Příběhy a divadelní hry

Tato rostlina je člověk, tamta rostlina je Bůh

Byl jednou jeden hledající. Mnoho let hledal Mistra, Gurua. Bohužel žádného nenašel. Navštívil mnoho duchovních skupin, ale učitelé, se kterými se setkal, mu nebyli po chuti. A tak stále hledal a hledal nějakého duchovního Mistra. Jednoho dne šel po ulici a spatřil duchovního Mistra s několika žáky. Seděli na krásném trávníku, někteří žáci právě zalévali.

Hledající přistoupil k Mistrovi a řekl: „Mistře, všichni tvoji žáci tě poslouchají bez ohledu na to, co říkáš. Věří ti a dělají dobře, že tě poslouchají. Rád bych ti ale něco pověděl, i když se mnou nebudeš souhlasit.“

Mistr řekl: „Pravda rozhodně není mým výhradním monopolem. Jestliže jsi nějakou pravdu objevil, samozřejmě ji z celého srdce přijmu. Teď mi, prosím tě, řekni, jakou pravdu jsi objevil?“

A tak hledající řekl: „Můj objev je tento: světský člověk nemůže realizovat Boha úplně snadno. Jsem světská lidská bytost a vím, že dokonce i jen získat Mistra je prostě nemožné. Nenašel jsem duchovního učitele, protože mi žádný nevyhovuje. Jak mohu realizovat Boha, což je nekonečně obtížnější? Už jen získat Mistra je pro mě tak těžké, že je prostě nemožné, abych v tomto životě získal realizaci. Souhlasíš se mnou?“

Mistr odpověděl: „Bohužel s tebou nesouhlasím. Ostatní si mohou myslet, že máš pravdu, ale rád bych na to řekl, že získat Mistra nebo realizovat Boha není tak těžké.“

Hledající byl překvapen, a dokonce i žáci byli Mistrovou poznámkou do určité míry udiveni, protože většina z nich věděla, jak těžké pro ně bylo získat duchovního Mistra, a realizace Boha pro ně byla stále ještě daleko.

Mistr řekl: „Teď se podívej na tohle. Někteří moji žáci teď zalévají trávu. Kolem jsou malinké rostlinky.“ Mistr ukázal na dvě rostliny, dvě velmi malé rostlinky. Pak vzal lopatku a jednu z nich vyrýpl. Vzal ji celou, s kořeny i listy, a šel ke druhé rostlině. Tu také celou vyrýpl a místo ní zasadil první rostlinu. Potom vzal druhou rostlinu a dal ji tam, kde dříve byla ta první.

Poté Mistr řekl: „Podívej se sem. Tato rostlina je člověk a tamta rostlina je Bůh. A teď — já jsem Mistr. Přišel jsem a dotkl se této rostliny. Byla to otázka minut, pouhých několika minut. Jakmile jsem se jí dotkl, okamžitě se mi dostalo božské odezvy. A já tu rostlinu vzal a dal ji tam, kde byla rostlina jménem ,Bůh‘. Pak jsem vzal rostlinu-Boha a dostalo se mi veškerého Jeho Soucitu, Lásky, Radosti a Blaženosti a dal jsem ji tam, kde byla předtím rostlina-člověk. Byla to jen otázka několika minut. Vzal jsem člověka k Bohu a snesl jsem Boha k člověku.“

Nový hledající řekl. „Mistře, přeji si být tvým žákem. Prosím, zasvěť mě.“

„Brzy tě zasvětím, mé dítě,“ odpověděl Mistr. Pak pokračoval: „Jestliže si myslíš, že realizovat Boha je téměř nemožné, znamená to, že tvá představa Boha je mylná, tvá představa duchovnosti je mylná. Jsi připoután ke světu. Kdybys byl ale stejně tak připoután k Bohu, viděl bys, že Jej můžeš snadno dosáhnout. Když přijdu k Bohu, zaklepu na dveře. Okamžitě je otevře a přistoupí ke mně. Řeknu: „Prosím, pojď se mnou.“ On jde se svou nekonečnou Láskou, Radostí, Požehnáním a Soucitem. Potom jdu a klepu na tvoje dveře, ale když klepu, ty neotvíráš. Necháváš zavřeno, zamčeno. Bůh a já přirozeně odcházíme. Když tě potom chci vzít do Božího Paláce, říkám ti: „Pojď se mnou.“ Jakmile znovu zaklepu na Boží dveře, Bůh řekne, že jako jsi Mu neotevřel ty, když jsem Jej k tobě dovedl, ani On ti neotevře. Kdybys dveře otevřel, když jsem Boha přivedl jako Hosta, a kdybys Mu dovolil vstoupit, Bůh by ti přirozeně také dovolil vstoupit do svého Paláce. A tak pokud necháš dveře svého srdce otevřené, Bůh bude moci snadno vejít.

Když se k tobě ale přiblížím, jsi okamžitě zneklidněn. Myslíš si, že máš strach, máš pochybnost, máš emocionální problémy, máš vitální problémy, jsi žárlivý, a tak dále. Nechceš být odhalen; chceš se skrývat. Tato rostlina-člověk, kterou jsem přesadil, ale neprojevila při mém dotyku žádný strach, žádnou pochybnost, žádnou nedůvěru — naprosto nic. Vůbec se nebála své vlastní nevědomosti. Byla rozechvělá, že ji někdo přenáší na jiné místo, kterým je Bůh. A tak když se vás dotýkám, když vám duchovní Mistr žehná nebo na vás medituje — jestliže mu v takovou chvíli nabídnete spolu se svými oddanými vlastnostmi také svou nevědomost a své nedokonalosti, bude pro něj nesmírně snadné dovést vás úplně k Bohu. Pokud to neuděláte, je pro Mistra téměř nemožné přeměnit, nebo dokonce jen pročistit vědomí žáků. Je to jen výměna dvou rostlin. To je to, co Mistr dělá, když jedná se svými duchovními dětmi. Jedna rostlina je Bůh, druhá rostlina je člověk.“ Poté Mistr pomalu odešel.