56. Vyzval jsem neviditelného

```

Řídil jsem vůz slunce

pod obloukem zlatomodrého Nebe;

negativní vetřelci,

strach a pochybnost, se rozplynuli;

pozitivní pomocníci,

víra a láska, jsou v mém náručí.

Před tisíci lety

jsem vyzval neviditelného.

Dnes, konečně,

byla moje výzva přijata.

Osvícení laskavě vzdoruje

neúnavnému hledajícímu. ```

From:Sri Chinmoy,Tanec života, část 2, Agni Press, 1973
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/dl_2