Aurangzeb odpouští služebníkovi z mešity
Ke konci svého života se Aurangzeb kál za mnoho nebožských věcí, které udělal v průběhu svého života, a často se chodil modlit do mešity.Jednoho dne, když se Aurangzeb modlil v mešitě s mnoha jinými lidmi, si jeden služebník mešity povšiml, že poblíž místa, kde klečí císař, zeje díra. Služebník zvolal: „Co si císař pomyslí, až si všimne takové díry?“
Císař služebníka zaslechl a rozzlobil se. Služebník se začal horlivě omlouvat a řekl: „Ach císaři, odpusťte mi prosím. Až sem příště přijdete, na koberci žádná díra nebude. Bude tady úplně nový koberec.“
Aurangzeb řekl: „Ty hlupáku! Kvůli tomu se nezlobím. Proč mě prosíš za odpuštění kvůli nějaké díře na koberci? Kdybych takovou díru spatřil v paláci, rozzuřil bych se. Tam bych takovou věc netoleroval. Do mešity jsem však nepřišel jako císař. Přišel jsem jako obyčejný člověk, jako jeden z vás. Přišel jsem jako žebrák, abych se modlil k Alláhovi. Toto je Alláhovo zvláštní místo a Alláha nezajímá přepych a okázalost. Tady představuje skutečnou dokonalost prostota a chudoba. Netrap se s nějakou dírou, nech to být. Pravou aspiraci a lásku k Alláhovi budu mít jen tehdy, budu-li se modlit na prostém místě.
