Upanišady, koruna duše Indie

Dar duše Indie

Nehasnoucí světlo upanišad je darem duše Indie. Upanišady nabízejí celému světu nejvyšší dosažení probuzeného a osvíceného hinduistického života.

Védy představují krávu. Upanišady představují mléko. Potřebujeme krávu, aby nám dala mléko, a mléko potřebujeme ke svému nasycení.

Upanišadám se také říká védánta. Doslovný význam pojmu védánta je „zakončení véd“. Avšak duchovní význam védánty je „vyvrcholení véd, to nejlepší z vnitřního učení, záměr, cíl vnitřního života.“

Muktika upanišada nám říká velmi důležitou věc:

Tileṣu tailavad vede vedāntaḥ supratiṣṭhitaḥ

Tak jako olej v sezamovém semínku, i védánta je neodmyslitelně obsažena v každé části véd.

— Muktikópanišad 1.1.9

Upanišady nám říkají, že existují dva druhy poznání: vyšší poznání a nižší poznání. Vyšší poznání je parávidjá a nižší poznání je aparávidjá. Vyšším poznáním je objevení duše. Nižším poznáním je naplnění nesčetných požadavků těla.

Podle naší indické tradice bývalo kdysi tisíc sto osmdesát upanišad. Každá pocházela z jedné větve véd neboli šákhá. Z nich dostalo vlastní podobu dvě stě upanišad a z těchto dvou set jich lze nyní vysledovat sto osm. Pokud chce hledající zahlédnout pravdu, světlo, mír a blaženost, musí pilně studovat těchto sto osm upanišad. Pokud chce opravdový, ryzí hledající získat z upanišad nesmírné světlo, potom musí studovat třináct základních upanišad. Jestliže studuje základní upanišady a zároveň chce žít Pravdu, kterou tyto upanišady ztělesňují, bude moci spatřit tvář Božskosti a srdce Skutečnosti.

Třináct základních upanišad tvoří Íša, Katha, Kéna, Prašna, Mundaka, Mándúkja, Čhándógja, Brhadáranjaka, Taittiríja, Aitaréja, Švétášvatara, Kaivalja a Maitrí.

Tad ejati tan naijati tad dūre tadvantike...

To se pohybuje a To je nehybné. To je daleko a zároveň blízko. To je uvnitř všeho. To je také vně všeho.

— Íšópanišad 5

Toto zvláštní poselství má pro nás Íša upanišada. Pro toužící mysl je toto poselství prázdné, mlhavé, nejasné a matoucí. Pro aspirující srdce je však inspirující a osvěcující. Pro odhalující duši je naplňující a nesmrtelné. Brahman, Bůh, je ve svém absolutním aspektu neměnný; avšak ve svém podmíněném aspektu se stále mění, proměňuje, vyvíjí, odhaluje, projevuje a naplňuje.

Íša upanišada dává pozoruhodným způsobem do souladu práci a poznání, Jediného a mnohé, neosobního Boha a osobního Boha. Práce vykonávaná s odpoutáním je skutečným poznáním. Pokoušíme-li se vědomě vidět Boha ve všem a v každém, potom oduševněle nabízíme sami sebe zasvěcenému činu. Poznání je činnost. Jediný a mnohé: Jediného potřebujeme pro svou seberealizaci; mnohé potřebujeme pro své sebeprojevení. Neosobní Bůh a osobní Bůh: žijeme-li v neosobním Bohu, vidíme Pravdu v její osvěcující Vizi. Když žijeme v osobním Bohu, vidíme Pravdu v její odhalující Skutečnosti.

Boží Syn prohlásil: „Já a můj Otec jsme jedním.“ (Jan 10:30)

Čhándógja upanišada činí smělé, do jisté míry odvážnější a zároveň přesvědčivější prohlášení:

Tat twam asi

Ty jsi To.

— Čhándógjópanišad VI.8.7 — VI.16

Co to znamená? Znamená to, že nejste nikdo jiný než Bůh. Kdo jiný je Bůh, když ne vy?

Milovník Boha klepal na Dveře Božího Srdce. Bůh se zevnitř zeptal: „Kdo je to?“

Milovník Boha řekl: „To jsem já.“ Dveře zůstaly zamčené. Člověk klepal a klepal. Nakonec odešel.

Za hodinu se vrátil a opět zaklepal na dveře Božího Srdce. Bůh se zevnitř zeptal: „Kdo je to?“

Milovník Boha řekl: „To jsem já.“ Dveře zůstaly zamčené. Člověk marně klepal a klepal. Nakonec odešel.

Za další hodinu se opět vrátil a zaklepal na dveře Božího Srdce. Bůh se zevnitř zeptal: „Kdo je to?“

Milovník Boha řekl: „Můj Věčný Milovaný, to jsi Ty.“ Bůh okamžitě Dveře svého Srdce otevřel dokořán.

Když hledající cítí právě takovou důvěrnou a neoddělitelnou jednotu s Bohem, Bůh mu otevře Dveře svého Srdce a nabídne mu svůj vlastní Trůn.

Upanišadští zřeci necítili potřebu chodit do nějakého duchovního centra, necítili potřebu chodit do nějakého chrámu, naslouchat promluvám nebo kázáním, necítili ani potřebu studovat knihy. Bůh byl pro ně jedinou vnější knihou i jediným vnitřním učitelem. Jejich jedinou potřebou byla realizace Boha a jejich jedinou skutečností bylo projevení Boha.

Velký německý filozof Schopenhauer prohlásil:

Na celém světě není žádné studium tak prospěšné, a tak povznášející, jako studium upanišad. Upanišady byly a jsou útěchou mého života a budou útěchou i při mé smrti. Jsou plodem nejvyšší moudrosti.

— Arthur Schopenhauer, Parega und Paralipomena II

Upanišady nám nabízejí trojí poučení. První poučení je o Brahman. Druhé poučení je o átman. Třetí poučení je o džagat. Brahman je Bůh, átman je duše a džagat je svět. Když meditujeme na Brahman, náš život vrůstá do znesmrtelňující Blaženosti. Když meditujeme na duši, náš život se stává vědomou a rychlou evolucí. Když nezanedbáváme svět, stává se náš život naplňujícím projevením.

Pokud budete studovat upanišady s jasnou myslí, a nikoli jen zběžně a povrchně, potom uvidíte, že Bůh i vy, vy i Bůh jste věční. Budete-li studovat upanišady s vnímavým srdcem, uvidíte, že Bůh a vy jste si rovni. A konečně, pokud budete studovat upanišady se světlem své duše, zjistíte, že tam v Nebi jste realizovaným a esoterickým Bohem a tady na zemi jste projeveným a exoterickým Bohem.

Nāyam ātmā balahīnena labhyo

Duše nemůže být dosažena slabochem.

— Mundakópanišad 3.2.4

Modlu, kterou dosadil na trůn strach a pochybnost, sesadí vnitřní síla. Když na povrch vyjde vaše vnitřní síla, bude pochybující část uvnitř vás přeměněna na zářivé světlo duše.

Upanišady jsou lícem mince, jejímž rubem je vědomí. Existují tři stavy běžného vědomí: džágriti, šapna a sušupti. Džágriti je bdělý stav, šapna je stav snění a sušupti je stav hlubokého spánku. Existuje ještě jeden stav vědomí, který se nazývá turíja, čisté vědomí Transcendentálního světa Za.

Mándúkja upanišada nám nabízí nanejvýš významný dar. Vypráví nám o Univerzální Duši. Univerzální Duše má dva aspekty: vaišvánara a virát. Vaišvánara je aspekt mikrokosmu a virát je aspekt makrokosmu. První část Skutečnosti tvoří džágriti — bdělý stav, vaišvánara — fyzický stav a písmeno „A“ z “Aum“, což je zvuk symbolizující Prakrti, prvotní energii. Druhou část Skutečnosti tvoří šapna — stav snění, taidžasa — brilantní intelektuální dojmy a písmeno „U“ z “Aum“. Třetí část Skutečnosti tvoří sušupti — stav hlubokého spánku, pradžňá — intuitivní poznání a písmeno „M“ z “Aum“.

Čtvrtý stav vědomí, turíja, zmíněné tři stavy vědomí ztělesňuje a zároveň překonává. Na jedné straně je jednou ze čtyř částí, na straně druhé je vyvrcholením celku, je koncem, samotným Cílem. Turíja je věčná Skutečnost, je za všemi jevy. Turíja je Transcendentální Brahman. Turíja je Sat-Čit-Ánanda — Bytí, Vědomí a Blaženost. Právě tady, v turíja, může duchovně vysoce pokročilý hledající nebo duchovní Mistr skutečně slyšet bezzvuký zvuk „Aum“, nejvyšší tajemství Stvořitele.

Nejvyšším bohatstvím upanišad je Já:

Yato vāco nivartane aprāpya manasā saha…

Pročež se slova, síla řeči, vrací se zmatenou myslí zpět, aniž dosáhla cíle.

— Taittiríjópanišad II.4 a II.9

Toto Já nelze dosáhnout mentální brilancí. Lze jej získat jedině aspirujícím srdcem a zasvěceným životem.

Transcendentální Já je v tomto relativním světě skryto v pěti různých obalech. Jsou to annamaja kóša — hrubý fyzický obal, pránamaja kóša — obal vitální síly, manomaja kóša — mentální obal, vidžňánamaja kóša — obal pokročilého a rozvinutého poznání a ánandamaja kóša — obal Blaženosti.

Existují tři druhy těl, které odpovídají těmto pěti obalům. Tato těla se nazývají sthúlašaríra, súkšmašaríra a káranašaríra. Sthúla znamená „hrubé fyzické“ a šaríra znamená „tělo“. Súkšma znamená „jemný“ a kárana znamená „příčinné, kauzální“. Fyzické tělo, sthúlašaríra, obsahuje annamaja kóša, hmotnou podstatu. Jemné tělo, súkšmašaríra, se skládá z pránamaja kóša, manomaja kóša a vidžňánamaja kóša. Kauzální neboli příčinné tělo, káranašaríra, obsahuje ánandamaja kóša, obal Blaženosti.

V temné a chmurné noci se objevují světlušky. Nabízejí své světlo a cítí, že to jsou ony, kdo zahnal temnotu. Po chvíli začnou zářit hvězdy a světlušky pochopí, že jejich schopnost je nedostatečná. Po určité době se objeví měsíc. Jakmile se objeví, hvězdy spatří a pocítí, že jejich světlo je ve srovnání s měsíčním světlem mdlé a bezvýznamné. Za několik hodin se objeví slunce. Ve chvíli, kdy vyjde, je zničena i radost a pýcha měsíce. Sluneční záře zažene veškerou temnotu a světlo světlušek, hvězd a měsíce vybledne do bezvýznamnosti.

Takové je vnější slunce. Každý z nás má však vnitřní slunce. Toto vnitřní slunce je nekonečně mocnější, krásnější a více osvěcující než vnější slunce. Když toto vnitřní slunce vyjde a zazáří, zničí temnotu tisíciletí. Toto slunce září napříč Věčností. Toto slunce se nazývá Já, Transcendentální Já.

Princeton University Princeton, New Jersey

22. října 1971

Odhalení světla Indie

Každá upanišada je rozvinutím nejvyššího poznání, které — jakmile jej jednou člověk duchovně dosáhne — se již nikdy neztratí. Podle upanišad žije celý činný vesmír se svými pomíjivými možnostmi a cíli v síti nevědomosti. A je to právě poznání nejvyššího Já, které může zničit tisíciletou lidskou nevědomost a zaplavit pozemské vědomí Světlem a Blažeností neustále přesahujícího a projevujícího světa Za.

Tak jako my máme srdce, mysl, vitálno, tělo a duši, stejně tak mají srdce, mysl, vitálno, tělo a duši i upanišady. Srdcem upanišad je sebepoznání, myslí upanišad je sebeodhalení, vitálnem upanišad je sebeprojevení, tělem upanišad je sebepřeměna a duší upanišad je sebezdokonalení.

V této chvíli je nejdůležitější sebepoznání. Pro sebepoznání potřebujeme pouze čtyři věci. Předně potřebujeme pomoc duchovních písem, potom duchovní vedení, dále jógickou disciplínu, a nakonec Boží Milost. Písma říkají hledajícímu: „Probuď se, povstaň! Je nejvyšší čas, abys vstal! Nespi už!“ Duchovní Mistr říká hledajícímu: „Poběž, mé dítě! Utíkej co nejrychleji! Já tě inspiruji. Již jsem v tobě zažehl plamen aspirace. Teď můžeš běžet tou nejvyšší rychlostí.“ Jógická disciplína říká hledajícímu: „Vedeš duchovní život a já ti dávám výsledky tvého cvičení. Odstranila jsem ti z cesty všechny překážky. Teď můžeš běžet nejvyšší rychlostí po cestě, na které není žádné nebezpečí.“ Tehdy je potřeba ještě něco, a to je Boží Milost. Někdo může běžet nejvyšší rychlostí, ale přestože na jeho cestě nejsou žádné překážky, nemusí dosáhnout Cíle, protože lidé se velmi často unaví. Než dosáhnou Cíle, cítí, že jsou naprosto vyčerpáni. V takové chvíli je zapotřebí Boží Milost. Bez Boží Milosti člověk nemůže dokončit svou pouť. Boží Milost říká hledajícímu: „Pohleď, Cíl je dosažen.“

Pravda, Boží Milost začíná na samotném začátku. Když studujeme duchovní písma, Boží Milost už nad námi zasvitla. Nebýt Milosti Boha, nemohli bychom v prvé řadě vstoupit na duchovní cestu. A nebýt Milosti Boha, nemohli bychom nalézt svého duchovního Mistra. Bůh ze své nekonečné Štědrosti přivede hledajícího k Mistrovi. Potom musí hledající i Mistr hrát své odpovídající role. Mistr bude snášet dolů Boží Soucit, ale hledající musí cvičit duchovní disciplínu. Jeho úkolem je aspirovat a Mistrovým úkolem je přinášet dolů Soucit.

Ve vnitřním životě musí mít každý jednu věc, a tou je aspirace. Zde na zemi nám za příklad takové aspirace slouží strom. Svými kořeny zůstává na zemi v blátě, ale jeho cílem je dosáhnout toho Nejvyššího. My se bojíme zůstat na zemi. Máme pocit, že když zůstaneme na zemi, nebudeme moci dosáhnout toho Nejvyššího. Strom nám však ukazuje, jak je to nesmyslné. Jeho kořeny jsou pod zemí, ale jeho nejvyšší větve aspirují k Nebi. V upanišadách se dočteme o stromu, který se nazývá ašvattha. Na rozdíl od pozemských stromů má kořeny nahoře a větve dole. Má větve dvojího druhu. Ty první vstupují do sítě nevědomosti a začínají bojovat, zápasit a pokoušet se o to, aby mohly opět vstoupit do záře Světla. Ty druhé se pokouší stále setrvávat ve Světle. Jejich pohyb je vzestupný, jejich aspirace je vzestupná.

Zde na zemi má každá lidská bytost určitou schopnost. Lidská bytost vidí nevědomost uvnitř i vně, ale má schopnost zůstat za hranicemi nevědomosti. Jak? Pomocí aspirace. Proč? Protože potřebuje neustálé uspokojení. A je to jen aspirace, co nám toto trvalé uspokojení může dát. Proč aspirujeme? Aspirujeme, abychom získali Blaženost, Ánanda. Blaženost je sebestvoření a sebezakoušení. Blaženost v Nejvyšším, absolutně Nejvyšším, je známá jako Ánandapuruša. Tam je Blaženost Nekonečností, Věčností a Nesmrtelností. Existuje i jiný druh Blaženosti, ánandátmá, která vzniká z Nekonečné Blaženosti ve chvíli, kdy si Blaženost vezme podobu a tvar. V pozemsky spoutaném vědomí se Blaženost nazývá ánandátmá.

Když Blaženost pozvolna sestupuje do temné, nečisté, neosvícené a nedokonalé lidské přirozenosti, aby ji přeměnila, naráží na neustálý odpor. Tehdy vidíme, jak Blaženost ztrácí svou sílu, protože ji všude obklopuje nevědomost a požitek, rychle pomíjející požitek. V tom Nejvyšším patří trojí vědomí — Sat-Čit-Ánanda, Bytí, Vědomí a Blaženost — k sobě. Když se však chtějí projevit, musí to udělat jedině pomocí Blaženosti.

První příčka, na kterou Blaženost sestupuje, se jmenuje supermysl. Supermysl není něco, co je o trochu výše než mysl. Nikoli, je nekonečně výše než mysl. Není to vůbec „mysl“, přestože se toto slovo používá. Je to vědomí, které již přesáhlo omezení konečného. Tady začíná stvoření. O jednu příčku níže je nadmysl. Zde začíná mnohost v jednotlivých podobách. Další příčkou je intuitivní mysl. Intuitivní myslí vidíme mnohost v tvořivé podobě. Intuitivní myslí vidíme všechno okamžitě. Dokážeme vidět mnoho věcí zároveň, vidíme společnou podobu. Z intuitivní mysli vstupuje Blaženost do vlastní mysli. Ta vidí každý objekt zvlášť. Třebaže však vidí všechno odděleně, nesnaží se zpochybňovat existenci kteréhokoliv objektu. Dále vstupuje Blaženost do fyzické mysli, to jest do mysli, kterou ovládá fyzické. Tato mysl vidí všechno odděleně, a navíc zpochybňuje existenci každého objektu. Skutečná pochybnost začíná zde, ve fyzické mysli.

Poté, co Blaženost sestoupila všemi úrovněmi mysli, vstoupí do vitálna. Ve vitálnu vidíme dynamickou nebo agresivní sílu. Síla, kterou vidíme ve vnitřním nebo jemném vitálnu, je dynamická, kdežto ve vnějším vitálnu vidíme sílu agresivní. Z vitálna sestupuje Blaženost do fyzického. Jsou dva druhy fyzického: jemné fyzické a vlastní fyzické. V jemném fyzickém Blaženost stále sestupuje a my si ji můžeme uvědomovat. Zde však nemůžeme Pravdu vlastnit nebo využít, můžeme se na ni jen dívat, tak jako se žebrák dívá na multimilionáře. Když se nakonec dostaneme do hrubého fyzického, zde se Blaženost nevyskytuje vůbec.

Blaženost sestupuje, ale v hrubém fyzickém z ní nevidíme ani špetku. Co potom můžeme dělat? Můžeme silou své aspirace vstoupit do duše a duše nás vědomě vezme na nejvyšší úroveň, do Sat-Čit-Ánanda — Bytí, Vědomí, Blaženosti. Tehdy se naše cesta může stát vědomou. Vstoupili jsme do trojího vědomí a můžeme začít vědomě sestupovat do supermysli, nadmysli, intuitivní mysli, vlastní mysli, fyzické mysli, do vitálna a do fyzického. Jsme-li ve fyzickém úspěšní, dokážeme-li snést Blaženost z nejvyšší úrovně a fyzické ji dokáže pojmout a využít, končí život požitku. Tehdy si uvědomíme rozdíl mezi životem požitku a životem Blaženosti. Za životem požitku následuje zklamání a zkáza. Život Blaženosti je neustálým růstem, naplněním, vědomým dosažením a projevením Boha Způsobem Jemu vlastním.

Mundaka upanišada (Mundakópanišad 3.1.1.-2) nám představuje dva ptáky. První z nich sedí na vrcholku stromu života, ten druhý o jednu větev níže. Pták sedící na nižší větvi pojídá jak sladké, tak i hořké plody. Ze sladkých plodů má pocit, že život je požitek; z hořkých má pocit, že život je utrpení. Pták, který sedí na vrcholku stromu, nejí ani sladké, ani hořké plody. Jenom tiše a klidně sedí. Jeho život je zaplaven mírem, světlem a blažeností. Pták pojídající sladké a hořké plody je zklamaný a znechucený; je zklamaný, protože požitek je nestálý, pomíjivý a prchavý; je znechucený, protože zklamání končí zmarem. Viditelně zklamaný a zcela znechucený vzlétá a ztrácí sám sebe ve světle svobody a blažené dokonalosti ptáka na vrcholku stromu života. Pták na vrcholku stromu je Kosmické a Transcendentální Já a pták pod ním je individuální já. Těmto dvěma krásným ptákům se říká Šuparna.

V některých upanišadách vidíme neustálé soupeření mezi bohy a démony. Ti zářiví jsou bohové, a ti, kteří jsou nestřídmí a nevázaní, jsou démoni. Bozi i démoni jsou potomky Pradžápatiho, Stvořitele. Když vítězí bohové, vládne nejvyšší světlo duše. Když vítězí démoni, panuje nejhlubší noc těla. Původně byli bohové i démoni orgány Pradžápatiho. Bohové vznikli z těch orgánů, kterým dodávala energii božská Vůle, které osvěcovalo božské Světlo a které inspiroval božský Skutek. Démoni vznikli z orgánů, které napadaly nízké myšlenky, z orgánů, které dychtily žít ve světě smyslů a těšit se z života rozkoší a které sledovaly nižší a ničivé cíle. Je zbytečné připomínat, že je nekonečně snazší dosáhnout nižších cílů než dosáhnout Nejvyššího Cíle. To je právě důvod, proč bylo démonů mnohem více než bohů. My, hledající nekonečného Světla a Pravdy, však potřebujeme kvalitu bohů, a ne kvantitu démonů.

Jednou měli bohové vroucí přání, aby jim orgány řeči, čichu, zraku, sluchu, mysli a vitální síly zazpívaly chvalozpěvy. Všechny orgány postupně zpívaly. Démoni ihned pochopili, že by bohové nad nimi mohli pomocí těchto pěvců získat nadvládu, a proto pěvce tajně a úspěšně nakazili nestoudným hříchem silného lpění na objektech smyslů a životě požitků. U orgánu řeči, nosu, očí, uší a mysli ihned uspěli. Avšak s vitální silou zle prohráli. Vitální síla je rozbila na kusy a rozmetala do všech stran. Vitální síla dobyla pro bohy vítězství. Jejich bytí bylo zaplaveno věčným Světlem Božskosti. Stali se svým pravým já. Úskočnost žárlivých démonů byla odhalena a jejich pýcha byla rozdrcena.

— Čhándógjópanišad I.2.1-9

Tato vitální síla se nazývá ajásja ángirasa. To znamená „podstata údů“. Vitální síla zvítězila. Byla laskavá, soucitná a šlechetná.

Vitální síla přenesla orgán řeči za hranice říše smrti. Protože orgán řeči překročil hranice smrti, stal se z něj oheň, který září daleko za smrtí.

Vitální síla přenesla nos za hranice smrti. Z nosu se stal vzduch. Protože překročil hranice smrti, vane za smrtí.

Vitální síla přenesla oči za hranice smrti. Z očí se stalo slunce. Protože slunce překročilo říši smrti, neustále září.

Vitální síla přenesla uši za hranice smrti. Z uší se staly směry. Protože směry překonaly smrt, zůstávají daleko za jejím panstvím.

Vitální síla přenesla mysl za hranice smrti. Z mysli se stal měsíc. Protože překonal smrt, září za jejím panstvím.

— Brhadáranjakópanišad I.3.12-16

Brhadáranjaka upanišada neboli upanišada „velkého lesa“, nabízí lidstvu jedinečnou modlitbu:

Asato mā sad gamaya Tamaso mā jyotir gamaya Mṛtyor māmṛtaṃ gamaya

Veď mne od neskutečného ke Skutečnému. Veď mne od temnoty ke Světlu. Veď mne od smrti k Nesmrtelnosti.

— Brhadáranjakópanišad I.3.28

Neskutečné je zachmuřením smrti; Skutečné je písní Nesmrtelnosti. Temnota je nejvyšší pýchou smrti; Světlo je životem osvěcující a zdokonalující síly Nesmrtelnosti. Smrt je poselstvím nicoty. Nesmrtelnost je poselstvím osvobozené jednoty lidstva s Božskou transcendentální Výškou.

University of California Berkeley, California

7. listopadu 1971

Krása a povinnost indické duše

Tato krása nesvádí.
Tato krása osvěcuje.

Tuto povinnost jsme si neuložili sami.
Tato povinnost je nařízena Bohem.

AUM

Upanišady nám nabízejí poznání sebe sama, poznání světa, poznání Boha. Poznání sebe sama je objevení sebe sama. Poté, co objevíme sami sebe, musíme cítit, že poznání světa je uvnitř nás a my do něj musíme vrůst. Když poznáme Majitele poznání světa, potom budeme mít poznání Boha. Musíme vstoupit do poznání Boha, který je Vlastníkem vesmíru.

AUM

Poselstvím upanišad je

Neti neti

„Ani to, ani to“ nebo „Ne toto, ne tamto“.

— např.: Brhadáranjakópanišad I.3.28

My všichni zde jsme hledajícími nekonečné Pravdy. Opravdový hledající není a nemůže být spokojen se svým individuálním životem, individuálními úspěchy a pozemským vlastnictvím. Ne. Může být spokojen jen tehdy, dosáhne-li Absolutního. Co je to Absolutní? Absolutní je Brahman.

Zřeci dávné minulosti nám nabídli toto vznešené poznání: „Brahman nelze ničím omezit, Brahman nelze nijak obsáhnout, Brahman nelze nijak popsat.“ To je ale negativní pohled na Brahman. Existuje také pozitivní pohled, a ten lze vyjádřit takto: „Brahman je věčný, Brahman je nekonečný, Brahman je nesmrtelný. Brahman je za a Za.“ My, hledající nekonečné Pravdy, se budeme držet pozitivního pohledu. Pokud se budeme ve svém životě aspirace držet pozitivního pohledu, budeme moci běžet nejvyšší rychlostí a nejvyššího Cíle dosáhneme dříve.

Brahman musíme vidět v konečném právě tak, jak si Jej přejeme vidět v Nekonečném. Máme-li však během meditace vizi Brahman jako nekonečného Já, je pro nás snazší vstoupit do relativního světa, kde všechno vidíme jako konečné.

Vidíme svět uvnitř sebe, vidíme svět okolo sebe. Ve světě uvnitř nás je určité bytí a také ve světě kolem nás je určité bytí. Tato dvě bytí se nazývají „nebytí“ a “bytí“. Bytí vzniklo z nebytí. Samotná tato myšlenka mate naši mysl. Jak může nebytí stvořit bytí? Nebytí je nic. Jak mohlo něco vzniknout z ničeho? Musíme však vědět, že je to právě mysl, která nám říká, že bytí nemohlo vzniknout z nebytí. Musíme vědět, že „nic“ je ve skutečnosti cosi, co je za hranicemi chápání naší mysli. „Nic“ je život věčného Za. „Nic“ je něco, co stále zůstává za hranicemi našeho mentálního chápání. „Nic“ přesahuje naše omezené vědomí. Když myslíme na svět nebo na bytí, které vzešlo z nebytí, musíme cítit, že tato Pravda se dá poznat a realizovat jedině silou naší vnitřní aspirace, ve které naše mysl vůbec nepracuje. Poznání, že „nic“ je písní všepřekonávajícího Za a že „nic“ je zkušeností všenaplňujícího, všepřekonávajícího a všeprojevujícího bytí, je darem intuice.

AUM

Upanišady nelze oddělit od podstaty prány. Prána je sanskrtské slovo. Lze jej přeložit různými způsoby. Může se mu říkat „dech“: „energie“ nebo také “éter“. Prána je životní energie. Tato životní energie není hmotná, není fyzická, je to však něco, co udržuje a živí fyzické tělo. Zdrojem prány je Nejvyšší. Na poli projevení je prána nepostradatelná. Prána je duší vesmíru.

V Indii má slovo prána svůj vlastní význam. Prána není jenom dech. Každý den se tisíckrát nadechujeme a vydechujeme, aniž bychom tomu věnovali pozornost. Když však použijeme slovo prána, máme na mysli životní energii, která plyne dovnitř a ven naším dechem.

Prána se dělí na pět částí: prána, apána, samána, vjána a udána. Životní energii, životní síle, která je uvnitř našich fyzických očí, nosu a uší, se říká prána. Životní energie, která je uvnitř našich orgánů vyměšování a rozmnožování, je apána. Samána je životní energie, která řídí naše trávení a zažívání. V lotosovém květu srdce, kde je umístěno Já, vidíme sto jedna jemných duchovních nervů, které mají sto nervových větví a každá z nich má dalších sedmdesát dva tisíc větví. Prána, která se v nich pohybuje, se nazývá vjána. Životní energie proudí středem páteře. Když stoupá vzhůru, dosahuje k tomu Nejvyššímu, a když klesá dolů, sestupuje k tomu nejnižšímu. Když hledající nekonečné Pravdy opustí tělo, stoupá jeho prána k tomu Nejvyššímu, a když tělo opustí hříšník, klesá jeho prána dolů. Tato prána, která proudí středem páteře, se nazývá udána.

Když pomocí své životní síly dokážeme vstoupit do vesmíru, ucítíme, že svět Za není jen v našich představách. Není to chimérický mlhavý opar; je to skutečnost, která roste uvnitř nás a pro nás. Bůh byl Jedním. Chtěl se stát mnohými. Proč? Protože cítil potřebu se božsky a vrcholně radovat v nekonečném počtu podob. Ekam aikṣata bahu syām — „Jedno toužící být mnohými“ — to byl Jeho vnitřní pocit. Když Nejvyšší zhmotnil svou Životní Energii, ihned spatřil dvě stvoření. Jedno bylo mužské, druhé ženské. Mužské je prána neboli životní síla a ženské je raji. Prána je Slunce. Raji je Měsíc. My všichni jsme vznikli z prány a z raji. Prána je duch a raji je hmota. Duch i hmota musí být v souladu. Duch potřebuje hmotu pro své sebeprojevení a hmota potřebuje ducha pro svou seberealizaci.

Zřeci véd a upanišad velmi často používali dvě slova: náma a rúpa. Náma je jméno, rúpa je tvar, podoba. V našem vnějším světě se setkáváme se jménem i tvarem. Ve vnitřním světě se setkáváme s bezejmenným a beztvarým. Jméno a bezejmenné nejsou soupeři. Tvar a beztvaré nejsou soupeři. Jméno ztělesňuje schopnosti vnějšího těla. Bezejmenné odhaluje Nesmrtelnost duše. Ve tvaru se Kosmické Vědomí projevuje tak, že se ohraničuje. V beztvarém se Kosmické Vědomí překonává tak, že se rozšiřuje a zvětšuje.

AUM

V duchovním životě se často používá slovo „oběť“. védští zřeci hovořili o oběti velmi podrobně. Podle nich byla nejdůležitější koňská oběť, ašvamédha. Brhadáranjaka upanišada začíná obětním koněm:

Uṣā vā aśvasya medhyasya śiraḥ...

AUM.

Hlava obětního koně je vpravdě úsvitem; oko obětního koně je slunce; vitální síla je vzduch; otevřená tlama je oheň jménem vaišvánara; trup je rok; záda Nebe; břicho obloha; kopyto Země; slabiny jsou čtyři směry; žebra roční období; klouby měsíce a čtrnáctidenní; nohy jsou dny a noci; kosti hvězdy; maso oblaka; natrávené jídlo (v žaludku) je písek; tepny a žíly jsou řeky; játra a slezina jsou hory; hříva byliny a stromy; přední část je vycházející slunce; zadní část je zapadající slunce. Jeho jícen je blesk, jeho chvějící se tělo je hrom, jeho moč je déšť, jeho ržání je vpravdě řečí.

— Brhadáranjakópanišad I.1.1

Proč hovoří védští a upanišadští zřeci právě o koni, a ne o nějakém jiném zvířeti jako o symbolu oběti? Uvědomovali si rychlost koně, dynamiku koně, jeho věrnou a oddanou povahu. Rychlost, dynamika, věrnost a oddanost jsou nezbytné pro realizaci a odhalení Absolutního. To je důvod, proč si pro své náboženské rituály a jako pomoc pro své vnitřní probuzení vybrali koně.

Prostým obětováním koně nemůžeme získat žádnou božskou zásluhu. Rozhodně ne. Musíme meditovat na jeho vlastnosti a tyto božské vlastnosti vzývat, aby do nás Shůry sestoupily. Zřeci upanišad a véd dělali právě to. Podařilo se jim získat božské vlastnosti koně a díky tomu vstoupili do Brahmalóky, nejvyššího Nebe.

Avšak ani Blaženost, kterou získáme v nejvyšším Nebi, není trvalá. Za trvalou Blažeností musíme silou svého vnitřního pláče vstoupit do Brahman. Pokud máme takový vnitřní pláč, můžeme nakonec do Brahman vstoupit a získat tam stálou Blaženost.

Ale abychom se vrátili ke koni, dnešní člověk nemusí provádět koňskou oběť. Musí však vidět jeho vlastnosti a vnitřně na jeho božsky naplňující vlastnosti meditovat. Jedině díky vlastní koncentraci a meditaci získá člověk vlastnosti, které kůň nabízí nebo představuje. Lidé, a zejména lidé na Západě, velmi často nesprávně chápou myšlenku oběti. Nemohou pochopit, jak by mohli pouhým zabitím koně získat nějakou božskou zásluhu. Myslí si, že je to nesmysl. Avšak oběť není pouhé zabití. Oběť spočívá ve ztotožnění se s vědomím koně. Jedině když uděláme toto, můžeme Shůry dostat božské bohatství. Vůbec nemusíme, ba ani nesmíme koně zabíjet.

Je jisté, že bez aspirace nemůže být žádná oběť. Aspirace je nezbytná v každém okamžiku. Tato aspirace však musí být skutečná a musí vycházet ze samotných hloubek našeho srdce. Není-li skutečná, nemůže nám dát realizaci. Aspirace nezná netrpělivé pobízení nebo naléhání. Neklid a nervozita nejde nikdy s aspirací dohromady. Začátečníci si velmi často myslí, že pokud aspirují, musí být velmi dynamičtí. To je pravda. V jejich aspiraci však nevidíme dynamiku. To, co pozorujeme, je neklid. Chtějí Boha realizovat přes noc. Pokud považujeme jejich neklid za odhodlání nebo dynamiku, naprosto se mýlíme.

Smím zopakovat často citovaný příběh? Jeden hledající přišel k duchovnímu Mistrovi. Byl náležitě zasvěcen a za několik dnů řekl Mistrovi: „Mistře, teď, když jsi mne zasvětil, dej mi, prosím, realizaci Boha.“ Mistr řekl: „Musíš velmi dlouhou dobu cvičit meditaci.“ Za pár dnů žák řekl: „Mistře, Mistře, dej mi realizaci, dej mi, prosím, realizaci.“ Dlouho Mistra trápil. Jednoho dne jej Mistr požádal, aby šel s ním. Mistr se šel vykoupat do Gangy a pobídl žáka, aby vstoupil do vody za ním. Když byl žák po krk ve vodě, Mistr mu zatlačil hlavu pod vodu a držel ji tam. Když nakonec vzpouzejícího se žáka pustil, zeptal se jej: „Co jsi cítil, když jsi byl pod vodou?“ Žák odpověděl: „Ach, Mistře, cítil jsem, že když se nenadechnu, zemřu.“ Mistr řekl: „Boha realizuješ v den, kdy budeš cítit, že zemřeš, pokud On nepřijde a nedá ti život. Budeš-li upřímně cítit, že bez Boha zemřeš, dokážeš-li po něm takovým způsobem plakat, potom Jej určitě realizuješ.“

Mistr nabídl žákovi takovouto pravdu. Naneštěstí však velmi často vidíme, že když Mistr nabízí Pravdu, žáci neporozumí. Oni ji chápou podle svého omezeného světla nebo cítí, že poselství, které jim Mistr předal, je naprosto nesprávné. Pokud žák-hledající nepochopí a nepoužije správně Pravdu, kterou Mistr nabízí, nikdy nebude na poli projevení naplněn. Nejvyšší Pravda pro něj vždy zůstane v nedohlednu.

V upanišadách šel Indra a Viróčana k Pradžápatimu pro nejvyšší Poznání. (Čhándógjópanišad VIII.7-12). Indra zastupoval bohy, Viróčana démony. Když jim Pradžápati nabídl poznání Brahman, Indra se vracel znovu a znovu, aby si ověřil poznání, které obdržel, a nakonec realizoval nejvyšší Poznání. Viróčana však pochopil Pravdu podle svého a necítil potřebu se znovu a znovu vracet, aby realizoval tu nejvyšší Pravdu.

Na zemi je nemálo duchovních Mistrů, kteří nabízejí své světlo hledajícím, ale hledající naneštěstí nabízené poselství Pravdy nechápou. Jak mohou porozumět smyslu, významu a důležitosti Pravdy, kterou Mistr nabízí? Pouze silou oddanosti — oddanosti cestě a oddanosti Mistrovi. Pokud cítí oddanost svému Mistrovi a cestě k seberealizaci, potom mohou Pravdu realizovat tak, jak má být realizována. Poselství o boji proti nevědomosti, které jim Mistr předává, nejenom náležitě pochopí, ale také jej zakotví v zemské atmosféře. Až zde na zemi Pravda pevně zakotví, člověk dostane věnec věčného Vítězství.

New York University New York, New York

17. listopadu 1971

Letmá nahlédnutí do véd a upanišad

Nālpe sukham asti bhūmaiva sukham

V konečném není žádné štěstí. Nekonečné jediné je štěstí.

— Čhándógjópanišad VII.23.1

Nic konečného v sobě nemůže nést štěstí, nemluvě o trvalé blaženosti. Konečné v sobě skrývá požitek, a ten není skutečným štěstím. Nekonečné v sobě nese pravé božské štěstí v nekonečné míře a zároveň odhaluje a nabízí celému světu svou vlastní pravdu, své vlastní bohatství.

Nekonečné se projevuje v bezpočtu podob a tvarů uvnitř našeho rozmanitého světa; zároveň se božsky a vrcholně raduje samo ze sebe na nejvyšší transcendentální úrovni svého vlastního vědomí. V tomto světě rozmanitosti se Nekonečné projevuje ve třech hlavních podobách. Prvním aspektem Nekonečného je tvoření. Druhým aspektem je trvání. Třetím aspektem je zánik či zničení.

„Tvoření“: „trvání“ a “zánik“, to jsou filozofické a náboženské pojmy. Z duchovního pohledu stvoření existovalo, existuje a bude zachováno. Když používáme slovo „zánik, zničení“, musíme být velmi opatrní. Ve vnitřní Vizi Nejvyššího neexistuje nic takového jako „zničení“ — je to jen přeměna. Když ztratíme své touhy, máme pocit, že jsou zničené. Ale ony nejsou zničené — pouze se přeměnily na širší vizi, na aspiraci. Své putování jsme začali s touhou, ale jakmile jsme se vydali na cestu duchovnosti, touha postoupila své místo aspiraci. Neosvícené vědomí, které vidíme v podobě touhy, může být a také bude přeměněno aspirací, která je uvnitř nás. To, co ve svém omezeném poznání a omezené vizi nazýváme zničením, je z duchovního pohledu přeměna naší neosvícené, nečisté a temné přirozenosti.

Ekam evādvitīyam

Pouze Jediný, Jeden bez druhého.

— Čhándógjópanišad VI.2.1

Z tohoto Jediného jsme vznikli a na konci svého putování se k tomuto Absolutnímu Jedinému musíme vrátit. To je podstata putování duše. Představujeme-li si je jako vnější putování, pak jsme na omylu. U vnějšího putování máme výchozí bod a konečný cíl. Může to trvat několik nebo mnoho let, než se dostaneme k vytyčenému cíli, protože výchozí bod je na jednom místě a cíl někde jinde. Avšak vnitřní putování není putování, které má počátek tady a cíl někde jinde. Při svém vnitřním putování jdeme hluboko dovnitř a objevujeme svou vlastní Skutečnost, své vlastní zapomenuté Já.

Jak objevujeme své zapomenuté Já? Pomocí meditace. Existují různé druhy meditací: jednoduchá meditace, kterou zná každý; hluboká meditace, kterou znají duchovní hledající; a vyšší nebo nejvyšší meditace, což je meditace duše, v duši, s duší, pro celou bytost. Když medituje obyčejný hledající, medituje v mysli. Je-li trochu pokročilejší, medituje v srdci. Pokud je v duchovním životě velmi pokročilý, medituje v duši a s pomocí duše pro projevení Božskosti v lidstvu.

Duchovní Mistři meditují ve fyzickém, ve vitálnu, v mysli, v srdci a v duši svých žáků. Tito Mistři také současně meditují na Nekonečné, Věčné a Nesmrtelné. Pro duchovní Mistry to nejsou neurčité pojmy. Jsou to dynamické skutečnosti, protože skuteční duchovní Mistři ve svém vnitřním vědomí plavou v moři Nekonečnosti, Věčnosti a Nesmrtelnosti. Mohou se snadno koncentrovat, mohou snadno meditovat a kontemplovat na tyto tři božské skutečnosti, které představují Absolutní.

Upanišady vznikly ze čtyř véd: z Rgvédy, Sámavédy, Jadžurvédy a Atharvavédy. Každá véda nabízí lidstvu něco jedinečného. První a nejslavnější je Rgvéda. Začíná u kosmického boha ohně, u Agniho. Oheň znamená aspiraci. Aspirace a poselství véd jsou neoddělitelné. Tento oheň je ohněm vnitřního probuzení, je to vnitřní rostoucí plamen. Nevydává kouř a nic nespaluje; pouze osvěcuje a pozvedá naše vědomí. Bůh ohně je jediný kosmický bůh, který je brahmínem. Agni, oheň, se projevuje v sedmi podobách a má sedm významných vnitřních jmen: Kálí — černý, Karálí — hrozný, Manodžava — rychlý jako myšlenka, Sulohita — krvavě rudý, Sudhúmravarna — kouřového odstínu, Sfulinginí — rozsévající jiskry, Višvaručí — překrásný (Mundakópanišad 1.2.4).

Kálí čili černý, není ve skutečnosti černý. Kálí je božská síla nebo oheň uvnitř nás, která bojuje proti nebožským a nepřátelským silám. Matka Kálí bojuje na bitevním poli života proti démonům. Na vitální úrovni ji vidíme jako tmavou, záhadnou Bohyni, avšak na nejvyšší úrovni vědomí je zlatá. Když bojuje proti nepřátelským silám, vidíme její děsivou podobu, ve skutečnosti je však Matkou soucitu. Nechápeme její dynamické vlastnosti — považujeme je za agresivní. Matka Kálí má soucit v bezmezné míře, zároveň však u hledajícího nebude tolerovat žádnou lenost, nedokonalost, nevědomost nebo netečnost. A konečně — Matka Kálí je nesrovnatelně krásná. Tato krása není fyzická. Je to vnitřní krása, která pozvedá lidské vědomí na nejvyšší úroveň Blaženosti.

Sámavéda nám nabízí Boží hudbu, hudbu duše. Navíc nabízí indické náboženství, indickou filozofii a indické politické přesvědčení. Všechna tato pozoruhodná indická dosažení pocházejí ze Sámavédy. Hudba je v Sámavédě nesmírně důležitá. Vůbec se nepodobá moderní hudbě; je to hudba, která dojímá duši. Jádžňavalkja, největší mudrc minulosti, řekl: „Příbytkem hudby je Nebe.“ A právě Sámavéda obsahuje takovou nebeskou hudbu — hudbu, která dojímá duši a která dodává životu energii.

Většina z vás četla Bhagavadgítu, Nebeskou píseň Pána Krišny. V ní Pán Krišna říká: „Já jsem Sámavéda.“ (Bhagavadgíta 10.22) Neříká, že je Rgvéda, Jadžurvéda nebo Atharvavéda. Ne, říká, že je Sámavéda. Proč? Protože v Sámavédě nalezl hudbu duše, jenž je mu zcela vlastní. Pataňdžali, velký indický filozof a světec, odvozuje svou filozofii ze Sámavédy právě kvůli její vnitřní hudbě. Kdybychom z Božího stvoření odebrali hudbu, zbylo by jen prázdné stvoření. Bůh Stvořitel je Nejvyšší Hudebník a Jeho stvoření je Jeho jedinou Blažeností. Právě v hudbě cítí Bůh Blaženost, a právě prostřednictvím hudby nabízí svým aspirujícím i neaspirujícím dětem sám sebe.

Ze Sámavédy pochází nejvýznamnější upanišada, a sice Čhándógja upanišada. Ta je rovnocenná Brhadáranjaka upanišadě. Je zdaleka největší, ale podle mnohých také nejlepší. Na druhou stranu, někteří zastávají názor, že nejlepší je kratičká Íša upanišada — nikoli pro svou velikost, ale pro svou hloubku. Jiní budou tvrdit, že nejlepší je Švétášvatara, Katha nebo Kéna upanišada. Každý tak vyjadřuje své upřímné pocity o podstatě té které upanišady.

Čhándógja upanišada, která je odvozena ze Sámavédy, říká upřímným hledajícím velmi významnou věc. Duchovní učitelé velmi často slyší otázku: „Proč potřebujeme učitele? Nemůžeme realizovat Boha sami?“ V Čhándógja upanišadě najdeme přesvědčivý výklad pro pochybující a neaspirující lidské bytosti, které se kvůli této věci nesmyslně dohadují. Čhándógja upanišada (Čhándógjópanišad VI.14.1-2) říká, abyste na sebe pomýšleli jako na cestovatele. Zabloudili jste a přepadl vás zloděj. Sebral vám všechny cenné věci a zavázal vám oči. Potom vás odvedl na vzdálené místo a zanechal vás tam. Předtím jste viděli a mohli jste se pohybovat, ale teď je váš osud žalostný. Nevidíte, nemůžete chodit, pláčete jako bezmocné dítě, a nikde žádná záchrana.

Dejme tomu, že někdo přijde, rozváže vám oči a odejde. Teď vidíte všechny cesty kolem sebe, ale nevíte, kterou se máte dát, která je ta vaše, a i kdybyste to věděli, nemohli byste se po ní vydat, protože vaše nohy a ruce jsou stále ještě spoutané. V takové situaci je hledající, který chce sám realizovat Boha. Řekněme, že poté přijde někdo, kdo rozváže vaše pouta a ukáže vám cestu, kterou se dostanete domů. Takový člověk vám prokáže opravdovou laskavost. Pokud mu věříte a věříte i sami sobě, rychle a bezpečně dosáhnete svého cíle. Pokud mu věříte, ale nevěříte, že jste schopni dosáhnout svého cíle, půjde s vámi, aby vám pomohl. Ten samý učitel, který vás vysvobodil ze slepoty a ukázal vám cestu, půjde s vámi, půjde uvnitř vás, aby vás inspiroval. Bude působit jako vaše vlastní aspirace, aby vás vedl k vašemu předurčenému Cíli.

Dostanete-li od duchovního Mistra takovou pomoc, potom může mít váš život význam a být plodný a vy můžete běžet k Cíli tou nejvyšší rychlostí. Jinak půjdete dnes po této cestě, zítra po tamté a pozítří po nějaké jiné. Můžete mít schopnost kráčet, ale budete se znovu a znovu zklamaně a znechuceně vracet do výchozího bodu. Jestliže však kromě schopnosti znáte správnou cestu a máte pravého Mistra, aby vám pomohl, kdo vám potom může zabránit v dosažení Cíle? Jakmile svého předurčeného Cíle dosáhnete, dosáhnete Božích Výšek a začnete tady na zemi projevovat Boží Světlo. Jste naplněni — jste mnohostí naplněnou v objetí jednoty.

Fairleigh Dickinson University Teaneck, New Jersey

30. listopadu 1971

Koruna indické duše

V tichých zákoutích srdce upanišad vidíme a cítíme ohromující kombinaci duchovnosti duše a praktičnosti života. Duše upanišad má božskou troufalost ujmout se nejvyššího vedení ve světě představivosti, světě aspirace, světě realizace, odhalení a projevení, protože je to její vrozená role. Její pochopení objímá všechny nedostatky slabého lidstva. Její univerzální láska je písní sebenabízení.

Upanišady jsou současně pláčem aspirace srdce i úsměvem zkušenosti duše. Mají vizi jednoty v mnohosti. Jsou projevením mnohosti v jednotě.

Poselstvím upanišad je božský život, život přeměněného lidstva a život osvíceného vědomí země. Upanišady nám říkají, že zřeknutí se života tužeb znamená naplňující radost pozemského bytí. Toto zřeknutí se neznamená odmítnout nebo zavrhnout sám sebe. Takovéto zřeknutí se vyžaduje překonat ego, svobodně se nadechovat životní energie duše, a přitom žít dynamický a aktivní život ve světě, v němž lze dosáhnout Výšky Nekonečnosti, Blaženosti Věčnosti a Světla Nesmrtelnosti.

Každá hlavní upanišada je průvodcem v houštině zkušeností, ze kterých se skládá lidský život. Každá hlavní upanišada nám nabízí intuitivní poznání a vnitřní odvahu nalézt svou cestu labyrintem plným zatáček, slepých uliček, pochyb a úskoků. Pochopíme, že život je skvělé dobrodružství aspirujícího srdce, hledající mysli, bojujícího vitálna a bdělého těla. Prozkoumáme skrytá místa osvěcující individuality a naplňující osobnosti. Pryč je temnota naší mysli. Pryč je chudoba našeho srdce. Pryč je nečistota našeho vitálna. Pryč je nejistota našeho těla. Vlak Světla dorazil. Letadlo Blaženosti přistálo.

Upanišady učí hledajícího, že Blaženost je projevením božské Lásky, Vědomí je projevením síly duše a Bytí je projevením Bytosti. V Blaženosti je Brahman Skutečností. V Lásce je Brahman Božskostí. Ve Vědomí Brahman kontempluje na Vizi dokonalé Dokonalosti. V síle duše se Brahman stává dosažením dokonalé Dokonalosti. V Bytí je Brahman věčný Milovník. V Bytosti je Brahman věčný Milovaný.

Pro realizaci Boha potřebujeme Gurua. Katha upanišada (Kathópanišad 1.2.8) říká: „Hledající nemůže najít svou cestu k Bohu, dokud mu o Něm někdo jiný neřekne.“ Mundaka upanišada (Mundakópanišad 1.2.12) říká: „Hledající se musí pro své vnitřní osvícení obrátit na toho, kdo poznal Já.“ Prašna upanišada (Prašnópanišad 6.8) říká: „Ó Otče, ty jsi nás převezl ke Zlatému Břehu.“ Katha upanišada (Kathópanišad 1.3.14) říká: „Povstaň, probuď se! Naslouchej velkým a následuj je.“ Mundaka upanišada (Mundakópanišad 1.2.12) říká: „Guru je ten, jehož vnějším poznáním je véda a vnitřním poznáním je kontemplace na Brahman.“

Hledající, který studuje upanišady a vede život sebezkoumání a sebekázně, už není a nemůže být pouhým hercem na jevišti života, ale spíše duchovním výtvarníkem a skutečným božským režisérem. Kromě toho má široká ramena a nevadí mu tíha břemena světa. Cítí, že jeho povinností je utišit krvácející srdce lidstva. Jeho život, to je nezávislost myšlenky a ducha. Zasvěcená služba jeho srdce přijímá Shůry bohatou odměnu. Ovládl svou vlastní životní filozofii, kterou je těšit Božskost v lidstvu.

Taccakṣur devahitaṃ śukram uccarat paśyema śaradaḥ satam

Kéž po stovku podzimů vidíme, jak se před námi zjevuje ono Bohem seslané zářící Oko.

— Rgvéda VII.66.16

Žít stovku let neznamená jen prodlužovat svůj život na zemi. Člověk musí bojovat proti nevědomosti. Povrchní úsilí nás nemůže dovést k Bohu. Realizace Boha si vyžaduje čas. Odhalit Boha trvá déle. A projevit Boha trvá ještě delší dobu. To je důvod, proč se zřeci véd modlili za pevné zdraví a dlouhý život, za život delší sta podzimů. Také nás varují, že se musíme vyhnout čemukoliv, co by bylo škodlivé pro naše zdraví.

Uru ṇas tanve tan uru kṣayāya nas kṛdhi uru ṇo yaṃdhi jīvase

Dej svobodu našemu tělu. Dej svobodu našemu obydlí. Dej svobodu našemu životu.

— Rgvéda VIII.68.12

Vivékánanda, velký védantin s nezdolnou odvahou, prohlásil: „Svoboda — fyzická svoboda, duševní svoboda a duchovní svoboda — to je motto upanišad.“

Abychom získali svobodu, potřebujeme energii, sílu a ducha. K tomu je určena následující nanejvýš mocná modlitba:

Tejo ‘si tejo mayi dhehi vīryam asi vīryam mayi dhehi balam asi balaṃ mayi dhehi ojo ‘si ojo mayi dhehi manyur asi manyur mayi dhehi saho ‘si saho mayi dhehi

Tvého plamenného ducha vzývám. Tvou zmužilost vzývám. Tvou sílu a energii vzývám. Tvou bojovnou divokost vzývám. Tvou vítěznou mysl vzývám.

— Jadžurvéda, Vádžasanejisamhitá 19.9

Upanišady vždy zastávají neohrožený pohled na život. Pro védský a upanišadský věk je charakteristický pokrok, neustálý pokrok.

Prehi abhīhi dhṛṣṇuhi

Jdi kupředu, neobávej se, bojuj!

— Rgvéda I.80.3

Proti čemu máme bojovat? Proti otroctví, nevědomosti a smrti. Život je náš. Také vítězství musí být naše. Všechno, co stojí hledajícímu v cestě, je nutné bez váhání odstranit. Jeho život nezná ústupky.

Hlavní touhou upanišad je nejvyšší Pravda. Této Pravdy může dosáhnout opravdový hledající, který má mnoho božských vlastností a jehož láska k Bohu převažuje nad láskou k čemukoliv jinému. Hledající potřebuje tři věci: vrata — sebezasvěcení, krpa — milost, a šraddhá — víru. Pokud ztělesňuje tyto tři vlastnosti, satja, Pravda, bude nepochybně jeho.

Kdo chce zůstat sám? Nikdo, dokonce ani nejvyšší, prvorozený, Virát. Přišel okamžik, kdy pocítil potřebu vytvořit kosmické bohy. Ze svých úst vytvořil Boha Ohně, Agniho, jediného bráhmanského boha. Indra, Varuna, Jama, Íšána a další byli stvořeni z jeho paží. To jsou bohové — kšatrijové. Potom ze svých stehen vytvořil Vasuy, Rudry, Maruty a ostatní. To jsou bohové — vaišjové. Ze svých nohou vytvořil Púšan. Púšan je bůh šúdra.

Bráhman ztělesňuje poznání. Kšatrija ztělesňuje sílu. Vaišja ztělesňuje blahobyt. Šúdra ztělesňuje tajemství sebezasvěcení. Tito čtyři bratři jsou končetinami Kosmické Bytosti. Třebaže jsou navenek rozdílní ve svých vlastnostech a schopnostech, v duchu jsou neoddělitelně totožní.

Největším objevem upanišad je Brahman, nebo též Nejvyšší Já. Žádná lidská bytost neví a ani nikdy vědět nebude, kdy do nás vstoupila nevědomost, protože i pozemsky spoutaný čas je stvořením nevědomosti. Přesto se člověk plavající v moři nevědomosti nemusí utopit. Zřeci dávné minulosti, znalci Brahman, nám jasnými slovy říkají, že všechny lidské bytosti se mohou a musí vyprostit z okovů nevědomosti. Ti, kteří znají transcendentální Pravdu, nám také říkají, že jednotlivá duše je ve skutečnosti totožná s Nejvyšším Já. Jediný problém spočívá v tom, že si jednotlivci nepamatují svou pravou transcendentální podstatu. Nakonec nám zřeci říkají, že „Poznat Já znamená stát se Já.“ Na základě své realizace ten, kdo zná Brahman, prohlašuje: Aham Brahmāsmi — „Já jsem Brahman.“ (Brhadáranjakópanišad I.4.10)

Síla mysli, síla srdce a síla duše upanišadského vědomí neznají hranic. Sílu mysli ztělesňuje na půdě filozofie Šankara; na půdě dynamické duchovnosti ztělesňuje sílu mysli Ramana Maháriši, velký mudrc z Arunačaly; sílu srdce ztělesňují Kristus, Buddha a Sri Čaitanja z Nadie v Bengálsku. Sri Krišna a Šrí Rámakrišna ztělesňují sílu duše. Vize síly mysli dosáhla vrcholu a realizace síly duše nalezla na zemi naplňující projevení ve Sri Aurobindovi. Tito a další duchovní velikáni kormidlují loď života lidstva k transcendentálnímu Příbytku Nejvyššího.

Harvard University Cambridge, Massachusetts

3. prosince 1971

Brahman upanišad

Srdce upanišad je nanejvýš významné a plodné, protože ztělesňuje život Brahman. Brahman je Skutečnost v jsoucnu; Brahman je jsoucnem Skutečnosti. Věčná Pravda Brahman je v konečném, je za konečným, je v Nekonečném a je za neustále transcendujícím Nekonečnem.

Brahman je na poli realizace Svrchovaným Absolutnem. Na poli odhalení je všudypřítomnou Skutečností. Na poli projevení je pak zvěčňující Dokonalostí.

AUM

Brahman Stvořitel je Světlem Vědomí; Brahman Naplnitel je Blažeností Vědomí. Brahman je vnitřní Duší všeho a jediným Cílem ve všem.

Když se díváme dovnitř, Brahman je Silou Vědomí. Díváme-li se ven, je Brahman Sebeprojevením. Když na Brahman myslíme svou pozemsky spoutanou, omezenou a neaspirující myslí, stává se z našeho života čiré zklamání. Když meditujeme na Brahman v tichých zákoutích svého srdce, stává se z našeho života čisté osvícení.

Pro toho, kdo nehledá, je Brahman nepoznatelný. Pro hledajícího, který začíná, je Brahman neznámý. Pro hledajícího-Mistra je Brahman poznatelný a poznaný. Co víc, Mistr sám vrůstá do Vědomí Brahman.

Sarvaṃ khalvidaṃ brahma

Vskutku, vše je Brahman.

— Čhándógjópanišad III.14.1

Věčné je bytí uvnitř. Věčné je bytí vně.

V konečném není žádné trvalé štěstí. Pouze v Nekonečném můžeme slyšet poselství věčné Blaženosti. Dva hlavní aspekty Brahman se nazývají Ánandam Brahma a Anantam Brahma. Ánandam Brahma je život všeosvěcující a všenaplňující Blaženosti. Anantam Brahma je život Nekonečnosti.

Tady na zemi neustále roste život Nekonečnosti, aby naplnil Absolutního Brahman. To je důvod, proč upanišadští zřeci zpívají z hloubky svého srdce o transcendentální Blaženosti Brahman:

Ānandāddhyeva khalvimāni bhūtāni jāyante ānandena jātāni jīvanti ānandaṃ prayantyabhisaṃ viśanti

Z transcendentální Blaženosti jsme vzešli. V Blaženosti rosteme a hrajeme svou vlastní roli. Na konci své cesty vstoupíme do nejvyšší Blaženosti.

— Taittiríjópanišad III.6

Z transcendentální Blaženosti jsme vzešli. V Blaženosti rosteme a hrajeme svou vlastní roli. Na konci své cesty vstoupíme do nejvyšší Blaženosti.

Když pak zřeci spatřili v Brahman Nekonečno, zpívali:

Aum,

Pūrṇam adaḥ pūrṇam idaṃ pūrṇāt pūrṇam udacyate pūrṇasya pūrṇam ādāya pūrṇam evāvaśiṣyate

Nekonečno je tamto. Nekonečno je toto. Nekonečno z Nekonečna vzniklo. Je-li z Nekonečna Nekonečno odebráno, Nekonečno zůstane.

— Íšópanišad i Brhadáranjakópanišad

Brahman je činný. Brahman je nečinný. Činný Brahman koná uvnitř a navenek se stává. Činný Brahman také koná navenek a stává se uvnitř. Avšak nečinný Brahman je naprostá svoboda nečinnosti a úplná svoboda v nečinnosti.

Brahman je věčně Nezrozený a současně věčné zrození a růst existence. Brahman je nocí nevědomosti. Brahman je světlem poznání. Brahman — noc nevědomosti potřebuje naprosté přeměnění. Brahman — světlo poznání potřebuje úplné projevení.

Celý vesmír vznikl z Brahman — Semínka. Když chtěl Brahman stvořit Sám Sebe, nejprve se stvořil prostřednictvím čtyř významných světů. Byl to ambhas — nejvyšší svět, maríči — obloha, mara — smrtelný svět čili země a apa — podzemní svět. Potom Brahman seslal do těchto světů strážce. Poté jim seslal potravu. Později si Brahman uvědomil, že On Sám se musí zúčastnit své Kosmické hry, a vstoupil tedy do Kosmické Lílá (hry) prostřednictvím své vlastní jógické síly. Nejprve vstoupil lebkou do lidského těla. Dveře, kterými Brahman vstoupil, se nazývají dveře Blaženosti. Tyto dveře tvoří nejvyšší centrum vědomí. Říká se jim sahasrára, lotos s tisíci okvětními lístky. Jsou umístěny uprostřed mozku. Tudy vstupuje jogínova realizace a ztotožňuje se s Vědomím Brahman.

Brahman má mnoho jmen, ale Jeho tajné jméno zní „Aum“.

Praṇavo dhanuḥ śāro hyātmā brahma tallakṣyam

Aum je luk a átman, já, je šíp; Brahman je terč.

— Mundakópanišad 2.2.4

Šíp po opakovaném nácviku zasáhne terč, Vědomí Brahman. Díky pravidelné koncentraci, meditaci a kontemplaci vstoupí hledající do Absolutního Vědomí Brahman.

Stvoření je nejvyšší obětí Brahman. Stvoření rozhodně není mechanická konstrukce. Stvoření je duchovní čin, vrcholně odhalující, projevující a naplňující božskou nádheru Brahman. Božský Architekt se nachází za stvořením a zároveň ve stvoření a jeho prostřednictvím projevuje Sám Sebe.

Brahman stvořil ze své Bytosti kněze, bojovníky, obchodníky a služebníky. Potom stvořil Zákon. Nic nemůže stát výše než tento Zákon. Tento Zákon je Pravda. Když člověk říká Pravdu, vyhlašuje Zákon. Když vyhlašuje Zákon, říká Pravdu. Pravda a Zákon jsou totožné, neoddělitelné.

Indická mytologie rozděluje Čas — nikoli pozemsky spoutaný čas, nýbrž věčný Čas — na čtyři části: satjajugu, trétajugu, dváparajugu a kálíjugu. Podle úsudku mnoha lidí se nyní nacházíme v kálíjuze. V kálíjuze Brahman hluboce spí. Spočívá v blátě bezduché nevědomosti. Ve dváparajuze se probouzí a rozhlíží se kolem. V trétajuze vstává a chystá se k pohybu vpřed. V satjajuze, ve zlatém věku, se pohybuje rychle, rychleji, nejrychleji ke svému Cíli. Pohyb, vnitřní pokrok, pochod života k předurčenému Cíli, to je poselství véd, věčné poselství árijské kultury a civilizace, realizace indických mudrců a zřeců.

Caraiveti caraiveti

Vpřed, vpřed!

— Aitaréjabráhmana 7.15

Yale University New Haven, Connecticut

8. prosince 1971

Gájatrí mantra

Aum bhūr bhuvaḥ svaḥ tat savitur vareṇyam bhargo devasya dhīmahi dhiyo yo naḥ pracodayāt

— Rgvéda III.62.10

Gájatrí mantra je nejposvátnější mantrou véd. Je to matka všech manter. Mantra je vzývání. Mantru může tvořit jednoslabičné slovo nebo několik slov, věta nebo několik vět. Gájatrí mantra může upřímnému hledajícímu nabídnout Světlo Nekonečného, Blaženost Věčného a Život Nesmrtelného.

Gájatrí mantra má čtyři nohy. První noha sestává ze země, oblohy a Nebes. Druhou nohu tvoří Rgvéda, Jadžurvéda a Sámavéda. Třetí noha se skládá z prány, apány a vjány. Čtvrtou nohou je slunce, Sluneční Bytost.

Hledající nekonečné Pravdy musí meditovat na Gájatrí mantru. Výsledek bude nedocenitelný.

První nohu Gájatrí mantry tvoří bhúmi, země, antarikša, meziprostor, a djaus, Nebe. Ten, kdo pochopí význam první nohy Gájatrí mantry, získá vše, co je v těchto třech světech.

Druhou nohu Gájatrí mantry tvoří rčah, jadžus a samáni. Ten, kdo realizuje druhou nohu Gájatrí, získá moře poznání tří véd.

Třetí nohu Gájatrí mantry tvoří prána, apána a vjána, tři podoby vitální síly. Ten, kdo zná tuto nohu, získá veškeré žijící tvory, kteří jsou ve vesmíru.

Čtvrtá noha je turíja, Transcendentální Sluneční Bytost, která sama září. Ten, kdo si uvědomí tuto nohu, září nekonečnou nádherou.

Křehká a vznešená je cesta k osvobození, mókše. Obtížná je cesta k osvobození. Pravý hledající však může dosáhnout Cíle pouhou meditací na Gájatrí mantru. Když je člověk vysvobozen z pout nevědomosti, vrůstá do nebeské slávy Transcendentálního Já. Osvobození lze dosáhnout a je nutné jej dosáhnout, dokud je duše hledajícího v těle. Nerealizovat Boha na zemi znamená plavat v moři nevědomosti s dvěma dalšími plavci — nevědomým zrozením a bezostyšnou smrtí. Je-li dosaženo osvobození, pouta smutku jsou rozbita. Před osvobozením musíme jako Buddha prohlásit: „Tento pomíjivý svět je příbytkem smutku.“

Noc nesčetných tužeb, která se usídlila v srdci hledajícího, musí být vyhnána zářícím světlem aspirace. Pokud se toto podaří, hledající dosahuje Brahman. Stává se nesmrtelným. Jeho nové jméno zní věčné Světlo. Dnes hledající cítí, že Gájatrí mantra je inspirací pro jeho mysl. Zítra bude cítit, že je realizací jeho duše.

S inspirací hledající vidí Pravdu.
S aspirací realizuje Pravdu.
S realizací se stává Pravdou.

Inspirace je síla.
Aspirace je světlo.
Realizace je život.

Inspirace běží.
Aspirace létá.
Realizace se noří.

Inspirace je Úsměv Boha.
Aspirace je Pláč Boha.
Realizace je Láska Boha.

Gájatrí mantra představuje věčné božské poznání. Když toto poznání zasvitne v aspirujícím srdci hledajícího, nepotřebuje již nic hledat, ani na zemi, ani v Nebi. Odhaluje to, čeho dosahuje. Projevuje to, co odhaluje.

Ve védách jsou dvě nanejvýš významná slova: satja a rta. Satja je Pravda ve své čisté existenci. Rta je Pravda ve svém dynamickém pohybu. Existuje ještě další slovo, brhat, a to vyjadřuje nesmírnost unvitř formy. To, čemu my říkáme stvoření, je projevení Neprojeveného neboli asat. Podle našich duchovních písem k projevení došlo prostřednictvím anáhatadhvani, bezzvukého zvuku, Aum.

Gájatrí mantra je zasvěcena Savitru, Stvořiteli. Kořenem slova Savitr je su — „tvořit“ nebo „vypustit“. Této mantře se také říká Sávitrí mantra, protože Sávitrí je šakti Savitra. Tuto mantru spatřil ve své vizi velký zřec Višvámitra. Savitr je považován za Brahmu, Višnua a Šivu. Tito tři — Brahma neboli Stvořitel s Brahmání jako svou šakti, Višnu čili Ochránce se svou šakti Vaišnaví a Šiva nebo Rudra čili Ničitel se šakti Rudrání — pravidelně navštěvují Brahman. Višnu cestuje na orlu. Brahma cestuje na labuti. Šiva cestuje na býkovi.

Gájatrí mantra je božská střelka kompasu. Střelka ukazuje na sever a loď díky ní neztrácí svůj směr. Gájatrí mantra vždy ukazuje k transcendentálním Výškám Nejvyššího; hledající proto nemine svůj Cíl: Bytí, Vědomí, Blaženost.

Columbia University New York

10. prosince 1971

Počátek cesty, konec cesty

AUM

Počátkem cesty je lidská aspirace. Božské projevení je koncem cesty. Nezrozený je zrod cesty, bez konce je její konec.

Přišli jsme; vrátíme se. Pocházíme z Nejvyšší Bytosti. K Nejvyšší Bytosti se vrátíme. Neseme v sobě vědomí země a vědomí Nebe. Vědomí země nás inspiruje, abychom meditovali na transcendentální Pravdu a uvědomili si transcendentální Pravdu v duši Nebe. Vědomí Nebe nás inspiruje, abychom meditovali na lásku a projevili lásku v srdci země.

Známe, rosteme a stáváme se. V Nebi známe. Zde na zemi rosteme. Stáváme se transcendentální Pravdou. To, co známe, je Skutečnost. To, do čeho vrůstáme, je Nesmrtelnost. To, čím se nakonec staneme, je Božská Dokonalost. Skutečnost ztělesňuje Nesmrtelnost a Božskost. Nesmrtelnost a Božskost projevují Skutečnost.

Upanišady nás učí důležitou pravdu: každý hledající musí mít vnitřní mír a vnější svobodu. Jedině pomocí vnitřního míru můžeme získat pravou vnější svobodu. Z upanišad se dozvídáme, jak objevit Boha  —  vnitřního člověka a jak nahlížet na člověka  — odhaleného Boha. Upanišady nám říkají, že Bůh nezbytně potřebuje zasvěcené lidské bytosti a odevzdané lidské duše a že každá realizovaná lidská bytost od Něj získává neomezené, nekonečné schopnosti.

Zde je tajemství upanišad: miluj, služ a staň se. Miluj Boží Život v člověku, služ Božímu Světlu v člověku a staň se Boží dokonalou Dokonalostí na zemi.

Poselství všech upanišad můžeme shrnout do dvou slov: aspirace a projevení. Aspirace je cesta a projevení je Cíl. Aspirace je písní nekonečného, věčného Vědomí, které je uvnitř nás. Projevení je tanec mnohosti jednoty, uvnitř i vně. Aspirace je výška naší Blaženosti a projevení je světlo Blaženosti, které vše živí a naplňuje.

AUM

Každá duše potřebuje involuci a evoluci. Když duše sestupuje, jde o involuci duše. Když duše stoupá, jde o evoluci duše. Duše vstupuje do nejhlubší propasti nevědomí. Poté se znovu vyvíjí do trojího vědomí — Sat-Čit-Ánanda — Bytí, Vědomí, Blaženosti.

Duše vstupuje do nevědomí. Miliony let zde setrvává v hlubokém spánku. Potom jednoho dne, znenadání, jiskra vědomí neustále překonávajícího Za otevře duši oči a udeří hodina pátrání po sobě samém. „Kdo jsem?“ zeptá se. Odpověď zní: Tat twam asi (Čhándógjópanišad VI.8.7): „Ty jsi To.“ Duše je rozechvělá. Potom znovu hluboce usne. Opět upadne do sebezapomnění. Po nějaké době vyvstanou další otázky:

Čí jsem?   Jsem Toho. Odkud pocházím?   Od Toho. Ke komu se vracím?   K Tomu. Pro koho jsem zde na zemi?   Pro Toho.

Tehdy je duše spokojená. Je nyní plně připravena na svou cestu vzhůru — vysoko, výš, nejvýš. V té chvíli duše vidí Já, věrný obraz Nejvyšší Bytosti na zemi, a její evoluce skutečně začíná. Duše postupuje z minerálního života do rostlinného, z rostlinného do zvířecího, ze zvířecího do lidského a z lidského do božského. V lidském životě duše snáší Shůry mír, světlo a blaženost. Nejprve nabídne tyto božské vlastnosti srdci, potom mysli, vitálnu a hrubému fyzickému. Když nastane osvícení, vidíme tyto vlastnosti v srdci, fyzické mysli, vitálnu i ve hrubém fyzickém těle.

Upanišadám se také říká védánta. Védánta znamená zakončení véd, vyvrcholení véd, podstata véd. Říká se, že védánta je konec veškerých rozdílností — je to bod, ve kterém není rozdílu mezi nejnižším a Nejvyšším, mezi konečným a Nekonečným.

Naše cesta začíná aspirací. Co je to aspirace? Je to vnitřní pláč, vnitřní hlad po nekonečné Nesmírnosti. Aspirace má nanejvýš upřímného přítele — koncentraci. Jak se koncentrujeme? Kde se koncentrujeme? Koncentrujeme se na nějaký předmět, na bytost, na tvar nebo na beztvaré. Když se koncentrujeme pomocí mysli, cítíme, že nakonec spatříme nesmírnost Pravdy. Když se koncentrujeme pomocí srdce, cítíme, že jednoho dne pocítíme důvěrnou blízkost s univerzálním Vědomím a věčně milovaným Bohem. Když se koncentrujeme pomocí světla své duše, cítíme, že člověk je Bůh v přípravě a že Bůh je člověk ve svém vyvrcholení.

Náš skutečný problém spočívá v neaspirující mysli. Lidská mysl je do jisté míry nezbytná. Bez ní bychom zůstali ve světě zvířat. Musíme však vědět, že lidská mysl je velmi omezená. Lidská mysl nemá dostatek schopností. V lidské mysli nemůže zůstat jakékoliv trvalé světlo, trvalý život nebo trvalá blaženost. Lidská mysl nám říká, že konečné je konečné, Nekonečné je Nekonečné a mezi nimi je zející propast. Jsou jako severní a jižní pól. Nic, co je nekonečné, nemůže být nikdy konečné a naopak. Lidská mysl cítí, že Nekonečno je nedosažitelné. Je-li něco konečné, lidská mysl prostě nedokáže pocítit, že i to je Bůh. Mysl také často cítí, že Bůh je pro svou velikost lhostejný a netečný.

Meditujeme-li v srdci, uvědomíme si, že Bůh je nekonečný a všemohoucný. Je-li nekonečný, potom může být díky své všemohoucnosti také konečný. Existuje v našich různých činnostech; je všude. Obsahuje všechno; nevylučuje nic. Právě toto nám může nabídnout naše meditace. Meditace našeho srdce nám také řekne, že Bůh je dražší než nejdražší a že je naším jediným Milovaným.

Duchovní žebřík má tři příčky — inspiraci, aspiraci a realizaci. Pokud chceme stoupat s Boží nezměrnou Štědrostí od konečného k Nekonečnému, první příčkou je inspirace, druhou aspirace a třetí realizace, náš předurčený Cíl.

Abychom dosáhli toho Nejvyššího, staneme se inspirací, aspirací a realizací. Abychom projevili Nejvyšší na zemi, staneme se soucitem, zájmem a láskou. Tak začneme svou cestu, tak svou cestu skončíme. Zároveň však, když se neoddělitelně ztotožníme s Vnitřním kormidelníkem, tehdy neexistuje začátek ani konec. Jeho Kosmická Lílá, božská Hra, je bez počátku a bez konce.

V lidském poznání je Bůh v našem nitru aspirací a realizací spoutanou vědomím země, spoutanou pozemským časem. Avšak v božském poznání je Bůh Za, neustále se překonávající Za. Hraje Hru neustále se překonávajícího Za. On Sám je aspirací všepřesahujícího Za a On Sám je projevením všepřesahujícího Za. Když Jej vědomě známe, když jej realizujeme, když se s Ním neoddělitelně ztotožníme, tehdy i my hrajeme Jeho božskou Hru, Hru Nekonečnosti, Věčnosti a Nesmrtelnosti.

AUM. AUM. AUM.

Cornell University Ithaca, New York

26. ledna 1972

Život a smrt, Átman a Paramátman

Upanišady pocházejí z véd. Obsahují záznamy o věčných Pravdách. Tyto Pravdy objevili různí zřeci v rozmanitých dobách a nabídli je lidstvu.

Život je problém. Stejně tak i smrt. Aspirující Árijci dávné minulosti chtěli tyto dva problémy vyřešit. Brzy pochopili, že smysly jim v řešení těchto dvou zásadních problémů téměř nedokážou pomoci. Pochopili, že problémy života a smrti může jednou provždy vyřešit jedině poznání nejzazší Skutečnosti.

Znenadání se objevili dva božští vojáci. Nikdo neví, odkud přišli. Tito dva vojáci byli inspirace a aspirace. První voják, inspirace, jim poručil: „Zanechte zkoumání těla.“ Ihned jej poslechli. Druhý voják, aspirace, jim poručil: „Začněte studovat duši.“ Ihned jej poslechli. A hle — Král a Královna ze Zlatého břehu Za sami ověnčili ty, již hledali, spatřili a poznali Světlo a Pravdu.

Co vlastně upanišady říkají? Když se zeptáte západního hledajícího, ihned vám odpoví: „To je velmi jednoduché. Říkají, abychom se posadili k nohám Mistra a učili se.“ Zeptáte-li se na totéž východního hledajícího, tiše vám odpoví: „To je velmi těžké. Říkají, abychom přeměnili lidskou temnotu na božské Světlo.“ Západní i východní hledající mají oba naprostou pravdu. Bez Mistra nelze objevit transcendentální Skutečnost. Bez přeměny temnoty nelze na zemi projevit Božskost.

Kdo potřebuje Pravdu? Hledající. Kdy Pravdy dosáhne? Pravdy dosáhne v okamžiku, kdy se stane odevzdaným a božským milovníkem.

Jeho prvním dosažením je Bůh Stvořitel. Jeho druhým dosažením je Bůh Udržovatel. Jeho třetím dosažením je Bůh Přeměňovatel. Jeho čtvrtým dosažením je: „Ty jsi To.“ Jeho pátým dosažením je: „Já jsem To.“ Jeho šestým dosažením je: „On a Já jedno jsme.“ Jeho sedmým dosažením je: „On jsem já.“

Ve Stvořiteli vidí. V Udržovateli cítí. V Přeměňovateli se stává.

Srdcem upanišad je Puruša. Život Puruši je poselstvím upanišad. Kdo je to Puruša? Puruša je skutečný obyvatel těla vesmíru. Puruša je trojnásobný: je vnější átman, vnitřní Átman a Paramátman.

Vnější átman je hrubé fyzické tělo. Vnější átman je to, co roste v těle, s tělem a pro tělo. Vnější átman je ztotožnění těla s hrubým aspektem života. Zde žijeme, zde jsme zraňováni, zraňujeme druhé, užíváme si požitků od jiných a sami nabízíme požitky ostatním. Toto átman žije, mění se, rozvíjí se a nakonec se rozkládá.

Vnitřní Átman je rozlišující Já. Vnitřní Átman se ztotožňuje s aspirujícím vědomím země. Ztotožňuje se se vzduchem, éterem, ohněm, vodou a zemí. Vnitřní Átman je myslitel, vykonavatel a přímý posel Boha. Vnitřní Átman projevuje svou vnitřní realizaci prostřednictvím vnější zkušenosti.

Paramátman odhaluje samo sebe prostřednictvím Jógy. Nerodí se a ani neumírá. Je nad všemi vlastnostmi. Prostupuje vším, je nepředstavitelné a nepopsatelné. Je Skutečností Věčnosti a Božskostí Skutečnosti.

Každá upanišada je mocnou kapkou z fontány věčného Života. Taková kapka může snadno vyléčit mnohé nemoci lidského života. Nekonečná síla takové kapky nás může vysvobodit z nekonečného koloběhu zrození a smrti.

Mysl, s pomocí těla, vytváří otroctví. Srdce, s pomocí duše, nabízí osvobození. Neaspirující mysl plodí marné myšlenky a potápí se. Příliš přemýšlí a příliš rychle se potápí. Slepé tělo si neustále kope hrob. Srdce chce milovat a být milováno. Bůh dává srdci život jednoty. Duše chce odhalovat Boha. Bůh duši naplňuje, a tím přináší poselství dokonalosti do Božskosti projevené Skutečnosti.

Brown University Providence, Rhode Island

9. února 1972

Bytí, nebytí a Zdroj

V indické filozofii se velmi často setkáváme se dvěma pojmy — sat a asat. Sat znamená „bytí“ a asat znamená „nebytí“. Bytí je cosi, co se něčím stává, co roste a naplňuje se. Nebytí je něco, co popírá svou vlastní skutečnost a Božskost. Bytí je všude, ale má svou cenu nebo význam jen tehdy, je-li v něm vidět Božskost. Bytí, ve kterém se neobjevuje Božskost, je marné. Božskost je životním dechem bytí. Božskost naplňuje naše aspirující vědomí a odhaluje naši nesmrtelnost zde na zemi jedině tehdy, vidíme-li ji jako něco nekonečného a věčného.

Bytí je opatrováno aspirujícím vědomím a Boží vlastní nejvyšší Skutečností. Skutečnost a bytí musí jít ruku v ruce. Skutečnost není možná bez bytí a bytí bez Skutečnosti je absurdní. Božská Skutečnost a božské Bytí jdou vždy ruku v ruce.

Bytí projevuje samo sebe jedině prostřednictvím Pravdy. Tato Pravda poráží všechno nepravdivé. Motto Indie zní: Satyam eva jayate (Mundakópanišad 3.1.6), což znamená: „Pravda jediná vítězí“. Co je tato Pravda? Je to současně Hloubka Božího Srdce i Výška Boží Hlavy.

Pravda je naším vnitřním slibem. Naším vnitřním slibem, slibem naší duše, je realizovat v této inkarnaci Boha, nikoli za každou cenu, nýbrž pod řádným vedením duchovního Mistra, protože cítíme, že právě toto chce Nejvyšší uvnitř nás. S jakým cílem? Abychom Mu potom mohli sloužit Způsobem Jemu vlastním.

Nejvyšší způsob, jak cítit tuto Pravdu, znamená říci: „Pokud On nechce, abych Jej realizoval v této inkarnaci, ale v nějaké budoucí inkarnaci, jsem zcela připraven řídit se Jeho rozhodnutím.“ Hledající však musí mít dynamický postoj. Když jen řekne: „Ach, já budu hrát svou roli. Budu milý, upřímný, pravdomluvný a poslušný, a až přijde čas, On to všechno udělá,“ tehdy začne odpočívat. Velmi často, když říkáme: „Já budu hrát svou roli a Bůh se postará o mou realizaci,“ Bůh opravdu starost o naši realizaci převezme. Jestliže ale cítíme, že Bohu doopravdy pomůžeme, když realizujeme co nejdříve, potom své realizace určitě dosáhneme dříve.

Lidstvu můžeme opravdu posloužit jedině tehdy, pokud máme Mír, Světlo a Blaženost. Myšlenka realizace Boha v Boží vybranou Hodinu musí vzejít z hloubky našeho srdce, a ne z našeho intelektuálního poznání. Naneštěstí obvykle ze srdce nepřichází; přichází pouze z naší chytré mysli, která říká: „Četl jsem v knihách a slyšel od Mistra, že pokud nebudu od Boha nic chtít, dá mi všechno.“ Je lepší modlit se k Bohu pro mír mysli, abyste mohli spatřit Pravdu v její úplnosti. Žádat Boha o mír mysli není zločin. Pokud nebudete mít mír mysli, potom můžete být kdekoliv — v metru, v přírodě nebo na Times Square, ale Bůh tam pro vás nebude. Bůh nám dal určitou inteligenci. Když ráno řeknete: „Bože, je na Tobě, jestli budu jíst, nebo ne. Prostě zůstanu v posteli,“ Bůh vám nepřijde vložit jídlo do úst. Ne, Bůh vám dal inteligenci nezbytnou k tomu, abyste pochopili, že musíte vynaložit nějaké úsilí. Musíte vlastním úsilím vstát z postele, osprchovat se a nasnídat.

Chcete-li mít ve svém vnitřním životě čistotu, pokoru, mír mysli a ostatní božské vlastnosti, musíte vynaložit určité úsilí. Je sice pravda, že pokud se k Bohu nebudete za nic modlit, dá vám vše, ale tuto skutečnost je třeba chápat na nejvyšší úrovni. Jak můžete od Boha očekávat, že vám dá všechno, když se k Němu nemodlíte, neusilujete o Jeho realizaci ani na Něj nemyslíte? Dá vám všechno na základě vaší naprosté víry v Něj a na základě vašeho upřímného vnitřního pláče.

Upanišady vzešly z véd. Jaký je rozdíl mezi dary, které dostáváme z véd a které dostáváme z upanišad? Védy připomínají skladiště — je v nich všechno, ale není v tom patřičný řád. Je v nich také nemálo věcí, které už nejsou pro moderní svět, současný život, pro rozvinuté lidské bytosti a inteligentní či rozvinutou mysl důležité. Na pomoc nám přicházejí upanišady. Berou si inspiraci a aspiraci z véd, ale mají svou vlastní originalitu. Upanišady rády přebírají vše, co je ve védách dobré, a svým výjimečným způsobem nám to nabízejí.

Upanišady by bez véd neexistovaly. Védy jsou zdrojem. Védské bohatství lze však většině lidstva nabídnout jedině prostřednictvím upanišad. Upanišady dovedou vstoupit do zdroje a nabídnout jeho osvěcující a naplňující bohatství takovým způsobem, aby ho mohlo přijmout a pochopit celé lidstvo. Tvoří vrchol, vyvrcholení véd, říká se jim védánta. Veškerá indická dosažení na mentální, duchovní, psychické i morální úrovni pocházejí z vytříbeného, rozvinutého, aspirujícího a osvěcujícího vědomí upanišad.

Určitou obdobou védántské filozofie je buddhismus. Buddhistická filozofie však zdůrazňuje jeden zvláštní védántský aspekt. O Buddhovi hovoříme jako o Pánu Soucitu. Mluvíme o Buddhově morální etice. Odkud to vše pochází? Z védánty. Buddha však při vyjadřování védántské a upanišadské pravdy nabídl své vlastní vnitřní světlo jedinečným způsobem. To je důvod, proč je pro běžné lidské bytosti těžké uvěřit, že původním zdrojem Buddhova učení byla védánta.

V západním světě máme Pythágora a Platóna — dva velké filozofy. V jejich filozofii, zejména v Platónově filozofii, můžete vidět výraznou inspiraci upanišadskými myšlenkami. Ze stejného zdroje, z upanišad, pochází také súfismus, západní emocionální nebo psychický mysticismus.

Svět získal z upanišad mnoho významných věcí, ale nechce jim přiznat zásluhu. Nevadí. Dítě si vezme peníze od rodičů a přátelům řekne, že to jsou jeho peníze. Jeho vrstevníci mu to uvěří, ale dospělí řeknou: „Nepracuje. Jak by mohl mít vlastní peníze?“ Vědí, že je dostal od rodičů. Miliony lidí se nechali, ať už vědomě nebo nevědomě, inspirovat upanišadskou naukou. V Indii i na Západě je mnoho cest, mnoho náboženství, které převzaly bohaté světlo upanišad, ale je pro ně těžké přiznat zásluhu jeho zdroji.

Upanišadští zřeci přebývají uvnitř nás. Nepotřebují uznání ani obdiv. Co si tedy přejí? Co očekávají? Přejí si a očekávají, že ryzí hledající začnou používat Pravdu, kterou jim nabídli. Pokud do svého každodenního života vneseme Pravdu, pak bez ohledu na to, odkud tato Pravda pochází, začne se v nás projevovat Božskost, a Božskost nabídne zdroji své uznání, obdiv a slávu. Dokonce ani Bůh od nás neočekává nebo nevyžaduje nic víc, než abychom ve svém vlastním životě vědomě, neustále, oddaně, oduševněle a nepodmíněně používali Pravdu.

University of Connecticut Storrs, Connecticut

11. února 1972

Plamenné vlny z moře upanišad, část I.

I

Aum bhūr bhuvaḥ svaḥ tat savitur vareṇyam bhargo devasya dhīmahi dhiyo yo naḥ pracodayāt

— Rgvéda III.62.10)

Překlad:

Meditujeme na transcendentální Slávu Boha Nejvyššího, který je uvnitř srdce země, života oblohy a duše Nebe. Kéž podnítí a osvítí naši mysl.

Komentář:

Potřebujeme osvícení — zde je odpověď. Transcendentální osvícení přemění zvířecí v nás, osvobodí lidské v nás a projeví Božské v nás.

II

Pūrṇam adaḥ pūrṇam idaṃ pūrṇāt pūrṇam udacyate pūrṇasya pūrṇam ādāya pūrṇam evāvaśiṣyate

— Íšópanišad a Brhadáranjakópanišad)

Překlad:

Nekonečno je tamto. Nekonečno je toto. Nekonečno z Nekonečna vzniklo. Je-li z Nekonečna Nekonečno odebráno, Nekonečno zůstane.

Komentář:

Nekonečno je skrytý Dech Nejvyššího Kormidelníka. Nekonečno je odhalený Život Lodi Nejvyššího. Nekonečno je naplněné Tělo Nejvyššího Cíle.

III

Asato mā sad gamaya tamaso mā jyotir gamaya mṛtyor māmṛtaṃ gamaya

— Brhadáranjakópanišad I.3.28

Překlad:

Veď mne od neskutečného ke Skutečnému. Veď mne od temnoty ke Světlu. Veď mne od smrti k Nesmrtelnosti.

Komentář:

Neskutečné v nás touží po životě požitků konečného. Skutečné v nás usiluje o Život Boha Nekonečnosti.

Temnota je objevem pochybující a zklamané mysli. Světlo je objevem aspirujícího a zasvěceného srdce.

Smrt — kde je ta kočka? Její mňoukání není slyšet. Nesmrtelnost — kde je ten lev? Jeho řev je slyšet všude vůkol.

IV

Aṇor aṇīyān mahato mahīyān ātmāsya jantor nihito guhāyām

— Kathópanišad 1.2.20

Překlad:

Menší než nejmenší život, větší než nekonečná Rozlehlost, dýchá duše v tajném srdci člověka.

Komentář:

Duše je věčným dítětem Boha a pradědečkem člověka. Jako Boží věčné dítě si duše neustále hraje. Jako pradědeček člověka se duše ustavičně těší z odpočinku.

V

Vedāham etaṃ puruṣaṃ mahāntam ādityavarṇam tamasaḥ parastāt

— Švétášvatarópanišad 3.8, také Jadžurvéda, Vádžasanejisamhitá 31.18

Překlad:

Poznal jsem tu Velkou Bytost, zářivou jako Slunce, jež dlí za hranicemi temnoty.

Komentář:

Před naší realizací hasila tato Velká Bytost žízeň našeho srdce. Po naší realizaci sytíme hlad duše této Velké Bytosti.

VI

Satyam eva jayate

— Mundakópanišad 3.1.6

Překlad:

Pravda jediná vítězí.

Komentář:

Pravda je Boží Koruna, kterou Bůh nabízí Sám Sobě. Realizujeme-li Pravdu, obejmeme Boha navždy.

VII

Devebhyaḥ kam āvṛṇīta mṛtyuṃ prajāyai kam amṛtaṃ nāvṛṇīta

— Rgvéda X.13.4

Překlad:

Kvůli bohům zvolil [Brhaspati] smrt. Nezvolil Nesmrtelnost kvůli člověku.

Komentář:

Brhaspati obsahuje proudící život bohů a uchovává zářící lásku člověka.

VIII

Uru ṇas tanve tan uru kṣayāya nas kṛdhi uru ṇo yaṃdhi jīvase

— Rgvéda VIII.68.12

Překlad:

Dej svobodu našemu tělu. Dej svobodu našemu obydlí. Dej svobodu našemu životu.

Komentář:

Boží Soucit je svobodou pro naše tělo. Boží Zájem je svobodou pro naše obydlí. Boží Láska je svobodou pro náš život.

IX

Agnir jyotir jyotir agnir indro jyotir jyotir indraḥ sūryo jyotir jyotiḥ sūryaḥ

— Např. Sámavéda II.1181; Jadžurvéda, Káthakam 40.6

Překlad:

Agni je Světlo a Světlo je Agni. Indra je Světlo a Světlo je Indra. Súrya je Světlo a Světlo je Súrya.

Komentář:

Světlo je odhalená Láska. Světlo je projevený Život. Světlo je naplněný Bůh.

X

Ānandāddhyeva khalvimāni bhūtāni jāyante ānandena jātāni jīvanti ānandaṃ prayantyabhisaṃviśanti

— Taittiríjópanišad III.6

Překlad:

Z Blaženosti jsme vzešli. V Blaženosti rosteme. Do Blaženosti se na konci své cesty navrátíme.

Komentář:

Bůh napsal svým lidským dětem otevřený dopis. V dopisu stálo: „Mé nejsladší děti, jste jedinou blažeností celého Mého kosmického Bytí.“

XI

Hiraṇmayena pātreṇa satyasyāpihitaṃ mukham tat tvaṃ pūṣan apāvṛṇu satyadharmāya dṛṣṭaye

— Brhadáranjakópanišad V.15.1; také Íšópanišad 15

Tvář Pravdy je zakryta zářivým zlatým diskem. Ó Slunce, sejmi ho, abych já, jenž jsem oddán Pravdě, mohl Pravdu spatřit.

Komentář:

Tvář Pravdy nás probouzí. Oko Pravdy nás sytí. Srdce Pravdy nás utváří.

XII

Saha nāvavatu saha nau bhunaktu saha vīryaṃ karavāvahai — Vzývání z Kathópanišad, také z druhé a třetí části Taittiríjópanišad

Překlad:

Kéž nás On společně ochraňuje. Kéž nás společně vlastní. Kéž do nás vloží sílu a mužnost.

Komentář:

Bůh, Guru a žák: Bůh je Soucit a Ochrana; Guru je zájem; žák je oddanost. Když tito tři spolupracují, zazáří dokonalá Dokonalost a bude zářit po celou Věčnost.

XIII

Yenāhaṃ nāmṛtā syāṃ kim ahaṃ tena kuryām

— Brhadáranjakópanišad II.4.3

Překlad:

Co si počnu s věcmi, které mě nedokážou učinit nesmrtelným?

Komentář Bůh je věčně hrdý na člověka, protože ztělesňuje Boží Nesmrtelnost.

XIV

Madhuman me parāyaṇam madhumat punarāyaṇam

— Rgvéda X.24.6

Překlad:

Kéž je můj odchod z domova sladký. Kéž je sladký můj návrat.

Komentář:

Můj sladký odchod z mého věčného domova mi dal pocítit, jak jsem statečný. Můj sladký návrat do mého věčného domova mi dá pocítit, jaké mám štěstí.

Rutgers University New Brunswick, New Jersey

18. února 1972

Plamenné vlny z moře upanišad, část II.

I

Agne naya supathā rāye asmān viśvāni deva vayunāni vidvān yuyodhyasmaj juhurāṇam eno bhūyiṣṭhāṃ te namaūktiṃ vidhema

— Rgvéda I.189.1; také Íšópanišad 18 a Brhadáranjakópanišad I.188.1, V.15.1

Překlad:

Ó Agni, ó Bože Ohně, veď nás po správné cestě, abychom se mohli těšit z plodů svých božských činů. Ty znáš, ó Bože, všechny naše skutky. Ó Bože, odejmi od nás všechny naše neaspirující a spoutávající hříchy a znič je. Tobě nabízíme své nesčetné oduševnělé poklony a modlitby.

Komentář:

Aspirace srdce je správnou cestou. Boží Soucit je to pravé vedení. Plody našich božských skutků jsou Mír, Světlo a Blaženost. Hřích je úsměvem sebeomezujícího otroctví. V našich modlitbách a poklonách přebývá Bůh — osvěcující Spasitel.

II

Uttiṣthata jāgrata prāpya varān nibodhata kṣurasya dhārā niśitā duratyayā durgaṃ pathas tat kavayo vadanti

— Kathópanišad 1.3.14

Překlad:

Vstaň! Probuď se! S pomocí Mistrů, kteří osvěcují, vedou a naplňují, realizuj a dosáhni toho Nejvyššího. Cesta je úzká jako ostří břitvy, nesnadné po ní přejít, těžké po ní kráčet — tak praví moudří.

Komentář:

„Vstaň! Potřebuješ Boha. Probuď se! Bůh potřebuje tebe.“ Kdo přináší toto poselství? Mistr. Cesta může být dlouhá, ale ne nekonečná. Cílem není jen nekonečný život, ale i neustále energizující nesmrtelný dech. Opravdový mudrc je ten, jehož vnější život je projevením vnitřního života Pravdy.

III

Yo vai bhūmā tat sukhaṃ nālpe sukham asti bhūmaiva sukhaṃ

— Čhándógjópanišad VII.23.1

Překlad:

Nekonečno je uspokojující štěstí. V konečném nemůže štěstí nikdy ani dýchat. Jedině Nekonečno je naplňujícím štěstím.

Komentář:

Nekonečný Život je nekonečnou Blažeností. Nekonečné Štěstí je pro konečné cizincem. Nekonečno bez Blaženosti je jako stvoření bez Stvořitele. To je vskutku nemožné. Blaženost bez Nekonečna je jako Stvořitel bez stvoření. Vskutku, i to je nemožné.

IV

Na tatra sūryo bhāti na candratārakaṃ nemā vidyuto bhānti kuto ´yam agniḥ tam eva bhāntam anubhāti sarvaṃ tasya bhāsā sarvam idaṃ vibhāti

— Mundakópanišad 2.2.10 a Švétášvatarópanišad 6.14

Překlad:

Slunce tam nezáří, ani Měsíc nebo hvězdy či blesk, natož tento pozemský oheň. Pouze když září osvěcující Světlo, září i všechno ostatní; sebeodhalující Světlo osvěcuje celý vesmír.

Komentář:

Vnější slunce nás žádá, abychom se dívali, a když se podíváme kolem sebe, vidíme samou temnotu. Vnitřní slunce nám umožňuje spatřit to, čím věčně jsme: Nekonečným Světlem.

V

Nāyam ātmā balahīnena labhyo

— Mundakópanišad 3.2.4)

Překlad:

Duše nemůže být dosažena slabochem.

Komentář:

Je pravda, že slabý aspirant nemůže realizovat svou duši. Kdo však může být opravdu silný, než svou duši realizuje? Slabý aspirant je Bůh ve své zdokonalující aspiraci. Silný aspirant je Bůh ve své projevující realizaci.

VI

Yo devo agnau yo´psu viśvaṃ bhuvanam āviveśa ya oṣadhīṣu yo vanaspatiṣu tasmai devāya namo namaḥ

— Švétášvatarópanišad 2.17

Překlad:

Této božské Bytosti, která je v ohni, ve vodě, v rostlinách a ve stromech a která vstoupila do vesmíru a celý jej prostupuje, nabízíme své nejvyšší poklony.

Komentář Oheň je aspirace. Voda je vědomí. Rostlina je rostoucí naděje. Strom je ujišťující důvěra. Božská Bytost je skrytý Dech a odhalený Život vesmíru.

VII

Vidyā cāvidyā ca yas tad vedobhayam saha avidyayā mṛtyuṃ tīrtvā vidyayāmṛtam akute

— Íšópanišad 11

Překlad:

Ten, kdo zná a chápe poznání a nevědomost jako jedno a to samé, prochází nevědomostí za oblast smrti, poznáním dosahuje věčného Života a zhluboka pije Světlo Nesmrtelnosti.

Komentář:

Nevědomost je poznání fyzické mysli. Poznání je tajemstvím duše. Když fyzická mysl podřídí svou existenci osvícení duše, smrt zemře a zasvitne Nesmrtelnost.

VIII

Bhadraṃ karṇebhiḥ śṛṇuyāma devā bhadraṃ paśyemākṣabhir yajatrāḥ sthirair aṅgais tuṣṭuvāṁsas tanūbhir vyaśema devahitaṃ yad āyuḥ

— Vzývání z Mundaka-, Prašna- a Mándúkjópanišad, pův. z Rgvédy I.89.8

Překlad:

Ó kosmičtí bohové, kéž naše lidské uši slyší vše, co je dobré a příznivé. Ó bohové vskutku hodní uctívání, kéž naše lidské oči vidí vše, co je dobré a příznivé. Kéž se těšíme životu, který jste nám darovali, a nabízíme vám neustávající chválu prostřednictvím svého zdravého těla a pozemské existence.

Komentář:

Slyšet příznivé věci znamená vzývat Boha-Inspiraci a Boha—Aspiraci. Vidět příznivé věci znamená cítit Boha-Světlo a Boha—Blaženost.

Fordham University Bronx, New York

28. února 1972

Třináct přednášek o upanišadách

Rozhodl jsem se dát třináct přednášek o Upanišadách. Dnes bude má třináctá rozmluva o Upanišadách. To znamená, že dnes jsme na konci závodu, božského závodu. Blížíme se k cíli. Když se dostaneme do cíle, nabídneme svou nejoddanější vděčnost Vnitřnímu Pilotovi. Také nabízím svou požehnanou vděčnost všem svým žákům, kteří pro mne zorganizovali přednášky na různých významných univerzitách. Jsou to oni, kteří mi pomáhají nabízet mé malé Světlo rozsáhlému světu.

Filozofie, náboženství, duchovnost a jóga upanišad

Filozofie upanišad.
Náboženství upanišad.
Duchovnost upanišad.
Jóga upanišad.

Když myslíme na upanišady, naše mysl hned vstoupí do těchto předmětů — filozofie, náboženství, duchovnosti a jógy.

Filozofií upanišad je rozlehlost mysli. Náboženstvím upanišad je jednota srdce. Duchovností upanišad je nesmrtelnost duše. Jógou upanišad je naprosté projevení Boha zde na zemi.

Rozlehlost mysli potřebuje Boha-nekonečné Vědomí. Jednota srdce potřebuje Boha-nejvyššího a věčně Milovaného. Nesmrtelnost duše potřebuje Boha-vždy přesahující Za. Úplné projevení Boha potřebuje neustálý vnitřní hlad člověka.

Bůh je Čistota v rozlehlosti mysli. Bůh je Krása v jednotě srdce. Bůh je Život v Nesmrtelnosti duše.

Filozofie upanišad mi říká: „Spatři Pravdu.“ Náboženství upanišad mi říká: „Ciť Pravdu.“ Duchovnost upanišad mi říká: „Vrůstej do Pravdy.“ Jóga upanišad mi říká: „Staň se Pravdou.“ Bůh mi říká: „Ty jsi Pravda.“

Když vidím Pravdu, vím, co je Boží Soucit. Když cítím Pravdu, vím, co je Boží Láska. Když vrůstám do Pravdy, vím, co je Boží Zájem. Když se stávám Pravdou, vím, co je Boží obětavý Život a co je Jeho nepodmíněná Povinnost. Když si uvědomím, že já jsem Pravda, začíná plné projevení Světla Božskosti.

Upanišady nabízejí každému aspirujícímu srdci bezpočet poselství. Je v nich řada poselství, která jsou vrcholně významná i naplňující. Je zde úžasné poselství o životě a smrti. Co se děje před smrtí a po smrti? Zde je ono poselství upanišad:

Před smrtí je život hledajícím. Po smrti se tentýž život stane snílkem.

Před smrtí život usiluje o dokonalost a bojuje za dokonalost. Po smrti tentýž život odpočívá a raduje se s duší z božské blaženosti.

Před smrtí je život Božím Slibem. Po smrti je život Božím vnitřním Ujištěním. Toto Boží Ujištění pozorujeme, když naplňujeme Boha ve své budoucí inkarnaci.

Život každého jednotlivce je aktem inspirace a odhalení. Život je zkušenost, stejně jako smrt. Náš lidský život je Boží posvátný plamen, který šplhá k nejvyššímu Zdroji. Lidská smrt, tedy takzvaná smrt, je tajnou hrou Boží Vůle.

Když studujeme upanišady, začínáme u soustředění mysli. Soustředění mysli je nejobtížnější věc, na kterou můžeme vůbec pomyslet. Víme, co je mysl, víme, co je soustředění, avšak pokud jde o soustředění mysli, je to mimořádně těžké.

Jednou přišli duchovní hledající ke svému Mistrovi a řekli: „mistře, meditujeme už tolik let — deset dlouhých let. jak to, že nedokážeme ovládnout svou mysl?“ mistr řekl: „mé děti, realizace boha není tak snadná. kdyby byla snadná, touto dobou už byste svou mysl ovládali. To je samo o sobě důkaz, že realizace boha je mimořádně obtížná. mysl považujeme za svůj nejlepší nástroj, za nejvyvinutější součást lidského života. pohleďte však na její bezmocnost.“ potom pokračoval: „Teď stojíte všichni přede mnou. Co se stane, když někdo z vás vyšplhá na ramena jednoho ze svých duchovních bratrů? Bude podrážděný, rozzlobí se. Bude pošlapána jeho hrdost. On je také lidská bytost. Jak to, že si někdo dovoluje šplhat mu na ramena? To stejné se stává mysli. Když je rozvířena našimi myšlenkami — nízkými, nebožskými a nehezkými myšlenkami  — nedovolí nám, abychom se ztišili a zklidnili k meditaci na Boha.“

Mysl má božský původ, mysl je sama o sobě božská. Nyní však naneštěstí používáme fyzickou mysl, která nám na naší cestě vzhůru nemůže vůbec pomoci. Tato mysl ať už vědomě, nebo nevědomě přijala tři nebožské přátele: strach, pochybnost a žárlivost. Na začátku této přednášky jsem řekl, že filozofií upanišad je rozlehlost mysli. Když se před fyzickou myslí chce objevit rozlehlost, mysl se vyděsí k smrti. Bojí se rozlehlosti.

Potom se podívá na vlastní nedostatečnost, na své omezené schopnosti, a řekne: „Jak je to možné? Jsem tak slabá, jsem tak neschopná, jsem tak bezvýznamná. Jak by mě mohla rozlehlost přijmout za vlastní?“ Nejprve se rozlehlosti obává. Potom pochybuje. Zpochybňuje samotnou její existenci. Poté strach i pochybnosti mysl díky nekonečné Boží Milosti opustí. Bohužel však nastupuje žárlivost. Mysl se rozhlédne a vidí, že v rozlehlosti je určité naplnění, kdežto v jejím vlastním bytí není žádné naplnění ani radost. Začne žárlit. Tři nebožské síly — strach, pochybnost a žárlivost — napadly mysl a ta je potom pro naši cestu vzhůru bezvýznamná, bezmocná a beznadějná. Jakmile je mysl napadena strachem, pochybností a žárlivostí, vědomě a záměrně do ní vstoupí a nasytí ji ještě něco — naše ego. S egem začíná náš duchovní konec.

S pomocí filozofie, náboženství, duchovnosti a jógy se musíme dostat za panství fyzické mysli. Hledající mysl působí ve filozofii. Plačící srdce působí v náboženství. Osvěcující duše působí v duchovnosti. Naplňující Cíl působí v Józe.

K Cíli se lze přibližovat dvěma způsoby: pomocí mysli a pomocí srdce. cesta mysli není bezpečná, není spolehlivá. Člověk však nakonec cíle dosáhne. přistupujete-li k bohu prostřednictvím mysli, neznamená to, že jej nerealizujete. vy jej realizujete, ale je to svízelná cesta. můžete pochybovat o své aspiraci, můžete pochybovat o božím soucitu, který k vám bůh chová. dosažení cíle vám proto může trvat stovky a tisíce let. naproti tomu přístup srdce je jistý a spolehlivý. můžete udělat jednu ze dvou věcí: buď se ztotožnit s Nejvyšším Kormidelníkem, s Věčným Milovaným, nebo odevzdat každou vteřinu svého bytí Vnitřnímu kormidelníkovi. Musíme se buď naprosto ztotožnit s Vůlí Vnitřního kormidelníka, nebo se musíme Vnitřnímu kormidelníkovi úplně a nepodmíněně odevzdat. Pokud přistupujeme k Bohu jedním z těchto dvou způsobů, ihned pocítíme Jeho Nekonečnost, Věčnost, Božskost a Nesmrtelnost jako svoje vlastní.

Následujeme-li krok za krokem poselství upanišad, začneme-li nejprve filozofií, potom náboženstvím, duchovností a nakonec Jógou, realizace Boha nemusí zůstat a také nezůstane daleko. Objevení Boha je naším rodným právem. Chceme-li opravdu objevit Boha, můžeme začít od samotného začátku: od filozofie k náboženství, přes duchovnost až k józe. až naplníme požadavky filozofie, náboženství, duchovnosti a jógy, bůh naplní všechny naše požadavky. požadavky upanišad jsou velmi prosté: aspirace a sebeovládání. našimi požadavky jsou dary od boha: mír, světlo, blaženost a síla.

Máme opravdu zájem o Boží dary? Pokud opravdu máme o Boží dary zájem, Bůh nám nabídne schopnost Jeho nekonečné bohatství přijmout. Chceme-li v normálním životě od nějakého člověka nějakou věc, nedá nám schopnost ji přijmout. Bude vyžadovat naši vlastní. Pokud máme dostatek schopností a pracujeme jeden den, zaměstnavatel nám dá výplatu. V duchovním životě však Bůh chce vědět, zda opravdu chceme výplatu — mír, světlo a blaženost. Pokud ji chceme, potom nás On Sám naplní energií a On Sám se stane naší aspirací a sebeovládáním. Bude pracovat uvnitř nás a naším prostřednictvím. Bude v nás působit jako hledající a zároveň jako náš Kormidelník. On Sám bude zaměstnancem a Zaměstnavatelem. Jestliže opravdu chceme Boha, Bůh bude hrát obě role. Bude Dárcem i příjemcem. Bude hledajícím i Dávajícím.

University of Massachusetts Amherst, Massachusetts

1. března 1972

Předmluva editora k prvnímu vydání

Co Indie může nabídnout světu — tomuto našemu dynamickému světu, který hladoví zároveň po penězích, moci, slávě, míru, lásce, spokojenosti? Tomuto plačícímu světu Indie nabízí svůj nepřeberný poklad, její vše-milující sílu, její věčnou slávu, její nezměrný mír, nevýslovnou Blaženost a věčné Naplnění. Indie nabízí Upanišady — Nabídnutí indické Duše.

Chcete peníze? Upanišady vás naučí, jak jej získat. Zajímáte se o sílu, ctnost, jméno a slávu? Upanišady vám ukážou, jak je získat. Nebo dáváte přednost vyšší skutečnosti — vnitřnímu míru, světlu a blaženosti? A jak toho dosáhnout — a zejména tohoto — vás Upanišady naučí také. Ať už se staráte o dočasné nebo věčné, Upanišady ztělesňují cestu, která vás dovede k vašemu cíli.

Upanišady znamená „Poznání Brahma“ nebo „Poznání Boha“. Toto poznání osvěcuje pozemskou tmu a transformuje lidskou nevědomost. Na konci naší duchovní cesty vidíme temnotu rostoucí do Světla, a nevědomost rostoucí do vnitřní Moudrosti.

V této knize, Upanišady, koruna duše Indie, Sri Chinmoy, proslulý filozof a duchovní Mistr z Indie, nabízí své osvěcující světlo hlavních Upanišad pro všechny hledající Pravdy. Z obrovského moře moudrosti nabízené v Upanišadách Sri Chinmoy vybírá a rozšiřuje nejvíce inspirující a osvěcující Pravdy. V jeho třinácti přednáškách o Upanišadách může ctižádostivý čtenář získat obrovskou pomoc pro pochopení tajemství zaznamenané indickými dávnými mudrci.

Brahman, Já, přirozenost lidské životní síly, podstata oběti, bytí a nebytí, vývoj duše, Gájatrí Mantra, život a smrt — to jsou jen některé z témat, se kterými Sri Chinmoy pracuje. Jeho pronikavá intuitivní vize mu ukazuje samotné srdce Moudrosti Upanišad, a svým vznešeným a duši pozvedajícím jazykem, objasňuje filozofické problémy, které mohou překvapit i velké učence a pokročilé hledající.

Ve Sri Chinmoyovi jeho žáci, příznivci a obdivovatelé nacházejí jeho nejupřímnější zájem. Jeho vnitřní Moudrost a božské Světlo miluje, slouží a vede hledající lidskou mysl a aspirující lidské srdce. Obvykle se stává, že někdo zažije Pravdu, a někdo, aniž by Pravdu zažil, ji vysvětluje. Indičtí mudrci starodávné minulosti Pravdu zažili. Později mělo jen velmi málo indických duchovních mistrů zkušenost stejné nejvyšší Pravdy. Ale mnozí indičtí učenci a spisovatelé se stali šiřiteli védských a upanišadských Pravd, aniž by sami zažili hloubku nejzazší Pravdy. Toto ale neplatí pro Sri Chinmoye, neboť on tuto nejzazší Pravdu zažil. Jeho chápání Upanišad nepochází od pouhého intelektuálního pochopení, ale z přímé osobní zkušenosti těchto vnitřních pravd.

Ve Sri Chinmoyovi upřímní hledající nacházejí nejen ztělesnění věčné Pravdy v jeho nejčistším životě a duši, ale také jeho spontánní odhalení a duši vzrušující projevení.

Zřeci Upanišad jsou hrdí na Sri Chinmoye, protože on je. Sri Chinmoy je na ně hrdý, protože ve svém vnitřním bytí je vždy s nimi v zářícím Snu Nejvyššího, který se stává projevením Skutečnosti Nejvyššího.

From: Sri Chinmoy, Upanišady, koruna duše Indie - , Madal Bal, 2010
Sourced from http://cz.srichinmoylibrary.com/upa-cs