Sri Chinmoy odpovídá, část 10

Část I

SCA 366. 10. května 1996

Hledající, aspirant a milovník Boha

Rád bych promluvil o rozdílu mezi hledajícím, aspirantem a milovníkem Boha. Hledající se může modlit a meditovat ze srdce, z mysli, z vitálna nebo z tělesného. Aspirant se však chce modlit a meditovat pouze ze srdce. Aspirant cítí, že modlitba a meditace, která je v srdci a ze srdce, nabízí tu nejkratší a nejrychlejší cestu k Cíli.

Je také rozdíl mezi hledajícím a milovníkem Boha. Hledající se modlí a medituje co nejoddaněji a nejoduševněleji, aby dosáhl nejvyšší Výšky, kde bude schopen vidět Boha tváří v tvář. Milovník Boha si ale přeje, aby Bůh vstoupil do zahrady jeho srdce a zůstal v ní a aby tam tak společně mohli zpívat, hrát si a tancovat.

Rozdíl mezi aspirantem a milovníkem Boha je tento: skutečný aspirant má daný cíl, ale jestliže se stane obětí neaspirujících sil a klesne o jeden krok ze své úrovně vědomí, pak se celý jeho svět zhroutí. Chce překonat všechny neaspirující síly ve svém životě. Když ale selže, nechce být odhalen před ostatními; nechce, aby viděli jeho nedostatky. Chce si v jejich očích udržet svou duchovní úroveň a zachovat si svou duchovní důstojnost. Takže když udělá chybu, když na něj zaútočí vitální síly a on klesne, cítí se nanejvýš bídně a rozpačitě.

Upřímný milovník Boha má také svůj nejvyšší cíl. Na rozdíl od aspiranta je ale milovník Boha šťastný a veselý vždy bez ohledu na to, co se děje. I když každý den selže v různých věcech, nepropadne smutku a depresi. Tak dlouho, dokud je jeho láska k Bohu pevná, je šťastný; jeho láska k Bohu je pro něj důležitější než cokoliv jiného. Běží rychle, rychleji, nejrychleji. Když klopýtne a z vlastní neopatrnosti a nedbalosti se zraní, ne-vzdává se. Ví, že jeho zranění budou v pravý čas vyléčena a že bude schopen znovu běžet. Takže bez ohledu na to, kolikrát selhal, bez ohledu na to, kolikrát dělá hloupé věci nebo vstupuje do nebožských světů, jeho láska k Bohu je tak velká, že je připraven znovu vstát. Cítí, že jeho jedinou úlohou je milovat Boha oddaně, sebedávajícně a nepodmíněně. Ví, že když opravdu miluje Boha, pak milióny jeho selhání a nedostatků nikdy Boha nerozesmutní, protože Boží svatou Povinností je zdokonalit ho.

Aspirant takto necítí. Když je aspirant zraněn, sám sebe proklíná a obviňuje. Když se s jeho aspirací děje něco opravdu špatného, když svého cíle nedosáhl do určitého data, které si stanovil, začíná být nespokojený sám se sebou a zlobí se na Boha; má pocit, že Bůh k němu nebyl spravedlivý. Pak se chystá odejít z duchovního života a užít si kratší nebo delší prázdniny. Ale skutečný milovník Boha jde a jde vpřed bez ohledu na to, kolik omylů a himalájských chyb udělá, protože jeho láska k Bohu je mnohem silnější než jeho rozmanité slabosti. Ve všech možných ohledech je milovník Boha daleko nadřazený hledajícímu Boha i Božímu aspirantovi. Všichni bychom se měli pokusit stát se milovníky Boha.

Část II

SCA 367-375. 18. ledna 1996, během série mírových koncertů v Jižní Africe, uspořádal Sri Chinmoy tiskovou konferenci v South Beach Holiday Inn v Durbanu. Následuje její přepis

Mohl byste nám, prosím, říci něco o vaší filozofii a o vašem způsobu života?

Sri Chinmoy: Každý je hledajícím pravdy a milovníkem Boha — buď vědomě, nebo nevědomě. V našem případě patříme k první kategorii. Vědomě, bezesně a bez dechu se snažíme být hledajícími Boha a milovníky Boha. V naší povaze je mnoho dobrých věcí a také mnoho nebožských, neaspirujících sil. Snažíme se rozvinout a znásobit své dobré vlastnosti a zároveň se silou svých modliteb a meditací snažíme omezit a případně zcela odstranit své nebožské kvality. Nepokoušíme se zničit naše špatné vlastnosti; pouze je chceme přeměnit a osvítit. Temnota musí být přeměněna ve světlo. Nevědomost, kterou si uchováváme od nepaměti, musí být osvícena.

Podle naší tradiční indické filozofie Bůh je Stvořitel, Bůh je Udržovatel a Bůh je Ničitel. Cítíme však, že Bůh, který je Autorem všeho Dobra a Zdrojem nekonečného Soucitu, nemůže a nebude ve skutečnosti ničit své stvoření. Cítíme, že v jím vybrané hodině přemění cokoliv, co je v nás neaspirující, a učiní to božským, osvěcujícím a naplňujícím. Takže není nic takového jako zničení, ale pouze osvícení a přeměna, která přichází v Bohem vybrané Hodině.

Na naší cestě přikládáme patřičnou důležitost fyzickému životu. Uvnitř fyzického je duše, která je přímým zástupcem Boha. Tělo je chrámem a uvnitř chrámu je duše — svatyně. Obojí, svatyně i chrám, musí být udržovány v dobrém stavu. Cítíme, že náš vnitřní život aspirace a náš vnější život zasvěcení musí jít bok po boku. Jako květina a její vůně, nemohou být odděleny; musí být považovány za dvě doplňující se skutečnosti. Moji studenti provádějí meditaci a vedou duchovní život a zároveň mají svou vlastní práci. Žijeme ve světě a žijeme pro svět.

Mnoho lidí zde v Jižní Africe trpí každodenním násilím. Rád bych slyšel váš názor na příčiny násilí a případně nějaké poselství o tom, co s ním můžeme dělat.

Sri Chinmoy: Násilí způsobují bariéry vytvořené myslí. Mysl vždy rozděluje; získává obrovské uspokojení rozdělováním skutečnosti. Protože vnímá sama sebe jako oddělenou od ostatních, chce jim být vždy nadřazená. Uvnitř mysli je nepokoj, který někdy přechází v ničení. Dlouho před tím, než se násilí projeví navenek, je už ve formě myšlenek přítomné uvnitř mysli.

Pokud nasloucháme své mysli, když nám říká, abychom někoho uhodili, pak se mysl stává naším pánem. Je v nás ale vždy něco, co nám připomíná, že máme také jiného nadřízeného: srdce. Srdce chce na rozdíl od mysli pouze nastolit blízkost a jednotu; získává uspokojení ne z rozdělení, ale ze sjednocení. Srdce nám říká: „Tím, že někoho zničíš, nikdy nezískáš ani kapku radosti, budeš-li ho ale milovat, získáš trvalou radost. Proto se musíme modlit a meditovat, abychom zklidnili svou nepokojnou mysl a abychom osvítili svou neaspirující mysl. Když se nám podaří přeměnit mysl a žít v srdci, pak nemůže být žádné násilí.

Jsou vaše mírové koncerty v nějakém smyslu politické?

Sri Chinmoy: Je mnoho způsobů, jak přispět ke světovému míru. Mým způsobem je modlit se a meditovat a pořádat meditativní mírové koncerty. Politika je mi naprosto cizí a do politických kruhů se nevměšuji. Cítím lásku ke všem lidským bytostem a miluji tedy i politiky. Nemám však odvahu říci cokoliv k jejich politickým názorům.

Věnuji se duchovnímu životu od svého dětství. Jsem člověkem modlitby. Jsem studentem míru. Oddávám se umění sebeobjevování a žádám své studenty, aby činili totéž. Lidé ke mně přicházejí, když hladovějí po vnitřním míru, vnitřním světle a vnitřní blaženosti. Často, velmi často přišli politici, spolu s lidmi různých jiných povolání, aby se se mnou modlili a meditovali anebo zůstávali v meditativním vědomí, zatímco jsem hrál na hudební nástroje a zpíval.

Jako hinduista věřím, že konečnou pravdou je realizace Boha. Jak dosáhneme svého cíle?

Sri Chinmoy: Realizace Boha je tím nejobtížnějším předmětem. Můžeme říci, že to je jako zdolat ne jedny, ale nespočet Himalájí. Na této planetě žijí milióny a miliardy lidí, ale kolik z nich se odvážilo zlézt Himalájské hory? Většina z nás se neodváží ani pokusit se o to; cítíme, že je to pro nás nemožné. Naštěstí nemusíme naši existenci na zemi hodnotit podle toho, zda jsme fyzicky zdolali Himaláje, ale vnitřní pohoří, ta musíme zdolat všichni. Bůh nedovolí žádné lidské bytosti, aby zůstala nerealizovaná.

Ve vnějším životě je mnoho překážek, které musíme překonat. Každý den, v ruchu a shonu života, čelíme mnoha výzvám. Jestliže nepřijmeme všechny výzvy, žádná škoda. Když například nemáme rádi atletiku, není nezbytné hrát kopanou nebo snažit se stát nejrychlejším běžcem na světě. Nemusíme se účastnit vnějšího běžeckého závodu pro náš vývoj nebo pro náš osobní růst. Ale i když se vědomě neúčastníme závodu na vnější úrovni, musíme vědět, že naše mysl pobíhá a pobíhá neustále — bezcílně jako šílený slon. Pobíhá sem a tam a zároveň staví pevné zdi, které nás oddělují od ostatních.

Existuje také vnitřní běh — k našemu vnitřnímu cíli. Křesťané nazývají ten cíl spasením. Buddhisté jej nazývají osvícením. Hinduisté jej nazývají realizací Boha. Věříme, že každý jedinec realizuje Boha ve svůj zvláštní čas. Když udeří má hodina, Bůh mne zajisté obdaří realizací Boha; když udeří vaše hodina, Bůh obdaří realizací Boha vás.

Jestliže naším cílem je realizace Boha, pak naší první a nejpřednější potřebou je pravidelně se modlit a meditovat. Na druhou stranu ale musíme vědět, pro co se modlíme. Modlíme se pro peníze, abychom si mohli postavit jeden dům, dva domy, tři domy? Jestliže máme auto, modlíme se pro druhé auto nebo pro třetí auto? Pokud se k Bohu modlíme pro materiální vlastnictví, pak stále vězíme v životě touhy a k realizaci Boha máme velice daleko.

Je také jiný způsob, který nazýváme životem aspirace. V životě aspirace prosíme Boha, aby nám dal jen to, co opravdu potřebujeme, ne to, co my chceme. Nejvyšší formou modlitby v životě aspirace je říci: „Bože, Ty víš, co ve skutečnosti potřebuji. Pokud je to Tvá Vůle obdařit mě věcmi, které skutečně potřebuji, pak mě jimi v Tebou vybrané Hodině obdaruj. Jestliže mi nechceš dát nic, je to také na Tobě. Já Tě chci pouze těšit Tvým vlastním Způsobem.“

Když jsme ve světě aspirace, modlíme se k Bohu, aby nám dal schopnost těšit Ho Jeho vlastním Způsobem. Pokud toto děláme, jdeme správnou cestou. Realizace Boha přichází v pravý čas za předpokladu, že jdeme pravou cestou. Takže pokud se dokážeme modlit a meditovat, abychom Boha potěšili Jeho vlastním Způsobem, pak v nás zajisté začne svítání realizace Boha.

Abyste přinesl mír, pracujete také na politické úrovni?

Sri Chinmoy: Nechci se plést do politiky, která je světem mysli. Chci žít pouze v srdci a objevovat moře míru, který je v každé, úplně každé zemi. Několik zemí dnes bojuje; zítra možná nějaké jiné země zahájí válku. Lidé prohlašují: „Už nikdy více nebudeme válčit.“ Ale tak dlouho, dokud budeme žít v mysli, která není patřičně osvícena, konflikty a války vždycky budou. Mysl může zůstat tichá po několik dní, několik měsíců nebo i několik let, ale vlastní přirozeností mysli je snažit se dokázat svou nadřazenost.

Nebudu mít odvahu pokoušet se řešit problémy v Bosně a na jiných místech pomocí politických prostředků. Mám svůj vlastní způsob, a to modlit se a meditovat pro mír. Žádným způsobem nebudu soudit ty, kteří jdou jinými cestami. Politici jsou všichni mými bratry a sestrami a snažíme se dosáhnout stejného cíle. Jestliže dokáží dosáhnout cíle dříve než my, budu tím nejšťastnějším člověkem. Nebo pokud nás po dosažení cíle požádají, abychom šli spolu s nimi, pak zajisté jejich žádost vyslechneme. Právě v tomto okamžiku však cítíme, že oni mají svůj způsob a my máme svůj způsob. Pouze Bůh ví, který způsob je nejlepší. My však cítíme v nejvnitřnějších zákoutích svého srdce, že způsob modlitby a meditace je pro nás nejlepší.

Máte pocit, že se lidé na světě vzdalují od duchovního způsobu života, anebo cítíte postupné probouzení se směrem k duchovnosti?

Sri Chinmoy: Je mým osobním přesvědčením, že lidé jsou více probuzeni a že se obracejí ke světlu více než dříve. Před třiceti nebo čtyřiceti lety byla doba, kdy mír byl pouhým slovem ze slovníku. Lidé to slovo používali, ale bez skutečného významu; dokonce se ani nestarali o to dozvědět se, co znamená. Ale nyní je na zemi mnoho lidí, kteří velmi upřímně věří v mír a chtějí vést život míru. Ještě stále nejsme zcela probuzeni, ale přinejmenším nyní upřímně cítíme nejvyšší potřebu světového míru.

Takže svět se vyvíjí směrem k přijetí míru a světla. Někteří jedinci přijímají toto poselství vědomě, zatímco jiní jej přijímají nevědomě. Další si ho vědomi nejsou a nestarají se o něj. Ale mluvíme-li o většině, pak musím říci se vší upřímností, že se ke světlu obrací více lidí než dříve.

Co vás inspirovalo k tomu, abyste se dal na tuto cestu míru?

Sri Chinmoy: Když se modlíme a meditujeme, přijde čas, kdy dostaneme vnitřní poselství. Můžeme říci, že něco uvnitř nás nás pobídne, abychom něco udělali. Já se modlím a medituji po mnoho let. Vnitřní Hlas hluboko v nitru, který nazýváme Hlasem Vnitřního kormidelníka nebo Boha, mě požádal, abych Mu sloužil nabízením modliteb a meditací širému světu a sdílením poselství míru s ostatními.

Zde jsme všichni studenty míru. Mír je společným předmětem, který všichni studujeme ve stejné škole — ve škole našeho srdce. Cokoliv jsem se naučil ohledně míru, přišel jsem sem, abych se o to s vámi podělil. A zároveň jsem se od vás přišel učit. Nejsem jenom učitelem, ale také studentem. Stále se učím a učím, protože mír je předmět, který je obsáhlejší než nejobsáhlejší.

Zmínil jste boj mezi srdcem a myslí. V oblasti, jako je například KwaZulu Natal, bylo tolik lidí zabito a srdce lidí se úplně zatvrdila nebo byla zlomena. Je pro ně obtížnější dát se na správnou cestu než pro ty, kteří vedou klidnější nebo běžnější život?

Sri Chinmoy: To je úplně individuální. Ti, kteří byli připraveni o mír vlivem vnějších okolností nebo vinou nebožských lidí, mají často větší vnitřní hlad po míru než ti, kterým se dostalo kapky míru nebo míru hojného. Lidé, kteří zbytečně trpí, se budou spíše modlit k Bohu a budou otevřenější přijmout Jeho Světlo než ti, kteří už určitý mír mysli mají. Takže zatímco ti šťastnější se mohou oddávat radovánkám svého omezeného míru, ti, kteří si díky utrpení vyvinuli silný vnitřní pláč po světovém míru a harmonii, mohou od Boha získat mír v hojné míře dříve. Když nevinné oběti pláčí z nejhlubších zákoutí svého srdce, jejich pláč musí obměkčit Boží Srdce.

Je však otázka, zdali je někdo opravdu hladový po míru, anebo zdali jednoduše podlehl svému osudu. Někteří lidé ztratí víru v Boha anebo ve svůj vnitřní život, když jsou jejich příbuzní zabiti nebožskými lidmi. Říkají: „Moji drazí neudělali nic špatného. Jestli má Bůh nekonečný Soucit, proč dopustil, aby byli zabiti?“ Tito lidé se mohou vnitřně bouřit a říci, že Bůh je nečinný nebo nedynamický, že asi spí. Tito lidé se mohou rozlítit, že jejich drazí byli napadeni, a zajít tak daleko, že řeknou: „Žádný Bůh neexistuje!“

Tito lidé bohužel světlo nehledají. Nemodlí se, aby toto světlo osvítilo ty nebožské lidské bytosti, které napadly jejich drahé. Kdyby to dělali, Bůh by zajisté změnil vnitřní přístup těchto nebožských lidí. Upřímný pláč obětí po osvícení viníků by pronikl do Srdce Boha. A tak když se modlíme k Bohu správným způsobem, ti, kteří udělali něco špatného, nebo ti, kteří by mohli něco špatného udělat v blízké budoucnosti, budou osvíceni.

Zjistil jsem, že hudba může změnit lidi, i když nemluvím o politické změně. Rád bych slyšel váš názor na hudbu.

Sri Chinmoy: Musíme si ujasnit, jestli mluvíme o hudbě, která spíše ničí naše nervy a jemná těla, anebo o zbožné hudbě, která nám dává čistou radost a inspiruje nás k tomu, abychom se stali lepšími občany světa. Zbožná a oduševnělá hudba nám určitě pomůže přispět ke světovému míru a nastolit ve světovém společenství jednotu, protože tato hudba oslovuje především srdce. Probouzí a prohlubuje naši touhu po lepším životě. Když hrajeme božskou hudbu, když ji posloucháme nebo když zpíváme božské písně, je pro nás snazší vidět naše vnitřní světlo. Také nám to pomáhá zvýšit toto světlo a vynést ho do popředí, tak abychom mohli přeměnit temnotu, kterou mysl má a kterou mysl je.

Část III

SCA 376-377. 25. května 1996 odpověděl Sri Chinmoy na několik otázek televizního producenta a spisovatele Joela Martina

Mají pro nás zde na zemi nějakou cenu poselství, která lidé dostávají od svých blízkých zesnulých? A mohl byste se podělit se širokou veřejností o poselství, která jste dostal?

Sri Chinmoy: Taková poselství pro nás mají cenu, zejména pokud jsme na zemi. Duše zesnulých nás mohou mnohému naučit. Bohužel je však často, velmi často neposloucháme, stejně jako oni neposlouchali své přátele a drahé, dokud byli na zemi. Dost často je nebudeme poslouchat, ani když nám přinášejí vzkazy z Nebe nebo z vysoké úrovně vědomí.

Můj drahý bratře a příteli Joeli, na vnější úrovni nejsem milionář a nikdy se milionářem nestanu, protože si to Bůh nepřeje. Ale co se týká vnitřních zážitků, jsem multimilionářem na vnitřní úrovni; s dušemi zemřelých mám milióny zážitků. Nemohu se však o tyto zážitky dělit s veřejností. Díky své osobní realizaci nejvyšší Pravdy mám volný přístup k duším zemřelých bez ohledu na to, jak byly velké nebo bezvýznamné. Nezneužívám však svou schopnost. Zůstávám věrný pokynům svého Vnitřního kormidelníka. Pouze když On si přeje, abych předal jejich poselství, věrně a oddaně ho poslouchám.

Co může duchovní učitel nebo tak učený člověk jako vy říci západně vzdělaným vědcům, kteří myšlenku o přijímání poselství od zemřelých považují za smyšlenku nebo halucinaci?

Sri Chinmoy: Na zemi je mnoho věcí, které se navenek nedají dokázat. Nemůžeme však prohlásit, že něco neexistuje, jenom proto, že nemáme prostředky, jak se to dozvědět. Řekněme, že jsem snědl výborné mango. Pokud řeknete: „Dokaž to!“ jak to udělám? Mám radost z jedení, ne z dokazování. Když chce vědec něco dokázat, vezme nás do laboratoře. Když my chceme něco dokázat na duchovní úrovni, musíme vzít vědce do vnitřního světa. K tomu, abychom vstoupili do vnitřního světa, potřebujeme lístek. Je to jako letět z New Yorku do Indie. Bez lístku letět nemůžeme. Podobně není možné dostat se do vnitřního světa bez modlitby a bez meditace, což jsou naše vnitřní vstupenky. Je někdo z vědců připraven modlit se a meditovat jako pravý hledající a milovník Boha? Pokud ano, pak uvidí, že komunikace s bytostmi z jiných světů je zcela skutečná.

Vědcům dělá ohromnou radost dokazovat své teorie, ale duchovnímu Mistrovi dělá radost jenom to, když bez dechu a bezesně poslouchá pokyny Absolutního Pána Nejvyššího. Snadno může komunikovat s dušemi zemřelých a dokáže mnoho jiných věcí. Když to ostatní nevidí nebo když tomu nevěří, Mistrovi to ani v nejmenším nevadí. Skuteční duchovní Mistři nepřišli na svět, aby dokazovali pravost svých schopností; přišli na svět, aby sloužili Bohu. Ať vědcům dělá radost jejich způsob, jak se přiblížit k jejich cíli poznání skutečnosti! Ať duchovním Mistrům dělá radost dosažení jejich cíle jejich vlastním nenapodobitelným způsobem!

Část IV

SCA 378-388. 19. února 1996 se setkali Sri Chinmoy a japonský skladatel a koncertní klavírista Masanobu Ikemiya v Annam Brahma restauraci v newyorském Qeensu. Pan Ikemiya a jeho přátelé položili následující otázky

Vyjadřujete různé kvality, když hrajete na různé hudební nástroje?

Sri Chinmoy: Každý nástroj má svou vlastní jedinečnou duši. Kromě toho pokaždé, když hrajeme na nějaký hudební nástroj, duše toho daného nástroje vyjadřuje různé kvality. A také naše vlastní duše může vynést do popředí různé kvality, zatímco hrajeme na hudební nástroj nebo zpíváme — každou minutu nebo dvě, někdy i každou vteřinu. Duše může velmi rychle střídat své roucho. V jednu chvíli oblékne jedno roucho; za chvíli si oblékne jiné. Ve skutečnosti to ale nejsou roucha; je to vůně duše, co se mění.

Ve chvíli, kdy hrajete, květina vaší duše vydává oduševnělou nebo zbožnou vůni. Pak se něco stane ve vašem vědomí a květina vaší duše začne vonět jinak. Nejde o to, že by se měnila hudba nebo melodie, vůbec ne! Vaše vlastní vědomí se mění, takže vaše duše vyjadřuje nebo vynáší na povrch jiné kvality. Duše má bezpočet kvalit a to, kterou z nich vyjádří v daném okamžiku, závisí na vědomí umělce.

Cítíte to, když hrajete?

Sri Chinmoy: Pokud jde o mě, snažím se stát ztělesněním toho, co chce vyjádřit má duše. Můžu hrát i úplně falešně, ale má duše na to nehledí. Má duše se nestará o mou dokonalost. Stará se jen o mou zbožnost a oduševnělost. Zajímá se jen o to, kolik mám vnitřní čistoty a kolik duševní jednoty jsem si vytvořil se svým vnitřním životem. Duše se ani trochu nestará o techniku; vidí jenom to, nakolik jsem s ní v souladu ve vnitřním světě.

Jako klavírista jsem někdy tak polapen technikou, že ztrácím duši nebo zapomínám, co se snažím vyjádřit.

Sri Chinmoy: Když dokážete před tím, než hrajete, tři nebo čtyři minuty meditovat, vaše mysl bude zaplavena světlem. Vaše mysl bude čistá a zmatek se do ní neodváží vstoupit. Pak nebudete muset myslet na techniku; spontánně sama přijde. Všechno přichází ze světla — i technika. Světlo přitáhne techniku.

Když majitel nebo ředitel restaurace požádá nějakého zaměstnance, aby něco udělal, zaměstnanec se mu bude okamžitě snažit vyhovět. Stejně tak, když v sobě budete mít světlo, toto světlo uvnitř vás požádá techniku, aby pro vás pracovala, a dostanete se daleko za hranice techniky. Nyní o technice přemýšlíte a prosíte ji, aby vám sloužila. Ale pak bude technika dychtit po tom, aby vám mohla sloužit a aby vás mohla potěšit, protože vy jste jejím pánem.

Strávit minutu nebo dvě v tichu je jako dávat si peníze do kapsy. Když máte v kapse peníze, můžete si v obchodě koupit, co chcete. Když dvě nebo tři minuty meditujete, hromadíte vnitřní bohatství — mír, světlo a blaženost. Potom, jakmile si stoupnete před posluchače — ještě před tím, než vůbec začnete hrát — už jste se s nimi o toto vnitřní bohatství spontánně podělil. Takže ještě než koncert vůbec začal, už jste svoje obecenstvo potěšil. Pak i kdybyste hrál falešně, budou mít pro vás pochopení.

Je to jako matka a její dítě. Když dítě hraje, dělá milióny chyb, ale matka si myslí: „Ó, je tak skvělé.“ Matčina láska k dítěti způsobí, že cokoliv její dítě dělá, je pro matku skvělé. Takže když rozdáváte ze svého vnitřního bohatství před tím, než začnete hrát, vaše obecenstvo vás nebude soudit, protože už je spokojeno. Můžete hrát, co chcete, a obecenstvo bude potěšeno.

Když hraji pro své žáky, nestarají se o to, kolik udělám chyb. Proč? Protože před tím, než začnu hrát, s nimi medituji a vytvoříme si vzájemnou jednotu. Takže už od samého začátku vládne oboustranná spokojenost. V tu chvíli jsou moji studenti vnitřně tak šťastní a naplnění, že bez ohledu na to, jak špatné je moje vnější vystoupení, jejich mysl a srdce jsou šťastné. A když jste šťastní a naplnění vnitřní blažeností, nevidíte žádné chyby. Když jste ve velmi vysokém stavu vědomí, nic vás neovlivňuje; všechno je radostí.

Je to jako hostitel, který se snaží potěšit své hosty hned, jak přijdou. Když si hostitel stoupne do dveří a dá jim květinu nebo se na ně usměje a promluví s nimi, půlka bitvy je vyhraná. Nezáleží na tom, co jiného dělá, všechno je skvělé, protože si už získal srdce svých hostů. Když se ale hosté nahrnou dovnitř a hostitel je někde pryč, pak řeknou: „Podívejte se na to! Je tak bezcitný a nezodpovědný!“

Všichni jsme tak nervózní před tím, než jdeme na pódium, ale nedáváme to najevo.

Sri Chinmoy: Všichni máme nervozitu, ale silou modlitby a meditace ji můžete porazit — z velké části, nebo úplně. A navíc k modlitbě a meditaci můžete dělat ještě něco praktického. Představte si, že v publiku sedí namísto tisíce lidí pouze jeden člověk, jeden posluchač. Pak ciťte, že tento člověk dokonce ani není hudebník. Není to nikdo, kdo by si všiml chyby s vámi; je to docela obyčejný člověk. A jestliže jste nekonečně lepší hudebník než on, proč byste měli mít obavy? Nebo ciťte, že je to váš největší obdivovatel a vy pro něj hrajete z čirého soucitu. Neměli byste to dělat útočným způsobem, ale způsobem plným pochopení. Takže snižte počet posluchačů v publiku z tisíce na jednoho a ciťte, že je jím váš nejupřímnější obdivovatel.

Dělá mi problémy zorganizovat si svůj život. Placení účtů a běžné každodenní věci zabírají v životě tolik času, že už mi ho nezbývá dost na hudbu. V mém životě je tolik haraburdí; zrovna jako v mé mysli. Chtěl bych žít mnohem jednodušeji, ale k životu v tomto světě musím dělat tolik věcí.

Sri Chinmoy: Potřebujete ticho, ne zvuk. Zvuk může být ztišen tichem samým. Když meditujete, je ohromné ticho. Na povrchu oceánu jsou obrovské vlny, ale jsou jenom jeho malou, velmi malou částí. Na dně oceánu je hluboké ticho.

Mluvíte o placení účtů a spoustě dalších věcí, které musíte dělat. Musíte na tyto věci myslet jako na opice, které vás koušou; nekoušou vaše tělo, ale vaši mysl. Když zvednete velkou bytelnou hůl, opice se začnou bát a přestanou vás kousat. V tomto případě je tou holí vaše vnitřní ticho. Když udržíte svou mysl naprosto tichou, budete vědět, co je nejdůležitější. Jste hudebníkem, a ne sekretářem nebo politikem. Když neodpovíte na určité dopisy, váš svět se nezhroutí. Když se však nebudete na prvním místě, a především věnovat hudbě, pak to pro vás bude opravdová ztráta. Ovšem, musíte být praktický a platit své účty. Peníze na to ale pocházejí z vaší hudby. Takže vždycky musíte jít ke zdroji. Hudba je zdrojem vašeho vnitřního života a také vašeho vnějšího života.

Když budete věnovat největší pozornost hudbě, získáte ze svého hudebního světa ohromnou radost. Pak, až budete šťastný, vezmete nějaký dopis, který přišel před třemi nebo šesti měsíci, a odpovíte na něj. Když ale nebudete šťastný, ničeho se ani nedotknete. Musíte tedy nejprve získat radost ze své hudby. Potom jakmile bude vaše mysl zaplavena radostí, všechno ostatní půjde snadno. Když ale neděláte první věci jako první, což ve vašem případě znamená hudbu, pak všechno půjde špatně.

Mám jednu zvláštní píseň, která je zdrojem všech mých hudebních skladeb; jmenuje se Invocation. Zpívám Invocation každý den a také ji hraji nebo poslouchám na kazetě. Před tím medituji. Všichni mí žáci ji také zpívají brzy ráno před svým oltářem. Pak se jejich vnitřní i vnější svět dostává do souladu s univerzální harmonií. Pro mě a mé studenty je nejvyšším druhem hudby meditace. Život bez meditace není v souladu s vnitřní harmonií.

Jak to děláte, že máte každý den stejně velkou inspiraci?

Sri Chinmoy: Co se mne týká, využívám Zdroj, který je nevyčerpatelný. Každý den vstupuji do zahrady svého srdce, kde je tolik překrásných a voňavých květin. Když budeme denně prostřednictvím své modlitby a meditace vstupovat do zahrady svého srdce, pak budeme stále získávat čerstvou dávku vnitřní krásy a čistoty. Pokud nedokážeme vstoupit do nejniternějších zákoutí svého srdce, pokud vstupujeme pouze do džungle své mysli, pak nacházíme květy jen občas. Abychom měli květy pořád, musíme vstoupit do srdce. Srdce je díky své jednotě s univerzální duší plné svěžesti a novoty. Každý den nám nabízí nově kvetoucí úsvit.

V některých dnech se cítím tak dole a jindy jsem zase tak vysoko nahoře.

Sri Chinmoy: Jeden den lezeme vzhůru na strom života a druhý den z něj slézáme dolů. Musíme být moudří. Když vylézáme k vrcholku stromu, musíme cítit, že sklízíme plody. Potom, když slézáme, namísto toho, abychom měli špatné pocity, musíme cítit, že rozdáváme plody, které jsme nasbírali. Radost je v získávání a radost je i v dávání. Když jsme tedy nahoře, získáváme; když jsme dole, dáváme. Pokud ale nezaujmeme tento postoj, cítíme se dole bídně, protože nemáme co dělat. Ne, my máme co dělat — musíme sdílet své bohatství se zbytkem lidstva!

Je dávání stejně důležité jako získávání?

Sri Chinmoy: Když dá otec dítěti kousek cukroví a dítě otci věnuje svůj sladký úsměv, tento úsměv si získá otcovo srdce. Pro dítě je úsměv vším, co má. Když se tedy na otce usměje, dává mu veškeré své bohatství.

Když žijeme duchovním životem, zjišťujeme, že nikdy nic nedáváme třetí straně; dávající i přijímající jsou stejnou osobou. Bůh je v každém člověku. V jednu chvíli Bůh hraje úlohu dávajícího uvnitř mne a v jinou chvíli hraje úlohu přijímajícího uvnitř vás. Pak se to otočí. Je to jako brát z levé ruky a dávat ruce pravé. A Bůh dávající nemůže být šťastný, dokud si Bůh přijímající nevezme to, co je mu nabízeno. Když si dítě nebere to, co mu otec dává, bude otec smutný. Ale když si to dítě vezme a je šťastné, otec je také šťastný. Je to tedy vzájemné štěstí, kde dávající i přijímající jsou stejně důležité. Když hrajete mistrovskou skladbu a posluchači nejsou vnímaví, pak jste velmi smutný. Pouze tehdy, když budou posluchači velmi pozorní a vaše hudba jim bude dělat radost, udělá to ohromnou radost i vám. Takže radost musí být vzájemná. O všechno v životě se musíme dělit. Vy se musíte podělit se mnou o to, co máte. A já se musím podělit s vámi o to, co mám já. Bez toho není štěstí.

Takže sdílení dělá radost všem a já jsem ten, kdo s tím musí začít?

Sri Chinmoy: Někdo začít musí. Štafetu poběží čtyři lidé. Ale jeden musí začít. Kdyby všichni začali najednou, jenom by se sráželi a vzniknul by zmatek. Jeden na dráze dokončí okruh a další vyběhne. Celý svět se takto otáčí. Ale každý musí začít se svým sebedávajícím srdcem.

Tak mnoho lidí v této zemi se už nezajímá o hudbu ani o poezii ani o tanec. Nevidí v tom žádnou hodnotu. Myslíte si, že se to změní?

Sri Chinmoy: Je to jen otázka času. Horlivost hudebníků, básníků a umělců a jejich sebedávání nakonec přemůže neklid a neochotu veřejnosti. Když je v umělci připravenost, ochota a horlivost, pak si nutně musí získat srdce obecenstva. Právě teď je obecenstvo jako neposlušné dítě, ale když má matka velmi laskavé srdce a nekonečnou trpělivost, musí nakonec zvítězit. Matčiny soucitné slzy nebo její úsměv si nakonec musí získat srdce dítěte.

Takhle musíme zacházet také se svou myslí!

Sri Chinmoy: Přesně tak! Cokoliv děláme, potřebujeme k tomu trpělivost. Když se dítě zkouší postavit, zpočátku padá znovu a znovu. Po tom, co mnohokrát spadlo, by mohlo říci: „Ne, už se nebudu snažit postavit.“ Má však ohromnou vnitřní touhu chodit. Vidí svého otce, matku a staršího bratra všechny chodit a samo také chce dělat pokrok. Trpělivost, kterou si dítě cvičí nevědomě, musí dospělí cvičit vědomě.

Pro dítě je trpělivost přirozená, protože je stále v srdci. Protože ale dospělí žijí v mysli, musí se tak tvrdě snažit, aby tyto kvality srdce získali zpět. Když jsme v mysli, je všechno pokroucené a zkreslené. Musíme tedy přivést nepoddajnou mysl pod kontrolu srdce.

Část V

SCA 389-394. Následující otázky byly zodpovězeny 26. května 1996

Guru, měl jsi hodně vysokých prožitků před tím, než jsi realizoval Boha?

Sri Chinmoy: Měl jsem několik prožitků, než jsem si začal být vědom své realizace Boha. O některých těchto prožitcích jsem už napsal. Jedním z těch nejvyšších byla doba, kdy jsem chtěl opustit Zemi, a Matka Země mě prosila, abych zde zůstal a pracoval pro projevení Boha.

Prožitky, které jsem popsal ve svých básních „Absolutno“ (The Absolute) a „Nesmrtelnost“ (Immortality), byly také neobyčejně vysoké. Jeden vysoký prožitek jsem měl také pouhé tři měsíce po tom, co jsem vstoupil do Sri Aurobindova ášramu. Mladí chlapci a dívky v ášramu měli dělat nezištnou práci a já jsem byl zaměstnán na rýžovém poli. Když jsem pracoval na rýžovém poli, všiml jsem si, že se jeden z mangovníků sklání dolů. Podíval jsem se na strom a po celém stromě, ve všech plodech a listech, jsem viděl svého Pána Krišnu. Krišna byl tady, Krišna byl tamhle, všude jsem viděl Pána Krišnu. Než se to stalo, vůbec jsem na Krišnu nemyslel; meditoval jsem na Sri Aurobinda a na Matku. Když jsem ale viděl Pána Krišnu, byl jsem tak vzrušen. Nejdražší přítel mého dětství byl hned vedle mě. Říkal jsem mu: „Podívej se, podívej, co vidím!“ Měl mě tak rád, že se mi nesnažil odporovat nebo tvrdit, že je to mentální halucinace. Sám ale nic neviděl. Na tento prožitek nikdy nezapomenu.

Jindy, když jsem meditoval v meditačním sále v ášramu, stoupala moje vnitřní bytost vysoko, výše, nejvýše. Úplně jsem plaval v moři extáze. Řekl jsem si: „Nikdy se nedostanu výše než teď.“ Byl jsem tak uspokojen tou výškou. Ó Bože, pak jsem uviděl, že tato výška byla jen startovním bodem! V letmé vteřině jsem se dostal ještě výše. Takhle to pokračovalo asi dvacet minut nebo půl hodiny. Pokaždé, když jsem dosáhl nové výšky, bylo lidské ve mně tak uspokojeno. Lidské ve mně řeklo: „To stačí, stačí, stačí!“ Stále jsem však stoupal vzhůru. Pokaždé, když jsem dosáhl obzvláštní výšky, která více než uspokojovala lidské ve mně, božské ve mně mne postrčilo, abych vystoupal ještě výše. Na tento pozoruhodný prožitek také nikdy nezapomenu!

Mnohokrát jsem mluvil o tom, jak mi Matka Sarasvatí dala všechnu svou moudrost a vnitřní schopnosti. Sestoupila dolů a hrála mi a potom rozbila svou vínu na kousky a vsypala je do mě. V tu chvíli jsem byl ve svém naprosto, naprosto nejvyšším vědomí.

Tyto vnitřní prožitky mi značně pomohly. Jakmile jednou získáte tento druh vysokého, pravého prožitku, víte, že jste v bezpečí a že jednoho dne dosáhnete to absolutně Nejvyšší. Jakmile však plně realizujete svou výšku a ta se stabilizuje, mnoho z těchto dřívějších prožitků zmizí. Pokud si chcete zapamatovat i jen nepatrný prožitek, můžete; většinou se jich ale zbavíte. Když máte tisíce stodolarových bankovek, nezačnete počítat své deseti, pěti a jednocentové mince. Poté, co dosáhnete realizace, zjistíte, že většina z těchto prožitků byla tak hloupoučká — jako malá kapka. I ty nejvyšší prožitky, kterých jste dosáhli před realizací, jsou jako malá kapka! To je to, k čemu dochází.

Jsou vnitřní prožitky nezbytnou podmínkou pro realizaci Boha, anebo nejsou vůbec nutné?

Sri Chinmoy: Někteří lidé jsou požehnáni stovkami prožitků nebo ještě větším počtem. Někteří lidé mají deset nebo dvacet prožitků. A někteří lidé mohou mít před realizací Boha pouze několik vyšších prožitků, ale ty jsou v jejich životě nanejvýš důležité. Je to tedy různé u každého jednotlivce. Většinou však člověk získá nejméně čtyři nebo pět vyšších prožitků, než dosáhne realizace Boha anebo než si vzpomene na realizaci, které dosáhl v minulém životě.

Na druhou stranu mají někteří lidé vyšší prožitky, které trvají několik dní nebo týden a pak jejich vědomí sestoupí dolů a po delší čas nemají žádné vysoké prožitky. V tomto období se cítí velmi špatně. Vivékánanda míval pustá období, která trvala dokonce i celých šest měsíců. Používal ale sám na sebe takový trik. Připomínal si prožitky, které měl v minulosti, když se Šrí Rámakrišna dotkl jeho hlavy, a snažil se přimět sám sebe, aby pocítil, že je prožívá znovu. Půl hodiny, hodinu nebo dvě hodiny si jenom představoval, představoval a představoval. Měl tak ohromnou sílu vůle, že se tyto prožitky staly jasnými a živými a on byl schopen je znovu prožívat.

Takže pokud nyní nemáte žádné vnitřní prožitky, zkuste si vzpomenout na prožitky, které jste už měli, a použijte sílu své představivosti, abyste je přivolali zpátky. Pak nejenom že se tyto prožitky vrátí, ale pomohou vám jít vpřed do dalších, které budou nekonečně silnější, více osvětlující a krásnější.

Člověk nepotřebuje padesát nebo sto vnitřních prožitků, aby dosáhl realizace Boha, ale prožitky určitě pomáhají. Když během své pouti po Cestě Věčnosti vidíme stinné stromy a krásné květiny, dělá nám to ohromnou radost. Někteří lidé mají dojem, že ty krásné květiny a stromy jsou jen pokušením. Říkají: „Bojím se, že se chytím nebo zaseknu, když si ke květinám přivoním. Zatímco já se budu kochat krásou květin, moji spolucestující mne daleko předběhnou. Nepotřebuji tento druh prožitku.“ Jiní jsou ale moudří. Řeknou: „Jestliže tady jsou květiny tak krásné, květiny v cíli budou nekonečně krásnější a voňavější.“ Pokochají se tedy květinami a pak pokračují dále.

Vnitřní prožitky nám pomáhají; dávají nám určité ovoce. Když se nám nějaká zkušenost nelíbí, můžeme ji prostě zahodit. A když se nám nějaká líbí, můžeme se pokusit mít ji znovu. Některé prožitky jsou tak silné a mocné, že mohou úplně změnit lidskou povahu. Když máme takový prožitek, může to zcela změnit náš život — jak vnitřně, tak navenek. Někteří moji žáci jsou na naší cestě dvacet nebo dvacet pět let a možná během té doby neběželi příliš rychle. Kdyby se jim ale podařilo získat jediný prožitek nejvyššího stupně a udržet si ho jeden nebo dva týdny, mohli by za ty dva týdny udělat větší pokrok než za minulých dvacet pět let. Bohužel se nedá vůbec říci, kdy se takový prožitek objeví. Je to jako škrtat zápalkou. Když neškrtáme na správné straně krabičky, zápalka se nevznítí. Podobně když neotočíme dostatečně knoflíkem na sporáku, sporák se nerozhoří. Když otočíme knoflík jen trošku, plamen se neobjeví; ale když jím pootočíme jen o kousek více, plamen se objeví.

Jedna ze žaček mi řekla, že čím déle se věnuje duchovnímu životu, tím horší se staly její špatné vlastnosti. Jak je to možné?

Sri Chinmoy: Někteří žáci na naší cestě tvrdí: „První rok nebo dva, co jsem přišel na cestu, jsem byl tak plný lásky, oddanosti a odevzdání. Snažil jsem se tehdy přemoci žárlivost; snažil jsem se přemoci nejistotu. Když se objevila jakákoliv slabost, snažil jsem se ji ovládnout. Ve všech ohledech jsem se snažil být božský.“ Po tom, co se věnují duchovnímu životu dvacet nebo třicet let, začnou však tito nešťastní žáci věřit, že tyto slabosti jsou součástí lidské povahy. Domnívají se: „Když jsem neporazil svou žárlivost, nejistotu, a tak dále za třicet let, proč bych měl věřit, že se mi to podaří za dalších třicet let?“ A co horšího, v některých případech tyto negativní síly s postupem času zesílily. Někteří žáci cítí, že mají více žárlivosti, více nejistoty a více nečistoty, než měli před dvaceti nebo třiceti lety. Jak se to stalo? Jedním důvodem je to, že do jejich života vstoupilo uvolnění a oni už nejsou vůči těmto silám ostražití. V některých případech se také žáci vzdali a podlehli těmto silám. Když podlehneme nepřátelským silám, přirozeně se stanou silnějšími.

Může nám mysl pomoci odhalit Boží Vůli?

Sri Chinmoy: Většinu času nemáme ani ponětí o tom, co je Boží Vůlí. Mysl vychází do popředí a říká nám: „Boží Vůle je to a to.“ Když se však ponoříme hluboko dovnitř, vidíme, že mysl se na sto procent mýlí. Dokonce i srdce se může mýlit. A vitálno a tělo se mýlí vždycky. Když však člověk dokáže během meditace vidět duši a mluvit s ní, pak nám duše řekne: „Toto je správné, toto je špatné.“

Mysl je jako učitel prvního stupně základní školy. Je mnoho otázek, na které učitel z prvního stupně neumí odpovědět. Srdce je jako učitel druhého stupně. Pak je duše, která je jako učitel střední školy, a Nejvyšší, který je jako univerzitní profesor. Mysl je tak špatná; dělá, co může, aby nám zabránila učit se od srdce. Tvrdí: „Teprve až se naučíš všechno ode mne, můžeš postoupit do další třídy.“ Pak, když mysl vidí, že je někdo dobrý student a že je zralý postoupit na druhý stupeň, nechá ho záměrně propadnout, aby si ho udržela déle. Pak po několika letech začne být student znechucen; má pocit, že nikdy neprojde prvním stupněm. To je chvíle, kdy se mnoho, mnoho hledajících vzdá duchovního života. Vzdají se, protože je mysl přesvědčí, že nemohou postoupit ani na druhý stupeň, natož na střední školu.

Učitel-mysl často nezná odpověď, ale přesvědčuje nás, že odpověď zná. Mysl nikdy nemůže zodpovědět otázku, která vychází z hloubi našeho srdce. Mysl nás však přesvědčuje, že ví všechno. Neustále nám tedy dává chybné lekce. Navzdory tomu nám mysl říká: „Moje odpovědi jsou dokonalé, dokonalé, dokonalé!“ Pořád děláme chyby, protože celý svůj život svěřujeme mysli.

Mysl chce získat radost zvláštním způsobem. Mysl tvrdí: „Toto je jediný způsob. Žádný jiný způsob neexistuje.“ Jako diktátor — mysl promluvila! Pak přispěchá duše nebo Mistr a ukáže nám jiný způsob. Mysl okamžitě řekne: „Ó, můj Bože, to je nemožné, nemožné!“ Mysl nechává otevřené jedny dveře a tvrdí, že musíme jít právě jimi; nedovolí nám vidět jiné cesty. Ve velkém zámku může být mnoho dveří, ale mysl nám nedovolí používat je; drží dveře zamčené na několik západů. Když však duše vidí, že se zoufale snažíme dostat za hranice mysli, přijde a otevře nám dveře jedny po druhých. A nemusí to být dveře, vůbec ne! Jak jsme šťastni, když nám duše otevře třeba i nové okno!

Když nemůžeme překročit hranice mysli, jsme úplně v pasti. Je to jako být ve vězení. Jediná věc, kterou můžeme dělat, je modlit se k někomu, aby nás osvobodil, a ten někdo je buď Mistr, nebo Nejvyšší. Nezáleží na tom, ke komu se modlíme, protože Milost Nejvyššího působí také v Mistrovi a skrze něj.

Vždycky říkávám, že nemůže být vyšší modlitby, než je modlitba Spasitele Ježíše Krista: „Staň se Vůle Tvá.“ Když bude ale hospodář jenom sedět v chalupě a opakovat: „Staň se Vůle Tvá,“ nikdy nebude mít bohatou úrodu. Ne, musí pole orat, zalévat, hnojit a dělat všechno, co je třeba. Teprve tehdy, když udělal všechno, co mohl a co bylo v jeho silách, teprve potom má právo říci: „Staň se Vůle Tvá!“

Až když uděláme všechno, co z nitra cítíme, že udělat můžeme, a až když využijeme všechny své schopnosti, které nám Bůh dal, pak bychom měli říkat tuto modlitbu. V tu chvíli můžeme říci: „Ó Bože, dal jsi mi schopnost udělat toto a já jsem to udělal. Nyní nemohu jít ani o kousek dále, výše nebo hlouběji. Staň se Vůle Tvá.“ Pak Bůh přijde a dá nám mnohem více schopností, vnitřně i navenek.

Většina duchovních Mistrů tvrdila, že realizace není možné dosáhnout bez odříkání, ale vaší filozofií je přijetí a přeměna života.

Sri Chinmoy: Naše filozofie je filozofií přijetí. Musíme přijmout život a přeměnit jej. To je naprostá pravda. Abychom však něco přijali, může být nezbytné, abychom se také něčeho vzdali. Když přišlo vyšší volání, opustil Pán Buddha svou ženu a dítě, protože cítil, že mu patří celý vesmír. Když však prohlásí celý vesmír za svůj vlastní, zcela vlastní, cožpak nepřijímá také svou ženu a dítě, kteří jsou součástí tohoto vesmíru?

Musíme tedy vědět, co přijímání skutečně je. Jestliže chceme přijmout rozlehlost, je několik věcí, kterých se musíme vzdát. Ve skutečnosti se jich však nevzdáváme; pouze jim necháváme jejich pravé místo, tak aby mohly také usilovat o světlo. Řekněme, že v tuto chvíli jsem připraven usilovat o světlo. Když ale budu čekat na svého bratra, svou sestru nebo svého drahého, Bůh řekne: „Ty blázne! Já jsem zavolal tebe; tvá hodina přišla. Proč otálíš? Až přijde hodina tvého drahého, v tu chvíli zavolám jeho.“

Když udeří Boží Hodina, v tu chvíli to ani není naše volba postavit se na stranu Boha. Ne, Bůh se prostě postaví na naši stranu. Shodil atomovou bombu světla a my jsme tak šťastni, že se stáváme jedním s Jeho Vůlí.

Když hrál Pán Krišna na flétnu, gópie (pozn. překl.: indické ženy z venkovských rodin) běžely, aby byly s ním, protože byly připraveny. Lidé, kteří nebyli připraveni, ale nepřišli. On hrál na flétnu pro všechny, ale pouze ti, kteří byli připraveni, k němu přiběhli. Milost Nejvyššího sestupuje; božské Světlo sestupuje. Někteří lidé jsou připraveni, aby otevřeli své dveře a okna, jiní nejsou. Někteří vzývají toto světlo, aby přišlo a vstoupilo do nich, ale milióny a miliardy to nedělají. Říkají: „My to nepotřebujeme.“ Pro ně ještě Boží Hodina neudeřila.

Jak můžeme přemoci nejistotu?

Sri Chinmoy: Nejistota přichází, když se oddělujeme od ostatních a když máme pocit, že nám jsou ostatní nadřazení nebo že jsou silnější než my. Když ale dokážeme mít dětské srdce a cítit svou jednotu s ostatními, pak nemůžeme být nikdy nejistí. Pěti nebo šestiletý chlapec není nejistý, když vidí, jak silný je jeho otec. Ne, chlapec cítí, že síla jeho otce je celá jeho. Když jeho otec koupí novou značku auta, chlapec řekne světu: „To je moje auto.“ Ztotožnil se se svým otcem do takové míry, že vůbec neváhá tvrdit, že auto jeho otce je jeho vlastní. Jeho otec neřekne: „Ty blázne, že je to tvé auto?“ Naopak, otec je hrdý na to, že dítě považuje jeho majetek za svůj vlastní. Podobně když prohlásíme Boha za svého vlastního, zcela vlastního, Bůh nám dá svou Nekonečnost, svou Nesmrtelnost, své Všechno. Ale běda, my o Něj nestojíme; snažíme se od Něj získat pouze kapku nektaru blaženosti a pak sami sebe oddělujeme. Proto jsme nejistí.

Část VI

SCA 395-399. Následující otázky položili Sri Chinmoyovi jeho žáci dne 6. ledna 1995 během jeho návštěvy v Myanmar

Jaká je budoucnost náboženství?

Sri Chinmoy: Náboženství představuje pozemský aspekt Božskosti, kterou ztělesňovali Spasitel Kristus nebo Sri Krišna, Pán Buddha a jiní. Představuje vnější tělo nebo šat jejich Božskosti. Tělo nemůže přetrvat; pouze vědomí, vnitřní Božskost, která byla a navěky je projevována v Ježíši Kristu a skrze něj, skrze Pána Buddhu a ostatní, pouze toto vědomí přetrvá, přetrvá a přetrvá.

Pevně věřím, že až budou lidé provádět náboženské obřady v budoucnosti, budou si více uvědomovat skutečnost, že patříme k jedné duchovní rodině. Byla doba, kdy pouhá tato myšlenka byla pro svět příliš. Nyní jsme přinejmenším schopni o ní mluvit. Je to jako myšlenka míru. Před padesáti lety se slovo „mír“ nepoužívalo tak jako dnes; používala se jiná slova. Posledních devět nebo deset let všichni mluví o míru. I když jedna země může na jinou zemi házet bombu: „mír“ je přesto naší mantrou! Přijde den, kdy nejenom že se této zemi bude smát celý zbytek světa, ale dokonce se tato země začne smát sama sobě. Všimne si, že o míru jenom mluví, ale dělá pravý opak. V tu chvíli se bude sama snažit napravit.

Hrozba jaderného ničení nebude pokračovat, protože už během třiceti nebo čtyřiceti nebo padesáti let bude síla srdce mnohem, mnohem mocnější. Je velká naděje, že se politika nakonec poddá duchovnosti. Jednotlivé případy už jsme v historii viděli — například indického krále Šivadži. Nejprve dělal věci podle sebe, ale později se podřídil Božskosti. Vnitřní svět se tedy probouzí. V některých případech dnešního světa začíná být vnitřní síla více zjevná a jasná navenek. Vidíte, jak nyní Rusko trpí v politickém světě, ale ve vnitřním světě je Rusko probuzené. Vnitřní síla a vnitřní probuzení Ruska budou dosti překvapivé.

Proč jste cestoval do tolika zemí a tolik zemí a jednotlivců ocenil?

Sri Chinmoy: Někteří duchovní Mistři jsou přijímáni v té nebo oné zemi, protože jejich Božskost se nekonečně více projevuje na určitých místech. Avšak pokud jde o mne, byl jsem na mnoha místech. Cestuji ze země do země, pořádám mírové koncerty, medituji a skládám písně o duších zemí. Ptáte se proč? Pro mne je duše každé země skutečná; srdce každé země je skutečné. Vidím Božskost, která se snaží projevit v každé zemi a skrze ni, v každém jedinci a skrze něj a ve svých písních ji oceňuji a pokouším se vynést ji do popředí.

Když máte srdce oceňování, pak je všechno krásné; každý plátek květiny považujete za jedinečný a krásný. Můj malíček není tak silný jako můj ukazováček, ale mně připadá velmi půvabný. A palec je tak silný! Každého prstu, na který se tedy podívám, si cením. Můžete říci, že je ztrátou času tolik cestovat. Když však mohu jezdit ze země do země a ocenit někoho, kdo inspiroval lidstvo, anebo inspirovat někoho, kdo udělal něco velkého, pak cítím, že dělám věc, která opravdu stojí za to. Je to inspirace, co pozvedá celý vesmír. Bůh Sám byl inspirován, a proto tento vesmír stvořil.

Jak si přejete, aby byla v budoucnu udržována čistota a podstata vaší cesty?

Sri Chinmoy: Nemusím se bát o to, co se stane v budoucnu, i kdybych za sebou nezanechal jediného dokonalého nebo prvotřídního žáka, o nepodmíněně odevzdaném žákovi ani nemluvě. Proč? Protože má díla mě budou zastupovat. Pravda, některé z mých spisů, maleb, ptáčků, písní, a tak dále mohou patřit do třetí nebo čtvrté kategorie, anebo dokonce nepatří do žádné kategorie! Některé z nich se však dotýkají samotné výšky Božskosti. Prapodstatu mnoha nejposvátnějších knih minulosti najdete v mých spisech. Složil jsem mnoho zbožných a oduševnělých písní. Také ptáčci duše mají hojné vnitřní světlo. Takže mé spisy, mé malby a má hudba, které jsou mými dětmi, budou dále projevovat mé světlo.

Říkáte, že vaše je cesta, nikoliv náboženství. Potom, co Mistr odejde, se z toho ale stává náboženství — jako například buddhismus — a stojí proti ostatním náboženstvím.

Sri Chinmoy: Pokud jde o mne, mluvím pouze o duši. Mou filozofií je to, že duše je jedinou skutečností a v každém okamžiku bychom jí měli naslouchat. Neřekl jsem jediné slovo proti žádnému náboženství. Naopak jsem vyjádřil největší lásku, obdiv a úctu ke Spasiteli Kristovi, Buddhovi, Sri Krišnovi a duchovním Mistrům spojeným s jinými náboženstvími. Proč by se tedy z mé cesty mělo stát náboženství a stát proti ostatním náboženstvím? Z mých spisů vyjde jasně najevo, že jsem nebyl člověk, který by se přímo nebo nepřímo pokoušel založit nové náboženství. Po mém odchodu svět uvidí pouze mé dílo.

Měli by se vaši žáci pouze snažit vidět Nejvyššího ve vás a meditovat na Něj?

Sri Chinmoy: Protože jsem o trochu pokročilejší než vy, mohu vidět svého Milovaného Nejvyššího ve všech a v každém z vás. Šrí Rámakrišna říkával Vivékánandovi: „Vidím v tobě samotného Boha. Mohu s ním mluvit tváří v tvář.“ Lhal, až se hory zelenaly? Nikdy! Byl to jeho pravý vnitřní prožitek.

Vy můžete udělat totéž. Nejdříve si zkuste představit Nejvyššího ve mně. Pak ve mně můžete zkusit cítit Jeho Přítomnost. Stejný Nejvyšší je pochopitelně i ve vás, ale je pro vás nekonečně, nekonečně těžší cítit Přítomnost Nejvyššího ve vás samých než představit si nebo cítit Jeho přítomnost ve vašem Guruovi. Je pro vás mnohem snazší nalézt a získat Nejvyššího ve mně. Prosím vás tedy, abyste se silou své představivosti a inspirace snažili cítit Nejvyššího nejprve ve mně. Teprve pak budete schopni vidět a cítit totéž v sobě. V tu chvíli bude hra dokončena.

Část VII

SCA 400-401. Následující otázky byly zodpovězeny 28. prosince 1994

Měl jste nějaký vnitřní prožitek, když jste přijel do Myanmar?

Sri Chinmoy: Byl jsem v mnoha, mnoha zemích a duše každé země mě zahrnula ohromnou náklonností, láskou, oceněním, obdivem a rovněž úctou. Duše Barmy mi však dala novou zkušenost. Asi ve 4:30 dnes ráno ke mně duše přišla s takovou náklonností a začala mě kárat. Řekla: „Proč jsi mě nepřijel navštívit alespoň před patnácti lety? Co s tebou bylo?“ Bylo to tak mocné, emocionální pokárání, ale bylo plné náklonnosti! Mluvila se mnou jako teta: „Kolikrát jsi byl v Indii, ale ani jednou jsi nenavštívil svou tetu!“ Žádná jiná země mě nikdy nekárala, ale tato mě opravdu požehnala svými láskou rozrušenými pocity.

Cítíte v Barmě Buddhovo vědomí?

Sri Chinmoy: Pán Buddha se narodil v Nepálu, ale pokud jde o jeho vědomí, mohu říci, že celá země Barma je zaplavena soucitnými slzami Pána Buddhy. Zde v Barmě cítím Buddhovo vědomí, dokonce i když jdu po ulici. Bůh sám ví, co se děje v politické sféře, ale z náboženského a duchovního úhlu pohledu je Barma zemí, kde je srdce Pána Buddhy.

Část VIII

SCA 402. 9. ledna 1995 se Sri Chinmoy jako čestný host zúčastnil oběda a kulturního programu sponzorovaného Ministerstvem náboženství a organizací Tipitaka Nykarya Upahsaka Sasana — buddhistickou kulturní skupinou — v Kaba Aye Pagodě v barmském hlavním městě Yangonu. Během programu pronesl Sri Chinmoy následující modlitbu k Pánu Buddhovi

Modlitba k Pánu Buddhovi

Ó Pane Buddho, Ó Světlo světa, Ó nový průkopníku osvobození lidstva, právě jsme vzývali tvou požehnanou přítomnost. Cítili jsme a stále cítíme božská a nejvyšší požehnání, kterými jsi nás obdařil — naše srdce aspirace a náš život zasvěcení.

Během let jsem byl v mnoha zemích, které následují učení Pána Buddhy. Cítím však, že zde v Myanmar má Pán Buddha velmi, velmi mimořádné oko soucitu a velmi, velmi mimořádné srdce všeobjímající lásky. Cítím, že Myanmar má nanejvýš mimořádné místo v srdci Pána Buddhy. Hloubku ticha, krásu jednoduchosti a hlad po zdokonalování života, to vše vidím a cítím v aspirující a sebedávající duši Myanmar — požehnaného dítěte nesmrtelného osvoboditele světa, Pána Buddhy.

Pane Buddho, tvému životu v podobě lidské bytosti se klaním. Tvému nejvyššímu dosažení Nirvany, Parinirvany a Mahaparinirvany se klaním. Požehnal jsi nás svým poselstvím neustálé přeměny ve fyzickém, když jsi dosáhl Nirvany a hned po opuštění smrtelné schránky také Parinirvany. Pak, ve vybrané Hodině nejvznešenějšího Transcendentálního Nejvyššího, jsi vstoupil do Mahaparinirvany.

Ticho Absolutního Nejvyššího a nikdy nepoznatelné Skutečnosti ti požehnalo a prohlásilo tě za svého vlastního, abys osvobodil lidstvo z utrpení nevědomosti. Pane Buddho, lidskému v tobě se klaníme. Božskému v tobě se klaníme. Vždy přesahující Skutečnosti v tobě se klaníme a klaníme a klaníme.

From: Sri Chinmoy, Sri Chinmoy odpovídá, část 10 - , Madal Bal, 2001
Sourced from http://cz.srichinmoylibrary.com/sca-10-cs