Otec a syn

1.

„Otče, jsi velký nebo dobrý?“

„Bohužel, tak napůl. Synu, jsi ty velký nebo dobrý?“

„Bohudík, jsem obojí.“

2.

„Otče, když na Tebe medituji, věnuješ mi dlouhý potlesk. Měl bych Ti také tleskat, když Ty medituješ na mě?

„Ne, to nesmíš. Když na tebe medituji, musíš zůstat v naprosté tichosti, abys Mě přijal a získal.“

3.

„Otče, je to neslýchaná ostuda, že musím žít v nevědoucím světě.“

„Synu, nebuď neslýchaný blázen. Ty sám sis vytvořil svět kolem sebe. Já jsem vytvořil pouze svět uvnitř tebe, Můj synu.“

4.

„Otče, nenarodil jsem se včera, takže vím hodně o Tvé Božskosti.“

„Synu, jsem rád, že to víš. Protože Já jsem se narodil dříve než ty, vím mnoho nejen o Božskosti, ale také o lidskosti.“

5.

„Otče, máš radost, když nám něco nařizuješ?“

„Ne, synu, mám radost jen tehdy, když své děti nemusím obtěžovat.“

6.

„Otče, pošleš mi prosím nějakou myšlenkovou vlnu, abych měl inspiraci být skutečně duchovní?“

„Synu, chceš myšlenkovou vlnu. Dobrá! Chceš však špatnou vlnu. Snaž se rozvíjet vlny lásky a vlny oddanosti – samovolně se staneš duchovním.“

7.

„Otče, možná touhle dobou už víš, že má láska k Tobě je silná.“

„Synu, možná touhle dobou už cítíš, že také Má láska k tobě je silná. A co víc, Má láska k tobě je stálá.“

8.

„Otče, je mi líto, ale musím Ti říci, že mě vždy ve všem porazíš.“ „Synu, Můj ubohý synu, copak nevíš, že Mne neustále porážíš v nezdolné hlouposti?“

9.

„Otče, řekni mi upřímně, milují mne mé duchovní děti opravdu?“

„Synu, řekni Mi potají, miluješ je Ty bezvýhradně?“

„Ano, Otče, miluji. Kdybych nemiloval, pak bych Tě požádal a přinutil, abys mě ve svém nepodmíněném Soucitu vzal na jiný svět.“

„Synu, máš pravdu, máš naprostou pravdu. Řekni mi tedy, co si myslíš o svých dětech, když máš dobrou náladu? Co si myslíš o jejich lásce?“

„Otče, myslím, že se snaží, cítím, že se snaží.“

„Synu, Já vím, že se jim to daří. Ujišťuji tě, že se jim to daří.“

10.

„Otče, jak je to možné, že se chovám jako žebrák? Proč potřebuji lásku svých dětí? Copak mi nestačí Tvá Božská Nekonečná Láska?“

„Zajisté, Můj synu, Má Božská Nekonečná Láska ti bohatě stačí. Bohužel, ty i Já trpíme stejnou nemocí, odvěkou nemocí. Chceme být milováni svými nejbližšími a nejdražšími. Chceme být milováni naším stvořením.“

„Otče, řekni mi prosím několika slovy, co láska skutečně znamená.“

„Synu, láska znamená úplnou a dokonalou jednotu a naplněnou skutečnost.“

11.

„Otče, já chci být nezávislý.“

„To je v pořádku, Můj synu, nemám námitek. Jenom Mě nezapomeň učinit trvale závislým na tvé radostné lásce a tvém laskavém zájmu.“

12.

„Otče, jsi nanejvýš soucitný. Proč?“

„Synu, jsi nanejvýš láskyplný. Proč?“

13.

„Otče, chci Ti rozumět.“

„Synu, dovol Mi tedy, abych tě obklopil.“

14.

„Otče, miluji cestování.“

„Synu, Já cestuji, abych miloval.“

15.

„Otče, mám-li zlost ve svém vnějším životě, kritizuji Tě. Mám-li hlad ve svém vnitřním životě, vzývám Tě.“

„Synu, máš-li zlost, odpouštím ti, žehnám ti, a máš-li hlad, miluji tě a sytím.“

16.

„Otče, potřebuji Tvou nejvyšší schopnost.“

„Synu, potřebuji tvou nejhlubší potřebu.“

17.

„Otče, jsem starý. Neočekávej ode mne příliš mnoho.“

„Synu, protože jsi můj syn, jsem starší než ty. Proč tedy ode Mne očekáváš všechno?“

„Otče, proč zapomínáš, že jsi Bůh, Pán Nejvyšší?“

„Synu, proč zapomínáš, že jsi Můj syn, Můj zcela vlastní?“

18.

„Otče, máš stejnou zodpovědnost jako já?“

„Jaká je tvá zodpovědnost, synu?“

„Musím promlouvat k tolika dětem.“

„Synu, víš, že mám nekonečně více dětí než ty. Přirozeně nesu o trochu více zodpovědnosti než ty.““

19.

„Otče, ženy jsou lhostejné a muži jsou neupřímní. Jak je to s Tebou?“

„Synu, Já jsem odpouštějící, vše odpouštějící.“

20.

„Otče, jeden můj bratr básník řekl něco překrásného.“

„Co řekl?“

„Řekl: ‚Krásná věc je radostí navěky.‘“

„Nádherné. Já ti nyní, synu, povím něco ještě krásnějšího: ‚Krásná věc je matkou a otcem Světla Božskosti a Výšky Skutečnosti.‘ “

21.

„Otče, včera mě celý den trápila těžká bolest hlavy. Modlil a modlil jsem se k Tobě, abys mne uzdravil, ale Ty jsi nevyslyšel mou modlitbu.“

„Omlouvám se, synu. Určitě tě však potěší, když se dozvíš, že jsem celý včerejšek strávil léčením zhoubné rakoviny – Pochybnosti – kterou jsem objevil ve tvé mysli. Bolesti hlavy tě může zbavit aspirin, Já jsem však jediný, kdo se může postarat o tvou mysl.“

22.

„Otče, opravdu bych Tě rád denně uctíval květinami, ale bohužel jsou květiny v dnešní době velmi drahé.“

„Synu, zjišťuji, že tvé odevzdání je pro Mě nekonečně dražší. Utratil jsem prakticky všechny své úspory – lásku, zájem, soucit – abych si od tebe odevzdání denně kupoval.“

23.

„Otče, mám schopnost číst Tvé myšlenky. Právě přemýšlíš o hořkém zklamání mého života.“

„Synu, já mám potřebu číst tvé myšlenky. Potřebuješ Mou neustálou útěchu.“

24.

„Otče, nejsi na mne hrdý, když mluvím před tolika lidmi jen a jen o Tobě?“

„Synu, jsem na tebe hrdý, protože tolik bohů a bohyň ti naslouchá.“

„Avšak Otče, na rozdíl od božských bohů a bohyň vypadají někdy lidští bohové a bohyně ošklivě a špinavě.“

„Ale synu, ty máš schopnost učinit je čistými, upravenými, krásnými a oduševnělými.“

„Otče, řekl jsi mi všechno o mých schopnostech. Nyní mi pověz něco o svých vlastních schopnostech.“

„Synu, mám jen jedinou schopnost. Každý den vylévám Moře tvé Nevědomosti a plním je Světlem svého Poznání.“

„Otče, rád i s lítostí Ti povím, že Tvá jediná schopnost všechny mé pyšné schopnosti předčí.“

25.

„Otče, proč jsi ke mně tak laskavý?“

„Synu, proč jsi ke Mně tak slepý?“

„Otče, kde je Tvůj domov?“

„Synu, kde se touláš?“

„Otče, jak vysoko stoupáš?“

„Synu, jak často se rozezníváš?“

„Otče, rozeznívám se, když Tě nabízím lidstvu.“

„Synu, stoupám, když tě nabízím Nesmrtelnosti.“

26.

„Otče, říkáš mi, že je stále ještě dost času a že se nesmím vzdát. Otče, klameš mě, už je příliš pozdě.“

27.

„Otče, chtěl jsem být velkým básníkem.“

„Mé dítě, jdi a staň se přítelem naděje. Není tak špatné naděje se nevzdávat.“

28.

„Otče, proč chceš, abych byl zpěvákem?“

„Synu, chci, abys byl zpěvákem, protože cítím, že dokážeš-li zpívat ty, pak bude bez váhání zpívat celé Mé stvoření.“

29.

„Otče, proč nechceš, abych byl tanečníkem?“

„Synu, mám dva důvody, proč nechci, abys byl tanečníkem: tanec tvého těla zničí aspirující lidstvo. Tanec tvé duše nebude nikdy oceněn toužícím lidstvem.“

30.

„Otče, proč nechceš, abych byl vědcem?“

„Synu, mám už mnoho vědců. Nepotřebuji, abys přidával svůj díl k vznešeným objevům Mých dětí-vědců.“

31.

„Otče, moji lidští předkové z dávné minulosti se obávají Slunce mého Poznání. Moji božští předkové z dávné minulosti se obávají Noci Nevědomosti, která je přede mnou. Moji lidští předkové jsou na mě hrdí, protože cítí, že jsem opravdu velký. Moji božští předkové jsou na mě hrdí, protože je překonávám.“

„Synu, Já se tě obávám, protože – ve vzácných chvílích – se na Mne rozzlobíš, a jsem na tebe hrdý, protože Mne vždy posloucháš.“

32.

„Otče, moji předchůdci jsou jednoduše ohromeni Úsvitem mé Dokonalosti. Moji následovníci jsou naprosto ohromeni Trnem mé Nedokonalosti.“

„Synu, Já jsem tiše ohromen tvým zářivým osvícením a tvým zádumčivým zklamáním.“

33.

„Otče, meditace je nanejvýš obtížný pojem. Prosím, dovol mi slyšet z Tvých úst, co meditace je.“

„Synu, meditace je nejprve koncem smrti a poté dechem smrti.“

34.

„Otče, překvapuje mne, že všude vidím Tvůj Cíl.“

„Synu, není divu, že tvůj Cíl není nikde k nalezení.“

35.

„Otče, prosím, řekni mi, kdy jednám jako opravdový blázen?“

„Synu, jako velký blázen jednáš, když říkáš, že Mě vůbec nepotřebuješ. Jako větší blázen jednáš, když si myslíš, že jsem vždy jen Spravedlnost. Jako největší blázen jednáš, když si myslíš, že jsem zcela zaneprázdněn a nemám vůbec čas myslet na tebe.“

36.

„Otče, pověz mi prosím něco o okultistech. Abych k Tobě byl upřímný, vůbec se o ně nestarám. Ale stejně bych o nich od Tebe něco rád slyšel.“

„Synu, existují tři typy okultistů: amatéři, profesionálové a ti, kteří realizovali Boha. Okultista amatér sytí spící a chrápající lidstvo. Okultista profesionál sytí zvědavé a neaspirující lidstvo. Opravdu duchovní okultista, který realizoval Boha, sytí upřímné a aspirující lidstvo.“

37.

„Otče, omluv mě. Ostatně, nemáš jinou možnost.“

„Omluv Mne, synu. Ostatně, snažím se ti pomoci.“

38.

„Otče, Světlo a Tma jsou navzájem oddělitelné. Prostor a Čas jsou navzájem neoddělitelné. Vnější strach a vnitřní odvaha jsou vždy oddělitelné.“

„Synu, rád bych dodal, že tvůj Otec a Jeho Soucit jsou věčně neoddělitelné.“

39.

„Otče, lituji, ale musím Ti říci, že můj strach už koupil mou rakev.“

„Synu, lituji, ale musím ti říci, že tvé pochyby kopou tvůj hrob.“

40.

„Otče, jsem šťastný, že Ti mohu říci, že má aspirace pláče pro můj Cíl.“

„Synu, jsem šťastný, že ti mohu říci, že tvá realizace je tvým jediným Cílem.“

41.

„Otče, Ty vládneš mému životu, to je vše. Já však nejen vládnu Tvé Soucitné Shovívavosti, ale bezostyšně vyžaduji také Tvé Osvěcující Odpuštění. Přinejmenším na poli zaslepené samovlády jsem tě daleko překonal.“

„Synu, vůbec se to nepokouším popřít.“

42.

„Otče, výška Pravdy, výška Lásky a výška Soucitu – prosím, pověz mi, kde existují?“

„Synu, výška Pravdy je u Mých Nohou. Výška Lásky je v nitru Mého Srdce. Výška Soucitu je uvnitř Mé Koruny.“

43.

„Otče, když jsem Tvým společníkem, jsem vším obdivem k síle své vůle.“

„Synu, když jsi společníkem Smrti, Smrt je vším obdivem ke tvé dětské nevinnosti.“

44.

„Otče, žádáš-li mě, abych dal slib a potom mě znovu žádáš, abych stejný slib porušil, pokaždé Tě potěším. Ale moji kritikové, kteří neznají pravý důvod, mnou opovrhují. Moji nepřátelé se mi vysmívají, moji příznivci mě litují a moji přátelé se mi vyhýbají.“

„Avšak synu, Já ti dám nejen útěchu, ale vynesu tvé odevzdané srdce ke své Vše přesahující Výšce.“

45.

„Otče, co je s Tebou? Proč jsi tak lakomý? Proč nemůžeš ze své Nekonečné Štědrosti vylít trochu své Schopnosti do schránky odmítání mé vnímavosti?“

„Synu, co jiného dělám po celý čas?“

46.

„Sestry a bratři, prosím o vaši pozornost! Můj Otec mě přichází nahradit, nahradit mou nevědomost!“

„Děti, prosím o vaši pozornost! Vznětlivá role mého syna, role výbušné nevědomosti, právě skončila!“

47.

„Otče, existuje něco, co mohu dělat, abych Tě neustále těšil?“

„Synu, dokážeš-li si uvědomit, že jsi Mým v Nebi a pro Mne na zemi, pak Mě budeš neustále těšit.“



From: Sri Chinmoy, Otec a syn - , Madal Bal, 2003
Sourced from http://cz.srichinmoylibrary.com/fs-cs