Slabikář žáka Sri Chinmoye

Část I. — Jóga

Říkáš, že učíš jógu. Mohl bys prosím vysvětlit, co je to jóga?

Sri Chinmoy: Jóga znamená jednotu, vědomou jednotu člověka s Bohem. Jóga je duchovní věda, která nás učí, jak člověk může realizovat konečnou Skutečnost.

Jóga je jazyk Boha. Chceme-li hovořit k Bohu, musíme se naučit Jeho jazyk. Jóga nám říká, že uvnitř nás je jistá božská vlastnost, které se říká aspirace, a že Bůh má jistou božskou vlastnost, které se říká Soucit. Jóga je spojovací článek mezi naší aspirací a Božím Soucitem.

Náš lidský život je plný pochybnosti, strachu a frustrace. Jóga nám pomáhá nahradit strach za nezdolnou odvahu, pochybnost za absolutní jistotou a frustraci za zlaté dosažení.

Jóga není něco nepřirozeného, nenormálního nebo nepozemského. Je to cosi praktického, přirozeného a spontánního. V této chvíli nevíme, kde Bůh je, nebo jak vypadá, ale praktikováním jógy uvidíme Boha na vlastní oči. Stejně jako ve fyzickém světě dosahujeme úspěchu v nějaké činnosti neustálým cvičením, tak i v duchovním světě dosahujeme praktikováním jógy cíl cílů: realizaci Boha.

Jóga není ani filozofie ani náboženství. Jóga zahrnuje filozofii i náboženství a současně je transcenduje. Náboženství a filozofie mohou lidskou bytost vést až k Božímu Paláci, ale jóga vede aspiranta přímo k Božímu Trůnu.

Jóga není v rozporu s žádným náboženstvím. Pro opravdového aspiranta, který se dal na jógu a duchovnost, nebude obtížné udržet si své náboženství. Mám žáky, kteří jsou katolíci, protestanti, židé, a tak podobně. Říkám jim, aby neopouštěli své náboženství. Pro člověka, praktikujícího jógu, je na začátku vždy snazší a bezpečnější zůstat ve svém náboženství. Jakmile však realizuje Boha, potom transcenduje všechna náboženství. Když jde hluboko dovnitř a realizuje Boha, zjistí, že mu patří celý vesmír a že tato realizace přesáhne všechna náboženství.

Náboženství je inspirace. Jóga je aspirace. Božskost je dokonalost. Inspirace, aspirace a dokonalost mohou na Zemi snadno a plodně kvést v transcendentální harmonii.

Nedávno jsem četl o člověku, který byl za živa pohřben osmnáct dní a přežil to bez úhony. Umožňuje tvůj způsob meditace, aby někdo časem vykonal takovýto čin?

Sri Chinmoy: Mé učení není jakýmsi druhem kupčení se zázraky. Moje práce je pomoci hledajícím dosáhnout Boha. Být pohřben v zemi osmnáct dní nám v našem duchovním hledání nepomůže. To, co nás vede k Bohu, je naše aspirace, náš vrcholný vnitřní pláč.

Když někdo vykoná zázraky nebo nadpřirozené výkony, k realizaci Boha nám ani přímo, ani nepřímo nepomůže. Nanejvýš se od něj naučíme, že pokud vstoupíme do tajné oblasti kosmických skutečností, lidské schopnosti neberou konce. Moje učení tedy nemá nic společného s předváděním takovýchto hloupých zázraků. Chcete-li opravdu realizovat Boha, chcete-li opravdu Boží nekonečné Světlo, Mír a Blaženost, potom byste se měli držet milióny a milióny mil daleko od věštců a obchodníků se zázraky. Pokud si myslíte, že vás inspirují, potom jste na omylu. Běžte hluboko dovnitř a uvidíte, že jenom probudili vaši jalovou, slepou a neplodnou zvědavost. Zvědavost není duchovnost. A to vám ti věštci a obchodníci se zázraky nabídli ještě něco navíc: pokušení. Pokušení je posel zničení. Je tady, protože se božské poslání vašeho života — neúspěšné, nenaplněné — chýlí ke konci.

Buďme tedy bdělí. Naléhavě vás žádám, abyste nezaplétali svoji ryzí meditaci srdce s věštci a obchodníky se zázraky. Neplýtvejte svým časem. Váš čas je vzácný. Vaše meditace je neocenitelná. Vaše dosažení bude střežit bezčasá Věčnost, nezměrná Nekonečnost a nekonečná Nesmrtelnost. Nečekejte. K tomu, kdo čeká, přijdou všechny věci, kromě realizace, která ztělesňuje dnešek, a kromě osvobození, které odhaluje nyní.

Fyzické pozice (Hatha Jóga)

Tady v západním světě má většina lidí, která se nevyzná v józe a meditaci, tendenci spojovat je s někým, kdo stojí na hlavě nebo dělá určitá cvičení. V jakém vztahu jsou tato cvičení k duchovnosti?

Sri Chinmoy: V této chvíli jsou mnozí z nás fyzicky neklidní, nejsme na tom lépe než opice. Nedokážeme vydržet v klidu více než sekundu, aniž bychom jej porušili. Tato fyzická cvičení a pozice uvolňují naše tělo a na krátkou dobu nám přinesou mír mysli. To jsou však jenom přípravné etapy. Pomáhají hledajícímu vstoupit do skutečného duchovního života. V opravdovém duchovním systému jsou začátečníci v hatha józe jako žáčci mateřské školy. Z mateřské školy musíme jít na základní školu, střední školu, na univerzitu. Někdo může ve skutečnosti mateřskou školu snadno přeskočit. Je mnoho aspirantů, kteří si jenom sednou a utiší a uklidní svoji mysl, a vstoupí do hlubších oblastí své bytosti, aniž by museli dělat nějakou hatha jógu.

Tato cvičení nám nikdy nedají realizaci, nikdy! Jinak by už touto dobou všichni světoví atleti realizovali Boha pouhým fyzickým cvičením. Tělo je nezbytné. Musíme mít zdravé a pevné tělo, aby v něm a jeho prostřednictvím mohla jednat duše na poli projevení. Pokud však očekáváme od těla něco víc, tak jsme bláhoví.

Musím nicméně zdůraznit, že Hatha Jóga je vysoce nadřazena západnímu systému cvičení, který je často vykonáván trhaně, prudce a do jisté míry násilně. Cvičení Hatha Jógy se provádějí klidně, tiše a v meditativní náladě. Na rozdíl od většiny západních cvičení posilují nervy a ztišují mysl.

Správné dýchání

Mohl bys nám něco říci o správném dýchání při meditaci?

Sri Chinmoy: Pokud jsi začátečník a chceš správně dýchat, potom bys měl sedět se vzpřímenou páteří. Dále musíš při dýchání myslet nejprve na čistotu. Když se nadechuješ a vědomě či nevědomě cítíš, že to přichází přímo od Boha, od Čistoty samotné, potom se tento dech může snadno pročistit. Když se nadechuješ, zkus se nadechovat tak pomalu a tiše, jak je to jen možné, takže kdyby někdo před tvůj nos umístil tenkou niť, vůbec by se nepohnula. A když vydechuješ, zkus vydechovat ještě pomaleji, než ses nadechoval. Pokud to jde, tak udělej mezi výdechem a dalším nádechem krátkou přestávku. Můžeš-li, zadrž na pár sekund dech. Je-li to však obtížné, tak to nedělej. Nikdy nedělej nic, co by ublížilo tvým orgánům nebo dýchacímu systému. Pokaždé, když se nadechuješ, zkus pocítit, že přinášíš do svého těla Mír, nekonečný Mír. A teď, co je opakem míru? To všichni znáte: neklid. Když vydechuješ, zkus prosím cítit, že vyháníš neklid tvého vnitřního i vnějšího těla a neklid, který vidíš všude kolem sebe. Pokud budeš dýchat tímto způsobem, zjistíš, že tě neklid opouští. Poté, co tohle několikrát uděláš, zkus prosím cítit, že nadechuješ Sílu a Moc z vesmíru, z kosmu. A při výdechu se pokus vypudit strach. Když budeš vydechovat, veškerý strach z tvého těla odejde. Po dalším cvičení se pokus cítit, že to, co nadechuješ, je Radost, nekonečná Radost a to, co vydechuješ, je smutek, trápení a melancholie.

Jinou věc, kterou můžeš zkusit, je cítit, že to, co nadechuješ, není vzduch, ale kosmická energie. Pociťuj, že do tebe s každým dechem vstupuje ohromná kosmická energie a že se ji chystáš použít k tomu, aby ses očistil: k očištění těla, vitálna, mysli a srdce. Pociťuj, že v tvém těle není jediné místo, které by nebylo zaplněno proudem kosmické energie. Plyne v tobě jako řeka. Pokud cítíš, že celá tvoje bytost byla umyta nebo pročištěna kosmickou energií, pociťuj dále, že vydechuješ veškeré smetí, které je v tobě, všechny nebožské myšlenky, nečisté činy, temné nápady. Vydechuj ven cokoliv, co ve svém systému považuješ za nebožské, cokoliv, co nechceš považovat za své vlastní.

Není to tradiční jogínská pránajáma, která je složitější a systematičtější. Avšak to, co jsem vám popsal, je nejefektivnější duchovní metoda dýchání. Budeš-li praktikovat tuto dýchací metodu, brzo uvidíš, že to, co děláš, není představa; je to skutečnost. Na začátku musíš používat představivost, ale po čase uvidíš a ucítíš, že to vůbec není představa, nýbrž skutečnost. Vědomě nadechuješ energii, která proudí ve vesmíru všude kolem, která tě očišťuje a vyprazdňuje všechno nebožské. Tímto způsobem se však musí dýchat velmi vědomě, ne mechanicky. Můžeš-li takto dýchat pět minut denně, budeš schopen činit velmi rychlý pokrok.

Když dosáhneš pokročilejšího stádia, pociťuj, že tvůj dech nepřichází a neodchází pouze nosem. Ciť, že se nadechuješ srdcem, očima, nosem, póry. Nyní jsi omezen na dýchání nosem nebo ústy, ale přijde doba, kdy zjistíš, že dýchat může kterákoliv část tvého těla. Duchovní Mistři mohou dýchat i tehdy, jsou-li jejich nosy a ústa zavřená. Pokud se zdokonalíš v tomto duchovním dýchání, ucítíš, že tvoje nečistota a nevědomost zmizely. To, co nahradilo tvoji nevědomost a nedokonalost, je Boží Světlo, Boží Mír a Boží Síla.

Vegetariánská strava

Dodržujete při vaší meditaci nějaká pravidla stravování? Je například nutné, aby člověk byl vegetariánem, aby mohl vést duchovní život?

Sri Chinmoy: V duchovním životě hraje vegetariánská strava velice důležitou roli. Čistota má pro aspiranta vrcholný význam. Této čistoty musíme dosáhnout ve fyzickém, vitálním a mentálním. Když jíme maso a ryby, vstupuje do nás agresivní, zvířecí vědomí. Naše nervy zneklidní; budou nepokojné a agresivní, a to může naši meditaci rušit. Mírné kvality ovoce a zeleniny nám naproti tomu pomáhají dosáhnout ve vnitřním i vnějším životě kvality sladkosti, jemnosti, prostoty a čistoty. Pokud jsme tedy vegetariány, pomáhá to naší vnitřní bytosti posilovat svoji existenci. Uvnitř se modlíme a meditujeme; na vnější úrovni nám pomáhá jídlo, které si bereme od Matky Země a které nám nedává jenom energii, ale také aspiraci.

Na světě jsou určitá místa, kde je výjimečně chladno a kde se lidé domnívají, že je nemožné, aby žili pouze ze zeleniny. Co mohou dělat? Musí jíst maso. Nebo jsou také někteří upřímní hledající, jejichž tělesná konstituce je velmi slabá. Od počátku svého života jedli maso a teď si už vytvořili zvyk — můžeš říci špatný zvyk — že bez masa nemohou být ani jediný den. Na jednu stranu mají upřímnou aspiraci, na druhou stranu se bouří jejich těla. V takových vzácných případech by aspiranti měli jíst i maso.

Mnoho duchovních hledajících došlo k závěru, že vegetarián je schopen udělat v duchovním životě rychlý pokrok. Vedle vegetariánské stravy se však musí modlit a meditovat. Na Zemi jsou miliony vegetariánů, ale to neznamená, že jsou zde miliony duší, které realizovaly Boha. V Indii mají vdovy zakázáno jíst maso. Nuže, navzdory mé hluboké lásce a respektu k indickým vdovám se obávám, že všechny nejsou realizované duše. Člověk potřebuje k realizaci Boha aspiraci, vnitřní pláč. Má-li někdo aspiraci, potom vegetariánská strava urychlí jeho pokrok, protože čistota těla pomůže jeho vnitřní aspiraci k větší intenzitě a dušeplnosti. Naproti tomu, pokud někdo vegetariánem není, neznamená to, že Boha nerealizuje. Zdaleka ne. Kristus, Vivékánanda a mnoho dalších duchovních Mistrů jedli maso a Boha realizovali.

Drogy

Může podle tvého názoru člověk za pomoci nějakých drog realizovat Nejvyšší, nebo se přiblížit k Bohu?

Sri Chinmoy: Pokud někdo cítí, že užíváním drog získá vnitřní nebo vysoké zážitky, potom je to jeho věc. Možná řekne, že to nemohu posoudit, nebo že nejsem odborník, protože jsem drogy nebral. Já jsem však meditoval a realizoval Nejvyšší. Protože se ptáš na můj názor, tak si přeji díky síle mého vlastního nejvyššího poznání říci, že užívání drog není správné. Ti, kteří berou drogy, ničí své vnitřní duchovní schopnosti, které mají pro vstup do Božího Království vrcholný význam.

Kdybyste mě hodili do moře, násilně ponořili do vody a nedovolili mi vyplavat ven, co by se stalo? Těsně před tím, než bych ztratil vědomí, spatřil bych kolem sebe bílé prázdno. Takové zážitky mají ti, kteří berou drogy. Získají nějaké zážitky, ale je to nebezpečné, nepřirozené, násilné. Když se však někdo modlí, když medituje, když kontempluje, vstoupí do živoucího Vědomí Boha. Zná skutečnou Pravdu, cítí opravdovou Extázi, vidí skutečné Světlo. To je pozitivní a přirozené vplynutí do Boha. Užíváním drog, nebo používáním umělých prostředků lidé nevědomě, pokud ne úmyslně, popírají skutečnou Pravdu.

Ve Spojených Státech a v jiných zemích mám několik stovek žáků. Asi třicet nebo čtyřicet z nich, kteří jsou nyní mými blízkými žáky, užívali drogy a podle jejich tehdejšího chápání a realizace měli velmi vysoké, vznešené zážitky. Jaksi však s těmito zážitky nebyli spokojeni. Přišli ke mně s úmyslem poznat rozdíl mezi zážitky, které měli s drogami a zážitky, které by mohli mít při meditaci se mnou. Po čase začali ze své meditace získávat skutečné duchovní zážitky. Řekli mi, že rozdíl mezi zážitky s drogami a zážitky při meditaci je jako rozdíl mezi sezením ve vaně a plaváním na širém oceánu. Když se jich důkladně vyptáte, uvidíte, že jeden zážitek rozšiřuje a osvobozuje, kdežto ten druhý spoutává a omezuje. Všichni tito žáci k mé nejhlubší radosti a hrdosti rádi pokračovali bez drog. Ti jsou to jistě schopni posoudit, protože mají zkušenosti obojího druhu.

Všichni ti, kteří chtějí být mými žáky, musí zanechat drog, alkoholu a kouření. Užívání drog je pro duchovní život velmi špatné, pití je pro duchovní život velmi špatné a kouření je pro duchovní život velmi špatné. Všechny tyto věci ničí jemné duchovní nervy. Nebudu tolerovat nikoho, kdo stále užívá drogy a alkohol; nezapojím se do jejich života aspirace. Takoví nalévají jed do moře nektaru. Buď mají cítit naprostou nezbytnost duchovního života, nebo nemají chodit ke mně. Nejsem určen pro zvířecí vědomí, jsem určen pro aspirující vědomí.

Takže vy z vás, kteří pomýšlíte na to, že se stanete mými žáky, dejte si prosím za úkol jít hluboko dovnitř a zjistit, zda je tato cesta pro vás vhodná. Nejste povinni sem chodit, ale pokud chcete, existují jistá závazná pravidla. Jsou duchovní Mistři, kteří přijímají narkomany, ale já nejsem Nejvyšším pověřen, abych to dělal. Moje cesta je cesta, kterou pro mne vybral Nejvyšší, a je to Jeho Vůle, abych se zabýval jen těmi, kteří jsou ochotni dodržovat rozhodnutí, které jsem ohledně cesty učinil.

Pokud chceš realizovat Boha v tomto životě, naplnit Boha v tomto životě, chceš-li být mým žákem, musíš pevně sedět v mé lodi — v lodi, která tě dušeplně, oddaně a hrdě doveze k tvému předurčenému Cíli, k Cíli, který je Za. Nechť se v tvém životě už více neobjevují špatné sklony. V každém okamžiku musíš střežit božské vnitřní naléhání. Neměl bys však utrácet svůj vzácný čas dumáním o životě, který jsi vedl dříve. Neměl bys cítit zármutek nad tím, co jsi udělal, protože zármutek oslabuje tvoji aspiraci. Nežádám nikoho, aby se kál. Je pravda, že pokání očišťuje duši. Zároveň však nemáš čas aspirovat, hledět vpřed ke Světlu budoucnosti, když stále lituješ své minulosti. Přeji si, abyste všichni upřeli pohled ke Světlu, a ne k temnotě, s níž jste žili v minulosti. Minulost je prach. Je to budoucnost, co se počítá a budoucnost je nyní, v přítomnosti dneška. Zapomeňte na minulost. Pouze tehdy vás může zlatá budoucnost vlastnit a činit si na vás nárok.

Koncentrace, meditace, kontemplace

Mohl bys nám prosím říci rozdíl mezi koncentrací, meditací a kontemplací?

Sri Chinmoy: Když se koncentrujeme, nedovolujeme žádné myšlence vstoupit do naší mysli, ať už je božská nebo nebožská, pozemská nebo nebeská, dobrá nebo špatná. Mysl, celá mysl musí být zaměřena na určitý objekt nebo subjekt. Jestliže se koncentrujete na lístek květiny, pokuste se cítit, že na celém světě existujete jen vy a ten lístek. Nebudete se dívat ani dopředu ani dozadu, ani nahoru nebo dovnitř. Vy se jen pokusíte proniknout do objektu, na který zaměřujete svoji jednobodovou koncentraci. Koncentrace však není agresivní způsob, jak se podívat nebo vniknout dovnitř nějakého objektu. Zdaleka ne! Tato koncentrace pochází přímo ze srdce, nebo přesněji z duše. Můžeme ji nazvat nezdolnou Vůlí duše, nebo Silou vůle.

Velmi často slyším aspiranty říkat, že se nedokážou koncentrovat více než pět minut. Po pěti minutách je začne bolet hlava, nebo cítí, že je jejich hlava v ohni. Proč? Protože síla jejich koncentrace přichází z intelektuální mysli, nebo můžete říci z ukázněné mysli. Mysl ví, že se nesmí potulovat; toto mysl ví. Pokud se však mysl používá správným, osvíceným způsobem, potom do ní vstoupí světlo duše. Když do mysli vstoupí světlo duše, je mimořádně snadné koncentrovat se na něco dvě nebo tři hodiny, nebo jak dlouho chcete. Během této doby v ní nebudou žádné myšlenky nebo pochybnosti nebo strach. Žádná negativní síla nemůže vstoupit do vaší mysli, je-li zaplněna světlem duše.

Takže když se koncentrujete, zkuste cítit, že síla koncentrace pochází odtud, ze srdečního centra a jde nahoru do třetího oka. Srdeční centrum je tam, kde se nachází duše. Fyzické srdce je drobné, ale duchovní srdce — váš pravý domov — je rozlehlejší než vesmír. Když v tu chvíli myslíte na duši, nepokoušejte se prosím o ní vytvářet nějakou určitou představu, nebo nemyslete na to, jak vypadá. Myslete na ni jen jako na Božího zástupce, jako na nezměrné Světlo a Blaženost, která je ve vašem srdci. Světlo vychází z vašeho srdce, prochází třetím okem a potom vstupuje do objektu vaší koncentrace a sjednocuje vás s ním. Posledním stadiem koncentrace je odhalení skryté největší pravdy v objektu vaší koncentrace.

To, co může koncentrace v našem každodenním životě dokázat, je nepředstavitelné. Koncentrace je nejjistější způsob, jak dosáhnout našeho cíle, ať už je tímto cílem realizace Boha nebo jen uspokojení lidských tužeb. Koncentrace je jako šíp, který proniká do cíle. Ten, komu schází síla koncentrace, není lepší než opice. Skutečný aspirant koncentraci získá ať už Boží Milostí, stálým cvičením nebo aspirací. Každý hledající může tvrdit, že má v sobě božského hrdinu, božského bojovníka. A kdo je ten božský bojovník? Je to jeho koncentrace.

Když se koncentrujeme, musíme se koncentrovat na jednu určitou věc. Pokud se koncentruji na určitého žáka, potom bude tou jedinou věcí v mé mysli. Zároveň se stane jediným objektem mé pozornosti. Když však meditujeme, musíme se pokusit rozšířit své vědomí tak, aby obsáhlo širé moře nebo rozlehlou, modrou oblohu. Musíme rozšířit sami sebe tak, jako když pták rozpíná křídla. Musíme rozšířit naše konečné vědomí a vstoupit do Kosmického Vědomí, kde není žádný strach, žádná žárlivost, žádná pochybnost, ale veškerá Radost, Mír a božská Síla.

Pokud meditujeme, tak to, co ve skutečnosti děláme je, že vstupujeme do prázdné, klidné, pokojné a tiché mysli. Jdeme hluboko dovnitř a přibližujeme se k naší pravé existenci, což je naše duše. Žijeme-li v duši, cítíme, že vlastně spontánně meditujeme. Na povrchu je množství vln, ale moře vespod se to netýká. V největších hloubkách, na dně moře, je úplný klid. Takže když začnete meditovat, zkuste nejprve pocítit svoje vlastní bytí. To jest dno moře: klid a ticho. Pociťujte, že celá vaše bytost je prosycena mírem a klidem.

Potom nechte přijít vlny vnějšího světa. Strach, pochybnosti, obavy — pozemský zmatek — všechno bude spláchnuto pryč, protože uvnitř je pevný mír. Když jste ve své nejvyšší meditaci, tak se nemusíte ničeho bát. Vaše mysl bude veškerým mírem, veškerým tichem, veškerou jednotou. Chtějí-li vstoupit nějaké myšlenky nebo nápady, máte je díky vašemu vnitřnímu míru pod kontrolou, takže vás nebudou schopny ovlivnit. Skáčou a plavou jako ryby v moři, které za sebou nezanechávají žádné stopy. Létají jako ptáci na obloze, kteří za sebou nezanechávají žádné stopy. Takže když meditujete, pociťujte, že vy jste moře a že žádné zvíře v moři vás neovlivňuje. Pociťujte, že jste obloha a prolétávající ptáci na vás nemají vliv. Pociťujte, že vaše mysl je obloha a vaše srdce nekonečný oceán. To je meditace.

Pokud meditujeme, chceme rozmlouvat jenom s Bohem. Teď mluvím anglicky a vy mi rozumíte, protože umíte dobře anglicky. Když budete schopni meditovat, budete moci rozmlouvat s Bohem, protože meditace je jazyk, který používáme k rozhovoru s Bohem. Koncentrací se staneme jednobodovými a meditací rozšíříme naše vědomí do Rozlehlosti. V kontemplaci však do samotné Rozlehlosti vrosteme. Viděli jsme Pravdu. Cítili jsme Pravdu. Nejdůležitější věcí je však do Pravdy vrůst a absolutně se s ní sjednotit. Koncentrujeme-li se na Boha, můžeme cítit, že Bůh je přímo před námi nebo vedle nás. Když meditujeme, musíme uvnitř nás cítit Nekonečno, Věčnost a Nesmrtelnost. Jestliže však kontemplujeme, vidíme, že my sami jsme Nekonečno, Věčnost a Nesmrtelnost. Kontemplace znamená naši vědomou jednotu s Nekonečnem, Věčností, s Absolutnem. V kontemplaci objevujeme sami sebe. Když kontemplujeme, Stvořitel a Stvoření se stává jedním. Sjednotíme se se Stvořitelem a vidíme u svých nohou celý vesmír, uvnitř nás je celý vesmír. Když se v takovou chvíli podíváme na svoje vlastní bytí, nevidíme lidskou bytost. Vidíme cosi jako zdroj Světla, Míru a Blaženosti. Člověk by se měl každý den před meditací několik minut koncentrovat. Jsi jako běžec, který si musí vyčistit trať — podívat se, jestli na ní nejsou nějaké překážky a když ano, tak je odstranit. Když potom začneš meditovat, ucítíš, že běžíš velmi rychle, bez veškerých překážek. Jsi jako expresní vlak, vnitřní vlak, který staví jen v cílové stanici. Jakmile potom dosáhneš Cíle, musíš se stát Cílem. To je poslední stádium, kontemplace. Hledající, kteří právě vstoupili na duchovní cestu, by měli nejméně několik měsíců cvičit koncentraci a teprve potom začít meditovat. Na to musí několik let meditovat, a nakonec mohou kontemplovat.

Mantry

Mohl bys prosím říci něco o mantrách?

Sri Chinmoy: Mantra je zaklínadlo. Může to být slabika, jedno slovo, několik slov nebo věta. Když mantru mnohokrát opakujete, nazývá se to džapa.

Jaký užitek získáme opakováním mantry? To první, co získáme, je čistota. Čistota má v našem duchovním životě nejvyšší důležitost. Pokud v duchovním životě není čistota, potom v něm není ani jistota. Dnes můžeme udělat pokrok a zítra můžeme spadnout tam, kde jsme začínali. Pokud však opakujeme mantru, kterou nám dal duchovní Mistr — a nikdo jiný — určitě čistotu získáme. Z čistoty získáme energii, čistou energii. Když máme energii, získáme ještě něco jiného: pocit univerzální jednoty. A v naší jednotě s Božím vesmírem dosáhneme jednoty s Bohem samotným. Pro rychlé dosažení čistoty je nejlépe opakovat mantru vzestupně. Všichni znáte význam AUM, posvátného Božího jména. Dnes opakujte pětsetkrát “AUM”, “Supreme”, nebo jakoukoliv mantru, kterou vám dal váš duchovní Mistr. Zítra ji opakujte šestsetkrát; pozítří sedmsetkrát;, a tak dále, dokud za týden nedosáhnete dvanácti set. Potom začněte každý den sestupovat, dokud zase nedosáhnete pěti set. Takto můžete vyšplhat na strom a sešplhat z něj dolů. Když sešplháte dolů, ciťte prosím, že se pokoušíte rozdělit získané plody prostřednictvím svého srdce mezi všechny aspirující lidi kolem vás.

Jsou dva způsoby provádění džapy. Jeden je slyšitelný, druhý neslyšitelný. Pokud opakujete mantru nahlas, získáte fyzickou čistotu. Opakujete-li mantru v tichosti, získáte čistotu ve svém vnitřním životě. Fyzická čistota je v duchovním životě nezbytná, ale má-li hledající nedostatek vnitřní čistoty, nedělá žádný pokrok. Člověk může být fyzicky čistý, umytý, ale ve své mysli může mít nebožské, nečisté věci. Má v tu chvíli nedostatek vnitřní čistoty. Je tedy lepší praktikovat džapu v tichu a cítit, že uvnitř vás je někdo, vaše vnitřní bytost, kdo opakuje to slovo za vás.

Pokračujte prosím v tomto cvičení týden po týdnu jeden měsíc. Ať už chcete změnit své jméno nebo ne, svět vám dá nové. Dá vám jméno Čistota. Uslyšíte to vaším vnitřním uchem a překoná to vaši nejlaskavější představivost. Někteří mí žáci v New Yorku toto cvičení dělali a stále jej dělají. Musím říci, že značně pročistili svoji přirozenost a omezili své citové problémy.

Bez čistoty nemohou v naší přirozenosti natrvalo zůstat vnitřní dosažení. Máte-li nedostatek čistoty, potom ve vás žádná božská Pravda nemůže zůstat natrvalo. Jakmile je zde čistota, Mír, Světlo, Blaženost a Síla budou schopny pracovat nanejvýš úspěšně a plodně. Čím jste čistší, tím přicházíte blíže k Supreme. Takže pouhým oduševnělým a oddaným opakováním mantry můžete získat všechno — To Nejvyšší, Supreme.

Část II. — Význam Gurua

Myslíš si, že aspirant potřebuje k realizaci Boha žijícího Gurua?

Sri Chinmoy: Pro realizaci Boha není žijící Guru absolutně nezbytný. První člověk na Zemi, který realizoval Boha, úplně první realizovaná duše, neměla lidského Gurua. Jako svého Gurua měla jenom Boha.

Avšak pokud Gurua máte, usnadní to váš duchovní pokrok. Guru je ve vašem duchovním životě soukromým učitelem. Existuje velký rozdíl mezi soukromým a obyčejným učitelem. Obyčejný učitel se podívá na studentovu práci a dá mu známku. Vyzkouší ho a student zkoušku udělá nebo ne. Soukromý učitel však takový není. Povzbuzuje a inspiruje studenta doma tak, aby dokázal zkoušku udělat. Nevědomost se vás v každém okamžiku vaší životní cesty pokouší prověřovat, zkouší vás, mučí vás, ale tento soukromý učitel vás naučí, jak zkouškami co nejsnadněji projít. Duchovní učitel inspiruje a zvyšuje aspiraci hledajícího tak, aby v Boží zvolené hodině realizoval Nejvyšší.

Abychom se v tomto světě něčemu naučili, potřebujeme ze začátku nějakého učitele. Abychom se naučili abecedu, potřebujeme učitele. Abychom se naučili vyšší matematiku, potřebujeme učitele. Učitel může být nezbytný sekundu, rok, nebo po mnoho let. Nuže, je absurdní cítit, že pro všechno ostatní v životě učitele potřebujeme, ale pro realizaci Boha nikoliv. Tak jako potřebujeme učitele pro vnější vědomosti, pro osvícení naší vnější bytosti, tak potřebujeme také duchovního Mistra, zejména na začátku, aby nám pomáhal a vedl nás ve vnitřním životě. Jinak bude náš duchovní pokrok velmi pomalý a nejistý. Můžeme být ohromně zmateni. Dostane se nám vysokých, povznášejících zážitků, ale nebudeme jim přikládat odpovídající význam. Naši mysl může zatemnit pochybnost a my si můžeme říci: “Jsem jenom obyčejný člověk, jak bych mohl mít takový zážitek? Možná, že klamu sám sebe.” Nebo to řekneme našim přátelům a oni na to řeknou: “To je všechno mentální halucinace. Zapomeň na duchovní život.” Pokud je zde však někdo, kdo zná Skutečnost, řekne nám: “Nebuď hlupák. Zážitky, které jsi měl, jsou naprosto skutečné.” Povzbuzuje a inspiruje hledajícího a podává mu správné vysvětlení jeho zážitků. Na druhou stranu, pokud bude hledající dělat ve své meditaci něco špatně, bude ho schopen opravit.

Duše vstoupí do lidského těla a lidská bytost završí první rok existence, druhý rok, a tak dále. Během této doby ji rodiče učí mluvit, učí ji, jak jíst, jak se oblékat, jak se chovat. Dítě se učí všechno od svých rodičů. Rodiče hrají svoji roli v době zrání. Podobně učí Mistr studenty v duchovním životě, jak se mají modlit, jak meditovat, jak kontemplovat. Když se potom student naučí jít hluboko dovnitř, může dělat všechno sám.

Proč jde někdo na univerzitu, kdežto někdo jiný studuje doma? Je to proto, že cítí, že dostane odborné rady od lidí, kteří daný předmět dobře znají. Nuže, vy víte, že bylo několik – velmi, velmi málo – opravdových mužů moudrosti, kteří nechodili na žádnou univerzitu. Ano, existují výjimky. Každé pravidlo připouští výjimky. Bůh je v každém a když hledající cítí, že nepotřebuje lidskou pomoc, je mu přáno, aby si zkusil svoje schopnosti sám. Je-li však někdo dostatečně moudrý a chce běžet ke svému Cíli, namísto aby klopýtal nebo jen kráčel, potom může být pomoc Gurua jistě značná.

Právě teď jsem v Londýně. Vím, že existuje New York a musím se tam vrátit. Co potřebuji, abych se tam dostal? Letadlo a pilota. Přestože vím, že New York existuje, nemohu se tam sám dostat. Podobně i vy víte, že Bůh existuje. Chcete Boha dosáhnout, ale někdo vás tam musí vzít. Tak jako mě vezme letadlo do New Yorku, někdo musí vzít vás do Vědomí Boha, které je hluboko uvnitř vás. Někdo vám musí ukázat, jak vstoupit do vaší vlastní Božskosti, jež je samotným Bohem.

Duchovní Mistr k vám přichází s lodí. Říká: “Pojď. Chceš-li se plavit ke Zlatému Břehu, vezmu tě s sebou. Co víc, jakmile nasedneš na mou loď, můžeš zpívat, tančit, můžeš dokonce i spát, já tě však bezpečně dovezu k Cíli.” Pokud řeknete, že nepotřebujete ničí pomoc, pokud chcete plavat přes moře nevědomosti sami, je to na vás. Kolik let, kolik inkarnací vám to však bude trvat? Můžete se také po nějaké době plavání zcela vyčerpat a utopit.

Stane-li se někdo opravdovým žákem nějakého Mistra, nebude cítit, že on a jeho Guru jsou dvě naprosto rozdílné bytosti. Nebude cítit, že jeho Guru je na vrcholku stromu a on je u jeho paty, a neustále umývá Guruovy nohy. Ne! Bude cítit, že Guru je jeho vlastní nejvyšší částí. Bude cítit, že on a jeho Guru jsou jedním, že Guru je jeho nejvyšší a nejrozvinutější částí. Opravdový žák proto nenalézá žádné obtíže v tom, aby podřídil svoji nejnižší část nejvyšší části. Být oddaným žákem není pod jeho důstojnost, protože ví, že jak nejvyšší, tak i nejnižší části jsou jeho vlastní.

Jak vlastně skutečný duchovní Mistr učí meditaci?

Sri Chinmoy: Skutečný duchovní Mistr je ten, kdo má neoddělitelnou jednotu s Nejvyšším. Díky síle této jednoty může snadno vstoupit do hledajícího a vidět jeho růst, jeho vývoj, jeho aspiraci a zjistit všechno o jeho vnitřním i vnějším životě. Chceš-li být pod vedením takového Mistra, potom tě naučí meditovat jeho tichý upřený pohled. Mistr nemusí na vnější úrovni vysvětlovat, jak meditovat, dávat nějaký zvláštní způsob meditace nebo mantru. Bude na tebe prostě meditovat. Tvoje duše vstoupí do Mistrovy duše a přinese si od ní zprávu, poznání, jak meditovat.

Navenek jsem dal jen velmi málo žákům nějaký zvláštní způsob meditace. Mám však několik stovek žáků a většina z nich ví, jak meditovat. Jak se to naučili? Když medituji v centru nebo na veřejných setkáních, tak ve mně něco vidí, něco ve mně něco cítí. A kdo to ve skutečnosti vidí? Jsou to jejich duše. Jejich duše vstupují do mé duše, učí se od ní a potom s touto získanou moudrostí učí žáky, jak meditovat.

Všichni skuteční duchovní Mistři učí své žáky a obdivovatele meditaci v tichu. Když medituje ryzí duchovní Mistr, sestupuje shora Mír, Světlo a Blaženost a vstupuje do upřímného hledajícího. Ten se potom automaticky naučí meditovat z nitra.

Část III. – Výběr Gurua

Jak může člověk poznat pravého Mistra?

Sri Chinmoy: Když medituješ s nějakým duchovním Mistrem, může ti ze své nekonečné laskavosti ukázat prostřednictvím svých očí nebo své duchovní přítomnosti Světlo a Mír. Když se pravý duchovní Mistr podívá na ryzího aspiranta, aspirant v něm určitě něco ucítí. Člověk, který realizoval Boha nebo duchovní Mistr, není někdo s křidélky a svatozáří, aby ho bylo možné poznat. Je normální, až na to, že jeho vnitřní život má nadbytek Míru, Světla a Blaženosti. Pokud tedy přijdeš k duchovnímu člověku s očekáváním něčeho jiného, než je nezměrný Mír, Světlo, Blaženost a Síla, budeš zklamán.

Naproti tomu musíš vědět, zda ti to přísluší posuzovat. Nevím-li nic o medicíně, jak mohu posuzovat nějakého významného lékaře? Pouze jiný lékař bude vědět, jak jej správně posoudit. Daleko lépe než já může velkého lékaře ocenit nějaká zdravotní sestra, která o medicíně něco málo ví. Opravdový hledající s upřímnou aspirací a zasvěcením již ve svém duchovním životě dosáhl trochu vnitřního Světla. Bůh jej díky jeho aspiraci vybavil špetkou Světla a s tímto Světlem určitě něco v pravém duchovním Mistrovi uvidí a ucítí. Je-li někdo opravdu pokročilý a činí na své vnitřní pouti rychlý pokrok, bude jeho aspirace tím nejlepším soudcem pro to, zda je ten druhý člověk, označovaný jako duchovní Mistr, pravý nebo ne. Upřímná aspirace je tedy tím nejlepším soudcem.

Můžeš mi říci, jak vybrat Mistra?

Sri Chinmoy: Pokud hledáš Mistra, můžeš si jej vybrat způsobem, který je velmi prostý. Napiš si jména všech Mistrů, se kterými ses setkal, o kterých jsi slyšel nebo četl v knihách. Bude to asi šest nebo sedm jmen. Potom vezmi jméno prvního duchovního Mistra ze seznamu a opakuj jeho jméno s rukou na srdci. Opakuj jméno sedmkrát a pokus se cítit zvuk ve svém srdci. Pokračuj dále podle seznamu a zkus cítit tep svého srdce při opakování jména každého Mistra. Pocítíš-li radost, blaženost a extázi, ihned dej tomuto Mistrovi bod. Musíš cítit, jakou radost dostáváš při opakování jeho jména a podle toho jej umístit na stupnici.

Když při opakování jména určitého Mistra nezískáš žádnou odpověď, žádnou radost, žádnou inspiraci, potom jsi oprávněn dát mu nulu ze sta. Pokud získáš ze jména nějakého Mistra na seznamu ohromující odpověď, jsi-li celý rozechvělý, pokud i samo jméno vyšle obrovský tlukot srdce od chodidel tvých nohou až po vrcholek hlavy, musíš mu dát devadesát pět nebo i sto bodů. Tehdy budeš bez pochybností vědět, že je to tvůj Mistr. Je určen pro tebe a ty jsi určen pro něj. Není-li nablízku, ale v Indii nebo někde jinde, musíš tam jít, nebo pokud je určeno, aby se to stalo, okolnosti přivedou Mistra k tobě. Jsi-li předurčen k tomu, aby ses stal žákem nějakého určitého Mistra, potom Bůh zcela jistě přivede jeho k tobě nebo tebe k němu.

Zasvěcení

Co je to zasvěcení?

Sri Chinmoy: Sanskrtský výraz pro zasvěcení je diksha. Nuže, co diksha znamená? Znamená to “dávání” nebo “sebenabízení.” Když Mistr někoho zasvětí, dává tomuto člověku část svého životního dechu a žák mu dává oduševnělý slib, že mu bude do konce života věrný a že mu bude nepodmíněně sloužit.

V okamžiku zasvěcení skládá Guru hledajícímu a Nejvyššímu slavnostní slib, že mu bude v duchovním životě pomáhat ze všech sil, že mu nabídne své srdce a duši, aby jej vzal do nejvyšší oblasti, která je Za. Mistr říká Nejvyššímu: “Neopustím toto dítě, moje hra neskončí, dokud a pokud jej nepřivedu k Tobě.” Žákovi řekne: “Od nynějška můžeš se mnou počítat, můžeš na mne myslet jako na svého vlastního.”

Ve skutečnosti Mistr od žáka v okamžiku zasvěcení odejme jeho početné nedokonalosti, a to jak ze současné, tak i z minulých inkarnací. Existují samozřejmě skuteční, upřímní duchovní Mistři, stejně jako falešní. Teď mluvím o těch pravých Mistrech. Někteří velmi upřímní Mistři zasvětí pouze jednoho žáka za měsíc. Po zasvěcení onemocní a nesmírně trpí, protože na sebe opravdu převzali žákovy nedokonalosti. To je pravé zasvěcení. Naproti tomu jsou někteří duchovní Mistři, kteří jsou schopni zasvětit mnoho žáků, aniž by trpěli, protože mají schopnost vhodit nedokonalosti do Univerzálního Vědomí. Na druhou stranu jsou někteří falešní Mistři, kteří zasvěcují padesát, šedesát nebo i sto žáků současně, nebo zasvěcují v zastoupení. Zasvěcení není jako tabletky, které se vyrábí v továrně po tisících a miliónech. Takové masové zasvěcení je absurdní podvod.

Guru může žáka zasvětit různými způsoby. Může to provést tradičním indickým způsobem, při kterém žák medituje. Může také zasvěcovat, když žák spí, nebo když je sice v normálním vědomí, ale tichý a klidný. Guru může žáka zasvětit pouhým pohledem. Podívá se na žáka a ten člověk bude ihned zasvěcen, nikdo to však nebude vědět. Mistr může také provést fyzické zasvěcení, kdy zatlačí na hlavu, nebo na srdce, nebo na nějakou jinou část žákova těla. Tehdy se snaží dát fyzickému vědomí pocítit, že proběhlo zasvěcení. Vedle těchto fyzických úkonů zasvětí Mistr žáka psychicky. V takovém okamžiku Guru vidí a cítí žákovu duši a jedná podle ní. Zasvěcení může také proběhnout okultními cestami.

Zasvěcení může lze také provést ve snu. Když v té době není dostupný žádný duchovní Mistr, může na sebe samotný Bůh vzít podobu velmi zářivé lidské bytosti a zasvětit tě během tvého snu nebo meditace. To je však velmi vzácné. Většinou je zasvěcení vykonáno nějakým Mistrem.

Moji žáci mne nemusí žádat, abych je zasvětil na vnější úrovni, protože vím, co je pro ně nejlepší; vím totiž, zda vnější zasvěcení jejich vnitřní pokrok urychlí, nebo nikoli. Velmi často zasvěcuji moje žáky pomocí mého třetího oka, což považuji jako nejpřesvědčivější a nejefektivnější způsob. Mnohokrát jste sledovali mé oči, když jsem byl ve svém nejvyšším vědomí. V takový okamžik se mé obyčejné oči, mé lidské oči, naprosto sjednotí s mým třetím okem a přebírají z něj Světlo. Tyto dvě obyčejné oči přijímají a napájí se nekonečným Světlem z třetího oka, a toto Světlo, vycházející z mých božsky zářících očí, vstupuje do očí aspiranta. Světlo ihned vstoupí do celého aspirantova těla a jiskří od hlavy až k patám. Potom vidím Světlo, mé vlastní Světlo, Světlo Nejvyššího, jak září v žákově těle. Mé Světlo vstupuje do žákovy nevědomosti a ta mu nabízí svoji vděčnost. Říká: “Teď, když jsem se stala tvou, teď, když jsi mne učinilo tvou, budu tvá navždy.” Stal jsem se zodpovědným za osvícení vaší nevědomosti a vy jste se stali zodpovědnými za moje projevení.

Jenom to, že jsem vás zasvětil, však neznamená, že můžete jít zasvětit někoho jiného. To není jako že jsem vám řekl Pravdu a vy ji teď můžete říci někomu jinému. Velmi často slyším o tom, že nějaký Mistr někoho zasvětil a ten žák pocítil, že zná pravdu, takže zasvěcoval někoho jiného a ten zase ještě někoho dalšího — jako potomci v rodině. Takové zasvěcení však nemá hodnotu. Skutečné zasvěcení musí být provedeno realizovaným Mistrem; nemůže být provedeno v zastoupení. Má-li nějaký duchovní Mistr takovou duchovní sílu, aby zasvětil nějakého žáka přímo na okultní úrovni, pak je to v pořádku. Pokud ale řekne, že může zasvětit prostřednictvím nějakého žáka, který je teprve začátečníkem, pak je takové zasvěcení absurdní. Když vidíme tady ve Spojených státech lidi, kteří říkají, že je požádal jejich Mistr v Indii, aby zde zasvěcovali jiné, potom si můžete být jisti, že to vůbec není zasvěcení, ale pouhý podvod. Zasvěcení musí být vykonáno přímo nějakým Mistrem, ať už na fyzické úrovni, nebo na vnitřních úrovních.

Když Guru zasvětí žáka, přijme jej otevřeně a nepodmíněně. I když ten žák po zasvěcení odejde, protože na Guruovi nalezl nějaké chyby, Guru bude uvnitř tohoto žáka a jeho prostřednictvím působit navždy. Ten žák může dokonce odejít k jinému Guruovi, ale Guru, který jej zasvětil, mu bude ve vnitřním světě stále pomáhat. A pokud je ten nový Guru dostatečně šlechetný, dovolí původnímu Guruovi, aby působil uvnitř a prostřednictvím tohoto žáka. I když je fyzické spojení s původním Guruem přerušeno a Guru žáka fyzicky nevidí, je povinen mu duchovně pomáhat, protože to slíbil Nejvyššímu. I kdyby žák neodešel za nějakým jiným Guruem, ale prostě sešel z cesty Pravdy, Guru musí držet svůj slib. Žák může odpadnout z duchovní cesty na jednu, dvě nebo i více inkarnací, ale jeho Guru, ať je ve fyzickém těle nebo ve vyšších úrovních, ho bude stále opatrovat a čekat na příležitost, aby mu aktivně pomohl, až se vrátí na duchovní cestu. Guru je skutečně odpoutaný, ale protože složil slib žákovi a Nejvyššímu v žákovi, bude čekat libovolně dlouhou dobu na příležitost, aby jej vzal do Cíle.

Někteří z mých žáků, kteří jeden čas následovali moji cestu s nejvyšší upřímností, mě také s nejvyšší upřímností opustili. Pokud jsou však mými žáky ve vnitřním světě, pokud jsem je již přijal a byli mými opravdovými žáky, potom si přeji říci, že jsem na ně nezapomněl. Mohou projít jednou, dvěma, pěti nebo šesti inkarnacemi, než se vrátí na cestu aspirace, ale bez ohledu na to, jak dlouho to bude trvat, já jim na jejich cestě k realizaci Boha pomohu.

Hlavním účelem zasvěcení je vynést na povrch duši. Bez zasvěcení nemůže být nikdy očištění těla, mysli, srdce a vitálna úplné. Bez zasvěcení nemůže být nikdy realizován Nejvyšší Cíl. Ti, kteří jsou mi blízcí, pocítili v okamžiku, kdy z celého srdce zasvětili celý svůj život — tělo, vitálno, mysl, srdce a duši Nejvyššímu ve mně, skutečný rozkvět zasvěcení. Rozkvět zasvěcení je opravdu více než zasvěcení. Je to odhalení vnitřní Božskosti žáků. V takový okamžik cítí, že oni a jejich Guru jsou absolutně totéž. Cítí, že Guru bez nich neexistuje a že oni neexistují bez svého Gurua. Guru a žák se vzájemně naplňují a cítí, že toto naplnění pochází přímo od Nejvyššího. A nejvyšší tajemství, které se žák naučil od Gurua je toto: jen tehdy, když naplní nejprve Nejvyššího, může naplnit zbývající část světa.

Jak může Nejvyššího uspokojit Guru? Guru hraje svoji úlohu tím, že z žáka snímá nevědomost, nedokonalost, temnotu, nečistotu a neochotu, a nese jej věrně a oddaně k Nejvyššímu. Žák bude naplňovat Nejvyššího tím, že neustále setrvává v Guruově lodi a v nejvnitřnějším zákoutí Guruova srdce, a že žije jen pro naplnění svého Mistra. Naplnit a projevit ho, to je jediný smysl, jediný účel a jediný význam žákova života.

Život ve společnosti

Pokud se nějaký duchovní hledající zajímá jen o Boha, ale přesto nechce opustit lidstvo, jak moc se musí zapojit do společnosti a jakou povahu by měl mít takový vztah?

Sri Chinmoy: Ze všeho nejdříve musíme znát úroveň tohoto aspiranta. Pokud cítí, že vnitřní život, duchovní život má pro něj svrchovaný význam a že bez něj nemůže nic dělat — pokud je na takové úrovni — potom musí většinu svého času zasvětit realizaci Boha. Jeho vnitřní bytost mu řekne, do jaké míry se má zapojit do společnosti. Pokud se však nějaký aspirant teprve učí abecedu duchovního života, potom by měl přijmout společnost jako něco, co je v jeho životě důležité a významné, co jde souběžně s jeho vnitřním životem.

Musíme vědět, kde se ten daný aspirant nachází. K tomu, aby nějaký člověk realizoval Boha, nemusí úplně opustit společnost. Když opustí společnost — nebo v širším smyslu lidstvo — jak potom může na Zemi založit a projevit Božskost? Je-li pravým aspirantem, musí se ponořit hluboko do nitra, aby poznal, jak společnosti pomoci. Být lidumilem je báječná věc. Pomoc lidumila společnosti však bude mít význam jen tehdy, když půjde hluboko dovnitř a dostane přímé poselství od své vnitřní bytosti, od Boha. Pokud ale zkouší pomoci lidstvu svým vlastním způsobem, potom takzvaná pomoc nebo přispění bude pouze činem sebechvály, který sytí jeho ego. Nějaký člověk řekne: “Udělal jsem toto. Udělal jsem tamto.” Důležité je ale: “Inspiroval mne Bůh? Pověřil mne tím Bůh?” Pokud jeho činy nebyly inspirovány Bohem, ale jeho vlastním egem, potom služba, kterou nabízí světu, bude plná temnoty a nedokonalosti.

Člověk musí být ve svém duchovním hledání moudrý. Musí vědět, že na prvním místě je Bůh a až po něm je lidstvo. Jde-li někdo nejprve k lidstvu a slouží mu podle svých omezených schopností, potom Boha v lidstvu vůbec nenaplňuje. K tomu, aby skutečně sloužil lidstvu, musí jít nejprve k Božskému, a odtud k lidstvu. Jak může něco dávat, když nic nevlastní, když nemedituje a nezískává určité vnitřní bohatství? Nejprve musí něčeho dosáhnout, potom musí dávat. Tak může potěšit Boha a naplnit lidstvo.

Opuštění starých přátel

Je nezbytné po vstupu do duchovního života opustit staré přátele, které máme stále rádi, ale kteří na nás mohou mít špatný vliv?

Sri Chinmoy: Pokud tito přátelé neaspirují, pokud se ti posmívají a neustále stojí v cestě, potom jsou to skuteční nepřátelé. Mít je rád je jako mít rád jedovatého hada. Musíš vědět, že když nějaký přítel neaspiruje, tak už není nadále tvým přítelem a pokud ho chceš přinutit aspirovat, pak budeš jednat jako jeho nepřítel. Přítel, který neaspiruje, je pohroužen do spánku. Ty ses teď probudil, jsi připraven se modlit a meditovat. Cítíš, že děláš svému příteli velkou laskavost, když jej tlačíš a říkáš: “Vstávej, vstávej, vstávej. Je čas pro meditaci.” Děláš mu laskavost podle svého měřítka, ale podle jeho měřítka to vůbec není laskavost. Cítíš, že si počínáš správně, ale on není připraven přijmout tvé Světlo. On chce spát a bude cítit, že jsi jeho opravdový nepřítel. Rušíš vznešený mír jeho spánku, který je pro tebe nečinností a smrtí. Tvým mírem je meditace a modlitba. Jeho mírem je mdlý spánek. Tvůj mír pochází z bdělé meditace a jeho mír pochází z nevědomí a nečinnosti. Tvůj mír a jeho mír tedy nemohou jít dohromady.

Nuže, pokud na ulici uvidíš své staré přátele, nemusíš odvracet svou tvář. Můžeš je pozdravit a minutu nebo dvě s nimi povídat. Strávíš-li však s nimi večer s myšlenkou, že sestoupíš na jejich úroveň a pozvedneš je nahoru, potom budeš chycen. Musíš vědět, že pro tebe udeřila Hodina. Přišla na tebe řada a ty jsi poslechl Boží Vůli. Až přijde jejich Hodina, oni Ji také uslyší. Jestliže však cítíš, že jsi za ně zodpovědný, tak jenom přeceňuješ svoje schopnosti. Ten, kdo tě probudil, má schopnost probudit tvé přátele, až přijde jejich čas.

Ty běžíš ke svému Cíli. Pokud se díváš stále dozadu, zdali tě následují tví přátelé, Cíle nikdy nedosáhneš. Nejprve musíš dosáhnout samotný Cíl; jenom tehdy přivedeš někoho dalšího k Cíli. V opačném případě se pravděpodobně ztratíš ty sám.

Na druhou stranu můžeš mít přátele, kteří jsou velmi upřímní a dobrosrdeční, ale kteří nemají žádnou aspiraci. Co tedy budeš dělat? Řekněme, že jdeš do obchodu a jeho majitel je k tobě velmi milý a uctivý. Utratíš všechny své peníze, i když nic nepotřebuješ, jenom proto, že je k tobě milý a uctivý? Ne. On je milý a ty si ho vážíš a když potřebuješ něco, co má ve svém obchodě, koupíš si to od něj. Právě teď ale nemá nic, co bys potřeboval. Stejně tak můžeš strávit pár minut s někým, kdo neaspiruje a je na tebe velmi milý na mravní nebo fyzické úrovni. Je však hloupé strávit s ním hodiny povídáním o duchovních věcech, když ho to nezajímá, jenom protože vidíš, že je upřímný. Musíš vědět, jak je ten druhý člověk rozvinutý a nakolik mu jeho aspirace dovolí přijímat pomocí tvého duchovního světla. Je mnoho lidí, kteří jsou milí a upřímní, ale pokud jde o jednu minutu modlení, tak je to prostě nezajímá. Jde-li o aspiraci, jsou na nule.

Dokud nemá někdo skutečnou, jednobodovou aspiraci na Světlo, tak by s ním aspirant neměl trávit mnoho času. V opačném případě strávíš tři hodiny na nějakém večírku v něčím domě povídáním o jeho synovci, neteři, tchánovi, a tak dále. Tedy, na takové konverzaci není nic špatného. Nikoho nekritizuješ. Když se však vrátíš z toho večírku domů, budeš si spílat, že jsi ztratil čas a snížil své vědomí. Co jsi jim dal? Dal jsi jim vitální stimulaci. A co jsi dostal od nich nazpět? Naprosté duchovní odpadky! Tyto věci nemají pro duchovní život žádnou hodnotu. Zbytečné společenské kontakty s lidmi, kteří neaspirují, jsou jen ztrátou času.

Žáci patřící do téže lodi by se však měli spolu stýkat. Měli by mít pocit rodiny. Dnes může být tvoje aspirace vysoká, zatímco aspirace tvého přítele je nízká. Takže ho tvojí aspirací pozvedneš. Zítra potom může být tvoje aspirace nízká a zvedne tě tvůj přítel. Přeji si říci, že si pomáháte navzájem, i když ani jeden z vás není nějak mimořádně vysoko nebo nízko. Když se stýkáte s těmi, kteří jsou ve vaší vlastní duchovní lodi, získáváte vnitřní sílu, dokonce i když spolu mluvíte o naprosto nedůležitých věcech. Nemusíte si být vědomi toho, že dnes potřebujete nějakou radost nebo sílu, a ten člověk, se kterým mluvíte, to také nemusí vědět. Vaše duše však spolu tajně hrají hru. Jeho duše vám něco dává, ačkoli nevíte o tom, že to potřebujete, a on neví, že to dává. Říkám vám, díky tomu, že oba následujete stejnou cestu, moji cestu, jsou vaše duše více než dychtivé dávat. Takže vám vždy říkám, abyste se stýkali a mluvili se svými duchovními bratry a sestrami, když je vidíte, protože nevíte, kdo něco potřebuje a kdo má schopnost dávat.

Toto všechno samozřejmě platí pro ty, kteří přijali duchovní život celým srdcem, a kteří cítí, že Bůh a realizace Boha je na prvním místě v jejich životě. Ti, kteří následují moji cestu, jenom aby získali trochu míru, trochu světla, trochu radosti a uspokojení, mohou pokračovat ve svých starých přátelských vztazích a starých připoutáních. Musí však vědět, že jejich pokrok na duchovní cestě bude nezbytně pomalý, protože pokaždé, když dostanou špetku míru, světla nebo radosti, tak ji rovnou promrhají, když se budou stýkat s neaspirujícími lidmi. Každý aspirant musí vědět, jaký pokrok chce dělat.

Část IV. – Manželství a rodinný život

Domníváš se, že manželství musí být na duchovní cestě překážkou?

Sri Chinmoy: To záleží na tom manželství. Má-li někdo schopnost myslet na Boha, když žije v manželství, má-li ohromnou inspiraci, je-li jeho vnitřní pláč stálý, potom není žádné překážky. Když se však někdo ožení, je velmi často tažen dolů, protože mu vznikne obrovská zodpovědnost. Chce velmi rychle běžet, ale naložil si ať už vědomě nebo nevědomě, na záda různá břemena. Pokud si tedy nějaký běžec naloží na záda těžkou zátěž, jak může běžet nejvyšší rychlostí?

Když ale někdo chce přijmout výzvu, cítí-li: “Musím zde na Zemi dosáhnout dokonalosti,” co potom udělá? Muž spatří Boha v ženě a žena spatří Boha v muži. Cítí-li nějaký člověk, že by měl s sebou vzít svoji druhou polovinu, tak aby jeho realizace byla integrální a úplná, potom bude jistě ve stejné situaci jako ten, kdo běží k Cíli největší rychlostí. Je hezkých pár duchovních Mistrů, a to i Mistrů nejvyššího řádu, kteří se oženili. Jejich realizace nebyla nijak menší než u těch ostatních, kteří se neoženili.

Všechno to záleží na tom, co chce od toho jednotlivce Bůh. Přeje-li si Bůh, aby ses neoženil, je to na Bohu. Bůh cítí, že takto Jej dosáhneš rychleji. Cítí-li Bůh, že tvůj přítel potřebuje zkušenost manželského života a tvůj přítel se drží Božího Diktátu, také dosáhne Boha rychleji než v opačném případě. O manželství neexistuje žádné pevné a neměnné pravidlo. Nikdo nemůže říci, že manželství znamená překážku pro duchovní realizaci. Na druhou stranu nikdo nemůže říci, že když zůstane sám, jeho život nebude nikdy naplněn. Svobodný člověk nemusí vést lepší nebo čistší život. Ne! Může být svobodný, ale jeho mysl může setrvávat v obyčejných vitálních, nižších světech a on neudělá žádný pokrok.

Když meditujeme, když aspirujeme, docházíme k poznání Boží Vůle. Je-li to Boží Vůle, potom přirozeně nebude po vstupu do manželství obtížné realizovat Pravdu. Pokud to však není Boží Vůle, tak musíme být velmi opatrní, protože vědomě nebo nevědomě nakládáme na svá ramena těžké závaží.

Je-li meditace jediným způsobem, jak spatřit Boha tváří v tvář, co bys poradil člověku, který se stará o rodinu?

Sri Chinmoy: Když brzo ráno vstane člověk, který má rodinu, na co myslí? Myslí na členy své rodiny, na vzdělání svých dětí, a tak dále. Pokud ale může meditovat, pokud může pět nebo deset minut myslet na Boha předtím, než dovolí, aby do něj vstoupily takové myšlenky, ještě předtím, než začne něco dělat, bude mít z těchto několika minut velký užitek. Ano, převzal na svá bedra zodpovědnost; musí myslet na celou svou pozemskou rodinu. Kdo však má na svých bedrech zodpovědnost za celý vesmír? Ne on, ne členové jeho rodiny, ale Bůh, samotný Bůh. Medituje-li hlava rodina na Boha, na Světlo — protože Bůh znamená Světlo — potom Světlo sestoupí. Začne zmenšovat jeho starosti a úzkosti. Když se někdo koncentruje, je všechno, co chce udělat, snazší. Stejně tak medituje-li člověk s velkými rodinnými problémy pět nebo deset minut předtím, než začne myslet na svoji rodinu, okamžitě mu to pomůže zmenšit obtíže, kterým čelí; také v něm bude pracovat Světlo, které přijme. Nemusí meditovat deset nebo dvanáct hodin. On ví, že jeho pokrok nemusí být nezbytně velmi rychlý, avšak pomalu a jistě závod vyhraje.

Pokusíš-li se každý den ve svých dětech a členech své rodiny cítit Boha, žijícího Boha, tak postupně uvidíš a ucítíš, jak uvnitř nich působí Světlo. Lidé to však nedělají. Dívají se na své děti jako na své vlastnictví a cítí, že mají svrchované právo je vychovávat a vést podle své vlastní libovůle. Pokud však dokáží cítit, že milují své děti a členy své rodiny právě proto, že je uvnitř nich Bůh, mohou-li na toto myslet a meditovat, potom udělají pro svůj i pro pokrok rodiny to nejlepší.

Pokus se ve všech svých činnostech cítit přítomnost Boha. Když krmíš své dítě, zkus cítit, že nekrmíš ani tak své dítě, jako spíš Boha, který je uvnitř něj. Když k někomu mluvíš, zkus cítit, že mluvíš k Božskému uvnitř něj. Nemusíš chodit se slzami oddanosti ke svému oltáři a meditovat na Boha, když máš právě v tu chvíli na práci něco nanejvýš důležitého ve vnějším světě. Ať už děláš cokoliv, zkus prosím cítit, že tato příležitost ti byla dána Bohem; mysli si, že děláš cosi, co tě konečně vede ke tvé realizaci.

Sexualita

Někde jsem četl, že když někdo odčerpává sexuální energii, že současně odčerpává i nějakou duchovní energii. Je to pravda? A pokud ano, co by se mělo dělat, když chce někdo vést duchovní život?

Sri Chinmoy: To, co jsi četl, je naprosto pravdivé. Zvířecí lidský život a božský život Boha nejdou a nemohou jít společně. Hledající potřebuje pro dosažení nejvyšší Pravdy naprosté očištění a přeměnění svého nízkého vitálna. Pokud chce mít někdo skutečnou radost, trvalou radost, potom musí překonat svoje sexuální potřeby. Chce-li být zaplaven nezměrným Mírem, Světlem a Blažeností, potom musí časem překonat svoje sexuální potřeby. V opačném případě pro něj transcendentální Mír, Světlo a Blaženost zůstane vzdáleným pláčem.

Člověk však nemůže realizovat Boha přes noc. To je nemožné. Nemůžeš získat akademický titul za jeden den nebo dokonce ani za jeden rok. Jeho dosažení si může vyžádat dvacet let studia. Realizace Boha je mnohem obtížnější předmět. Realizovat Boha si může vyžádat dvacet nebo třicet let, celý život nebo mnoho inkarnací, záleží to na tvé současné aspiraci a na tvém předchozím duchovním životě.

Řekneš-li začátečníkovi, že se musí ihned vzdát svého nízkého vitálního života, svého sexuálního života, potom řekne: “Nemožné! Jak bych to mohl dokázat?” Musí-li to udělat, pak nikdy do duchovního života nevstoupí. Pokrok směrem k Cíli musí dělat pomalu a jistě. Pokud zkouší běžet příliš rychle a nemá k tomu schopnosti, tak se prostě na dráze zhroutí. Ztratí tu omezenou aspiraci, kterou má.

Přeměna sexuálního života jedince se podobá opouštění špatného návyku, je to však obvykle obtížnější a trvá to déle. Řekněme, že někdo hodně pije. Pokud pije šestkrát nebo sedmkrát za den, nechť nejprve pochopí skutečnost, že je to pro jeho realizaci Boha škodlivé. Potom by měl zkusit pít méně. Jestliže pije šestkrát denně, ať to změní na pětkrát denně. Po několika dnech ať zkusí pít čtyřikrát denně. Po nějaké době ať pije třikrát denně. Postupně sníží svoji touhu po alkoholu. V obyčejném lidském životě máme mnoho slabostí. Pokusíme-li se porazit všechny naráz, tělo se bude bránit a zhroutí se. Tělo se vzbouří a my budeme roztrháni na kousky.

Pro rozvážné a postupné překonání našich tužeb musíme mít skutečnou vnitřní vůli, vůli duše. Potřebu sexu musíme postupně zmenšit pomocí síly naší aspirace. Aspirace a hrubá fyzická touha se budou vzájemně přetahovat a naše přirozenost se bude pomalu očišťovat. Musíme díky síle našeho vnitřního pobízení běžet ke Světlu. Potom uvidíme, že je velký rozdíl mezi požitkem a radostí. Po požitcích vždy následuje frustrace a po frustraci nevyhnutelně následuje zkáza. Radost však následuje větší a bohatší radost a v radosti získáme skutečné naplnění.

Pokud někdo vstoupí do duchovního života a řekne: “Dnes porazím všechny mé nízké sklony,” pak jenom klame sám sebe. Zítra ho bude fyzická mysl mučit pochybnostmi. Jeho nečisté a kruté vitálno ho bude trestat všemi možnými způsoby. Bude se cítit uboze. Bude zklamán a uvnitř jeho zklamání se bude rýsovat jeho vlastní zkáza. Před realizací Boha musí proběhnout naprostá přeměna nízkého vitálního života, svým studentům však radím, aby tuto přeměnu prováděli postupně a s upřímným odhodláním.

Nedokonalosti světa

Proč Bůh stvořil svět se vší tou bídou a neštěstím? Proč na počátku nestvořil dokonalého člověka?

Sri Chinmoy: Bůh mohl začít Své stvoření s dokonalostí. Naštěstí nebo naneštěstí to však nebyl Jeho záměr. Bůh chtěl jít od nevědomosti k Poznání, od omezení k Plnosti, od smrti k Nesmrtelnosti. Strádání, problémy, frustrace a zoufalství, kterým procházíme, nejsou ničím jiným než zkušeností na naší cestě ke Konečnému Cíli. A kdo nakonec má tyto zážitky? Je to jen a jen Bůh. Bůh je Božský Hráč. Hraje Svoji božskou Hru a zná konečný cíl. Čím déle hrajeme tuto Hru, tím více si uvědomujeme skutečnost, že neděláme a nemůžeme dělat nic. Všichni jsme nástroji. Bůh odhaluje Sám Sebe v každém okamžiku uvnitř nás a naším prostřednictvím navzdory tomu, že my vidíme a vytváříme ohromnou propast mezi sebou a Bohem.

Když Bůh stvořil svět, dal každému jednotlivci velmi omezenou svobodu. Naneštěstí tuto svobodu zneužíváme. Každému jednotlivci dal omezené schopnosti. Tyto schopnosti se však využívají ke špatnému účelu. Víme, že brzo zrána máme čas dělat, co chceme. Víme, že se můžeme o půl šesté ráno modlit k Bohu a přijímat Jeho Radost a Lásku. Avšak místo abychom vstali brzo, vstaneme velmi pozdě. Co horšího, vůbec nemeditujeme. Takže vidíte, jak zneužíváme svou omezenou svobodu a schopnost, jak špatně nakládáme se vzácným Božím Zájmem a Soucitem.

Všichni velcí duchovní Mistři — Krišna, Buddha, Kristus a další — realizovali nejvyšší Pravdu. Když však chtěli svou vlastní realizaci nabídnout světu, tak se jim svět vysmál. Realizovat Pravdu je jedna věc a projevit ji je věc jiná. Pokud jde o realizaci, byli dokonalí, ale pokud jde o projevení, nebyla většina duchovních Mistrů přijata. Vědomí Země odmítlo jejich vnitřní bohatství. Dokonce i někteří vlastní žáci Mistrů zradili nebo neposlouchali. Nuže, proč se vědomí Země bouří, když má dostat něco božského a naplňujícího? Je to proto, že chce zůstat v otroctví a nevědomosti. Velbloud požírá kaktus a jeho tlama krvácí. Ale o pár hodin později tentýž velbloud opět požírá kaktus a jeho tlama znovu krvácí.

Bůh chce, abychom byli dokonalí a naplnění, ale když jdeme hluboko dovnitř, tak vidíme, že jsme se svými požitky, touhami, omezeným vědomím, žárlivostí, pochybností, strachem a negativními myšlenkami spokojeni. Lidské bytosti jako takové nechtějí skutečnou radost. To, co chtějí, jsou požitky, což je něco velmi odlišného. Když jsme spokojeni s něčím nebožským, jak potom můžeme obviňovat Boha? Jak potom můžeme říkat, že On nám nedává to pravé? Musíme vědět a cítit, že Bůh dělá všechno pro nás. Ve Své vybrané Hodině nám udělí nejvyšší realizaci. Když aspirujeme a vstoupíme do nejvyššího, je to On, kdo nás vezme k určenému Cíli. A když to nechceme, Bůh nám řekne: “Spi mé dítě, spi. Ještě pro tebe nenazrál čas.”

Podívejte se kolem sebe a uvidíte, kolik lidí opravdu chce Boha. Většina lidí nemá čas meditovat na Boha pět minut denně. Dny přerůstají v týdny a týdny v měsíce a oni nemeditovali ani pět minut. Bůh je v jejich životě na posledním místě. Když potom někdo umírá, možná vykřiknou: “Ó Bože, ó Bože, ó Bože!” Kolikrát ovšem za jiných okolností pronesou jména svých vlastních dětí a kolikrát pronesou jméno Boha? Je to Bůh, kdo je naším Božský Dítětem, kdo má poselství Dokonalosti, a ne ti, na které myslíme celý dlouhý den.

Ve vnějším světě vidíme omezení, nedokonalosti, pochybnost, strach a smrt. Ve vnitřním světě však vidíme Světlo, Mír, Blaženost a Dokonalost. Když se vědomě ztotožníme s Božím Vědomím a žijeme v něm, potom není žádná nedokonalost. Vše je Dokonalé. Pokud však v Božím Vědomí nežijeme, budeme přirozeně ujařmeni nedokonalostí vnějšího světa. Hledající Nejvyššího, žijící v Nejvyšším, sjednocený s Nejvyšším, vidí a cítí, že jeho vnitřní i vnější vědomí a život jsou projekcí Boží vše-transcendující Dokonalosti, která vrůstá do dokonalé Dokonalosti.

Svět realizace a projevení může být založen pouze pomocí naší aspirace. Když je v našem srdci aspirace, po čase nakonec přijde úsvit dokonalosti. Bůh nám může na Zemi nabídnout poselství Dokonalosti jen tehdy, když bude chtít každý jednotlivec zpívat píseň Nekonečnosti, Věčnosti a Nesmrtelnosti. Bůh nám dá, co má a čím je, jen když Jej přijmeme jako svého skutečně vlastního.

Část V. – Proč někteří nejsou přijati za žáky?

Proč nepřijímáš každého, kdo se chce stát tvým žákem?

Sri Chinmoy: Někteří Mistři touží mít velký počet žáků a přijímají kohokoliv, kdo chce následovat jejich cestu. Já jsem však velmi přísný a nemám zájem o velký počet žáků; zajímá mě pouze upřímnost a aspirace žáků. Nepřijímám také narkomany, alkoholiky nebo hippies. Není to proto, že bych je neměl rád, ale oni hledají jiný druh štěstí, než jaký nabízím já. Ztotožnil jsem se s vědomím hippies, s vědomím alkoholiků i s vědomím narkomanů, takže vím, co v nich je. Nezpochybňuji jejich aspiraci, ale potíž je v tom, že touží po něčem, co nemám. Jak bych je mohl klamat a říkat: “Přijďte ke mně a já vám dám to, co chcete.” V našem centru v New Yorku je čtyři nebo pět žáků, kteří kdysi brali drogy. Poslali mi své fotografie a já jsem jim řekl: “Dokážete-li být bez drog dva měsíce, tak vás přijmu.” Oni to dokázali a nyní se již změnili natrvalo. U nich jsem viděl, že jejich aspirace je silnější než problém s drogami a oni dokázali, že jsem měl pravdu. Avšak většina těchto lidí – devadesát devět ze sta – jsou ve světě sebeklamu a úniku. My se zajímáme o skutečnost, kterou stvořil Bůh, oni si však naneštěstí stvořili vlastní skutečnost, která je naprosto falešná.

Všichni ti lidé, které jsem nepřijal za své žáky, jsou také Božími dětmi a Bůh o ně pečuje mnohem lépe, než si dovedeme představit. Já však nejsem způsobilý je učit. Abych k vám byl naprosto upřímný, nemám na to schopnosti. Nejsem kompetentní, nejsem připraven, nemám čas. Je mnoho lidí, kterým mohu pomoci, a já cítím, že můj čas je stejně vzácný, jako čas kohokoliv jiného. Bůh mne seslal, abych pomohl těm, kteří jsou určeni do mé lodi, těm, kterým jsem schopen pomoci.

Nepřijmu-li tě, neciť prosím, že nejsi určen pro duchovní život. Zdaleka ne. Můžeš mít ohromnou aspiraci a já mohu mít z tebe největší radost, ale protože jsem upřímný člověk, cítím, že budeš běžet největší rychlostí, když budeš následovat cestu někoho jiného. A Bůh, jenž je mým otcem i tvým otcem, ze mne nebude mít radost, když přijmu deset milionů žáků, kteří se do mé lodi nehodí a kteří budou zpožďovat pokrok ostatních v lodi a způsobí její převrhnutí. Ne! Bude mít ze mne radost jen tehdy, když převezu ty, kteří jsou určeni pro mě a když řeknu ostatním, že patří někomu jinému. Neřeknu jim jména jiných Mistrů, protože mě jak žák, tak i Mistr nemusí pochopit. Tolik však mohu říci: Pokud cítím, že nejsi určen pro moji cestu, potom jsi zcela jistě určen pro cestu někoho jiného. Je mnoho cest, které vedou k Cíli a každý aspirant musí jednu nastoupit. Ti, kteří nejsou určeni pro moji cestu, dělají dobře, když jdou po nějaké jiné a my jednáme správně naším vlastním způsobem, způsobem, který chce Nejvyšší.

Necítíš však, že je tvou odpovědností pomoci všem lidem?

Sri Chinmoy: Cítím odpovědnost za pomoc všem lidem. Pomoc je však opravdu velké slovo. Jenom Bůh může skutečně pomoci. Já chci sloužit. U některých lidí cítím, že jim mohu sloužit na fyzické úrovni. Jsem jejich duchovním vůdcem a vím, že budu schopen řešit jejich materiální a duchovní problémy. Když však mluvím k ostatním a zkouším jim pomoci na fyzické úrovni, vytvořím jen zmatek. U nich cítím, že bude účinnější moje modlitba, moje koncentrace a moje meditace.

Musíš vědět, že jsou různé způsoby, jak sloužit světu. V Himalájích jsou duchovní osobnosti, které žijí v jeskyních a nikoho nevidí. A přece posílají svojí meditací božské vibrace do celého světa. Ve fyzickém světě nejsem schopen přijmout jako své žáky nejrůznější lidi. Nemám na to schopnosti. Neodmítám však ty, které nepřijmu na fyzické úrovni za své vlastní. Pomáhám jim ve vnitřním světě. Začínám každé ráno ve dvě hodiny, koncentruji se na lidstvo, na vesmír. Ve vnitřním světě posílám všem moji lásku a požehnání. To je způsob, jak mám pomáhat a sloužit světu, to je způsob, který ode mne očekává Bůh.

Odpovědnosti žáků

Je něco, co se předpokládá, že bude dělat člověk, který je přijat za žáka?

Sri Chinmoy: Když se nějaký hledající stane žákem, mám jeden nebo dva požadavky. Mým vnitřním požadavkem je aspirace, to jest, aby aspiroval. Potom musí věrně a oddaně chodit na naše setkání. Jsme na něj hrdí a chceme, aby to v každém okamžiku cítil. Současně od něj očekáváme, že bude hoden naší pýchy. Když kvůli nějakým nevyhnutelným okolnostem nemůže na setkání přijít, tak jej nemůžeme obviňovat. Neměly by však mít bezvýznamné důvody, proč nepřijít do centra. Nezmešká setkání kvůli tomu, že je unaven z práce, že musí nakupovat, prát prádlo, nebo uklízet dům. V ten jeden nebo dva večery za týden, kdy se scházíme v centru, si nebude domlouvat večeři se svými příbuznými, nebo nepůjde za starými přáteli. Pouze ve velmi vzácných případech, kdy je to naprosto nevyhnutelné, zmešká setkání z jiného důvodu, než je nemoc.

Každý žák musí cítit, že toto je jeho duchovní domov a že žít v tomto domě, v tomto duchovním chrámu, je jeho božská povinnost a příležitost. Se vší naší radostí, naší láskou, naším požehnáním, naším zájmem si přeji říci, že takový žák je náš a že on má také naprosté právo brát nás jako své zcela vlastní.

Setkání v Centru Sri Chinmoye

Jak vypadají vaše setkání, které máte ve vašich centrech?

Sri Chinmoy: Máme řadu center, ale většinou jsem v New Yorském centru. Řeknu vám tedy něco o New Yorském centru, které je naším hlavním centrem.

Žáci přicházejí ve čtvrtek do našeho chrámu, kde máme velmi vysokou meditaci. Dvě hodiny, někdy i více, sedí žáci přede mnou a meditují. V takových chvílích jdu do svého nejvyššího vědomí a vstupuji do nich. Vstupuji do každé jednotlivé duše a pozoruji, co ode mne potřebuje: Mír, Světlo, Blaženost. Nabízím duši v nejvyšší tichosti všechno, co chce. Vůbec se nemluví. Žáci přijímají podle své vnitřní vnímavosti. Někteří mohou být mimořádně vnímaví, zatímco jiní tolik vnímaví nejsou. V neděli máme také vysokou meditaci, ale mám také krátkou promluvu o duchovním životě, odpovídám na otázky, povídám příběhy, čtu básně a dělám mnoho jiných věcí.

Část VI. — Čistota

Je důležité se osprchovat před tím, než jdeme meditovat do centra?

Sri Chinmoy: Toto centrum je místem čistoty. Je to chrám. Pokuste se sem prosím chodit tak čistí, jak je to jen možné. Než jdete do centra, tak si dejte za úkol vykoupat se, nebo osprchovat a obléci si čisté oblečení. Pokud musíte jít přímo z práce a nemůžete jít domů se osprchovat, alespoň se řádně umyjte. V opačném případě budete narušovat a snižovat meditaci těch, kteří sedí blízko vás. První věc, kterou dělají žáci v Indii, než jdou navštívit svého duchovního Mistra je, že se vykoupají, a to bez ohledu na to, kolikrát za den to dělají. I když se koupali hodinu předtím, vykoupou se znovu. Cítí, že fyzická čistota je důležitá a mají v zásadě pravdu, protože se přidá k čistotě mysli.

Před pár lety jsem byl pozván na návštěvu do komunity hippies poblíž San Franciska. Věřte mi, život, který vedou, je horší než život zvířat. Jejich boudy, bůhví jak bych je měl nazývat, byly zamořeny hmyzem a havětí všeho druhu. Vibrace tam byly nesnesitelné. Vstoupit dovnitř bylo pro mne vyloženým mučením. V Indii žije také mnoho duchovních aspirantů v chýších bez jakéhokoliv moderního sociálního vybavení. Mají však ve své mysli smysl pro čistotu. Třikrát za den se chodí vykoupat do vesnického rybníka. Tady je však mnoho takzvaných hledajících, kteří se nekoupou ani jednou za měsíc. Je to nepředstavitelné.

Všichni víme, že někteří lidé chtějí na duchovní cestě vést asketický život. Není to vůbec nezbytné, oni však cítí, že jim to pomůže v jejich pokroku. Askeze však neznamená trápení těla a ignorování společnosti. Bojovat proti lidskému pokroku a civilizaci není askeze — je to zvrácená neukázněnost. Takový život není vůbec duchovní. Lidé, kteří žijí v komunitách, jako byla ta, kterou jsem navštívil, mluví o svobodě žít svým vlastním způsobem. Avšak svoboda, která mne vrací do zvířecího království, není skutečnou svobodou, ale otroctvím a nevědomostí. Svoboda, která mne vezme do nekonečného Míru, Světla a Blaženosti, je tou opravdovou svobodou.

Čistotnost stojí hned vedle zbožnosti. Věřím tomu. Měli byste se sprchovat nebo koupat každý den, i když nejdete do centra. To neznamená, že budete-li pořád ve vodě, že budete čistí. Ne, ryba není čistší, než jsme my. Plavec není nezbytně čistší, třebaže je hodně ve vodě. Nejdůležitější věci je vědomí. Očištění těla je však pro očištění vědomí naprosto nezbytné. Pokud není v naší přirozenosti vybudována čistota, potom v nás nemůže natrvalo zůstat božská Síla. Odebere-li se z duchovního života čistota, pak nic nezůstane. Božská Síla může ve fyzické čistotě jednat nanejvýš mocně a úspěšně, a může zde setrvat navždy.

Některé duchovní postavy tělo opomíjejí. Nestarají se o fyzickou čistotu. Na mé cestě však cítíme, že vnější i vnitřní život musí jít společně. Staráme se o fyzické, protože víme, že naplnění Božského Poslání se může odehrát jen ve fyzickém světě. Ignorujeme-li vnější život, zůstaneme nedokonalí. Ignorujeme-li vnitřní život, potom nemáme co nabídnout. Vnitřní i vnější musí jít společně.

Pokud se vysprchujete a potom si oblečete oděv, který není čerstvý a vypraný, tak se nebudete cítit čistí. Budete se cítit nesví a vaše aspirace se ihned zmenší. Pokud někdo smýšlí jinak, tak mu říkám, že klame sám sebe. Stejně tak, když se nevysprchujete, a vezmete si na sebe zcela nové oblečení, opět se nebudete cítit čistě a pohodlně.

Řekněme, že osprchování zastupuje vnější čistotu. Vidíme, že vnější může pomoci vnitřnímu, že oblečením čerstvých šatů můžeme pomoci naší vnitřní bytosti, našemu vědomí. Vnitřní a vnější musí kráčet v našem životě aspirace společně. Jestliže jsem moudrý a mohu dostat malou pomoc od vnějšího, tak ji přijmu. Když mi může vnitřní dát tisíc dolarů a vnější jeden dolar, tak přijmu-li pomoc od obou, budu mít tisíc jeden dolar, zatímco někdo jiný bude mít jen tisíc dolarů.

Pro dívky je někdy každodenní umývání vlasů složitá záležitost. Je to nezbytné, když jdeme do centra meditovat?

Sri Chinmoy: Mám vůči všem mým žákyním bez výjimky vřelé přání, aby věnovaly více pozornosti svým vlasům, a to jak v úpravě, tak i v čistotě. Vlasy by se měly umývat, i když jsou dlouhé. Vlasy potřebují vodu. Voda znamená v duchovním světě vědomí a jak víte, očišťuje také na vnější úrovni. Pokud si přejete, aby bylo celé vaše tělo přeplněno božským vědomím, tak si musíte umýt vlasy vodou. Voda je životodárný prvek, a i vlasy potřebují život. Někteří kosmetici a chemici říkají, že není dobré umývat vlasy každý den mýdlem, protože je to poškozuje. Voda však nikdy, nikdy nepoškodí vaše vlasy. Přeji si tedy, abyste si všechny myly své vlasy každý den. Pokud si je nechcete mýt důkladně a úplně, potom je alespoň každý den pokropte trochou vody. Vlasy musí z vody získat trochu života.

Na vlasy je také dobrý olej. Používáte-li na své vlasy olej, ihned to dá celému vašemu tělu jemné vlnité vibrace. Dáte si olej na vlasy, ale celé tělo získá vibrace, živoucí rytmus. Dáváte-li si olej na vlasy každý den, budete také cítit větší chuť si je každý den umýt. Pokud ve vlasech nemáte olej, tak i když jsou čisté a upravené, dávají vibrace, které mohu popsat jen jako divoké.

Část VII. – Krátké vlasy a vousy

Proč žádáš své žáky — chlapce, aby měli krátké vlasy a aby nenosili vousy?

Sri Chinmoy: Když mají muži krátké vlasy, tak mám vnitřní pocit, že vypadají bystřeji, že jsou urostlejší a statnější. Mají-li krátké vlasy, tak z nich získávám nekonečně lepší vibrace, než když je mají dlouhé. Když mají krátké vlasy, tak také ihned vyjdou na povrch jejich mužské, dynamické kvality.

Podívám-li se do duše, tak vidím, že je pro muže naprosto zbytečné, aby si nechal vyrůst dlouhé vlasy. U žen je to v pořádku. Kvality duše, které musí projevovat muži a ženy, jsou odlišné. Když se podíváte na nějakého člověka, tak by vám měl jeho celkový vzhled dát ihned pocit, zda je to muž nebo žena. Muž a žena jsou jako pravá a levá ruka. Pravá ruka by měla hrát roli pravé ruky a levá ruka by měla hrát roli levé ruky. Když jsem viděl poprvé některé mé žáky, nemohl jsem svýma lidskýma očima hned rozeznat, zda jsou to muži nebo ženy.

Když mají muži dlouhé vlasy, tak je nemyjí často, nebo je pořádně neudržují. Ženy jsou v tomto ohledu obecně lepší. Když potom ostatní sedí blízko muže s dlouhými nebo zanedbanými vlasy, cítí se stísněně, ruší to jejich meditaci. Pokud má také někdo tak velké vousy, že mu zastiňují tvář, pak přestože si toho možná není vědom, lidé, kteří se kolem něj pokouší meditovat, dostávají jisté nepřirozené vibrace. Cítí, že je záměrně ruší. Nuže, on možná cítí, že to je jeho tvář a že si může nechat vyrůst vousy nebo vlasy tak dlouhé, jak chce, ale jakým právem dělá potíže ostatním? Může říci: “To, že mám dlouhé vlasy, není vaše věc. Je to nakonec můj život. Já jsem za sebe odpovědný.” Přeji si však říci, že pokud nenásleduje nějakého duchovního Mistra, může si přirozeně dělat, co chce. Jestliže ale nějakého Mistra následuje a má-li tento Mistr další duchovní děti, musí tu být určitá disciplína, aby jedni žáci mohli inspirovat druhé. Tehdy Mistr nemůže dovolit každému žákovi, aby jednal podle svých sklonů.

Nějaký aspirant pláče pro svoji spásu, je však vědomě či nevědomě rušen malými schopnostmi a předpoklady svého spolužáka. Přišli jsme na svět, abychom milovali Boha. Pokud opravdu milujeme Boha, potom budeme také milovat lidstvo. Máme-li rádi naše bratry a sestry, potom jim pomáhejme přinejmenším tím, že nebudeme rušit jejich aspiraci. Pokud můžeme malou obětí pomoci ostatním, měli bychom to udělat. Mojí filozofií je láska, mojí filozofií je oddanost, mojí filozofií je odevzdání. Má filozofie samozřejmě není určena pro každého.

Naprosto trvám na tom, aby chlapci měli krátké vlasy. U vousů dělám ve vzácných případech výjimky. Musím se však držet svých zásad, protože jsou založeny na mém vlastním vnitřním poznání. Pokud vím, že u nějaké cesty číhá tygr, tak tou cestou nepůjdu a poradím také svým milovaným, aby touto cestou nešli. Když však někdo jiný tygra nevidí a nevěří mi, půjde dál. Je mnoho Mistrů, kteří dovolují nosit dlouhé vlasy a vy máte naprostou svobodu, abyste je následovali. Chcete-li však sledovat moji cestu, pak chci toto. Nemusím to vůbec ospravedlňovat, vysvětluji vám ale své důvody proto, aby tomu porozuměla vaše mysl a aby byly uspokojena.

Když ke mně někdo přijde se žádostí: “Pomoz mi prosím realizovat Boha,” tak předpokládám, že tento člověk ví, že to sám nedokáže. Tisíce let zkoušel realizovat Boha. Na vnitřní úrovni mu řeknu: “Žádáš mne o cosi velmi vysokého, velmi hlubokého, velmi významného. Je to nanejvýš obtížné, ale já ti pomohu. Přijmu tuto výzvu.” Protože se ho tedy pokouším potěšit, žádám jej, aby mne také potěšil. To, co po mě žádá, je mimořádně obtížný, celoživotní úkol. Ta malá laskavost, o kterou ho žádám, se dá snadno udělat. Zabere mu to jen pár minut, aby si nechal ostříhat vlasy a aby si oholil své vousy. Jestliže mě nemůže potěšit ani v tak jednoduché věci, jako je tato, proč bych měl strávit život tím, abych těšil já jeho? A co se stane, když jej požádám, aby dodržoval nějakou opravdu přísnou duchovní disciplínu?

Upřímný duchovní aspirant nebude stát o své vousy a dlouhé vlasy více, než stojí o Boha. Pokud mu Mistr dává radost, pokud cítí, že tento Mistr je určen pro něj a že ho bude schopen přivést k Bohu, potom se rád vzdá svých dlouhých vlasů a vousů.

V duchovním životě je pokrok záležitostí přijetí. Mistr musí přijmout žáka a žák musí přijmout Mistra. Mistr je někdo, v koho může vkládat veškerou svou víru. Ve své mysli bys neměl mít otázky, protože Mistr to ví lépe než ty. V opačném případě dnes řekne Mistr jednu věc a tebe to nepotěší. Zítra potom řekne něco jiného a ty v tom zase najdeš chybu. Takto neuděláš žádný pokrok. Musíš začít s vírou a nedovolit své zvídavé a pochybující mysli, aby rušila tvůj život aspirace.

Mezi Mistrovou vůlí a Cílem není rozdíl. V jeho vůli samotné je Cíl a tento Cíl je jeho božská vůle. Mistr realizoval Nejvyšší. Chce-li se někdo stát částí a součástí Nejvyššího, potom mu Mistr řekne, co je pro něj nejlepší, aby dělal. Mistr není jen nějaký člověk, ale představitel Boha, Nejvyššího. Nejvyšší je vaším Mistrem; Nejvyšší je jeho Mistrem; Nejvyšší je Mistrem každého.

Ježíš Kristus měl ale dlouhé vlasy.

Sri Chinmoy: Spatřím-li Krista, poběžím k němu a dotknu se jeho nohou. Když však vidím vědomí, které mi nabízejí někteří dnešní hippies, tak prostě uteču. Kristus vyzařoval božské duchovní Světlo, oni však naneštěstí nikoli. V Kristových dobách byly také dlouhé vlasy u mužů normální. Dnes jsou dlouhé vlasy často známkou sociální nespokojenosti nebo vzpoury. I ten nejčistší, nejupravenější a nejmilejší mladý muž s velmi dlouhými vlasy bude ve svém vědomí nevědomě přechovávat aroganci a vzpouru. Netřeba říkat, že tyto vlastnosti budou vážně mařit jeho duchovní pokrok.

V Indii uvidíš mnoho duchovních Mistrů s dlouhými vlasy. Podívej se jim však do očí a uvidíš, jaké šíří vibrace. Jejich oči září mírem, čistotou, vnitřním světlem. Nyní se podívej na hippies s dlouhými vlasy. Ve většině případů kolem sebe prostě budí strach a odpor. V duchovních Mistrech uvidíš úžasnou čistotu, ale v hippies uvidíš dokonalé ztělesnění vnitřní nečistoty a vnější špíny. Musíš pochopit, že délka tvých vlasů tě neučiní srovnatelným s Kristem. Hlavní věcí je vědomí.

Proč si tvé žákyně oblékají sárí a žáci bílé oblečení?

Sri Chinmoy: Všimla sis, že některé žákyně, které mne přijaly celým srdcem, si oblékají sárí. Ptáš se mne tedy: “Proč to děláš? Proč z jsi z nich udělal Indky?” Přeji si však říci, že jsem z nich neudělal Indky. Ne! Narodil jsem se v Indii, jsem však kosmopolita. Jsem Boží dítě. V duchovním životě musíš být velmi, velmi moudrá. Tímto však myslím, že když ti něco pomáhá v tvé aspiraci, tak bys to měla ráda přijmout. I když to přidá jen jednu kapku k tvé aspiraci, měla bys to, pokud je to možné, udělat.

Realizace Boha nezávisí na tom, jestli si oblečeš sárí; zdaleka ne! Kdyby to tak bylo, byly by všechny indické ženy realizovanými dušemi. Přeji si však říci, že pokud si oblečeš sárí místo sportovních šatů nebo těsných a neslušných šatů, které si oblékají západní ženy, automaticky z tebe vyjdou na povrch ženské kvality v podobě skromnosti, pokory, čistoty a Božskosti. Můžeš možná říci, že sis na svém vědomí nevšimla ničeho špatného, když máš na sobě západní šaty, ale to nemáš pravdu. Nepřikládáš prostě význam ohromnému rozdílu.

Devadesát devět procent tvé realizace bude záviset na tvé aspiraci. Jestliže však můžeš získat jedno procento oblečením sárí, měla bys to udělat. Pokud však řekneš: “Ne, já to nechci nosit. Moji rodiče se rozčílí a mí přátelé se mi budou posmívat,” potom si je nemusíš oblékat. Není to tvoje povinnost. Potřebuji tvoji aspiraci, nepotřebuji tvoje sárí.

Chceš-li však nosit západní oblečení, oblékej se prosím slušně. Sukně by neměly být nad kolena a musíš-li nosit sportovní oblečení, mělo by být volné, ne těsné. Pokud mi chceš udělat větší radost, nos halenky a svetry s dlouhým nebo krátkým rukávem, ne bez rukávů. Když budeš toto dělat, tak to nejenom pročistí a zbožští tvoje vědomí, ale také to bude inspirovat čistší vědomí u těch, kteří se na tebe podívají.

A teď o chlapcích. Požádal jsem své žáky, aby pokud možno nosili bílé kalhoty a bílé košile. Víme, že bílá barva v duchovním světě reprezentuje čistotu. Čistota je vědomí Božské Matky. Bůh je jediný; v ženské podobě je však Matkou, v mužské podobě je Otcem. Když muži nosí bílé oblečení, jejich čistota ihned vystoupí na povrch.

Muži i ženy mají své konkrétní dobré kvality a své konkrétní slabosti. Co tedy potřebuje každý muž, je čistota v nezměrné míře. Není jediný muž, který by mohl říci, že nepotřebuje čistotu. Uvidíš ten rozdíl, když si dnes oblečeš tmavé nebo barevné oblečení a zítra bílé. Když si oblečeš bílé oblečení, pocítíš vnitřní poselství čistoty. A pokud máš čistotu, tak si můžeš udržet aspiraci a zážitky, které získáváš ze svého duchovního života. V opačném případě budeš mít dnes ráno nádhernou meditaci a za dvě hodiny vše naprosto ztratíš. Proč? Protože sis libovala v nečistých myšlenkách, nečistých nápadech, nečistém vědomí. Nečistota vůbec nemusí být na fyzické úrovni. Na mentální úrovni je stejně tak špatná.

Na druhou stranu by muži měli vědět, že to nebude bílé oblečení, co jim dá realizaci. Nikdy! Ale trochu to pomůže. Očistí-li se vaše mysl na jednu sekundu, protože jste si oblékli bílé oblečení, potom se to přidá k vaší aspiraci. Je-li vaším cílem získat sto dolarů a už máte devadesát devět, pak pokud jste moudří, vezmete poslední dolar kde to jde a řeknete: “Dosáhl jsem svého cíle.” Jenom s jedním dolarem však cíle dosáhnout nemůžete.

Řekne-li někdo: “Nechci nosit sárí, nepotřebuji nosit bílé oblečení. Jsem ochoten čekat o pět minut navíc nebo o jeden den navíc, abych dostal ten dolar od mé aspirace,” potom řeknu, že ten člověk může čekat. Musíte však vědět, že čas je velký faktor. Dnes jsem přijel z Los Angeles do San Francisca. Trvalo mi to hodinu letadlem a potom jsem začal svou práci. Někteří žáci sem však jeli autem a trvalo jim to šest nebo sedm hodin. To je tedy rozdíl. Naše realizace je bez konce. Dnes realizujeme Boha, zítra odhalíme Boha a pozítří projevíme Boha. Pokud však svoji dnešní práci neuděláme tak brzo, jak to jen možné, všechno další se zpozdí.

Květiny, svíčky a vonné tyčinky

Proč při meditaci používáte květiny a zapalujete svíčky a vonné tyčinky?

Sri Chinmoy: Jsou lidé, kteří říkají, že není nutné mít kolem sebe při meditaci květiny. Říkají: “Květina je uvnitř, uvnitř je lotos s tisíci okvětními lístky.” Fyzická květina nám však připomene čistotu, Božskost. Když se díváme na květinu, získáme trochu inspirace. Nemáme-li žádnou inspiraci, nevstaneme, abychom se modlili a meditovali. Prostě se spřátelíme se spánkem. Barva květiny, její vůně, její čisté vědomí nám však ihned dá trochu inspirace. Z inspirace získáme aspiraci a z aspirace realizaci.

S plamenem svíčky je to stejné. Sám o sobě nám nedá aspiraci; je to vnitřní plamen, který nám dá aspiraci. Když však vidíme vnější plamen, potom ihned pocítíme, že v naší vnitřní bytosti se také zapaluje určitý plamen a že stoupá vysoko, výše, nejvýše. A když cítíme vůni tyčinky, tak možná získáme jen trochu inspirace, malé pročištění, ale tato inspirace a pročištění mohou být přidány k našemu vnitřnímu pokladu.

Vyzouvání bot

Proč žádáš lidi, aby nechávali venku své boty a nenosili je do meditační místnosti?

Sri Chinmoy: V duchovním životě mají největší důležitost dvě věci: první je čistota a ta druhá je aspirace, vnitřní pláč. Čistota a aspirace musí jít společně. Čistota zesiluje aspiraci a aspirace zvětšuje čistotu. Ten, kdo je čistý uvnitř i navenek, bude mít spontánní aspiraci a ten kdo aspiruje, určitě spatří ve svém oddaném životě úsvit čistoty.

Žádáme lidi, aby když vstupují do meditační místnosti, nechali své boty venku, protože sem přicházíme aspirovat. Když přijdeme aspirovat, musíme o tom uvědomit naše fyzické vědomí, naše fyzické tělo. V botách chodíme celý den po špinavých ulicích. Vejdeme-li s nimi poté do meditační místnosti a pokusíme se meditovat, vstoupí veškerá nečistota ulic do vědomí místnosti, do našeho vědomí a do vědomí všech lidí, kteří zde meditují. To nás přirozeně bude rušit. Měli bychom také myslet na meditační místnost jako na chrám, jako na svaté místo. Tady se chystáme k rozmluvě s Bohem. Když vstupujeme do kostela, tak z úcty smekáme klobouk. Když vstupujeme do meditační místnosti, tak si rovněž z úcty zouváme boty.

Při meditaci se pokoušíme odvrhnout naše zvířecí vědomí. Boty mají původ ve zvířatech. Necháme-li boty venku, měli bychom cítit, že jsme tam zanechali zvířecí vědomí a že jsme vstoupili do lidského vědomí. Ne že se zvířecí skryje, ale že jsme tam nechali celé vědomí. Potom se při meditaci pokoušíme udělat od lidského vědomí krok vpřed k božskému vědomí. Zkoušíme jít za lidské v nás — s jeho pochybností, strachem, žárlivostí a obavami — a vstoupit do vědomí dokonalosti.

Teď díky své praktické mysli řeknete: “Ty boty mi pomáhají. Kdybych je neměl, trpěl bych při chůzi na ulici horkem a zimou. Proč je tedy nepotřebuji při meditaci?” Tedy, můžeme nabídnout vděčnost věcem, které nám pomáhají, ale to neznamená, že je musíme mít u sebe každou hodinu našeho života. Smeták nám pomáhá vyčistit náš dům, ale poté, co sehraje svoji roli, ho dáme do nějakého kouta, dokud ho znovu nepotřebujeme. Nebudeme si ho brát s sebou, když usedneme k jídlu. Také v duchovním životě si vážíme věcí, které nám pomáhají. Musí ale mít své odpovídající místo.

Kdysi bylo zvířecí vědomí nezbytné pro pohyb vpřed. Kdybychom neměli zvířecí vlastnosti, zůstali bychom neteční jako stromy, nebo bychom zůstali v kamenném vědomí, kde není žádná činnost, žádný pohyb. Pohyb může být buď destruktivní, nebo dynamický. S dynamickým pohybem můžeme běžet k našemu cíli; s destruktivním pohybem se pokoušíme zničit ostatní a sebe sama. Ve zvířatech naneštěstí vidíme rysy destruktivních kvalit. Je však lepší mít zvířecí vědomí, bojovat a rvát se, než zůstat v kamenném vědomí, kde není žádný pohyb, žádný pokrok. Nyní již zvířecí odehrálo svoji roli a my musíme vstoupit do lidského vědomí. Víme, že pohyb je nezbytný, musí to však být dynamický pohyb. V lidském vědomí se díky našemu dynamickému pohybu pokoušíme jít o trochu dále, ale naneštěstí v nás stále dříme zvířecí vědomí. Pokoušíme se očistit destruktivní kvalitu pomocí dynamické kvality, která je v lidském. Z dynamického pohybu v lidském se potom pokoušíme vstoupit do Božského. A když dynamický pohyb lidského vstoupí do Božského, získáme dokonalou dokonalost.

Krok za krokem se osvobozujeme od našich dřívějších pomocníků, kteří už pro dosažení našeho konečného Cíle nemají význam. Mnohokrát jsou lidští přátelé našimi pomocníky, když však chceme jít ve vnitřním životě dále a hlouběji, tak vidíme, že nám stojí v cestě. Zvířecí vědomí nám pomáhalo, když jsme se pokoušeli jít za rostlinné vědomí, ale vleče nás zpátky, když vstupujeme do lidského vědomí. Čím tedy jdeme dále, čím jdeme výše, tím více si musíme být vědomi toho, zda nám naši předchozí přátelé mohou pomoci, nebo zda nám nijak pomoci nemohou. Nemohou-li nám nijak pomoci, necháme je za sebou a půjdeme dále sami

From: Sri Chinmoy, Slabikář žáka Sri Chinmoye - , Madal Bal, 1999
Sourced from http://cz.srichinmoylibrary.com/scp-cs