Hledající je zpěvák

Part I — Promluvy a modlitby

Třetí oko1

Chtěl bych velmi krátce promluvit o třetím oku; potom se budeme co nejoduševněleji na třetí oko koncentrovat, meditovat a kontemplovat.

Třetí oko fascinuje ty, kdo hledají kuriozity. Naštěstí my nehledáme kuriozity. Třetí oko značně pomáhá upřímným hledajícím na jejich cestě sebeobjevování. My všichni tady jsme upřímní hledající. Upřímní hledající jsou ti, kdo si dokonale uvědomují, že k dosažení trvalého uspokojení vede jen jedna cesta, a tou je oduševnělé, bezvýhradné a nepodmíněné nabídnutí výsledků veškerých svých činností Absolutnímu Nejvyššímu. Protože upřímní hledající jsou opravdovými milovníky Boha, jejich prostřednictvím naplňuje třetí oko Boží Sen.

Třetí oko je oko světla vize. Co je to světlo vize? Světlo vize je zároveň sebepřeměňující, sebepřekonávající, Boha odhalující a Boha projevující skutečnost. Co dalšího je světlo vize? Světlo vize vyjadřuje vlastnost, že ztělesňujeme rozdíl naší zvířecí minulosti a lidské přítomnosti od naší blízké božské budoucnosti a naší daleké nejvyšší budoucnosti.

Poselství naší minulosti bylo totální ničení. Poselství naší přítomnosti je vědomé nebo nevědomé dělení. Poselství naší budoucnosti je jednota, uspokojení v jednotě. A poselství naší vzdálené budoucnosti je dokonalost v uspokojení a uspokojení v dokonalosti.

Někteří lidé zastávají názor, že není dobré otevírat třetí oko, protože když bude otevřeno předčasně, náš vnitřní pokrok skončí. Myslí si, že otevření třetího oka není přínosem. Ve skutečnosti cítí, že je to opravdovým prokletím. Hledající si ale musí uvědomit, že pokud jsou opravdu upřímní, pokud mají intenzivní vnitřní pláč, Bůh, tvůrce všeho dobrého, neotevře jejich třetí oko v nesprávný okamžik. Jsou-li upřímní, Bůh pro ně všechno udělá ve správnou hodinu. Jsou-li ale neupřímní, přirozeně mohou zaplatit pokutu, jestliže bude jejich třetí oko otevřeno předčasně.

Chce-li si hledající otevřít své třetí oko, jeho největší nepřítel je strach. Na jedné straně je sžírán touhou otevřít si třetí oko a na druhé straně se začne bát ve chvíli, kdy se v jeho mysli mihne představa, že když si otevře třetí oko, bude schopen vidět své minulé životy. To, co se stane, když si neupřímný hledající otevře třetí oko, je nanejvýš žalostné. Pokud nebyla jeho minulost uspokojující, pokud byla zcela odrazující, okamžitě je šokován. Proklíná sám sebe a ztrácí veškerou naději. Myslí si, že když byl v minulosti tak špatný, neexistuje pro něj žádná jasná budoucnost a že je odsouzen ke zkáze. Jeho mentální svět je zahalen mraky.

Když neupřímný hledající vidí budoucnost, výsledek je stejně žalostný. Vidí-li v blízké budoucnosti něco odrazujícího, hrozivého nebo smutného, vyděsí ho to k smrti. Vidí-li, že některý jeho blízký brzy umře, tak ještě před tím, než se tato událost stane, sám umírá strachem a úzkostí. Z těchto důvodů se neupřímný hledající často bojí otevřít své třetí oko. Jestliže má ale upřímný hledající hned od začátku nezkrotnou vůli vidět minulost a vstoupit do budoucnosti s postojem, kdy odevzdá výsledky k Nohám svého Milovaného Nejvyššího, strach nebude moci trýznit jeho život. Jestliže uvidí, že ve svém minulém životě neaspiroval, tak co? Je si vědom, že má zlatou příležitost aspirovat v této inkarnaci. Jen proto, že nedělal něco pozitivního nebo konstruktivního v minulosti, neznamená to, že to nemůže dělat v přítomnosti. Jen proto, že před tím nebyl počestný, není žádný důvod, proč by nebyl počestný nyní.

Když je naše třetí oko otevřené a jestliže vidíme, že se někomu má něco v blízké budoucnosti stát, musíme si uvědomit, kdo miluje tohoto člověka víc: my sami nebo Zdroj lásky. Naše láska je nyní velmi omezená. Všichni to víme. Existuje ale někdo, kdo má neomezenou, nekonečnou Lásku. Právě teď se modlíme k této Bytosti nebo k této vševědoucí, všudypřítomné, všemohoucí Skutečnosti. Tato všemilující Skutečnost má nepochybně více soucitu, více světla vize, než máme my; proto naše svatá povinnost je odevzdat se Její Vůli. Jsme-li připraveni položit výsledky, schopnosti, dosažení a ovoce naší vize k Nohám Nejvyššího, jsme v bezpečí. Máme-li otevřené třetí oko, neexistuje jiná cesta, jak dělat nejrychlejší pokrok v duchovním životě.

Když se otevře třetí oko, někdy to vytvoří obrovské vzrušení. Víme-li, že se má stát něco dobrého, uvidíme-li, že se má stát něco nanejvýš povzbuzujícího a inspirujícího, jsme nadmíru vzrušení. Toto vzrušení docela často zpozdí událost. Také odebere naši mentální vyrovnanost. Potom ve vnitřním životě znovu upadneme. A tak, když získáme povzbuzující poselství z výhody otevření našeho třetího oka, měli bychom se podívat kolem, jestli neuvidíme, že je na zemi někdo, kdo dosáhl více lásky, poznání, moudrosti a světla, než máme my. Jsme-li upřímní, musíme vidět, že byli, jsou a budou lidé, kteří dosáhli nekonečně víc než my. Když to uvidíme, okamžitě naše vzrušení zbledne do bezvýznamnosti. Můžeme být šťastní; jsme-li však nadmíru vzrušení z toho, co vidíme, že se má stát, ztratíme mentální vyrovnanost. Když ztratíme mentální vyrovnanost, nemůžeme dál dělat v duchovním životě pokrok. Neměli bychom se tedy nadmíru vzrušovat, když uvidíme, že se má něco dobrého stát, a zároveň bychom neměli propadat depresi nebo zklamání, když uvidíme vizí našeho třetího oka nepříznivou budoucnost nebo minulost.

Před tím, než jsme přijali duchovní život, oddávali jsme se potěšení nevědomosti. Když upřímně přijmeme duchovní život, zkoušíme se zbavit svých zlozvyků, a dříve nebo později se nám to podaří. To je důkaz, že jsme udělali značný pokrok. Je to důkaz, že nepatříme minulé skutečnosti, ale že patříme budoucí skutečnosti, která roste v bezprostřední přítomnosti našeho aspirujícího dneška.

Modlíme se a meditujeme s nadějí, že jednoho dne vstoupíme do transu, protože každý hledající cítí, že trans, který není ničím jiným než blažeností, je v duchovním životě nezbytný. Je to něco nanejvýš prospěšného, osvěcujícího a naplňujícího. Chci tady říct, že když si někdo otevře třetí oko, usnadňuje to nebo provází dosažení transu nebo samádhi. Když je otevřené třetí oko, můžeme běžet po mentání cestě k Bohu nejrychleji. Mentální svět je nejasný, tmavý, nečistý a nejistý. Když ale otevřeme třetí oko a jdeme po mentální cestě, okamžitě se všechno, co je nejisté, stává jistým, všechno, co je nečisté, se stane čistým, všechno, co je nebožské, se stane božským. Všechno, co je temné, je třetím okem osvíceno.

Mezi třetím okem a transem je ale jemný rozdíl. Máme dvě obyčejné lidské oči. Když je používáme, vidíme, že skutečnost je na jednom místě a člověk, který ji pozoruje je na nějakém jiném místě. Sedíte-li přede mnou a já se na vás dívám, potom jste cíl a já jsem startovní bod. Cíl a startovní bod jsou na různých místech. Toto je porozumění, které získáváme z našich lidských očí. Když ale použijeme třetí oko, tehdy vidíme, že startovní bod i cíl jsou na jednom místě. Nemohou být na dvou; jsou spolu. Když vstoupíme do transu, získáme jeden zážitek, který obvykle nezískáme z třetího oka. Třetí oko nám ukáže, že startovní bod i cíl jsou spolu. Ale vize jednoty nám nemusí dát okamžitou Blaženost. Vstoupíme-li do transu, okamžitě získáme společně univerzální i transcendentální Život; proto jsme zaplaveni Blažeností.

Když vstoupíme do transu a získáme hojnou, nezměrnou blaženost, jsme zcela uspokojení. Nevíme, kdo tuto nekonečnou Blaženost ztělesňuje. Nemůžeme vidět osobního Boha, který ztělesňuje transcendentální i univerzální Život. Pouhým vstoupením do transu nemůžeme vidět Vlastníka, Majitele. Ale můžeme-li otevřít třetí oko, můžeme vidět Absolutního Nejvyššího v Jeho jemném, osobním aspektu. Nekonečno je jedna věc a absolutní Skutečnost je něco jiného. Když vstoupíme do nejvyššího transu, těšíme se z nekonečného Míru, Světla a Blaženosti. Ale Ten, kdo tento nekonečný Mír, Světlo a Blaženost ztělesňuje, nemusí být vůbec vidět. Otevřeme-li ale třetí oko, uvidíme transcendentálního Absolutního, absolutního Nejvyššího. Absolutní Nejvyšší je daleko nad nekonečnem a nekonečným Světlem, Slastí, Mírem a Blažeností.

Náš záměr, náš cíl je těšit Absolutního; proto se modlíme a meditujeme. Cítíme-li, že nám otevření třetího oka pomůže v tom, že nebudeme napadáni strachem, pochybností, úzkostí a obavami, měli bychom určitě meditovat na třetí oko. Protože čím dřív můžeme vyčistit svou mentální džungli, tím dříve dosáhneme svého cíle, jenž je Zlatým Břehem stále se překonávajícího Za.

Nyní se budeme koncentrovat na třetí oko. Třetí oko se nachází mezi obočím a trochu nad. Na toto místo se budeme koncentrovat, meditovat a kontemplovat.

Během koncentrace si po několik minut ve třetím oku představujme oheň, hořící zlatý oheň. To, co nazýváme představivostí, není nic jiného než skutečnost existence, svět sám o sobě. A tak se koncentrujme a během koncentrace ciťme ve svém třetím oku hořící plamen. Nadechujme se prosím tak pomalu a tiše, jak je to možné. Během nádechu zkuste cítit, že se nenadechujete nosem; nadechujete skrze své čelo. Při výdechu vydechujete také svým čelem. Potom prosím ciťte přítomnost hořících plamenů ve svém čele, přesněji ve třetím oku.

Meditujme teď na třetí oko. Zároveň se nadechujme a vydechujme skrze své čelo. Nyní si prosím představujte naše Slunce nebo vnitřní slunce, které je nekonečně jasnější než fyzické Slunce. Představujte si prosím alespoň jedno slunce uvnitř vašeho čela ve třetím oku, a v tomto slunci si představujte nesčetně světelných paprsků. V tuto chvíli mějte prosím oči plně otevřené, abyste mohli vnímat rozlehlost slunce s jeho světlem a silou.

Teď budeme kontemplovat. Z duchovního pohledu je kontemplace nejsladší forma neoddělitelné jednoty. Je to jednota božského milovníka a Milovaného Nejvyššího. Jednota, která přetrvává mezi božským milovníkem a Milovaným Nejvyšším se nazývá kontemplace. Uměním kontemplace, správné kontemplace, si uvědomujeme, že nejsme jen božští hledající, ale také božští milovníci, a že Bůh je náš Milovaný Nejvyšší. My jsme jako drobné kapky, kdežto Bůh je oceán. Nespočetné množství kapek tvoří oceán, a obráceně, oceán ztělesňuje všechny kapky. Nejprve jsme si představovali plameny, potom samotné slunce. Když můžeme správně kontemplovat, sjednotíme se s Bohem Samotným. Když si Boha milující hledající a Bůh spolu hrají, zpívají a tančí, tehdy Bůh zpívá píseň mnohosti v jednotě. Když Jediný Absolutní zůstává ve svém transcendentálním aspektu a hledající a milovníci Boha Jej dosáhnou, tehdy zpívá Bůh píseň jednoty v mnohosti. Kontemplujme na třetí oko. Po několik minut se snažme cítit, že jsme milovníci plamene: budeme cítit, že jsme Milované Slunce. Takto si vzájemně prohodíme své role.


  1. SSN 1. Tuto přednášku Sri Chinmoy nabídnul během veřejné meditace v Kostele všech andělů na Manhattanu, 22. října 1976.

Hledající je zpěvák

Hledající je zpěvák. Na rozdíl od jiných zpěváků zpívá jen dvě písně: svou píseň krásy sebedávání a svou píseň povinnosti stát se Bohem. Oduševnělý pláč jeho srdce je jeho sebedávající božská píseň. Plodný úsměv jeho života je jeho nesmrtená píseň stávání se Bohem.

Když hledající říká Nejvyššímu: "Ó můj milovaný Pane, jsem jen pro Tebe," zpívá svou píseň o sebedávání. Když říká Nejvyššímu: "Můj milovaný Pane, Ty jsi stále se překonávající výška mé vize a stále rostoucí hloubka mé skutečnosti," zpívá svou píseň stávání se Bohem.

Když hledající říká Nejvyššímu, že jeho život je stálou oddaností věčnému Zdroji, zpívá svou píseň sebedávání. Když říká Nejvyššímu, že je oddaně a bezvýhradně sjednocen s cílem Jeho Nekonečnosti, zpívá svou píseň stávání se Bohem.

Vnitřní rozlišování hledajícího je jeho písní sebedávání. Vnitřní revoluce hledajícího je jeho písní stávání se Bohem. Vnitřní rozlišování je umění. Pomalu, neustále a neúnavně se hledající učí umění božské lásky, božské oddanosti a božské odevzdanosti. Vnitřní revoluce je také umění. Pomalu, neustále a neúnavně se hledající učí umění realizace, odhalení a projevení.

Vnitřní rozlišování není ničím jiným než inspirací v akci. Vnitřní revoluce není ničím jiným než aspirací v akci. Inspirace je pták. Tento pták nese hledajícího na svých křídlech a ukazuje mu tvář Jeho milovaného Nejvyššího. Aspirace je žebřík. Hledající se vyšplhá po tomto žebříku a dosáhne maximální výšky. Tam se stane jedním výškou Nekonečnosti a s životem Nesmrtelnosti. Bůh je s ním velmi potěšen. Bůh sestupuje po stejném žebříku. Přichází dolů a udělá hledajícího svým věrným, oddaným a bezpodmínečným nástrojem.

Bůh zde na zemi nabízí sám Sebe úplně a jeho oddaný zpěvák s ním zpívá duševně a bezpodmínečně. Zatímco zpívá píseň se svým milovaným Nejvyšším, hledající zvyšuje svou sílu realizace, mír realizace, světlo realizace a blaženost realizace. Při zpívání písně s hledajícím zpěvákem milovaný Nejvyšší projevuje svou Božskost, svou Nesmrtelnost a svou jednotu se Skutečností zde na zemi oddaně, bezvýhradně a bezpodmínečně.


  1. SSN 2. Sri Chinmoy pronesl tuto promluvu v kostele Trinity Church v Bostnu, Massachusetts, 21. června 1977.

Aspirace

Jsem aspirant. Aspiruji. Když toužím, vyzařuji: celá má bytost vyzařuje, má fyzická realita vyzařuje, celá má tvář vyzařuje. Hledající kolem mě dostávají inspiraci z mého vyzařování a to jim slouží tím, že zvyšuje jejich aspiraci. Takto s mou aspirací nabízím zvláštní službu těm, kteří jsou kolem mě.

Moje aspirace je mým osvícením. Když aspiruji, osvěcuji své neosvětlené, temné a skryté části. Osvěcuji svůj vlastní život nevědomosti a ti, kteří jsou v mé blízkosti získávají osvícení z mého osvícení. Tímto způsobem slouží mé osvícení hledajícím, kteří jsou kolem mne tím, že jim pomáhá osvítit jejich neosvícený a temný život. Moje aspirace je mou realizací. Byla doba, kdy jsem vesele a šíleně tančil tanec rozdělení. Tehdy jsem chtěl, aby rozdělení zcela ovládalo můj život. "Já" a "moje": to byly dvě písně, které jsem tehdy znal. Ale teď v mém životě aspirace vidím, že rozdělení nemůže vyřešit mé problémy. Je to jen moje spojení, moje jednota se Zdrojem — se stálým stromem života, který po věčnost roste v mém srdci — která může a vyřeší všechny moje problémy. Moje jednota mi říká, že existuje jen jeden Zdroj, a tomuto Zdroji patří všechny lidské bytosti a celé stvoření. V jednotě založené na pevném základě jsem spokojen daleko za svou představivost.

Má aspirace je mou dokonalostí a dokonalost je moje zkušenost ze sebepřekonávání. V každém okamžiku, díky své aspiraci překonávám své předchozí výšky a pokaždé, když překonám sám sebe, získávám novou inspiraci. Celá moje bytost je zaplavena novým svítáním inspirace. Dokonalost je mým neustálým sebepřekonáváním, aby uspokojila hledajícího ve mně i mého milovaného Nejvyššího.

Aspirace je mučení: tak říká moje letargické tělo. Aspirace je nátlak: tak říká mé vzpurné, neklidné vitálno. Aspirace je teror: tak říká má pochybující a podezřívající mysl. Aspirace je potěšení: tak říká moje plačící srdce. Aspirace je uvolnění: tak říká moje milující duše. A konečně, můj Pán Nejvyšší říká, že aspirace není nic jiného, než poklad. Ze své nekonečné štědrosti mi říká, že moje aspirace není jen můj, ale i Jeho poklad.

Můj život touhy chtěl mne, mou skutečnou existenci, nevědomě zničit. Můj život aspirace mě chce vědomě zaměstnávat a učinit mě dokonalým, abych mohl neustále sloužit svému milovanému Nejvyššímu Jeho vlastním způsobem. Můj milovaný Nejvyšší mi soucitně říká, že mi dá to, co má a čím je: nekonečným Soucitem. Říkám Mu, že Mu dám to, co mám a čím jsem: malou kapkou oddanosti. Láskyplně, s úsměvem a bezpomínečně přijme, co Mu dávám. Oddaně, oduševněle a bezvýhradně přijmu to, co mi dává On.


  1. SSN 3. Sri Chinmoy nabídl tuto promluvu v kapli Paul's Chapel na Univerzitě Columbia v New Yorku 18. října 1978.

Modlitba a meditace

Modlitba je oduševnělý pláč člověka po Bohu. Meditace je plodný úsměv člověka v Bohu.

Modlitba je osobní i univerzální. Meditace je neosobní i transcendentální.

Modlitba je petice i uctívání. Meditace je absorpce i dokonalost.

Modlitba potřebuje sprchu Božího soucitu. Meditace potřebuje věž Božího osvícení.

Modlím se za nesmrtelnost v úmrtnosti. Medituji na Nekonečnost ve Věčnosti.

Modlitba je noc, která pláče po světle. Meditace je světlo hledající blaženost.

Modlitba nám připomíná naše skryté hříchy. Meditace nám připomíná naše zapomenuté slunce.

Modlitbou Bůh říká: "Mé dítě, čekám na tebe. Pojď a uvidíš Mne."

Prostřednictvím meditace Bůh říká: "Mé dítě, počkej na Mě. Přicházím, abych tě viděl."

Modlitba je čistota, která se počítá. Meditace je zářivost, která se skládá.

Můj učitel modlitby mi ukazuje krásu oduševnělosti. Můj učitel meditace mi žehná s povinností jednoty.

Modlitba oduševněle odhaluje víru člověka v Boha. Meditace s úsměvem odhaluje Boží víru v člověka.

Můj Bůh je rozzlobený, protože se dnes ani ráno, ani večer nemodlím. Můj Bůh je smutný, protože v tomto období nemedituji bezesně a bezpodmínečně.

Bůh? Kdo, ty?
Bůh? Kdo, on? Ne!
Bůh? Kdo, já? Ne!
Kdo je tedy Bůh?
Bůh je mé hledání čistoty modlitby.
Kdo tedy je Bůh?
Bůh je mé hnízdo božské meditace.

Předtím, než se pomodlím

Můj nejvyšší Pane,
předtím, než se k Tobě pomodlím
pro temné vlastnictví,
mohu se k Tobě modlit
pro plamen odříkání?
Mohu?

Můj nejvyšší Pane,
předtím, než se k Tobě pomodlím
pro plamen odříkání,
mohu se k Tobě modlit
pro lampu přijetí?
Mohu?

Můj nejvyšší Pane,
předtím, než se k Tobě pomodlím
pro lampu přijetí,
mohu se k Tobě modlit
pro kužel světla jednoty?
Mohu?

Můj nejvyšší Pane,
předtím, než se k Tobě pomodlím
pro kužel světla jednoty,
mohu se k Tobě modlit
pro slunce odevzdanosti?
Mohu?

6.

Můj nejvyšší Pane,
hned po mé modlitbě
pro výšku aspirace,
mohu se k Tobě modlit
pro délku zasvěcení?
Mohu?

Můj nejvyšší Pane,
hned po mé modlitbě
pro délku zasvěcení,
mohu se k Tobě modlit
pro hloubku spojení?
Mohu?

Můj nejvyšší Pane,
hned po mé modlitbě
pro hloubku spojení,
mohu se k Tobě modlit
pro pláč po dokonalosti?
Mohu?

Můj nejvyšší Pane,
hned po mé modlitbě
pro pláč po dokonalosti,
mohu se k Tobě modlit
pro úsměv uspokojení?
Mohu?

Můj nejvyšší Pane,
hned po mé modlitbě
pro úsměv uspokojení,
mohu se k Tobě modlit
pro srdce vděčnosti?
Mohu?

7.

Můj nejvyšší Pane,
mám pro Tebe dva překrásné dary:
hlas mé modlitby,
ticho mé meditace.
Dnes Ti nabízím
můj dar hlasu modlitby.
Zítra Ti dám
můj dar ticha meditace.

Předtím, než medituji

Můj nejvyšší Pane,
předtím, než na Tebe medituji,
aby jsi zničil mé nezvané, neaspirující
a nebožské světské myšlenky,
mohu na Tebe meditovat,
abys mi zaručil čisté, progresivní
a slibné světské myšlenky?
Mohu?

Můj nejvyšší Pane,
předtím, než na Tebe medituji,
abys mi zaručil čisté, progresivní
a slibné světské myšlenky,
mohu na Tebe meditovat,
aby jsi zcela utišil mé světské myšlenky?
Mohu?

Můj nejvyšší Pane,
předtím, než na Tebe medituji,
aby jsi zcela utišil mé světské myšlenky,
mohu na Tebe meditovat,
abys mi zaručil
ze své nekonečné Štědrosti
neústupnou světskou vůli?
Mohu?

Můj nejvyšší Pane,
předtím, než na Tebe medituji,
abys mi zaručil
neústupnou světskou vůli,
mohu na Tebe meditovat,
abys mě bohatě požehnal
ryzí, bezvýhradnou
a bezpodmínečnou světskou odevzdaností?
Mohu?

9.

Můj nejvyšší Pane,
hned po mé meditaci
na osvěcující Světlo,
mohu meditovat
na znesmrtelňující Blaženost?
Mohu?

Můj nejvyšší Pane,
hned po mé meditaci
na znesmrtelňující Blaženost,
mohu meditovat
na naplňující Jednotu?
Mohu?

10.

Můj nejvyšší Pane,
včera jsem položil k Tvým Nohám
svůj dar hlas mé modlitby.
Dnes pokládám k Tvým Nohám
dar mé tiché meditace.

Medituji

Medituji. Nemedituji ze zvědavosti. Medituji z nezbytnosti.

Nemedituji ze strachu. Medituji z lásky.

Nemedituji kvůli vlastnictví. Medituji z obětavosti.

Nemedituji na Boha, protože je velký. Medituji na Boha, protože je dobrý.

Medituji na Boha ne proto, že Bůh mi dá vše, co chci. Medituji na Boha, protože Bůh mi dá jen to, co potřebuji.

Existuje zvláštní důvod, proč medituji.

Rád mluvím s Bohem. Je tak okouzlující vypravěč, a já jsem okouzlený posluchač.

Medituji, abych se odnaučil a naučil. Medituji, abych se odnaučil pozemskému připoutání vzdělání své mysli. Medituji, abych se naučil nebesky volné aspiraci svého srdce. Jsem hladovým pláčem svého srdce. Bůh je hostinou Úsměvů Jeho Srdce.

Někteří lidé si myslí, že jsem nepraktický, kdežto jiní si myslí, že nejsem upřímný. Další si zase myslí, že jsem hloupý. Všichni víme, že se dny řídí kritikou. Jak mohu v takovém případě očekávat, že jsem výjimka? Se vší upřímností ale musím světu říct, že dokonalost je v mém životě stále vzdálená. Složil jsem vnitřní slib: nebudu se bát kritiky, když budu mít pravdu; budu si všímat kritiky, když se zachovám špatně.

Meditace je rozkvétání mé sebedůvěry a důvěry v Boha. Nemám důvěru v lidské bytosti hlavně proto, že je znám, a hlavně proto, že je i neznám. Zcela důvěřuji Bohu ne proto, že jsem ve svém životě bezmocný, ale kvůli svému bezesnému srdci. Zcela důvěřuji sám sobě ne proto, že je Bůh mou jedinou volbou, ale proto, že je Svou neustálou Laskavostí.

Když nemedituji, svědomí mě trýzní, mír se přede mnou schovává, radost mě opouští a uspokojení mě přehlíží. Když medituji, Boží modré Oči mi žehnají, Boží zelené Srdce mě objímá a Boží červené Nohy mě ochraňují.

Časně ráno, když slyším Boží Hlas, otvírám své inspirované oči a medituji. Během mé ranní meditace mi Bůh říká: „Mé dítě, jdi a dokaž světu, že jsi zcela pro Mě.“ Pozdě v noci, když slyším Boží Hlas, zavírám své unavené oči a medituji. Během mé noční meditace mi Bůh říká: „Mé dítě, hleď, jsi nepochybně a věčně Mé.“

Modlitba

Co je modlitba? Modlitba je vlastnění. Co je modlitba? Modlitba je odříkání. Co je modlitba? Modlitba je naplnění.

S naší lidskou modlitbou vlastníme. S naší božskou modlitbou se zříkáme. S naší nejvyšší modlitbou naplňujeme — naplňujeme Vůli Nejvyššího oduševněle, bezvýhradně a bezpodmínečně.

Lidská modlitba říká: "Pane, dej mi." Božská modlitba říká: "Pane, vezmi mě." Nejvyšší modlitba říká: "Pane, dej mi, jestliže je to Tvoje Vůle; vezmi mě, jestli je to Tvoje Vůle. Mám pro tebe jen jedno poselství: jsem jen pro Tebe, jen pro Tebe." Lidská modlitba říká: "Pane, dej mi to, co máš, a udělej mě šťastným." Božská modlitba říká: "Pane, vezmi mě spolu se veškerým mým majetkem a udělej mě šťastným." Nejvyšší modlitba říká: "Pane, ve mně a v ostatních se prosím potěš svým vlastním Způsobem, a takto mě učiň šťastným."

Modlitba země je pomalu se rozvíjející pláč. Modlitba nebe je rychle se rozšiřující úsměv. Země se modlí za nesmrtelný život. Nebe se modlí za věčné uspokojení. Modlitba země je dokonalost Boží krásy. Modlitba nebe je uspokojení povinnosti k Bohu.

Modlitba má oduševnělého bratra: meditaci. Bůh modlitby je vysoko nad. Bůh meditace je hluboko uvnitř. Modlitba je nejsilnější intenzitou v životě hledajícího. Meditace je nejstálejší nesmírností v srdci hledajícího. Bůh modlitby je velikostí a dobrem. Bůh meditace je plností a jednotou. Když se modlím, mluvím s Bohem oddaně. Když medituji, Bůh ke mně mluví láskyplně. Takhle se těšíme ze vzájmené plodné konverzace.

Silou své modlitby jdu k Bohu. Silou své meditace přivádím Boha k sobě. Jdu k Bohu a říkám Mu, co pro mě může co nejsoucitněji dělat. Bůh přichází ke mně a říká mi, co pro Něho mohu s radostí dělat. Modlitba je historickým úspěchem lidstva. Meditace je nepřetržitým pokrokem božství. Konečným cílem modlitby je hlasitá Sláva Boží Nekonečnosti. Konečným cílem meditace je tichá Krása Boží Věčnosti.

Meditace

Meditace je vzývání. Vzýváme Boží přítomnost. Boží přítomnost je uspokojení.

Meditace je akt vnitřního poslouchání. Posloucháme Boží diktáty. Když posloucháme oduševněle, oddaně, bezvýhradně a bezpodmínečně, získáváme uspokojení v nezměrné míře.

Meditace je přijetí. Je to přijetí života uvnitř i vně a všude kolem nás. Přijetí života je počátkem lidské spokojenosti. Transformace života je vyvrcholením Boží spokojenosti.

Meditace je sebedávání. Dáváme, co máme a co jsme. Konečné realitě dáváme to, co máme. Nekonečné Realitě dávame to, co jsme. To, co máme, je zájem. Tento zájem nabízíme konečnému. To, co jsme, je ochota. Tuto ochotu nabízíme Nekonečnému.

Ujištění nabízíme pozemské realitě. Uznání nabízíme Nebeské Realitě. Pozemské realitě nabízíme své stálé ujištění, že jsme nepochybně a neomylně pro zemskou realitu, pro její transformaci a osvícení. Nebeské Realitě nabízíme své upřímné uznání nejvyšší skutečnosti, že jsme její a že náš zdroj je Nebeské Realita.

Meditace a modlitba jsou dva aspekty jedné a té samé oduševnělé reality. Východní svět miluje meditaci. Západní svět miluje modlitbu. Modlitba i meditace nás vedou ke stejnému cíli. Meditace a modlitba jsou jako bratr a sestra; jsou to božská dvojčata. Můžeme říci, že modlitba je ženská a meditace je mužská. Modlitba říká k meditaci: "Podívej, bratře, je tu něco vysoko nad námi. Plačme létejme, létejme a plačme, a tam nahoře získáme vše, po čem jsme toužili." Meditace říká modlitbě: "Podívej se, sestro, uvnitř nás je něco hlubokého. Ponořme se do hloubky uvnitř a zajisté získáme vše, po čem jsme od nepaměti toužili. Ponořme se hluboko dovnitř.

Sri Krišna meditoval. Síla jeho meditace nás naučila mnoho věcí. Ale nejdůležitější věc, kterou nás učil, je tato: Pravda nakonec zvítězí; světlo spravedlnosti Pravdy jednoho dne zaplaví celé pozemské vědomí.

Pán Buddha meditoval. Jeho meditace nás naučila, že tento lidský život utrpení jednou bezesporu skončí. Nesnesitelné bolesti, které každý člověk podstupuje, jednoho dne skončí a lidské utrpení se změní na božskou extázi.

Spasitel Kristus se modlil. Jeho modlitba nás naučila mnoho vznešených, oduševnělých a plodných lekcí. Poskytla nám poselství božství v jeho hmatatelné podobě. Ale jeho nejdůležitějším učením je to, že království nebeské je uvnitř nás. Toto nebeské království je Boží stvoření, Boží vize a Boží realita. Boží transcendentální vize a Boží univerzální skutečnost jsou uvnitř tohoto nebeského království.

Meditujme oddaně, oduševněle, bezvýhradně a bezpodmínečně. Z naší meditace zjistíme nejvyšší pravdu, že tak, jako potřebujeme Boha, tak i Bůh potřebuje nás. Potřebujeme Ho, abychom neustále dosahovali své nejvyšší výšky. Potřebuje nás, aby neustále projevoval svou nejhlubší hloubku.


  1. SSN 13. Sri Chinmoy dal tuto přednášku na "State University" v New Yorku ve Stony Brooku, 16. února 1977.

Nemohu pochopit, jak něco stvořené Bohem může být nedokonalé. Jak může stvořit duši, která není na počátku dokonalá?

Sri Chinmoy: Bůh nehází duši do projevení nemilosrdně. Duše není sama. Bůh Sám je vždy uvnitř ní. Přišli jsme od Boha a jsme Jeho částí. Ale kde je naše uskutečnění? Kde je naše dokonalost? Vědomě směřujeme k dosažení tohoto uskutečnění a dokonalosti. Každý jednotlivec představuje Boha, ale ne každý jednotlivec Jej vědomě uskutečnil.

Absolutní Bůh, který je Nejvyšším Já, je dokonalý. To Nejvyšší, Jeden bez druhého, Bůh, který stvořil mnohost, je vždy dokonalý. Tento Bůh, který vstoupil do pozemské úrovně pro evoluci, ale přijal nedokonalost, protože přijal pozemské vědomí, které je plné omezení a nedokonalostí.

Boha nemůžeme oddělit od svého bytí ani svých nedokonalostí. Myslíte si, že Bůh není ve všech nedokonalostech, které vidíme ve světě? Bůh je všude, je však projeven do různé míry. Bůh je stejně tak ve zloději jako v čestném člověku. Je tam a zakouší zkušenost. Bůh je ve všem. Je v nejvyšším, a je také v nejnižším.

Ale my nechceme Boha, který je v nejnižším. Chceme mít Boha, který je v nejvyšším. Bůh je ve špinavé vodě stejně tak, jako v čisté, průzračné vodě. Chci-li zůstat zdráv, budu pít čistou vodu. Bůh se ve špinavé vodě neprojevuje v takové míře, abych z jejího pití získal prospěch. Ve skutečnosti bych z ní onemocněl nebo dokonce umřel. A tak Bůh ve špinavé vodě nedělá dobře mému životu aspirace.

Podobně, jestliže chci být dokonalý a sloužit Božskému, musím se stát sám božským. Kolikrát denně se člověk stává obětí nečistých, nebožských myšlenek? Ale během toho stejného dne dostává i božské, naplňující a vznešené myšlenky. Na druhou stranu ale Bůh nechce oddělovat Svou Existenci od jednoho okamžiku ke druhému, a zůstávat jen v dobrých myšlenkách. Je stejně tak v nebožském vědomí jako v aspirujícím vědomí. Jsme to my, kdo si musí vybrat, který aspekt Boha chceme. Nejvyšší, Duch, vstoupil do spící hmoty. Duch se postupně probouzí ze svého dobrovolného spánku ve hmotě. Působí pozitivně na hmotu a povzbuzuje ji, aby se vyvíjela. Říká: „Otevři své oči: musíš se stát Nekonečnem.“ S naším lidským vědomím, s naší moudrostí, s naší vědomou aspirací se musíme stát nejlepší, nejvyšší a nejvíce naplňující.

Naše běžná představa Boha je, že Bůh je nahoře a nemůže sestoupit dolů. Mohu říct, že já a můj Otec jsme jedním, ale pokud jsem obyčejný člověk, věřím, že Bůh je nahoře v Nebi a já jsem dole na zemi. Avšak ne, můj Otec zde také. Dokonce i když jsem v pekle, On je také v pekle. Můj Otec nemůže zůstat v Nebi, když já jsem v pekle. Když říkám, že já a můj Otec jsme jedním, znamená to, že dokonce i když jsem v nejhroznější hloubce, On je tam také. Jsme-li opravdu jedním, je tam, kde jsem já. A dokonce i když si nejsem vědom naší jednoty, Bůh vždy zůstává se mnou a ve mně. Jsem-li ve vězení, můj Otec tam bude také. Nikdy nemůže zůstat stát stranou ode mne, protože jsme neoddělitelně jedním.

Abych se vrátil ke tvé otázce, Bůh neříká duši: „Běž dopředu a vyvíjej se, jak nejlépe můžeš.“ On Sám je vždy s námi a v nás. Ve skutečnosti je to On, kdo je v tajnosti naším nejvyšším Já.

Cítím, že jsem dítětem Boha, ale cítím také, bohužel, že jsem dítětem přesvědčení, tradice a různých dalších věcí. Je možné osvobodit se od všech dřívějších přesvědčení a být naprosto jedním s Bohem?

Sri Chinmoy: Ano, dítě Boha, opravdové dítě Boha může mít úplnou vědomou jednotu s Bohem. Můžeš být jedním s Bohem, aniž budeš jednat dle svých starých přesvědčení, pověr a zbytečných tradic, které jsi nasbíral od svého dětství. Tvá mysl může být zcela čistá od starých představ, tradic a přesvědčení, které jsi opatroval nebo stále opatruješ.

Mentálních nebo pozemských přesvědčení, které jste udržovali ve svém srdci a mysli, se můžete zbavit pomocí upřímné aspirace. Můžete je nahradit spontánním světlem své duše, které se projevuje jako nevyhnutelnost nebo okamžité ujištění. Tento pocit nevyhnutelnosti a ujištění, který je založen na světle duše, si můžete vytvořit ve své mysli a srdci. Tehdy můžete takzvaná pozemská přesvědčení odhodit jako staré šaty.

Není to jen možné, ale také nevyhnutelné; ve skutečnosti je to pro realizaci Boha nezbytné. Jinak budou tato stará přesvědčení v podobě příkazů společnosti nebo tradiční morálky brzdit váš duchovní pokrok.

Lidská přesvědčení jsou vždy směsí pochybnosti. Padesát procent bude víra, padesát procent bude pochybnost, nebo může být víra jedno procento a devadesát devět procent může být pochybnost. Pokud však žijete v duši a jste osvíceni světlem duše, získáte ujištění nejen od duše, ale také od nevyhnutelnosti duše, která je naprosto jedním s Boží dynamickou Skutečností a s Boží dynamickou Vizí. V tu chvíli můžete jít za všechna přesvědčení a být v přímé, neustálé jednotě s Bohem, nejvyšší Skutečností.

Žijete-li neustále v duši a projevujete její nejvyšší Pravdu, tehdy nebudou mít stará přesvědčení ve vašem životě místo.

Jakým způsobem můžeme ukázat existenci Boha člověku, který nevěří, že Bůh existuje?

Sri Chinmoy: Jediný způsob, jak můžete ukázat existenci Boha člověku, který v Boha nevěří, je svým vlastním osobním mírem, vnitřním světlem a vnitřní radostí. Nejvyššího můžete ukázat v kterékoli z nekonečných podob či nekonečných způsobů, kterými se projevuje. Protože Nejvyšší je nekonečná radost, mír, světlo, blaženost a síla, můžete Jej projevit ztělesněním těchto vlastností v sobě samých. Samotné vaše vzezření, samotná vaše přítomnost, když stojíte před oním člověkem, mu umožní pocítit přítomnost Boha uvnitř vás.

Co cítíte, jste-li v přítomnosti duchovní osoby? Cítíte mír, cítíte světlo. Ze samotné její přítomnosti ucítíte, že je v ní něco božského. Co zakoušíte? Je to ve skutečnosti Nejvyšší ve formě božských kvalit aspirujícího. A tak nejlepší způsob, jak dokázat existenci Boha, je projevit Jej ve svém vlastním životě, ve svém vlastním vědomí.

Ostatní nemůžete přesvědčit slovy, nekonečnými proslovy a argumenty. Každý intelektuální argument ukazující na existenci Boha se setká s protiargumentem. Objevíte to, jestliže studujete Západní filosofii. Tvrzení a vyvracení existence a neexistence Boha tam nemá konce. Tyto neplodné argumenty se objevovaly po staletí. Celý filosofický systém byl postaven kolem těchto intelektuálních teorií. A dokonce i když je vaše mysl osvícena moudrostí vaší duše, nestačí to k tomu, abyste přesvědčili někoho, kdo by s vámi souhlasil. Mysl toho druhého musí být do určité míry také ve spojení s jeho duší. Jen tak bude schopen přijmout vnitřní pravdu, kterou říkáte. Je zbytečné říkat, že se to stává zřídka.

Nejlepším způsobem, jak někoho přesvědčit o existenci Boha, je snažit se projevit Jeho Božskost ve svém vlastním životě. Je-li ten člověk alespoň trochu upřímný a vnímavý, uvidí, že máte cosi, co jemu chybí. Ucítí také, že vaše vlastnosti světla a míru přicházejí z jiného zdroje. Ví, že vedete duchovní život. Ví, že věříte v Boha. Uvidí a ucítí, že jste získali vnitřní mír, vyrovnanost, světlo a radost. Je-li upřímný, bude to jediný důkaz, který potřebuje. Jeho vnitřní vnímání lepšího, vyššího vědomí uvnitř vás je tím, co ho přesvědčí. Přesvědčí ho více než tisíce slov.

From: Sri Chinmoy, Hledající je zpěvák - , Agni Press, 1987
Sourced from http://cz.srichinmoylibrary.com/ssn-cs