Jsou žáci, kteří jsou vám věrní, ale nevěří v Boha?

Sri Chinmoy: Jsme tu v sále. Než do tohoto sálu vstoupíme, můžeme o něm mít jakékoliv mínění. Někdo řekne, že tento sál je osvětlený, a někdo jiný řekne, že je celý temný. Potom se stáváte soudcem. Vstoupíte do sálu, abyste se přesvědčili, jestli se v něm svítí, nebo jestli je v něm tma. Pokud je celý osvětlený, je na vás, zda v sále zůstanete, nebo odejdete. Když jsou lidé vzdělaní v mysli, je pro ně obtížné cítit něco srdcem, protože svou mysl používají příliš mnoho. Mysl okamžitě začne pochybovat. Pokud někdo řekne, že jsem velmi špatný, pomyslím si, že je to možná pravda. Můžu být velmi dobrý, ale ve chvíli, kdy řeknete, že nejsem dobrý, začnu pochybovat o svých vlastních dobrých vlastnostech.

Ale pokud hluboko ve svém srdci cítím, že jsem dobrý člověk, potom nehledě na to, co kdokoliv řekne, dokonce když bude dvacet lidí tvrdit, že jsem špatný, neuvěřím jim, protože mé srdce mi říká, že jsem dobrý. Vím, že jsem ve svém životě udělal mnoho dobrých věcí. Moje mysl mi může dvacetkrát říct, že jsem dobrý, ale přesto své mysli nebudu věřit. Řeknu: „Možná je to pravda, možná ne.“

Tito lidé, kteří používají mysl, o sobě říkají, že nevěří v Boha. Ale rád bych řekl, že v něco věří. Pro nás je Bůh veškerou Láskou, veškerým Soucitem, veškerým Odpuštěním. Pokud jejich otec či matka budou zrovna umírat, řeknou: „Prosím, zachraň je.“ Někoho požádají o pomoc. Nemusí použít slovo Bůh, ale v tu chvíli se k Bohu modlí pro pomoc. Ten, kterého neznají, je Bůh.