Jak si můžeme v tréninku udržet nadšení a čerstvost a zabránit tomu, aby se stal fádní a nudný?

Sri Chinmoy: Když máme na paměti, že běh není nic jiného než nově vykvetlá květina, kterou pokládáme každý den k Nohám našeho Milovaného Nejvyššího, tak můžeme zabránit tomu, aby se trénink stal fádní a nudný. Musíme cítit, že tato nově vykvetlá květina je každodenním probuzením naší duše, sebedávající skutečností, kterou každý den nabízíme našemu Milovanému Nejvyššímu. Pokud si dokážeme při běhu připomínat tento zážitek, nebude pro nás trénink nikdy fádní a nudný.

Dalším způsobem, jak si udržet novost a nadšení, je mít jasný, smysluplný a plodný cíl. Pokud si budeme tento smysluplný a plodný cíl neustále připomínat, nadšení a novost zasvitnou samy od sebe. Jestliže si cíle ceníme, sám cíl nám dá nadšení a novost. Neuvědomujeme si, že náš cíl je vědomě dychtivý nám pomoci jej dosáhnout. Myslíme si, že cíl, který je před námi, je k nám lhostejný. Pokud k němu dokážeme dojít, dobře. Pokud k němu dojít nedokážeme, cíl k nám sám nepřijde. Cítíme, že cíl je něco nehybného. Ale tak to není. V případě duchovního hledajícího je cíl vždy postupující, a tento postupující cíl je víc než dychtivý nám pomoci.

Matka si stoupne na určité místo a bude čekat, až se k ní dítě dobatolí nebo k ní doběhne. Matka ale nejen pasivně čeká a pozoruje; je také nesmírně dychtivá, aby se k ní dítě dostalo. Pokud matka uvidí, že se dítě snaží, ale nejde mu to, sama k dítěti přiběhne. Obdobně ve vnitřním světě k nám cíl ve skutečnosti přichází. Pokud si cíle vážíme a cítíme, že je to něco hodnotného, pokud cítíme, že nám nabízí nekonečné dary, tehdy nám sám cíl přirozeně vnitřně pomůže. Cíl nechce, abychom měli vždy pocit, že je nesmírně daleko. Chce, abychom jej dosáhli.