Část IV. Mistr a žák

1. Mistr a žák

Pravý duchovní Mistr je ten, kdo má neoddělitelnou jednotu s tím Nejvyšším. Na základě této jednoty může snadno vstoupit do hledajícího, vidět jeho vývoj a aspiraci a dozvědět se vše o jeho vnitřním i vnějším životě. Když Mistr medituje před svými žáky, snáší Shůry Mír, Světlo a Blaženost, které do nich vstupují. Automaticky se tak vnitřně naučí, jak meditovat. Všichni skuteční duchovní Mistři učí meditaci v tichu. Pravý Mistr nemusí navenek vysvětlovat, jak máte meditovat, nebo vám dávat zvláštní druh meditace. Jednoduše na vás bude meditovat a jeho tichý pohled vás naučí, jak meditovat. Vaše duše vstoupí do jeho duše a přinese od ní poselství, poznání, jak meditovat.

Jsou tací, kteří Mistra nepochopí, když před nimi stojí a modlí se. Myslí si, že stejně jako oni žádá o Milost. Myslí si: „Nač Mistra obtěžovat? Udělejme to sami.“ Neuvědomují si však, že mezi jejich a Mistrovou modlitbou a vzýváním je obrovský rozdíl. Když se Mistr modlí pro Světlo, stává se Světlem. Když snáší dolů Milost, stává se zdrojem Milosti Nejvyššího. V tu chvíli od něj ti, kteří v něj mají víru, získávají všesytící a všenaplňující Milost.

Žáci, kteří se ocitnou v obtížích nebo trpí nějakou nemocí, často Mistra žádají, aby jim pomohl. Když potom Mistr použije svou duchovní sílu, aby je vyléčil, začnou chválit své lékaře nebo úžasný lék, který užívali. Mistr jejich ocenění nepotřebuje. Chtějí-li říkat, že si ho nezaslouží, je plně připraven s nimi souhlasit. Jejich vděčnost by však měla směřovat k Nejvyššímu, a ne k lékařům nebo k nějakému léku. Na druhou stranu lidé někdy cítí Milost, která je přinesena Shůry, ale myslí si, že to oni ji snesli silou své vlastní aspirace nebo si ji tím či oním způsobem zasloužili. Tehdy Mistr nic neříká a čeká na chvíli, až si hledající sám uvědomí pravdu. Vnitřně sdělí toto poselství duši hledajícího a ta ho po nějaké době přenese do jeho vnějšího vědomí a on pozná pravdu.

Mistr je jako oceán. Když žák skočí do oceánu Mistrova vědomí, je očištěn od všech svých nečistot a okamžitě cítí dočasnou úlevu. Můžete se zeptat: „Kam se nečistoty a nedokonalosti podějí, když vstoupí do Mistra?“ Mistr je vhodí do Univerzálního Vědomí. Po několika minutách nebo po hodině nebo po nějaké době jsou všechny pryč. Někdy je Mistr vůbec nevezme — prostě je nabídne přímo Nejvyššímu. Mistr požehnává žákovi jménem Nejvyššího jako Jeho přímý zástupce, a tak není ovlivněn.

Když Mistr odebere od žáka nečistoty, neznamená to, že je z nich nadobro vyléčen. Zítra se znovu vrátí se stejnými nečistými myšlenkami a nebožskými představami, protože v sobě tyto neosvícené kvality nepřekonává. Dnes svá omezení posílá Mistrovi, zítra si je však nahromadí znovu. A tak když hledající nabízí Mistrovi své nedokonalosti, měl by se snažit získat od něj co nejvíce Světla. Dokáže-li ve své nádobě udržet Mír, Světlo a Blaženost, které Mistr nabízí, pak dokáže bojovat proti dalším nedokonalostem ve svém životě. Dokud si žák nedokáže udržet bohatství, které dostává z Mistrových požehnání, nepodaří se mu dosáhnout čistoty a učinit skutečný vnitřní pokrok, nemluvě o realizaci nejvyšší transcendentální Pravdy.

Člověk, který realizoval Boha, dokáže být vždy šťastný ve svém vnitřním vědomí, kde je neustálá záplava Světla a Blaženosti. Mistrův smutek ve vnějším světě pochází od jeho žáků, protože se ztotožňuje se všemi špatnými silami, kterými trpí. Guru má sílu zrušit pro své žáky zákon karmy, během toho ale vstupuje do jejich problémů. Mám-li někoho vytáhnout z vody, musím být ve vodě, abych mu pomohl. Zároveň potřebuji vědomou pomoc toho, kdo se topí. Když žáci s Mistrem nespolupracují, když se těší ze svých nebožských kvalit a nenechávají je odejít, tehdy Mistr trpí nejvíce.

Žáci nemohou učinit Mistra šťastným, pokud oni sami nejsou vnitřně šťastní. Dokonce ani obyčejný otec nebude šťastný, když uvidí, že jeho dcera nebo syn nejsou šťastní. Protože Mistr je duchovním otcem, nikdy nemůže být šťastný, jsou-li jeho duchovní děti smutné nebo nešťastné. Jestliže pláčete, protože váš manžel je na vás zlý nebo protože vaše manželka je na vás zlá, budete mít Mistrův soucit a zájem. Když však své trápení neodhodíte, Mistrův soucit nebude nic platný. Pokud si uchováváte svůj smutek a utrpení, Mistrova pomoc je zbytečná. Sjednotí se s vaším utrpením a s bolestmi vašeho srdce a bude trpět bolestí, kterou cítíte — možná dokonce víc než vy sami. Nebudete-li se však snažit vědomě se trápení zbavit a vstoupit do Mistrova osvíceného vědomí, Mistrův soucit a utrpení budou marné. Také je ani nedokážete rozpoznat. Neucítíte Mistrův nekonečný soucit, protože se více zajímáte o své trápení než o božskou lásku svého Mistra.

Když Mistrovi dáváte své problémy, neměli byste cítit, že ho přetěžujete. Mistr je připraven přijmout vaši nevědomost. Přišel s mořem Světla; nabídnete-li mu moře nevědomosti, neublíží mu to. Vy však naneštěstí cítíte, že vaše nevědomost je tak drahocenná, že ji jednou rukou dáváte a druhou si ji berete nazpět. Teď cítíte, že je nevědomost zbytečná, a jste rádi, že ji Mistrovi můžete dát. Máte pocit, že jste velmi chytří, protože jste mu dali něco nedůležitého a na oplátku jste od něj dostali něco důležitého. Avšak za okamžik vám nevědomost dá pocítit, že to, co jste mu dali, bylo mnohem cennější než to, co jste dostali. Cítíte, že vitální potěšení je mnohem důležitější než Světlo. Když jste ve své nejhlubší meditaci, cítíte, že Světlo je důležitější než temnota. Jste-li však v běžném životě, v životě touhy, cítíte, že Světlo je falešné a nejasné, je to pouhý mentální přelud.

Některým žákům jejich Mistr hubuje téměř každý den. Jiní nedostanou ve vnějším životě vyhubováno ani jednou za šest měsíců. Mistr jim však často hubuje a hrozí ve vnitřním světě, protože za ně převzal úplnou zodpovědnost. Učitel mnohdy vidí, že duše hledajícího je více než dychtivá nechat se vést, ale vitálno váhá a mysl vzdoruje. Jestliže v tu chvíli Nejvyšší chce, aby hledající naplnil všechny své možnosti a ponořil se hluboko do moře aspirace, pak může Mistrovi nařídit, aby projevil svou božskou autoritu. Pravda — žijete-li ve vitálnu, můžete si myslet, že vám Mistr hubuje. Pokud ale budete žít v srdci, uvidíte, že to, co působí, je jeho božský zájem, který o vás má. A jste to vy, kdo mu k tomu dal oprávnění. On sám si ho nevzal. Jste to vy, vaše srdce, kdo mu dal oprávnění k tomu vás zdokonalit a vytvarovat do toho Nejvyššího, Absolutního.

Jsou dva hlavní způsoby, jak může žák s Mistrem nakonec realizovat Boha. Prvním způsobem je úplně a vědomě se s Mistrem sjednotit. Buď se s ním vědomě sjednotíte a pokusíte se stát se s ním jedním, nebo se odevzdáte jeho vůli, která u pravého Mistra není ničím jiným než Vůlí Nejvyššího.

Když se dotknete vody, která představuje vědomí, okamžitě do vás vstoupí její čistota a uklidňující pocit. Když se dotknete květiny, okamžitě ucítíte její vůni a čistotu. Pouhým dotykem se sjednocujete a sjednocením zakoušíte podstatu věci. Podobně podíváte-li se během meditace na fotografii svého Mistra, dotýkáte se jeho vědomí. Pak se s ním sjednotíte a stanete se nedílnou součástí nekonečného Vědomí, které realizoval.

Vědomým odevzdáním se Nejvyššímu ve svém Mistrovi se stáváte vším, co má a čím je. Kapka splyne s nesmírným oceánem a stane se oceánem samotným. Toto odevzdání je odevzdáním vaší neosvícené části vaší nejvyšší části, kterou představuje Nejvyšší ve vašem duchovním Mistrovi. V tomto případě představuje váš Mistr vaše vlastní nejvyšší já.

Jednoho dne se Šrí Rámakrišna se dvěma velmi blízkými žáky vracel do svého ášramu. Byli nesmírně hladoví. Když cestovali lodí, Šrí Rámakrišna jednoho z nich požádal, aby přinesl pití a jídlo. Když to žák přinesl, Rámakrišna jim nedal ani sousto. Všechno vypil a snědl sám! Díky svému ztotožnění s Mistrem, díky své jednotě s ním tito dva žáci skutečně cítili, že jejich hlad a žízeň byly uspokojeny. Nebyli už vůbec hladoví ani neměli žízeň.

Jestliže si žák vytvořil se svým Mistrem takovýto druh vnitřní jednoty, pak nebude nic očekávat. Dítě od své matky nic neočekává. Ví, že mu matka dává a stále bude dávat vše, neboť je její svatou povinností se o dítě starat. A podobně je svatou povinností vašeho duchovního Mistra být vám neustále k službám. Vy mu sloužíte svou aspirací a zasvěcením, on vám slouží svým zájmem a soucitem. Vaším úkolem je aspirace — to je vaše služba. Mistrovým úkolem je jeho zájem a soucit, které pozvedají vaše vědomí — to je jeho služba.

Jak můžete pomocí aspirace sehrát svou roli? Brzy ráno, když vstáváte, můžete říci Nejvyššímu: „Ó, Nejvyšší, učiň mě bezvýhradně oddaným, abych Ti mohl sloužit Tvým vlastním Způsobem.“ Potom to před snídaní můžete zopakovat znovu. Jakmile dosnídáte, řekněte to ještě jednou. Můžete to opakovat znovu, než půjdete do školy nebo do práce. Před jakoukoliv činností se vědomě modlete, abyste dokázali nanejvýš oddaně a bezvýhradně sloužit Nejvyššímu. Vibrace vaší modlitby vydrží pokaždé dvě minuty, šest minut nebo deset minut, záleží na její oduševnělosti. Avšak s každou modlitbou tuto vibraci obnovujete. Brzy bude jako zvonek. Jakmile začnete zvonit, stane se zvonění automatické a vy budete cítit, že ve vašem nitru zvoní neustále. Brzy ráno začněte se svou modlitbou a pokračujte s ní během dne. Pokaždé, než něco začnete dělat, pokuste se vynést do popředí oddanost. S každou další činností pak vaše oddanost poroste.

Neupřímný žák si myslí, že si může Mistra získat vnějším lichocením. Mistr však může být získán jen oddaností žáka k Nejvyššímu v něm a vnitřní, vědomou jednotou s ním. Realizaci Boha nemůžeme získat tím, že budeme Mistrovi říkat, jak je veliký, nebo mu budeme dávat materiální bohatství. Je úžasné, jestliže dokážete zasvětit svůj život. Skutečné zasvěcení ale musí být založeno na vnitřní jednotě. Chce-li hledající nejvyšší realizaci té nejvyšší Pravdy, Božské v Mistrovi musí být potěšeno způsobem, jakým chce být potěšeno.