se nachází mimo skutečnost tvého těla, mimo skutečnost tvého bytí a přicházejí na tebe útočit. Když vyneseš do popředí své vlastní špatné síly, pokud tyto síly vyjdou zevnitř, začneš bojovat. Stejně platí, že pokud na tebe zaútočí síly zvenčí mimo, začneš bojovat. Takže co musíš udělat je to, že osvítíš špatné síly, které jsou uvnitř tebe, aby se mohly stát pozitivními silami. A síly, které na tebe útočí zvenku, musí být vyzvány, musíš s nimi bojovat a podmanit si je.

Říkáš, že děláš pokrok jen tehdy, když čelíš boji. Můžeš si myslet, že bojovný život je příležitost udělat pokrok. Ale mohou tam být další okolnosti, které vůbec nevidíš. Život boje se může snadno stát životem vzpoury. Ty se snažíš něco získat, naplnit si svou touhu; ale přijde čas, kdy uvidíš, že neexistuje žádná naděje na naplnění tvé životní touhy. Pak se vzdáš, protože jsi zklamán, a ze zklamání přichází vzpoura. Můžeš se usilovně modlit, můžeš usilovně meditovat, můžeš dělat mnoho věcí, které Mě těší, ale proto, že nenaplním tvou touhu, máš pocit, že nejsem potěšen. Co pak uděláš? Vzdáš se. Uděláš něco víc. Budeš zklamaný a můžeš se vzbouřit proti Mé Existenci. Pak se přestaneš modlit a meditovat a nebudeš se snažit udržet se Mnou žádné spojení.

Tak vždy říkám svým žákům, aby byli opatrní. Život boje neznamená život pokroku. Kolem tebe existuje mnoho sil, mnoho překážek, které jsou nežádoucí a nezvané. Takže nevynášej do popředí své vlastní špatné síly, které si berou formu boje. Ne, ne, to je špatně. Nezvětšuj víc temné síly a nevytvářej si pro sebe další problémy. Ne, ne, měj jen dětský postoj. Buď spontánní, buď šťastný. Dítě nevytváří problémy, a tak může dostat úsměv od svých rodičů. Ono dělá všechno spontánně, a z jeho spontánního chování jsou jeho rodiče šťastní. Stvořitel a stvoření jsou také takoví. Když stvoření nabídne Stvořiteli úsměv, v té chvíli je Stvořitel okamžitě nakrmen. Cítí, že dostal všechno.

Když se dítě usmívá, i když je to jen malý úsměv, matka cítí, že dostala celý svět. Podobně, když se matka usmívá, nebo otec se usmívá, dítě cítí, že dostalo celý svět. Matka je prosebník a dítě je také prosebník. Zde také, Bůh Stvořitel a Bůh stvoření jsou stejní prosebníci. Nebo můžete říct, že se mohou stát kompletní, integrální a celí jen tehdy, když si vymění své vzájemné úsměvy.

Jako hledající musíte nabídnout váš úsměv spontánním jednáním, protože spontánní jednání samo o sobě je úsměvem. Takže vyrůstejte jen v tom úsměvu. Chovejte se jako dítě: buďte spontánní ve všem, co děláte a říkáte. Uvnitř této spontánnosti uvidíte svůj úsměv, a uvnitř úsměvu uvidíte svou spontánnost. Váš úsměv a Boží úsměv se udržují navzájem naživu. A budou to dělat celou věčnost. Co Bůh a člověk od sebe potřebují, je oduševnělý úsměv, plodný úsměv. Uvnitř tohoto malého semínka úsměvu existuje celý kosmický Strom Života. Takže se nemusíte snažit budovat svůj život prostřednictvím boje. To je špatná cesta. Nenásledujte cestu boje: následujte pouze cestu spontánnosti, způsob spontánního úsměvu, který je jedinou potravou, jediným naplněním Boha a člověka.