Kapitola XIV: Tři Guny

Sattva je čistota. Sattva je světlo. Sattva je moudrost. Sattva a štěstí přebývají společně. Sattva a harmonie dýchají společně. Smysly v satvě jsou přeplněny světlem poznání. Opustí-li člověk tělo, když v něm převládá satva, odebere se do čistého příbytku světců.

Radžas je vášeň. Radžas je touha. Radžas je neosvícená činnost. Radžas poutá tělo k činu. Radžas pobývá buď s tvrdou dynamikou, nebo se slepou agresivitou. Neklid a radžas dýchají společně. Radžas prakticky nelze oddělit od úmorné námahy. Radžas je jiným jménem pro vášnivé chování. Zemře-li člověk, když v něm převládá radžas, narodí se mezi těmi, kdož jsou připoutáni k činu.

Tamas je dřímota. Tamas je temnota. Tamas je nevědomost. Tamas a temné ustrnutí přebývají společně. Marnost a tamas dýchají společně. Tamas nelze oddělit od obnažené bolesti. Tamas je jiným jménem pro pomalou smrt. Smrt v tamas je následována zrozením mezi nanicovatými hlupáky.

```

Strom satva plodí ovoce jménem harmonie.

Strom radžas plodí ovoce jménem bolest.

Strom tamas plodí ovoce jménem nevědomost.

```

Sattva nabízí celému světu zářivé poznání, radžas vášnivou chtivost, tamas nejhorší mámení. Ten, jehož život je zaplaven satvou, vzhlíží k nebesům. Proto stoupá do vyšších světů. Ten, jehož život je poháněn radžasem, shlíží povýšeně na svět kolem sebe. Proto žije zde. Ten, jehož život je zakryt ponurým tamasem, je slepý. Zcela slepý. Proto se potápí do hlubiny.

Pán říká, že ten, kdo rozumí pohnutkám činů v této trojici vlastností Prakriti a zároveň chápe Purušu, který stojí nad těmito vlastnostmi, přichází k Němu a vstupuje do Jeho Podstaty. Když nakonec dojde za oblast působení těchto tří vlastností — satvy, radžas a tamas — zhluboka se napije Nektaru Nesmrtelnosti. (14.19-20)

> Konej veškeré dobro, které můžeš,

> všemi prostředky, kterými můžeš,

> všemi způsoby, jakými můžeš,

> na všech místech, kde můžeš,

> ve všech dobách, kdy můžeš,

> všem lidem, kterým můžeš,

> tak dlouho, jak můžeš.

> — John Wesley

Přesně toto se očekává od satvického člověka. Můžete se nyní zeptat, jak je možné, že i tento člověk musí překročit svou přirozenost. Není snad ve své službě lidstvu jedinečný? Může být jedinečný ve velké lidské rodině, ale dokonalou svobodu musí teprve získat. Nebohý satvický člověk je tiše, tajně, a občas bohužel dokonce i nevědomě připoután k plodům své štědré služby, k výsledkům svého vznešeného poznání. Pro dosažení naprosté svobody a dokonalé dokonalosti tak musí satvický člověk přeměnit a překročit svou přirozenost.

Člověk si musí po překonání těchto tří gun vybrat, jestli chce zůstat v Transcendentálním, vysoko nad polem projevení, nebo jestli chce sloužit věčnému Dechu Nekonečna v lidstvu a inspirovat lidstvo k realizaci nejvyšší blaženosti, míru a síly.

Ardžuna pokládá ne jednu či dvě, ale tři významné otázky. Čím se vyznačuje ten, kdo se povznesl nad tyto tři vlastnosti? Jak se chová? Jak tyto tři vlastnosti překonává? (14.21)

Krišna odpovídá:

Jogín, který ve svém vlastním životě překonal tyto tři vlastnosti, nebude k plodům satvy, radžas či tamas cítit odpor, ani se jich nebude dožadovat. Uvnitř i navenek je zaplaven vyrovnaností své duše. Je naprosto nezávislý. Realizoval naprostou nezávislost Božskosti ve svém nitru. A co víc — slouží Bohu svou ryzí oddaností. Slouží oduševněle. Slouží lidstvu s veškerou svou láskou. Slouží bezvýhradně. Ve všech lidských duších vidí jen a jen Boha. Takový jogín se nakonec bezpochyby stává Nejvyšším Já. (14.22-26)

From:Sri Chinmoy,Komentář k Bhagavadgítě, Madal Bal, 2010
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/cbg