Scéna I

GOVINDA: Přinesl jsem ti jídlo. Zde máš prašád. (Haridaš se na něj vděčně usměje.) Netrap se, budeš v pořádku. Sněz prašád.

HARIDAŠ: Ještě prašád sníst nemohu.

GOVINDA: Proč ne?

HARIDAŠ: Protože jsem ještě nedokončil svou džapu [opakování posvátného jména]. Dnes je to poprv0, co jsem kdy dělal džapu vleže. Dnes nejsem schopný vstát z postele, a tak svou džapu dělám vleže a vůbec není intenzivní.

GOVINDA: Jsi nemocný. Haridaši, jak můžeš očekávat, že tvá džapa bude intenzivní? Nejprve se musíš uzdravit. Jakmile zesílíš, tvá intenzita se vrátí.

HARIDAŠ: Ne, nemohu to jídlo sníst. Ach, ale musím sníst prašád od svého Pána Čaintanji, jinak bych jej urazil. Pokud ale prašád sním dříve, než dokončím džapu, také to pro něj bude urážka. V tom případě sním trochu, jen velmi málo z jeho prašádu a pak budu pokračovat ve své džapě. Tímto způsobem neurazím svého Pána odmítnutím jeho posvěceného jídla a zároveň ho neurazím tím, že bych snědl jeho jídlo dříve, než si ho zasloužím prováděním duchovní disciplíny.

(Haridaš si vezme malé sousto prašádu.)

(Vstoupí Čaitanja.)

ČAITANJA: Jak ti dnes je, Haridaši?

HARIDAŠ: Pane, fyzicky je mi hůř, ale duchovně je mi lépe. Duchovně k tobě cítím více lásky a mám v tebe větší víru. Ale odpusť mi, můj Pane, dnes jsem poprvé ve svém životě nebyl schopen dokončit svou džapu. Nejsem schopen vstát z postele.

ČAITANJA: Netrap se, Haridaši. Džapu jsi dělal nesčetněkrát. Pán Krišna je s tebou velmi spokojen, a i já jsem s tebou velmi spokojen. Ve svém duchovním životě už jsi dosáhl dokonalosti. Teď už džapu vůbec dělat nemusíš. Nepotřebuješ meditaci. Teď máš odpočívat a čekat na volání ze Světa Za, z onoho světa.

HARIDAŠ: Můj Pane, na tvé volání z onoho světa jsem připraven. Ale musíš mi splnit jedno přání. Nevyplníš snad mé poslední přání? Vždy jsi mě těšil, vždy jsi o mně mluvil vysoce, ačkoliv si tvou chválu vůbec nezasloužím. Pocházím z velmi nízké rodiny Byl jsem nedotknutelný. Každý mě nenáviděl. Ale ty jsi mě pozvedl. Dal jsi mi postavení. Dal jsi mi jméno a slávu. Díky tobě jsme si velmi blízcí. Můj Pane, tento můj život je pouze životem vděčnosti tobě. Ty jsi ze mě udělal toho, kým jsem. Kým jsem byl, je nemyslitelné. Jen díky tvému soucitu jsem se stal tím, kým jsem.

ČAITANJA: Tvá vnímavost hluboce potěšila mé srdce lásky a soucitu. Teď mi pověz, prosím. Chci vědět tvé poslední přání.

HARIDAŠ: Mé poslední přání je, abys předtím, než zemřu, položil své nohy na mé srdce. Jsi celým mým světem. Když položíš své nohy na mé srdce, získám nekonečnou Radost, Mír a Blaženost. Během několika posledních měsíců jsi nám říkal, že brzy opustíš svět. Avšak mým jediným přáním je, abys položil své nohy na mé srdce a dovolil mi zemřít dříve než ty, můj Pane. To je mé poslední přání.

(Čaitanja obejme Haridaše.)

ČAITANJA: Govindo, jdi a doveď pár mých žáků. Zpívejme Hari Bol. Zazpívejme náš kirtan (zbožná píseň uctívající Sri Krišnu).

(Govinda odchází a vrací se s deseti žáky. Začnou zpívat Hari Bol, Hari Bol. Čaitanja položí svou nohu na Haridašovo srdce.)

HARIDAŠ: Můj Pane, ty jsi mým světem. Jsi mým světlem. Jsi dechem mého srdce. Jsi blažeností mé duše.

(Haridaš umírá. Čaitanja zvedne Haridašovo tělo a začne tančit a zpívat Hari Bol, Hari Bol.)

ČAITANJA: Odešel do mého druhého domova. Mám dva domovy: jeden na zemi a jeden v Nebi. Odešel do mého Nebeského domova. Připraví vše na můj příchod. V duchovním životě neexistuje žádná kasta, neexistuje žádná hodnost. Pocházel z nízké rodiny, ale v Božím Oku jsme všichni jedním. Pravda není monopolem bráhminů. Pravda patří každému. Ten, kdo realizuje Pravdu, stojí nad všemi ostatními. Haridaš realizoval Pravdu. Je nad vším, nad každým. Mít žáka, jako je Haridaš, něco znamená. Splnit jeho poslední přání něco znamená. Být s ním na onom světě něco znamená. Něco dobrého. Něco božského. Něco nesmrtelného.