Mistr je na prvním místě

Ramdas Kathiya Baba a jeho Mistr, Devadas Maharadž, byli oba velcí kuřáci a pro zahřátí často brali arzén. Jednu noc požádal Devadas své žáky, aby šli a koupili arzén za dvě rupie, oni však neměli peníze a také se trochu zdráhali jít do města v tuto hodinu. Ramdas se nabídl, že půjde, ani on však neměl peníze. Mistr řekl: „Nedělej si starosti. Prostě jdi do města. Bude tam někdo, kdo ti nějaké peníze dá.“

Ramdas věřil svému Mistrovi a bez peněz odešel. Když došel do města, bylo docela pozdě a všude byla tma. Jen v jednom domě uviděl světlo, a tak šel a zaklepal na dveře. Když mu majitel otevřel, byl tak rád, že tam stojí sádhu. Řekl: „Celý den pomýšlím na to, že dám sádhuovi dvě rupie, a ty jsi teď přišel. Jsem ti tak vděčný. Prosím vezmi si tyto dvě rupie.“

Potom si Ramdas vzal peníze a koupil za ně arzén. Na zpáteční cestě do ášramu si pomyslel, že když ho má tolik, trochu si vezme a Mistr to nepozná.

Ramdas byl velmi šťastný, že arzén přinesl, a nabídl ho svému Mistrovi, Devadas Maharadž se na něj však smutně podíval. Ramdas řekl: „Šel jsem v tuto hodinu až do města a přinesl ti arzén. Jak je možné, že jsi smutný?“

Mistr odpověděl: „Jsem smutný, protože ve tvém životě jsi na prvním místě ty, a ne já. Měl jsi mi dát vše, já bych ti pak část dal. Vždy mysli nejprve na mě. Jen tehdy mě potěšíš a já ti dám nejen mnohem víc, než potřebuješ, ale také mnohem víc, než si zasloužíš.“

Komentář: Mistrova víra v žáka a žákova víra v Mistra jsou stejně důležité. Někdy ale Mistr žákovi neodhalí všechny aspekty stromu skutečnosti, protože by to mohlo zmást nezralou mysl hledajícího. Neřekne-li mu příběh o skutečném životě celý najednou, neznamená to, že je sobecký nebo není štědrý. Cítí však, že žák musí věci získávat po troškách, jako dítě, aby je všechny dokázal vstřebat.

Všechno je jinak, když žák musí jednat s Mistrem, protože bez ohledu na to, co žák má a čím je, Mistrovu osvícenou mysl nezmate. Mistr dává žákovi podle jeho omezené vnímavosti a snadno změřitelné schopnosti, zatímco když chce dát žák něco Mistrovi, může to udělat neomezeně, neboť Mistrova vnímavost a schopnosti jsou nesmírné. Na druhou stranu, pokud žák nedá Mistrovi celou svou existenci, Mistr není ten, kdo ztrácí – zdaleka ne. Žák ale oslabuje své schopnosti, snižuje svou vizi Mistra a vychází z jednoty skutečnosti s Mistrem. Jeho aspirující existenci nakonec ohrožuje drak neupřímnosti a hmyz nevděčnosti.

Proto dejte Mistrovi bezvýhradně to, co máte a čím jste. On vám dá podle vaší a Boží potřeby. Naplnění vaší potřeby zcela závisí na Boží Vůli.

From:Sri Chinmoy,Indie a její hostina zázraků: přijď a užívej si, část 5, (knižně nevydáno), 2015
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/imf_5