Věda a duchovnost

Vědecká a duchovní dosažení člověka jsou vědomým světlem inspirace a mocí aspirace Božské potřeby k dosažení dvou cílů: uvědomění si nesčetných potřeb a nekonečných schopností těla a projevení transcendentální vize světa Za, kterou má duše, zde na zemi, v bezprostřednosti dneška.

Věda je ta cenná věc na zemi, kterou tlačí vpřed planoucí představivost a kterou táhne vpřed její vlastní rostoucí zkušenost. Duchovnost je ta cenná věc na zemi, kterou uvnitř nese naplňující aspirace a později ji vynáší na povrch, kde se může vědomě sjednotit s Bohem — oblastí zkušenosti, Bohem-zkušeností a Bohem-Tím, kdo zažívá zkušenost.

Máme ve své živé paměti, že věda postupuje velmi rychle, zatímco lidské štěstí znepokojivým tempem ustupuje. Dnešní svět vidí třepotající se plamínek duchovnosti, avšak zítřejší svět bude zaplaven světlem duchovnosti, předurčeným a nařízeným.

Věda se nyní zabývá především materiálním světem. Co je ostatně materiální svět? Je to svět, který nevěří v možnost a nevyhnutelnost božského života.

Duchovnost se nyní zabývá především vnitřním světem. Co je to vnitřní svět? Je to svět, který říká, že možnost božského života na zemi je dnes nepochybně neskutečná, ale zítra bude možná, pozítří dosažitelná a den poté už bude nevyhnutelná.

Věda má schopnost ukázat lidstvu plné rozvinutí mentálního života. Duchovnost má schopnost ukázat lidstvu možnost a nevyhnutelnost života za myslí, supramentálního života.

Plodná představivost ve světě vědy je rychle následována vnějším pokrokem a světovými objevy. Oduševnělá aspirace ve světě duchovnosti je ochotně následována vnitřním pokrokem a sebeobjevením.

Věda a moderní život jsou navzájem nepostradatelné. Moderní život je oko, věda je schopnost vidění. Duchovnost a budoucí život lidstva budou navzájem nepostradatelné. Budoucí život lidstva bude plně probuzeným vědomím a duchovnost bude jeho vedoucí a naplňující duší.

Věda sama o sobě se stala uměním a toto umění teď musí stát bok po boku s ostatními druhy umění. V moderním světě se žádné umění nemůže ve své plnosti vyjádřit bez pomoci vědy. Duchovnost je nejvyšší umění přeměny naší přirozenosti. Bůh Nejvyšší Umělec používá duchovnost k tomu, aby světu božsky odhalil ztělesněnou božskou Skutečnost a transcendentální Pravdu člověka.

Člověk hořce volá vědu, aby naplnil své praktické vnější potřeby.
Člověk bezmocně volá duchovnost, aby naplnil své osobní vnitřní potřeby.

Společným přítelem temné beznaděje nemilosrdného ničení a prchavé extáze vnějšího lidského naplnění je věda. Společným přítelem nejnadějnější jistoty nového a čistého stvoření a život energizující, život sytící, život přeměňující a život naplňující blaženosti vnitřního božského naplnění je duchovnost.

Věda a duchovnost se musí spojit. Potřebují se navzájem. Bez sebe jsou neúplné, téměř bezvýznamné. Společně jsou nejen nanejvýš úplné, ale také božsky významné.

Věda je Tělem Boha.
Duchovnost je Duší Boha.
Věda je také Bůh-Tělo.
Duchovnost je také Bůh-Duše.

Bůh-Tělo potřebuje Boha-Duši, aby uskutečnil Sám Sebe, Svou Osobnost.
Bůh-Duše potřebuje Boha-Tělo, aby naplnil Sám Sebe, Svou Osobnost.

Boží Duše a Bůh-Duše říkají v tichosti Bohu: „Milovali jsme Tě předtím a budeme Tě vždy milovat.“
Boží Tělo a Bůh-Tělo říkají zvučně: „Bože, milujeme Tě a tato naše láska bude trvat navždy.“

Ve světě síly a boje říká věda duchovnosti: „Ty blázne! Jsi pěkná protiva!“

Ve světě síly a boje říká duchovnost vědě: „Ty lumpe! Je pod mou důstojnost mluvit s mrtvým kamenem!“

Ve světě světla a blaženosti říká věda duchovnosti: „Sestro, potřebuji tvou moudrost.“

Ve světě světla a blaženosti říká duchovnost vědě: „Sestro, potřebuji tvou schopnost.“