Jaký je rozdíl mezi myšlením a meditací, nebo je to totéž?

Sri Chinmoy: Myšlení a meditace jsou úplně odlišné věci — naprosto, radikálně odlišné věci. Myšlení a meditace jsou jako severní pól a jižní pól. Myslící mysl vás nemůže nikdy osvobodit z okovů nevědomosti. Nevědomá osoba neví, jak víc myslet, zná pouze několik myšlenek. Intelektuální člověk přemýšlí dvacet čtyři hodin denně. Ale co jeden i druhý z nich dlouhodobě dokáže? Dlouhodobě nedokáží nic. První se spokojí pouze s několika myšlenkami a druhý se spokojí s tisíci myšlenkami a spoustami mentálních informací. Ale zde oba skončí. Ani jeden nevstoupí do ničeho vyššího.

Když meditujeme, vůbec nemyslíme. Cílem meditace je osvobodit se od myšlenek. Zpočátku, jestliže do nás vstoupí nebožské myšlenky nebo nepřátelské myšlenky, odmítáme je. Postupně přijde doba, kdy budou na desce našeho srdce zapsány pouze božské myšlenky, božské představy. Ale pokud meditujeme, musíme odmítat myšlenky, jak je to jen možné. Myšlenka je jako tečka na tabuli. Ať je dobrá nebo špatná, existuje. Pouze pokud neexistuje naprosto žádná myšlenka, můžeme vrůst do Skutečnosti. V opravdu nejvyšší meditaci nebudou vůbec žádné myšlenky. Mysl je tichá, pokojná, klidná. V dobré meditaci, v hluboké meditaci myšlenky mohou vstoupit, ale v nejvyšší, v nejhlubší meditaci ne. Tehdy neexistuje vůbec žádná forma, žádná mysl. Myšlení nemá vůbec nic do činění s duchovním životem nebo meditací. Musíme jít za myšlení. Jak dojdeme za myšlení? Skrze aspiraci a meditaci. Ve chvíli, kdy začneme myslet, hrajeme si s omezením a připoutáním. Naše myšlenky, jakkoli sladké a lahodné v tomto okamžiku, jsou z delšího pohledu bolestivé, stravující a ničící, protože nás omezují a poutají. V myslící mysli není žádná skutečnost. Každou chvíli budujeme hrad a následující okamžik jej boříme. Když jdeme za myšlení s pomocí naší aspirace a meditace, můžeme zároveň vidět a těšit se z Boží Skutečnosti a Boží Vize.