Sri Chinmoy promlouvá, část 2

Existuje zlo?

Sri Chinmoy: Z přísně duchovního pohledu nic takového jako zlo neexistuje. Jen když zůstáváme ve světě relativity, v obyčejném lidském vědomí, říkáme, že toto je zlo a tamto je božské. Když jdeme hluboko dovnitř, vidíme, že jsou některé věci, které mají méně světla, a jsou věci, které mají více světla. Věci, které mají málo světla nebo nemají téměř žádné světlo, nazýváme zlem. A věci, které mají značné množství světla, nazýváme božskými.

Každý jedinec má v sobě božskost. Avšak jeho božskost ještě nevyšla do popředí a plně se neprojevila. Každý jednotlivec má do určité míry také nebožské vlastnosti. Jeho nebožské vlastnosti je možné překonat, osvítit, zdokonalit a přeměnit na božské vlastnosti, které už má.

Když používáme výraz „zlo“, naše mysl na tuto skutečnost okamžitě shlíží a má pocit nadřazenosti. Pokud však řekneme, že právě teď něco ztělesňuje světlo v nepatrné míře, dostáváme příležitost, inspiraci a aspiraci to přeměnit na něco božského. Nejlepší je tedy říkat, že v existenci či skutečnosti, kterou nazýváme zlem, působí omezené světlo. Omezené světlo se pak pokusíme přeměnit na vydatné světlo.

Co je to čistý cit?

Sri Chinmoy: Čistý cit je zvětšené, rozšířené vědomí naší reality. V čistém citu cítíme, že jsme Boží děti, a proto se nemůžeme oddávat potěšení nevědomosti. Je mnoho věcí, které nemůžeme dělat, když máme čistý cit. Jak vás mohu mučit nebo jak vám mohu jakýmkoliv způsobem ukázat svou nadřazenost, jestliže mám čistý cit? Když máme čistý cit, jsme Univerzálním Vědomím. Jelikož je Bůh univerzální, jsme také univerzální, protože jsme Jeho děti. A tak čistý cit je seberozšíření, rozšíření naší skutečnosti.

Ale nečisté emoce nás vždy svazují. Berou nás do života potěšení, který je naplněn zklamáním, a to, co následuje zklamání, je zničení. V životě potěšení svazujeme druhé. Když zkoušíme spoutat, sami jsme spoutáni. Ale když zkusíme nabídnout čisté city, osvobozujeme sami sebe a rozšiřujeme dnešní skutečnost. Když máme čisté city, skutečnost, kterou všichni známe, se zvětšuje, její světlo a síla se zvětšují.

Jak můžeme udělat duchovní pokrok?

Sri Chinmoy: Jsou dva způsoby. Jeden způsob je plakat jako dítě. Když dítě pláče pro mléko nebo něco jiného, okamžitě jeho matka přijde a nabídne mu to, co potřebuje. Ale jeho pláč musí být upřímný. V duchovním životě také musíme oduševněle a neustále plakat, abychom mohli slyšet příkazy Boha, svého vnitřního Kormidelníka. To je jeden způsob.

Druhý způsob je přijmout pomoc od někoho, kdo může zvětšit náš vnitřní pláč nebo kdo nám může ukázat, jak poslouchat příkazy vnitřního Kormidelníka. A tak jeden způsob je jít hluboko do nitra; plakat a plakat. Druhý způsob je přijmout pomoc od někoho, kdo nám může pomoct zvětšit náš vlastní vnitřní pláč.

Kdy by mělo začít dítě meditovat?

Sri Chinmoy: Dítě by mělo začít meditovat v den, kdy může vyslovit hlásku. Ten den, kdy může dítě říct slovo, tehdy by ho matka měla naučit slovo ‚Bůh‘. Hned od začátku mohou rodiče učit dítě, že to nejsou oni, kdo je odpovědný za jeho život, ale že je to Bůh. Matka tam nemusí být vždy, ale je někdo, kdo tam vždycky bude, a tato osoba je Bůh. Matka musí nasměrovat dítě ke správné osobě, ke zdroji. Musí ho nechat, aby poznalo, že je někdo v něm, pro něj a kolem něj, a tato osoba není nikdo jiný než Nejvyšší.

Matka se také může za dítě modlit. Modlitba bude nejefektivnější, když dítě spí, protože tehdy jeho duše vychází do popředí. Když je dítě vzhůru, pláče a je hlučné; tehdy není ve své duši. Když mají rodiče nezbedné, neposlušné děti, měli by meditovat vedle dětí, když spí. Většinou vychází vnitřní božskost jejich dětí do popředí během spánku.

From: Sri Chinmoy, Sri Chinmoy promlouvá, část 2 - , (knižně nevydáno), 1976
Sourced from http://cz.srichinmoylibrary.com/scs-2-cs