Část V — Nebe

Ve své poezii hovoříš o netečnosti Nebes, ale Nejvyšší je všechno, jen ne netečný. Můžeš to vysvětlit?

Sri Chinmoy: Vezměme Nebe jako staršího bratra, Nejvyššího jako Otce a hledajícího jako mladšího bratra. Jsou tedy dva bratři a Otec. Mladší bratr pláče. Potřebuje pomoc shora, od Otce nebo od bratra. Otec má ve svém Srdci pro mladšího syna veškerou starostlivost, ale není vždy dosažitelný. Je ve svém úřadě. Starší bratr je po ruce, je ale zaneprázdněný studiem a má dost svých vlastních věcí. Je tedy lhostejný ke svému malému nešťastnému bratříčkovi na zemi, jenž potřebuje pomoc. Otec má veškerou náklonnost, veškerou starostlivost. Jakmile přijde domů, dá najevo mladšímu synovi všechnu svou náklonnost. Pro mladšího je velmi těžké přijít za Otcem bez pomoci staršího bratra. Někteří kosmičtí bohové a bohyně jsou však božsky žárliví. Většina duchovních Mistrů zažila tuto zkušenost. Kosmičtí bohové a bohyně pomáhají hledajícímu šplhat vzhůru, ale když se hledající dostane blízko k Nejvyššímu, pak jej nepovzbuzují. Naopak mu brání, aby šel dál, než jsou oni. Toto se stalo bezpočtukrát.

Někdo vyšplhal na strom a ty jsi u paty stromu. Neumíš šplhat, a ten na stromě tedy sleze dolů a naučí tě to, a ty začneš šplhat. Než dosáhneš určité výšky, vrátí se nahoru na své původní místo a čeká na tebe. Když se k němu dostaneš, tak ti nepomůže jít dál. On se nedotkl nejvyšší výšky a je nejistý. Včera jsi byl na zemi, neuměl jsi šplhat a on tě to naučil. Teď se ho chystáš překonat, tak proč by ti to měl dovolit? Když je však moudrý, řekne díky své jednotě: „On je můj malý bratr, dovolím mu tedy jít dál. Jeho dosažení je také mým dosažením.“

Říká se: „Každý chce získat vítězství, ale ne nad svým synem nebo dcerou.“ Kolik je na tom pravdy, ví Bůh. V Americe jsem se setkal s něčím, co jsem v Indii nikdy nepoznal. Amerika mi ukázala, že matky mohou být opravdu žárlivé na své dcery a otcové mohou být skutečně žárliví na své syny. Ne všechny matky a ne všichni otcové, ale mnoho, mnoho těch, kteří přišli do našeho Centra, přímo nebo nepřímo žárlili na své děti. Je zjevné, že naučili své děti jak studovat, jak obětavě plnit své povinnosti. Řeknou světu: „Moje dcera udělala toto, můj syn udělal tamto.“ Když potom svět jejich děti obdivuje, mohou z toho mít upřímnou radost. Občas ale jejich srdce hoří, protože oni sami nezískali nejvyšší vzdělání nebo neudělali to, co udělaly jejich děti. To se děje díky jejich pocitu oddělenosti.

Jak můžeš dobře vrhnout koulí, když chceš oddělovat své prsty jeden od druhého? Malíček má velmi málo síly, kdežto ostatní prsty mají ohromnou sílu. Na vrhu koulí však musí všechny prsty spolupracovat. Pokud cítíš, že je lepší nemít malíček, když cítíš, že je zbytečný, pak brzy zjistíš, že jsi bez něj bezmocný. Když se silnější nechce stýkat se slabšími, potom trpí všichni.

Na začátku se silnější vytahuje. Když slabší získá nějaké schopnosti, ten lepší se vyděsí, že by ho slabší mohl překonat. Ale ten skutečně lepší, ten, který je vždy nadřazený, je Nejvyšší. Nikdy se necítí nebo nejedná nadřazeně. Ví, že kým je On, tím jsem také já. Nikdy nedělá rozdíly. Jeho Srdce je mým srdcem. On ví, kým je; On ví, kdo jsem já. On je Stvořitelem a Stvořitel se nikdy neodděluje od svého stvoření. Nebesa nejsou skutečným Stvořitelem, takže je zde vždy nějaký problém. Nejvyšší se však vždy ztotožňuje se svým stvořením, takže pro Něj není Jeho stvoření cosi odděleného od Jeho Skutečnosti.

From: Sri Chinmoy, Duše a proces reinkarnace - , (knižně nevydáno), 1999
Sourced from http://cz.srichinmoylibrary.com/spr-45-cs