Ale co soutěživý aspekt sportu? Není to jen další způsob, jak dávat najevo svoji nadřazenost?

Sri Chinmoy: Pokud ještě nejsme připraveni přijmout nejvyšší filozofii, říkáme si: „Pokud nebudu schopen udržet svoje tělo v pořádku, nebudu schopen nikoho porazit.“ Jestliže přechováváme v mysli takovou myšlenku, aspoň se snažíme udržet tělo zdravé. Ale z nejvyššího úhlu pohledu není cílem někoho porazit, ale pouze soutěžit se sebou samým. Soutěžíme-li s ostatními, nikdy nebudeme šťastní. Možná, že dnes někoho porazím v běžeckém závodě, ale zítra se podívám kolem sebe a zjistím, že je tam někdo, kdo je daleko lepší než já. Bez ohledu na to, co děláme, vždycky existuje někdo, kdo to dokáže lépe. V tomto okamžiku mohu být nejlepší, ale v příštím okamžiku někdo přijde, zničí moji pýchu a já se budu cítit špatně.

Když soutěžím pouze sám se sebou, vždycky získám ohromnou radost. Včera jsem se nacházel na určité úrovni, ale moje dnešní úroveň je vyšší. Včera jsem měl ve své povaze určitý počet slabostí nebo nedostatků, ale dnes se budu ze všech sil snažit, abych jich měl o několik méně. Takto dělám neustále pokrok a jsem stále šťastný. Tady není žádný třetí člověk, který posuzuje dva soupeře. Já sám jsem sudí, vím, kolik lží jsem včera řekl, takže dnes se jich budu snažit říci méně. Jestliže jsem se včera modlil pět minut, dnes se pokusím modlit deset minut. Dobré věci se pokusím zvětšit a špatné věci se pokusím zmenšit. Takto soutěžím jenom sám se sebou. Také ve sportu je naším cílem vždy dosáhnout nejlepšího výsledku a snažit se soupeřit neustále jenom se sebou. Ale ať už to dopadne jakkoli, měli bychom výsledek přijmout s radostí. My se budeme maximálně snažit a přijmeme cokoli, co bude Bůh chtít, abychom z toho měli.