Mistrova rada při výběru duchovní cesty

Byl jednou jeden duchovní Mistr, který chtěl každému svému duchovnímu dítěti věnovat zvláštní pozornost, zájem, požehnání a vedení, i když měl stovky a stovky žáků. Týdně pořádal mnoho setkání, někdy i dvě v jednom dni, tak aby každé mohlo zůstat malé a důvěrné bez ohledu na to, kolik nových hledajících vítal do své duchovní rodiny.

Jeden nebo dva dny v týdnu Mistr dovolil, aby na setkání přicházeli hosté. Poté se někteří z nich rozhodli následovat jeho cestu. Jednoho dne přišli po takovém setkání za Mistrem čtyři hosté: tři chlapci a jedna dívka. Jeden z chlapců se Mistrovi uklonil a řekl: „Mistře, přijmeš mě za svého žáka? Minulý měsíc jsem přicházel každý týden a konečně jsem se rozhodl, že toto je moje cesta.“

Mistr se hledajícího zeptal na jeho jméno a na několik věcí o jeho vnějším životě a pak se v tichosti soustředil na jeho duši. Nakonec řekl: „Zajisté, přijmu tě za svého žáka. Přijímám tě z celého svého srdce. Prosím, přicházej na naše setkání pravidelně a oddaně. Jasně vidím, že toto je tvoje cesta.“

Nový žák byl nesmírně šťastný a vděčný, že ho Mistr přijal. Potom řekl jeden ze zbývajících chlapců: „Mistře, i já jsem minulý měsíc přicházel, ale právě jsem se dozvěděl, že smíme přijít jen čtyřikrát nebo pětkrát a pak se musíme rozhodnout, zda se staneme žáky. Cítím, že to může být má cesta. Nechci se však stát žákem hned, protože v sobě nechci mít žádné vnitřní rozpory, nechci být ve svém odevzdání polovičatý. Chci si být naprosto jistý.“

Mistr odpověděl: „Hluboce si vážím tvé upřímnosti. Zde v ášramu bohužel máme takové pravidlo, jsi ale nanejvýš vítaný na našich středečních setkáních mimo ášram. Mnoho lidí chodí na tato setkání osm nebo devět měsíců, nebo dokonce rok, a stále ještě nejsou rozhodnuti; my jsme je ani nežádali, aby tak učinili. Jsem samozřejmě stejný člověk, stejný duchovní Mistr, ať už jsem ve svém ášramu, nebo jinde, a tak budeš mít stále stejnou příležitost rozhodnout se, jestli jsem tvým Mistrem.“

„Mistře, tak rád slyším, že budu moci chodit na vaše středeční setkání, a určitě s vámi budu dále meditovat. Ale proč máš tak přísné pravidlo? Odpusť, že se ptám, ale proč by vnitřní život člověka měl mít taková vnější omezení?“

Mistr vysvětlil: „Můj synu, máme-li nějaká taková pravidla a omezení, snadněji se jako skupina sladíme. Každá organizace potřebuje pravidla a omezení, aby mohla hladce fungovat. Existují-li určitá pravidla, je pro žáky v duchovní komunitě snazší ukáznit svůj život.

Je zde i duchovní důvod, můj synu. Jasně vidím, že pokud si chceš vybrat cestu, čtyři návštěvy u jednoho Mistra jsou víc než dost na to, aby ses rozhodl, jestli jeho cesta je, nebo není cestou pro tebe. Jestliže mám být tvým Mistrem, musíš ve mně po tolika návštěvách něco cítit. Neříkám, že ve mně musíš něco cítit jen proto, že jsem duchovní Mistr. Jsem-li ale určen být tvým Mistrem, určitě ve mně ucítíš něco, co tě povzbudí a inspiruje, aby ses stal mým žákem. Pokud i přesto říkáš, že to v tvém případě trvá déle, protože chceš být velmi pečlivý a opatrný, abys neudělal chybu, pak tě chci ještě jednou pozvat, abys chodil na naše druhá setkání, jak dlouho jen budeš chtít. Dopřej si času. Budeš-li po šesti měsících či po nějaké době cítit, že tato cesta není pro tebe, můžeš vyzkoušet jiné cesty.

Řekněme, že jsem tvůj starší duchovní bratr. Protože jsem v duchovním životě trochu pokročilejší než ty, je mým úkolem přivést tě k našemu Otci. Já sám však nejsem Cílem. Existuje-li někdo, kdo je také duchovně o něco pokročilejší než ty, i on tě přirozeně bude moci dovést k Otci. My, duchovní Mistři, jsme jako poslíčci — jen přivádíme hledající k Otci. Budeš mít stejnou příležitost realizovat Boha, ať už přijmeš tuto cestu, nebo nějakou jinou. Chceš-li počkat, pak to prosím udělej, jen nebuď smutný či zneklidněný. Na všech mých setkáních, vskutku všude, jsou dveře mého srdce doširoka otevřené.

Druhý hledající se Mistrovi uklonil: „Mistře, hluboce se mě dotkla velkodušnost tvého srdce a tvá hluboká moudrost. Určitě budu nadále přicházet na vaše setkání. Děkuji.“

Teď k Mistrovi přistoupil třetí chlapec: „Mistře, zjišťuji, že můj život je plný zmatku. Jak mohu posoudit svou vlastní upřímnost? Mistře, dej mi prosím tě nějakou radu.“

Mistr řekl: „Zdá se mi, že máš dvě otázky, a ne jednu. Jedna se týká tvého zmatku, druhá tvé upřímnosti. Proč jsi zmatený? Co způsobuje tvůj zmatek? Přijetí naší cesty je jedna věc, ale zmatek ve tvém vlastním životě, ve tvé vlastní mysli je něco úplně jiného. Zeptej se sám sebe, zda budeš šťastný, když nepřijmeš naši cestu. Jestliže ucítíš, že budeš šťastný, a jestliže řekneš, že nemáš zmatek v tom, zda naši cestu odmítnout, či přijmout, potom je tvůj zmatek úplně oddělený od přijetí duchovního života. Je na tobě, zda nás přijmeš, nebo odmítneš. Tato cesta je jedním způsobem vidění pravdy. Tvá upřímnost ti řekne, je-li ten způsob vhodný pro tebe.“

„Ale Mistře,“ přerušil ho hledající: „jak mohu posoudit svou vlastní upřímnost?“

Mistr odpověděl: „Svou upřímnost můžeš posoudit docela snadno. Tvá upřímnost zcela záleží na šířce a dobrotě tvého srdce. Máš-li být upřímný, nemusíš se kvůli tomu stávat duchovním člověkem. Pomysli na sebe jako na dvě osoby. Považuj své vitálno, mysl a fyzické za někoho, kdo se topí v moři nevědomosti, a na své srdce a duši mysli jako na jinou osobu, která moře nevědomosti přeplouvá. Odděl svou mysl, vitálno a tělo od svého srdce a duše. Ciť, že když se tvá mysl, vitálno a tělo topí, srdce a duše je mohou zachránit. Co bys měl nyní udělat? Když se od tonoucí osoby oddělíš, když zůstaneš se srdcem a duší, šířka srdce a vize budoucnosti duše okamžitě přijdou zachránit tonoucího člověka v tobě. Ty se ale musíš rozhodnout, zda jsi či nejsi ochotný následovat cestu srdce a duše, abys fyzické, vitálno a mysl zachránil. Pokud cítíš, že ti fyzické dává to správné poselství, že ti vitálno dává to správné poselství, že ti mysl dává to správné poselství, pak nebudeš cítit skutečnou potřebu duchovního života. Jestliže ale cítíš, že se například tvoje mysl topí, pak by ses měl obrátit na srdce, neboť srdce dokáže mysl osvítit. Když vstoupíš do duchovního života, tvá intelektuální mysl bude jen nešťastnou překážkou. Mysl jako taková není špatná, jen musí být osvícena světlem srdce. A světlo srdce pochází přímo z duše.“

Třetí hledající řekl: „Mistře, budu se řídit tvou radou a jsem si jist, že se můj problém se zmatkem a můj problém s upřímností brzy vyřeší. Pokusím se o sjednocení se svým srdcem a duší.“

Poslední návštěvník, dívka, teď řekla Mistrovi: „Ačkoliv medituji a žiji vnitřním životem již mnoho let, tohle je poprvé, kdy se snažím najít nějakého Mistra. Cítím se k tobě silně přitahována, není ale příliš brzy, abych se rozhodla?“

Mistr řekl: „Má dcero, vejdi do svého srdce a své duše a pokud ucítíš, že tohle je cesta pro tebe, pak bys sem určitě měla chodit. Jestliže ucítíš, že toto není tvoje cesta, potom jdi jinam. Tohle je ale má prosba k tobě a ke každému, kdo nemá duchovního Mistra: najdi si svého Mistra, jak nejrychleji to jen půjde. Právě proto, že jsi upřímná, tě žádám, abys neotálela. Můžeš říci, že musíš počkat na Hodinu Boha, ale já říkám, že ta hodina již udeřila. Proto jsi sem přišla a proto zamýšlíš jít také jinam. Někteří lidé jsou věčně nespokojení. I když už v prvním obchodě vidí věc, která se jim líbí, myslí si, že jinde možná seženou něco lepšího. Obejdou dalších dvacet obchodů a doufají, že takovou věc najdou. Dívají se a dívají, a nakonec většinou skončí zpátky v prvním obchodě.

Pokud jsou však lidé moudří a skutečně hladoví, pak když hned v prvním obchodě najdou ovoce, které je nasytí, sní ho tam a nebudou se namáhat chozením po dalších obchodech. Samozřejmě — pokud se jim jídlo, které tam nabízejí, nebude líbit, mají plné právo jít jinam. Někteří lidé ale používají to, čemu říkají lidská moudrost, která nemá z duchovního hlediska žádný význam. Jejich samotnou přirozeností je říci: ,Pojďme a prohlédněme si i další věci.‘ Potíž je ale v tom, že čas je velmi vzácný. Zatímco obcházím mnoho obchodů a všechno si prohlížím, zatímco plýtvám svým časem, někdo může přijít a koupit ovoce, které jsem původně chtěl. Obchod také nemá otevřeno dvacet čtyři hodin denně. Budu-li se v obchodě dlouho rozhlížet, aniž bych si koupil, co potřebuji, majitel se může rozhodnout, že je čas zavřít, a požádat mě, abych se šel dívat někam jinam. V tu chvíli jsem to já, kdo zůstane neuspokojený a nenaplněný.

Půjdeš-li tedy do svého nitra a srdce a duše ti řeknou, že tohle není tvoje cesta, buď velmi statečná a hledej nějakého jiného Mistra. Pokud ale cítíš, že toto je tvoje cesta, pak nedovol mysli, aby vyšla do popředí a přinesla s sebou pochybnosti.

Možná si myslíš, že mysl je upřímně opatrná, když srdce prověřuje, ona ale jen ukazuje svou nejistotu. Mysl je bezmocně nejistá, a proto vždy vytváří zmatek. Měj víru jen ve své srdce a duši. Jestliže ti duše prostřednictvím srdce předává poselství, že to je tvoje cesta, přijmi ji a zůstaň na ní.

Říkám, že nejlepší je, abychom byli vždy bdělí a neplýtvali časem. Musíme studovat tři předměty. Prvním je realizace Boha, druhým je odhalení Boha a třetím je projevení Boha. Stěží jsme začali studovat první předmět, vystudovat ale musíme všechny tři. Každý předmět zabere hodně času. Bůh ví, kolik staletí, kolik inkarnací nám bude trvat každý z nich. Čím dříve začneme, tím lépe pro nás.“

Hledající se uklonila a řekla: „Mistře, nepromarním ani vteřinu. Půjdu hluboko dovnitř a najdu svou cestu. Mistře, jsi naším pravým duchovním bratrem, jehož jediným zájmem je náš pokrok. Jsme hluboce dojati tvým bezvýhradným vedením. Uděláme, co jsi nám řekl.“ Čtyři hledající se Mistrovi vděčně uklonili a odešli domů.