Je-li tělo nebo osobnost nájemníkem a duše je skutečným domácím nebo pánem, jak je potom možné, že tento nájemník, který vždy hledá uspokojení, dokáže duši dusit tak, že neslyšíme její inspiraci?

Na tuto otázku vám odpovím velice rád. Katha Upanišada říká, že tělo je kočár, mysl jsou otěže, intelekt je kočí a duše je pánem kočáru.

Vy jste paní domácí v domě, kde máme naše Centrum. Vlastníte tento dům. My jsme vaši nájemníci. My všichni jsme novousedlíci. Vy se snažíte co nejvíce, abyste uspokojila naše požadavky. Přesto však vám někteří nájemníci ze života dělají peklo. Jejich požadavky jsou občas neskutečné a absurdní. Navíc mají nesmlouvavý postoj. Co potom uděláte? Jsem přesvědčen, že jste docela bezmocná, pokud přímo neztrácíte naději, a to i přesto, že jste to vy, kdo vlastní tuto budovu. Není snadné vyhnat najednou všechny rušivé, náročné, nekompromisní nájemníky. Podobný je osud duše, která je napadána osobností, tím požitky hledajícím a vyžadujícím přistěhovalcem, který neaspiruje.