Skvělá indická jídla: božsky lahodná a nanejvýš výživná, část 6

O dřevorubci a holiči

Byl jednou jeden dřevorubec a jeden holič. Jednoho dne přišel holič za dřevorubcem a řekl: „Chci od tebe koupit dřevo na topení."

Dřevorubec měl dřevo na svém oslovi. „To je úžasné," řekl. „Kolik toho chceš?"

„Všechno, co máš," odpověděl holič.

A tak mu dřevorubec dal všechno dřevo a řekl: „Teď mi prosím zaplať."

„Ne,“ řekl holič. „Nejdřív mi musíš dát všechno, jinak ti nedám žádné peníze

Dřevorubec vysvětlil: „Ten poslední kus dřeva ti dát nemůžu. Je přivázaný ke hřbetu osla a vždycky tam zůstává jako základ pro nový náklad dřeva.“

Ale holič byl neodbytný: „Musíš mi dát všechno.“

„Nemůžu,“ řekl znovu dřevorubec. „Ten jeden kus vždycky zůstává na oslovi.“

„Je-li to tak, pak ti tedy nezaplatím,“ řekl holič. „Řekl jsem ti, že mi musíš dát všechno. Protože mi nechceš dát všechno a protože jsem s tebou promarnil čas, vezmu si nějaké dřevo bez placení.“

Dřevorubec se mu v tom snažil zabránit, ale holič byl tak silný, že dřevorubci nezbylo než holiči dřevo nechat.

„Ten holič je takový darebák! “ křičel dřevorubec a okamžitě se vydal za starostou, aby si na něj stěžoval.

Starosta mu řekl: „Udělej mu to samé a budete vyrovnaní.“

O několik týdnů později tedy zašel dřevorubec do holičství a řekl: „Ó holiči, jsem tak rád, že tě po dlouhé době vidím. Přišel se mnou také můj kamarád. Nejdřív ostříhej vlasy a ohol mě a pak přivedu i svého kamaráda.“

Holič se těšil, že bude mít dva zákazníky. „Úžasné,“ zatetelil se a oholil dřevorubce a ostříhal mu vlasy.

„Výborně,“ řekl dřevorubec. „Teď přivedu svého kamaráda. Až ho oholíš, zaplatím ti za nás oba.“

Dřevorubec vyšel a přivedl do holičství svého osla. „Zaplatím ti, teprve až oholíš mého kamaráda

„Ty darebáku!“ křičel holič. „Jak mám oholit osla?“

„Ale prosím tě,“ řekl dřevorubec: „však vidíš, že má vousy a jeho knír vypadá tak příšerně. Jestli ho neoholíš, nezaplatím ani za sebe. Tohle je můj jediný kamarád, můj nejlepší přítel. Potkal jsi ho před několika týdny. Nemám na světě žádného bližšího přítele než tohoto osla. Je to můj jediný kamarád.“

Holič se rozčílil. „Musíš mi zaplatit! “ Dřevorubec ale klidně odvětil: „Naposledy, když sis ode mě vzal dřevo, chtěl jsi, abych ti dal všechno. To jsem nemohl, a tak ses rozčílil a vzal sis mé vzácné dřevo bez zaplacení. Než jsem k tobě dnes přišel, řekl jsem ti, že mám přítele, který také potřebuje oholit. Když jsi neoholil mého přítele, proč bych ti měl něco platit, milý holiči? “

Dřevorubec vzal svého osla a odešel. Holič se tak rozzlobil, že okamžitě zašel za starostou. Starosta si však dobře pamatoval dřevorubcovu stížnost na holiče. A tak jen řekl: „Oko za oko, zub za zub!“


  1. GIM 106. 27. ledna 1979

Divida

There was a great man whose name was Divida. Once upon a time he was nice to Balarama. But alas, it is difficult to always remain a kind, good and nice human being, and slowly he developed arrogance and tyrannous qualities. He did many, many undivine things, and people could not bear his arrogance or his tyranny.

The worst incident occurred when he was tempted to steal Balarama's ploughshare. He entered into Balarama's house in the middle of the night and stole the ploughshare.

When Balarama discovered his loss, he challenged Divida to mortal combat, in a few seconds cutting off the thief's head.

He told Divida's friends and others, "Never, never dare to steal my main instrument, the ploughshare. That is my life-breath. If you create any problems for me, ignorance will befriend you. I do not want ignorance to befriend you. When you allow ignorance to befriend you, eventually death comes to befriend you. So be wise. Don't try to make a fool of me and don't try to make a fool of my brother, Krishna. Do not make a fool of anyone, or eventually yours shall be the unimaginable punishment!"


  1. GIM 119. 29 January 1979

Balaráma se žení

V té době bylo společensky přijatelné a téměř obvyklé, že muži měli více než jednu ženu. Sri Krishna byl ženatý více než dvakrát. Ale jeho bratr, Balaráma, se oženil jen jednou. Oženil se s překrásnou dívkou jménem Revati.

Raivata, otec Revati, zprvu nechtěl, aby si jeho krásná dcera vzala Balarámu, protože on byl malý, zatímco ona byla vysoká. Také si myslel, že by to bylo pod jeho důstojnost nabídnout svou dceru Balarámovi.

Brahma ale věděl, že Balarama Revati velmi miloval ještě před jejich svatbou. Řekl Raivatovi: „Pokud Balarámovi nevyhovíš, až tě požádá o ruku tvojí dcery, a pokud mu ji nedáš, pak okamžitě zemřeš. Tak buď moudrý. Nežádám o to kvůli tomu, že je mocný, ale proto, že je velice laskavý. Je nejen velký a mocný, ale také milý a dobrý. Je tím správným mužem.“

A tak, na radu Brahmy, Raivata šel za Balarámou a poprosil ho, aby si vzal jeho dceru. Balaráma usmál, souhlasil a řekl: „Plníš přání mého srdce.“

V den svatby Balarama byl šokován, když uviděl, jak je jeho žena vysoká. Řekl Revati: „Co by si lidé o mně mysleli, kdybych si tě vzal? Jsi tak vysoká. Dovol mi, abych tě zmenšil. Ujišťuji tě, že ti to neublíží. Zmenším tě mou božskou zbraní a nebude to mít na tebe žádný vliv.“ " A tak svou ženu zmešil a oba pak byli stejně vysocí.


  1. GIM 120. 29. ledna 1979

From: Sri Chinmoy, Skvělá indická jídla: božsky lahodná a nanejvýš výživná, část 6 - , (knižně nevydáno), 2016
Sourced from http://cz.srichinmoylibrary.com/gim-6-cs