Kanuovy modlitby

Zvířata se občas modlí — stejně jako lidské bytosti. Když jsem dnes ráno kolem šesté hodiny na posteli odpočíval a měl jsem přitom otevřené oči, můj pejsek Kanu ke mně vyskočil a vylezl mi přímo před obličej, na úroveň očí. Pak začal dýchat prakticky ve stejném rytmu jako já.

Nevěděl jsem, jestli by můj dech nemohl ublížit jeho dechu, anebo jeho dech mému, neměl jsem ale to srdce jej odsunout. Řekl jsem si: „Takovouto lásku mám pro svého psa!“

Když Kanu dýchal současně se mnou, modlil se tak oddaně a oduševněle! Nemodlil se za nic konkrétního; nežádal lidskou inkarnaci, jako ta slavná kočka z Brooklynu. Jen se na mě díval s oddaným pocitem.

Tolikrát se během dne stává, že jej popadnu a snažím se ho přimět, aby se na mě podíval, ale on nechce. Když se nechce modlit, když nechce meditovat, neudělá to, ať už jej jakkoliv prosím. Toto ráno se ale začal modlit spontánně.

4. února 1986