Můj Pane, jsem si jistý...

„Můj Pane, jsem si jistý, že je Ti smutno, když se na Tebe zlobím.
Jsem si jistý, že když o Tobě mluvím nehezky, rozzlobíš se na mě.“

„Mé dítě, ty jsi Má věčná pýcha.
Když se na Mne zlobíš, namísto abych se cítil smutně, nechávám úžas, aby Mne pojal, Mé srdce a duši.
Neboť v tobě spatřuji tvou nezvyklou, nepředstavitelnou podobu.
Nyní, když o Mně mluvíš nehezky, nerozzlobím se na tebe ani v nejmenším.
Naopak, usmívám se a tančím.
Neboť vím, že protože ty a Já jsme věčně jedním, neoddělitelní, musíš se o polovinu svého laskavého dárku rozdělit se Mnou.
A jsem také šťastný, Mé dítě, když o Mně mluvíš špatně, neboť tehdy, v ten jistý okamžik, dostávám příležitost naostřit Svou zbraň sebeobrany.
Ty dobře víš, že jen zřídka Mi dáváš šanci použít Mou neporazitelnou zbraň, sebeobranu.
Nejdražší dítě Mého srdce, ty se Mnou bojuješ proto, že Mne potřebuje tvé srdce.
Já bojuji s tebou, protože tě miluje Má duše.
Když bojuješ ty, dáváš Mi, co Mi chceš dávat vždy: sílu.
Když bojuji Já, dávám vždy, co jsem: zájem, věčný zájem.“