Scéna 10

(Nazaret. O několik let později. Josef je těžce nemocný. Marie ho ošetřuje.)

Josef: Marie, dala jsi vědět Ježíšovi o mé nemoci?

Marie: Ano, dala. Před dvěma měsíci, když nemoc vstupovala do tvého těla, jsem požádala jednu karavanu směřující do Indie, aby o tvé nemoci dali vědět Ježíšovi.

Josef: Jak dlouho to trvá, než se karavana dostane do Indie?

Marie: Alespoň tři měsíce.

Josef: Běda, i kdyby už o mé nemoci slyšel, a dokonce i kdyby už opustil Indii…

Marie: To je samozřejmé, že by se okamžitě vydal domů, kdyby slyšel o tvé nemoci.

Josef: Má drahá, bude mu ale trvat dlouhé tři měsíce, než se k nám dostane. Víš velmi dobře, že mi na zemi zbývá už jen pár dnů.

Marie: Ne, nesouhlasím s tebou. Musíš zůstat na zemi, dokud se náš milovaný syn nevrátí.

Josef: Kdo by si to nepřál? Loď mého života se však rychle potápí. Ježíši, můj milovaný synu, má loď se potápí, ale tvá loď brzy popluje mezi břehy mučivých bolestí země a stále rostoucí Blaženosti Nebe. Budu se z Nebe dívat s nezměrnou pýchou své duše, jak tvá bělo-rudá loď pluje k pobřeží mého stále se překonávajícího Světa Za. Ježíši, můj synu!

(Josef zavře oči a umírá.)

From: Sri Chinmoy, Syn (divadelní hra o Ježíšovi) - , Sri Chinmoy Centrum, 2006
Sourced from http://cz.srichinmoylibrary.com/son-11-cs