Lidské očekávání a božské naplnění

Velmi blízký žák velkého duchovního Mistra přišel jednoho dne ke svému učiteli a řekl: „Mistře, stále mi říkáš, abych od svého života nic neočekával, abych vše očekával jen od Boha. Mám víru v Boha, ale dokud Jej neuvidím tváří v tvář, jak od Něj mohu něco očekávat? Pokud někoho vidím, mohu od něj něco očekávat. Když ho ale nevidím, co od něj mohu čekat? Vidím své ruce a něco od nich očekávám. Vidím své ruce a nohy, a protože je vidím, domnívám se, že je mohu požádat o laskavost. Ale pokud jde o Boha — jestliže Jej nevidím, jak od Něj mohu něco očekávat?“

Mistr odpověděl: „Mé dítě, je pravda, že jsi Boha neviděl, ale rád bych ti řekl, že je mnoho věcí, které dostáváš a které ve skutečnosti nepochází z činnosti tvých rukou nebo očí nebo jiné části tvého těla. Je mnoho věcí, které neočekáváš ani od sebe, ani od někoho jiného, ale které se dějí, i když nevidíš vnější příčinu nebo vnější úsilí někoho známého. Přichází Božím vlastním Způsobem, který sahá daleko nad tvou představivost.“

„Mistře, to je pravda. Musím ale říci, že když od Boha něco očekávám, má očekávání se často nenaplní.“

Mistr řekl: „Když něco očekáváš sám od sebe, jsou tvá očekávání vždy naplněna?“

„Ne, Mistře.“

„Nedokážeš-li splnit vše, co očekáváš sám od sebe, proč čekáš, že Bůh splní vše, co očekáváš od Něj? Člověk něco očekává, protože si vytyčil cíl a teď čeká, že k němu cíl přijde, nebo chce sám jít a cíle dosáhnout. Protože má v mysli určitý cíl, buď ho k sobě přitahuje, nebo k němu sám postupuje. Jeho vlastní úsilí mu ale k dosažení úspěchu pokaždé nestačí. Ne! Existuje vyšší síla, které se říká Milost, Boží Soucit. Sestoupí-li Shůry tento Soucit, neexistuje nic, co bys od svého života nemohl očekávat. Máš-li božské očekávání, jistě bude naplněno, jestliže sestoupí božský Soucit.

Na začátku své cesty může hledající směřovat k nižšímu cíli, protože si ještě neuvědomuje svou větší schopnost nebo protože se ještě neosvobodil od svých tužeb. Nemá-li člověk skutečnou, upřímnou aspiraci, není-li opravdovým hledajícím, Bůh mu může dát jen to, co vědomě chce a čeká. Pokud se ale oduševněle modlí a medituje, Bůh nebude chtít, aby dosáhl nižšího cíle, protože vidí jeho upřímnost a schopnosti. Má pro něj připravený nekonečně vyšší cíl.

Na počátku můžeš očekávat trochu Světla, ale Bůh tě připravuje na to, aby ti mohl dát nekonečné rozpětí Světla. Na počátku se můžeš snažit získat pouhou kapku Nektaru; můžeš mít pocit, že to stačí. Bůh tě však chce nasytit velkým množstvím Nektaru. A tak jsi-li ve svém duchovním životě zcela upřímný a máš nějaký menší cíl, Bůh ti ho může odepřít, protože má pro tebe ten nejvyšší Cíl. Protože ale tento nejvyšší Cíl nevidíš, máš pocit, že je k tobě Bůh nelaskavý a nestará se o tebe.“

„Co je to nižší nebo menší cíl?“ zeptal se žák.

„Dám ti příklad,“ odpověděl Mistr. „Kdysi jsem chtěl být průvodčím ve vlaku. Když jsem byl malý a ve vlaku přišel průvodčí a chtěl jízdenky, byl jsem tak okouzlen jeho pohyby a jeho gesty, že jsem chtěl být přesně jako on. A teď se podívej! Je ze mě duchovní Mistr. Být duchovním Mistrem je nekonečně vyšším dosažením než být průvodčím ve vlaku. Bůh mi proto nedovolil, abych dosáhl menšího cíle.

Také jsem kdysi chtěl být velkým atletem, velmi rychlým běžcem, ale Bůh chtěl něco jiného. Chtěl, abych byl rychlým běžcem ne ve vnějším životě, ale ve vnitřním životě. Jméno, sláva a úspěchy atleta, který je šampiónem ve vnějším životě, vydrží jen pár let. Inspiruje mladé lidi, to je pravda. Inspirace, kterou nabízí, se ale nedá srovnat s inspirací, kterou nabízí vnitřní šampión, duchovní Mistr. Když Mistr někoho inspiruje, jeho vědomí se pozvedá a on se o krok přibližuje k nejvyššímu Cíli. Pomocí Mistrovy inspirace a aspirace může být nakonec dosaženo toho nejzazšího Cíle.“

Žák řekl: „Ale Mistře, i když od Boha očekávám ten nejvyšší Cíl — Mír, Světlo a Blaženost v nekonečné míře — ani tehdy nejsou má očekávání naplněna.“

„Můj synu, když od Boha očekáváš Mír, Světlo a Blaženost, znamená to, že sis vytyčil velmi vysoký cíl. Když něco očekáváš od svých přátel nebo příbuzných nebo sousedů či známých a oni ti to nechtějí dát, prostě ti to nedají. A jakmile to nedostaneš, jsi nešťastný, protože máš pocit, že jsi to nedostal, přestože sis to zasloužil. Nebo můžeš cítit, že ti to nechtěli dát, protože žárlili nebo měli strach, že když tu věc dostaneš, už ti nebudou nadřazení.

Pokud ti však Bůh něco nedá, není to proto, že by na tebe žárlil nebo si myslel, že když ti dá svou Nekonečnost, nedokáže si udržet svou Nadřazenost. Ne! Můžeš mít pocit, že jsi dostal pouhou kapku, zatímco očekáváš nekonečný oceán. Ale když ti Bůh dá jen kapku, je to proto, že cítí, že dokonce i ta kapička pro tebe může být příliš. Bůh ale postupně zvyšuje tvou schopnost a přijde doba, kdy dokážeš přijmout velkou kapku. A nakonec dokážeš přijmout celý oceán.

Očekáváš-li něco od Boha a nedostaneš to, buď si jist, že Bůh má velmi dobrý a pádný důvod ti to nedat. Je to proto, že ti v budoucnu dá něco mnohem lepšího. Také ti řekne důvod, proč ti to odepírá. Nesplní-li tvé očekávání, dá ti Světlo. Pomocí tohoto Světla ti objasní, proč ti nedává, co očekáváš. Na druhou stranu, pokud ti okamžitě dá, co chceš, pak ti také poví důvod, proč to dostáváš hned. A tak, mé dítě, chceš-li skutečně něco očekávat, neočekávej to od sebe nebo od někoho jiného, ale jedině od Boha.

Naplnění očekávání je lidskou potřebou a zároveň božským uspokojením. Když řekneme, že jsme uspokojeni, je to naplnění našeho očekávání. K tomuto naplnění očekávání dojde božským způsobem ale jedině tehdy, když svou vůli odevzdáme Boží Vůli.

Jinak se k Bohu budeme modlit, budeme na Něj meditovat, uctívat Jej a snažit se Jej potěšit s nesprávným druhem očekávání. Protože jsme se modlili osm hodin, budeme od Boha čekat úsměv. Jak ale víme, že když získáme Boží úsměv, bude náš život nesmrtelný, nebo že když získáme něco jiného, co jsme chtěli, bude náš život naplněn?

Očekáváme-li od Boha božským způsobem, vynoří se uvnitř nás Skutečnost a s touto Skutečností dokážeme jít ke své Nesmrtelnosti, ke svému nejvyššímu transcendentálnímu Cíli.“