Sri Chinmoy odpovídá, část 17

Část I

Don Antonio Tarzia: My jsme zbožní lidé. Pro nás je důležité, abychom byli zbožní a pracovali pro Boha. Na druhou stranu, musím také zvládnout nakladatelství. Musím být ve svém každodenním životě manažerem a velmi aktivně pracovat.1

Sri Chinmoy: Bůh je Stvořitelem a zároveň stvořením. Je v Nebi a také na zemi. V Nebi je Stvořitelem a na zemi je stvořením. Ale Bůh, jenž je v Nebi a Bůh, jenž je na zemi, je jedna a tatáž Bytost. Když Spasitel Kristus řekl: „Já a můj otec jedno jsme,“ Kristus byl na zemi — v těle. Byl však neoddělitelně ztotožněn se Svým Otcem v Nebi.

Stvoření je projevením Stvořitele. Vaše nakladatelství je součástí stvoření. V tomto případě Bůh projevuje Svoje Světlo prostřednictvím tisku.

Nebe a země jsou jako strom a jeho plod. Tyto dva nemůžeme oddělit; jsou jedno a totéž.


  1. SCA 611-617. V této knize jsou obsaženy výňatky z rozhovoru, který se odehrál v Římě, 17. února 1990 mezi reverendem Donem Antoniem Tarziou, generálním ředitelem italského nakladatelství Edizioni Paoline, dále panem Venanziem Ciampou, spisovatelem a ředitelem italské národní televize RAI, jeho otcem Virgiliem Ciampou a Sri Chinmoyem.

Don Antonio Tarzia: Jak lze podle vás dosáhnout Boha?

Sri Chinmoy: Existují dvě hlavní cesty. Jedna cesta je cestou mysli a ta druhá je cestou srdce. O které cestě si přejete, abych mluvil? Po které cestě chcete jít?

Don Antonio Tarzia: Po cestě srdce.

Sri Chinmoy: Já mám také rád cestu srdce. Cesta srdce je tou nejbezpečnější cestou. Říkáme jí sluncem zalitá cesta. Když jsme v srdci, pláčeme. Pláčeme k Bohu, aby nám dal lásku, mír, radost. Je-li náš pláč upřímný, On nám okamžitě dá to, co chceme. Zde hraje srdce roli dítěte. Když dítě pláče po mléce nebo po nějaké hračce, jeho matka může být třeba ve vedlejším pokoji, ale ihned za ním přiběhne. Jestliže právě takovým způsobem z hloubek našich srdcí oduševněle pláčeme k Bohu po Jeho Soucitu a Lásce, On nám ji ihned dá. Náš pláč však musí být upřímný, tak jako je upřímný pláč dítěte.

Cesta srdce je cestou lásky. Vy nerozumíte angličtině a já nerozumím italštině. Ale jakmile jsem spatřil vaše oči, okamžitě jsem ve vás spatřil něco velice čistého a milujícího. A také jsem cítil, že i vy vidíte něco ve mně. To znamená, že jsme komunikovali pomocí našich srdcí. Moje srdce vstoupilo do vašeho srdce a vaše srdce vstoupilo do mého srdce.

Virgilio Ciampa: Don Antonio řekl, že některé z pojmů, které ve své filozofii používáte pro život a Boha jsou velmi podobné té, které používal svatý Pavel, vy však nejste křesťan. Jak je to možné?

Sri Chinmoy: Máme-li žízeň, všichni pijeme vodu. Různí lidé ji však označují různě. V bengálštině bych ji nazval „jal“. V italštině je to „acqua“ a ve španělštině je to „agua“. Běžíme si pro tutéž věc, ale nazýváme ji různými jmény. Když budu mít žízeň já, poběžím si pro „jal“. Když budete mít žízeň vy, poběžíte si pro „acqua“. Když bude mít žízeň on, poběží si pro „agua“. Všichni si běžíme pro stejnou věc, ale nazýváme to různými jmény.

Virgilio Ciampa: Naprosto s vámi souhlasím. Na konci těchto dvou různých cest je tentýž Bůh, je to Bůh každého a my jenom mluvíme různými dialekty.

Sri Chinmoy: Ano, cíl je vždycky stejný. Zde je cílem voda. Vy běžíte, protože máte žízeň, a já také běžím, protože mám žízeň. Ale náš cíl je stejný, a když svého cíle dosáhneme, utišíme svoji žízeň.

Venanzio Ciampa: Svatý Pavel mluvil o tom, jak se stát Ježíšem a vy, který přicházíte z úplně jiného prostředí a kultury, mluvíte o té stejné věci — pouze jinými slovy. Oba jste dosáhli svého cíle — sklenice vody, nebo Boha. Řekněte nám prosím více o duchovním poselství, které rozšiřujete.

Sri Chinmoy: Moje poselství je velice prosté. My všichni jsme Božími dětmi. V Boží Zahradě Srdce jsou růže, chryzantémy a další druhy květin. My všichni jsme květinami v boží Zahradě Srdce. Všichni každý den rozkvétáme. Protože jsme v Jeho Zahradě Srdce, jsme krásní a voníme. On nám dal krásu a vůni, abychom Mu mohli sloužit na zemi — abychom mohli sloužit Bohu stvoření.

Venanzio Ciampa: Když myslíme na problémy světa, člověka přitom napadne, jestli opravdu děláme nějaký pokrok.

Sri Chinmoy: Při skoku dalekém se stává, že vyběhneme a trochu zaváháme. Takže se vrátíme zase zpět. Jakmile se přiblížíme ke startovní čáře, řekneme si: „Podaří se mi tak dlouhý skok? Možná tu vzdálenost nezvládnu.“ Jdeme tedy ještě dále pro delší rozběh. Tentokrát skočíme a doskočíme do potřebné dálky. Ale kdybychom skočili hned napoprvé, určitě bychom tak daleko nedoskočili.

Venanzio Ciampa: Podle Nietzscheho se při kopání občas stává, že čím jdeme hlouběji, tím horší věci vykopeme.

Sri Chinmoy: Když v Indii chcete získat krásný lotos, musíte do rybníka, protože lotos roste na vodě. Ovšem jakmile vstoupíte do rybníka, vaše nohy se zaboří do bahna. Co tedy uděláte? Půjdete do rybníka, vezmete si lotos a potom si umyjete nohy.

Chcete-li růži ze zahrady, nemůžete si vzít jenom květ. Musíte si vzít také stonek, aby růže byla krásná. Jakmile se dotknete stonku, najdete trny. Ty však můžete odstranit, a přesto budete mít krásnou růži i se stonkem.

Venanzio Ciampa: Jak ale můžeme získat moudrost, abychom odstranili trny?

Sri Chinmoy: Mezi vědomostmi a moudrostí existuje určitý rozdíl. Máte-li moudrost, dokážete cokoliv. Moudrost nepochází z mysli; pochází ze srdce a z duše. Z mysli pochází intelektuální úvahy. Největším dosažením mysli je intelekt. Ale moudrost je mnohem hlubší než intelekt. Skutečná moudrost pochází ze světla duše. Podobně existuje něco, čemu se říká vůle, nezdolná vůle. Tato vůle nepochází z mysli, pochází ze srdce, z duše.

Pro lidské bytosti moudrost přestavuje něco, co lze získat studiem velkých filozofů, nebo Keatse, Byrona a Shelleyho. Já jsem přišel z chudé indické vesnice. Někdo by mohl říci: „Ach, potřebuje moudrost. Pošleme ho na Oxford nebo Cambridge a někdo mu tu moudrost dá.“ Ale to není moudrost. Jde jenom o džungli v mysli. Skutečná moudrost je v srdci.

Část II

Jaké je spojení mezi soucitem a odpuštěním?1

Sri Chinmoy: Soucit a odpuštění jsou dvě různé věci. Řekněme, že tě nějaký zlomyslný malý chlapec pořádně udeří. Můžeš ho udeřit ještě více, ale neuděláš to. Proč? Protože jsi mu odpustil. Potom vidíš jiného malého chlapce, jak stojí sám na ulici. Nedokáže přejít přes silnici, protože se bojí. V tu chvíli za ním půjdeš a pomůžeš mu. Počkáš na zelenou a převedeš ho na druhou stranu. To je tvůj soucit. Takto můžeš rozlišit odpuštění a soucit. Někdo potřebuje tvoji pomoc a ty máš dostatek sil a schopností, abys mu posloužil. V takové chvíli dáváš najevo svůj soucit. Někdo jiný není schopen porazit své špatné síly. Tady zase nabízíš svoje odpuštění. Tyto dvě božské kvality jsou v našem životě vrcholně důležité. Nejvyšší má Soucit a Odpuštění v nekonečné míře. Všude nás následuje Svým Okem Soucitu. A pomocí Svého Srdce Odpuštění nám odpouští všechny naše špatné myšlenky a činy.

K tomu bych chtěl ještě něco dodat. My musíme odpustit nejenom ostatním, ale i sami sobě. Jestliže nebudeme neustále odpouštět sami sobě, budeme sami sebou znechuceni. Musíme sami sobě odpustit se správným pochopením toho, že tutéž chybu už neuděláme; půjdeme kupředu. Dejme tomu, že jsem před několika měsíci udělal něco opravdu špatného. Teď se budu modlit k Bohu za odpuštění, odpuštění, odpuštění. Bůh mi již odpustil díky mým upřímným modlitbám, ale já sám jsem si neodpustil, protože nemám zdání, jestli mi Bůh doopravdy odpustil. Takže jsem stále viník. Bůh mi již odpustil, ale já jsem neodpustil sám sobě. Jestliže neodpustíme sami sobě, nejsme schopni jít vpřed. Díváme se jenom vzad. Musíme prominout naší minulosti; jinak nemůžeme vstoupit do budoucnosti.


  1. SCA 618-623. Na následující otázky odpověděl Sri Chinmoy v únoru 1990 v Německu.

Když jeden člen naší duchovní rodiny aspiruje více, ovlivní to ostatní členy?

Sri Chinmoy: Ano, určitě. Jsi v nějaké rodině — modlíš se a medituješ, vedeš velice dobrý život, takže když přijdu domů z práce, dostanu od tebe ohromnou inspiraci. Já zakouším vnější svět, ruch a shon života. Pozoruji, jak se všichni lidé chovají jako neklidné opice. Ale jakmile přijdu domů, vidím tě, jak se velice míruplně modlíš a medituješ. Tvoje inspirace mě ovlivňuje a pomáhá mi, abych byl jako ty. Samotná tvoje přítomnost je zdrojem inspirace.

Když naproti tomu ve stejné rodině máš bratra, který každý den krade a dělá nedobré věci, lidé budou mluvit špatně o celé rodině. Takže i on tě ovlivňuje. Jeden bratr je velice duchovní. Představuje pro tebe velice, velice oduševnělou inspiraci. Když jsi s tím druhým bratrem, tvoje vědomí ihned klesne. Samotná jeho přítomnost tě zneklidňuje, protože nevede morální život, duchovní život. Dělá něco nebožského.

Dva žáci se právě takto podobají těm dvěma bratrům. Jeden dobrý žák se modlí a medituje, projevuje Lásku Nejvyššího. Ten druhý nemá čas meditovat ani jednou za tři měsíce. Nechodí pravidelně do Centra. Chceš být jako on? Jakmile ho vidíš, tvoje inspirace mizí. Je velice obtížné udržet si inspiraci, když vidíš někoho neinspirujícího. Vidíš-li někoho, kdo aspiruje, projevuje Nejvyššího a vede opravdový duchovní život, už jeho samotná přítomnost tě bude inspirovat. Řekněme, že jdeš po ulici a proti tobě kráčejí tři lidé. Ty o jejich povahách nemusíš nic vědět, ale můžeš okamžitě pocítit spřízněnost s jedním z nich, protože ten člověk se dotkl tvého srdce. Tvoje srdce na vnitřní úrovni ví, že ten člověk dělá něco dobrého, aby inspiroval celé lidstvo.

Na stromu života je mnoho větví. Jsou-li všechny větve v dobrém stavu, dostaneš radost. Ale když jedna nebo dvě větve nejsou v dobrém stavu, radost nezískáš. Totéž platí pro tvoje tělo. Člověk má sklon se dívat na tu nejslabší část. Jakmile vidíme na našem těle něco, co je slabé nebo nefunkční, přitáhne to naši pozornost. Lidská přirozenost se nedívá na tu jasnou stranu, na božské věci. Lidská přirozenost vždy pozoruje nedostatky. Takže nejlepší je pohybovat se v přítomnosti lidí, kteří jsou inspirující a které i ty můžeš inspirovat. Ti lidé, kteří neaspirují, ale chtějí aspirovat, by se měli pokusit spřátelit s lidmi, kteří aspirují. Dobří lidé by se měli stýkat s lepšími a nejlepšími a špatní lidé by se měli začít stýkat s dobrými. Vždycky se snažte stýkat s lidmi, kteří jsou duchovně výše než vy. Nesestupujte a nestýkejte se s lidmi, kteří neaspirují. Když se někdo topí, natáhneš ruku a pomůžeš mu. Ale když sám spadneš do vody, kdo ví, co se stane? Můžeš se utopit také.

Mám pocit, že předtím, než jsem vstoupil na tuto cestu, jsem meditoval lépe.

Sri Chinmoy: Občas nemůžeš dobře rozeznat, kdy medituješ dobře. Řeknu ti příklad. Když jedeš autem na letiště, jedeš rychle, abys tam byl včas. Než nastoupíš do letadla, máš pocit, že se pohybuješ velice rychle, potom vyřizuješ odbavení, pořád samý spěch, spěch, spěch. Tato příprava je nezbytná. Potom nastoupíš do letadla, a to letí velice rychle, ale ty máš pocit, že se vůbec nepohybuje. V některých případech chápeme přípravu na meditaci jako samotnou meditaci. Je pravda, že taková příprava je také součástí meditace, ale není to opravdová meditace.

Ty jsi velice spokojený s přípravou. Ale když teď medituješ, nemusíš tak usilovně pracovat jako v dobách, než jsi mě spatřil. Teď jsi v letadle. Třebaže se letadlo pohybuje velice rychle, nemáš pocit rychlosti. Tvoje mysl ti říká, že když jsi běžel a pohyboval se vpřed, byla to skutečná meditace. Ne, toto je skutečná meditace. Někteří lidé mají pocit, že budou schopni potěšit Boha, jenom když si odseknou ruce a nohy, ale to Bůh nechce. Bůh si přeje, abychom šli za Ním velice normálním, přirozeným způsobem. Teď je tvoje meditace normální a přirozená.

Můj syn před několika lety zemřel a já jej stále postrádám.

Sri Chinmoy: Musíš cítit, že existuje Někdo a ten miluje tvého syna nekonečně více než ty. V této inkarnaci jsi měla svého syna asi dvacet let. Nyní je se svým Nebeským Otcem. Ale když půjdeš hluboko dovnitř, zjistíš, že Bůh jej miluje mnohem více než ty. Řekněme, že tvůj manžel někde cestuje. Musí nějaký čas pracovat v Indii. Má velice rád vašeho syna, a i ty jej máš velice ráda. Protože máš jednotu se svým manželem, dovolíš synovi, aby byl se svým otcem.

Nyní tedy místo Indie mysli na jiné místo, na Nebe. Tvůj syn tam odešel, aby byl se svým Nebeským Otcem, jenž je Otcem každého. Je-li tedy s mým Otcem, tvým Otcem, Otcem každého, jak bych se na Otce mohl zlobit? On ho vzal k sobě, aby byl s ním, díky Jeho Náklonnosti, Soucitu, Lásce a Zájmu o tvého syna. Budeš žárlit na někoho, kdo chová k tvému synovi více náklonnosti, více soucitu a více lásky? Ne, budeš velice šťastná, že ten, který je ti nejdražší, je také nejdražší Někomu jinému.

Dovol mi, abych ti řekl příběh. Není to zábavný, ale osvěcující příběh. Měl jsem jednoho zubaře. Mluvil se mnou patnáct minut a pracoval pět minut. Jeden příběh, který mi vypravoval, byl velice osvěcující. Jednou byli dva bratři, kteří si byli velice blízcí. Velice se navzájem milovali. Když jeden bratr zemřel, ten zubař se ptal toho druhého: „Nepostrádáš svého bratra, jenž ti byl tak blízký? Jak se cítíš?“ Bratr odpověděl: „Proč bych ho měl postrádat?“ Zubař byl v šoku. Řekl: „Ty nepostrádáš svého nejdražšího bratra? Myslel jsem, že jste se měli rádi. Byli jste pořád spolu. Vypadalo to, že k sobě navzájem chováte velikou lásku.“

Bratr odpověděl: „Ty mi nerozumíš. Můj bratr měl mnoho přátel, ale mě měl nejraději. Jeho láska ke mně zdaleka překonávala jeho lásku k ostatním. Neopustil by mě, kdyby byl nenašel Někoho, kdo jej miluje nekonečně více než já. Takže pokud ke svému bratrovi chovám opravdovou, čistou lásku, měl bych být šťastný, že můj bratr našel Někoho, kdo jej miluje mnohem více než já.“

Když naši blízcí odejdou, trpíme. Musíme ale cítit, že existuje Někdo, ať už v Nebi nebo v našich srdcích, kdo naše blízké miluje nekonečně více než my. Až přijde náš čas, také za Ním půjdeme. Teď nastal čas pro toho dotyčného člověka.

Jak můžeme posílit naše jemné nervy?

Sri Chinmoy: Občas jsou naše jemné nervy slabé a my je musíme posílit. Když medituješ, několik minut — řekněme čtyři nebo pět — se velice, velice tiše a vědomě nadechuj a vydechuj, nadechuj a vydechuj. To je jeden způsob, jak posílit naše jemné nervy. Existují ještě jiné způsoby, ale tento je nejsnazší a nejúčinnější: posadit se zpříma, a tak tiše, jak je jen možné se nadechovat a vydechovat. To pomůže jemným nervům, aby zesílily.

Mám svého profesora velice rád, ale občas mám pocit, že je polapen ve své vlastní mysli.

Sri Chinmoy: Nemusíš říkat svému profesorovi, aby vedl prostý život. Pouze mu řekni, aby se podíval na nějaké dítě nebo na člověka, který je velice, velice prostý ve všech směrech. Když takový člověk mluví, plyne z něj veliká prostota. Potom tento profesor může získat inspiraci, aby byl více prostý. Můžeš jít se svou vlastní prostotou a postavit se před něj. Ty jsi mladý a máš velikou prostotu. Před tebou bude profesor se všemi svými intelektuálními schopnostmi a kvalitami. Ale jakmile mu nabídneš prostý, oduševnělý úsměv, určitě od tebe pocítí ohromnou radost. Právě takový úsměv nebude schopen nikomu nabídnout. Ty se na něj spontánně usměješ, což je pro tebe normální a přirozené. Ten profesor prostudoval miliony knih. Na intelektuální úrovni zná celý svět, ale jakmile se usměješ, určitě uvidí a ucítí, že něco nemá: tvoji prostotu. Tvoje prostota má v sobě ohromnou krásu. V tomto smyslu je žebrákem. On si uvědomí — pokud je upřímný — že tu věc, kterou obdivuje, sám nemá.

Jakmile vidíme něco, co má duchovní krásu, chceme to získat pro sebe. Když vidíme nádhernou květinu, nechceme snad mít její krásu a vůni ve svém vlastním srdci? Když se modlíme a meditujeme, nechceme snad mít rozlehlost oblohy uvnitř nás? Když ptáci létají, necítíme snad, že naše vnitřní bytost by se měla těšit svobodě, aby nás nemohly spoutat obyčejné myšlenky? Všechno, co je dobré, obdivujeme a pokoušíme se to vnést do našich vlastních životů. Nejde o to, že bychom se toho snažili zmocnit; my se s tím ztotožňujeme. Já jsem duchovní člověk a vy jste v mé lodi. Viděli jste ve mně něco dobrého; to je důvod, proč se snažíte ztotožnit s mým vědomím. Takže pokud je tvůj profesor opravdu dobrý člověk, spatří uvnitř tvého oduševnělého úsměvu něco velice cenného — tvoji prostotu.

Čím více intelektuálně rosteme, tím dříve ztrácíme naši prostotu, upřímnost, a tak podobně. Člověk může mít osvícenou mysl, aniž by přečetl miliony knih. Když je mysl připravena přijmout světlo seshora nebo zevnitř, když touží po něčem, co je za hranicí jejího současného chápání, zasvitne osvícení. Intelektuálové mají vždycky pocit, že vědí všechno. Nemají vnitřní hlad poznat něco víc, ale jejich srdce vždy touží po něčem větším. Na mentální úrovni bude vždy nějaký další intelektuální gigant, který má více vědomostí, třebaže toto jejich mysli obtížně přijímají. Ale když srdce vidí něco nádherného nebo někoho duchovního, vždy se snaží stát se tou krásou nebo napodobit toho člověka.

Vraťme se k tvé otázce — samotná tvoje přítomnost, tvůj život, který je zaplaven prostotou, určitě dá tvému profesorovi radost. On takovou radost nemá. Po radosti toužíme všichni.

Část III

Minulý rok se ve světě odehrály ohromné změny, zejména ve východní Evropě. Uvědomí si někdy svět, že tyto změny se odehrály díky přítomnosti některých osvícených duchovních Mistrů? Dojde k takovému poznání na vnější úrovni?1

Sri Chinmoy: Já cítím, že svět plně uzná duchovní světlo. Kterýkoli člověk, ztělesňující duchovní světlo, bude v blízké nebo vzdálené budoucnosti uznávaný. Existuje několik duchovních postav, které jsou schopné pracovat prostřednictvím vnímavých, neobyčejně vnímavých nástrojů, jakým je prezident Michal Gorbačov. Nemusí být ve světě živých. Někteří mohou být na fyzické úrovni, jiní mohou posílat svoje světlo z vyšších úrovní, z Nebe.

Vrcholně důležité je, že se takové dosažení podaří, nikoli to, kdo jej dosáhl. V minulém roce byly dosaženy velice významné věci. Bude ještě několik dalších, které zdaleka překonají předchozí dosažení, protože svět v procesu evoluce dostane nebo sám dá jenom jasnější, více osvěcující a více naplňující zkušenosti. A zatímco svět bude dostávat tyto vznešené zkušenosti Shůry, sám nabídne buď vděčnost, nebo alespoň uznání těm božským silám, které trpělivě a úspěšně pracovaly uvnitř a prostřednictvím pozemských lidských bytostí. Svět si vědomě uvědomí existenci těchto božských sil.


  1. SCA 624-626. Následující otázky zodpověděl Sri Chinmoy na Jamaice, v New Yorku 10. března 1990

Co si myslíš o všech těch snahách o lepší životní prostředí, které se teď objevují?

Sri Chinmoy: Země má přímo ve své povaze plakat, plakat po očištění. Nejprve to začíná pláčem po prostotě, protože země byla znečištěna složitostí. Před stovkami a tisícovkami let byla země velice prostá. Lidské bytosti nyní zemi narušily. Na jednu stranu stroje a technika značně zemi pomohly, na druhou stranu značně odebraly Matce Zemi nedotčenou krásu, čistotu a Božskost. Pokaždé, když vidím duši země, vidím ji plakat kvůli ztrátě její vnitřní Božskosti, která je daleko, daleko větší než zisk vnějších dosažení. Země ztratila mnoho, mnoho božských kvalit, které měla od počátku stvoření. Na druhou stranu, i Země je do jisté míry na vině. Země byla na začátku v pokušení hledat něco nového — rozvoj vědy, mentálních schopností, schopností mysli. Potom země ke své neobyčejné lítosti zjistila, že i když jí tento rozvoj trochu pomohl, mnoho jejích neobyčejně, neobyčejně dobrých kvalit se ztratilo, protože vnější dosažení převládla nad vnitřním životem.

Země má přímo ve své povaze plakat. Jeden druh pláče aspiruje na neoddělitelnou jednotu s Bohem Stvořitelem. Zároveň země pláče po znovuzískání neocenitelných věcí, které v průběhu staletí ztratila.

Mám dojem, že různé náboženské sekty zaujímají tvrdší postoje vůči sobě navzájem. Zdá se mně to, nebo máš také pocit, že se náboženský dialog přitvrdil?

Sri Chinmoy: Existuje hezkých pár duchovních Mistrů, kteří mají svoje vlastní duchovní cesty. Tito duchovní Mistři rozhodně nepřitvrzují svoje postoje; určitě se nesnaží o nějaký střet a nechtějí stát v cestě pokroku jiných.

Pokud jde o zavedená náboženství, rozhodně existuje několik takových, která určitě nestojí proti ostatním a nesnaží se někoho ovládnout. Bohužel, stoupenci některých jiných, zavedených náboženství se stále snaží o určitou nadvládu. Namísto aby se snažili obejmout vesmír, obávají se ztráty své takzvané nadřazenosti, a proto se snaží ovládnout stoupence jiných náboženství.

Na druhou stranu existuje mnoho, mnoho duchovních Mistrů, kteří rozhodně nežádají svět nebo nenutí svět, aby je následoval. Pouze kráčí po Cestě Věčnosti. Mají pocit, že mají něco uvnitř a ostatní je následují, protože v nich něco vidí. Je pravda, že některé ze zavedených náboženství se určitě bojí ztráty své vyšší autority, takže dělají potíže. Ale já silně věřím, že ať už v blízké, nebo ve vzdálenější budoucnosti zmizí překážky, které oddělují jednotlivá náboženství. Domnívám se, že v té době nebude tolik bojů nebo nepochopení mezi náboženstvími. Až tento den zasvitne a někteří jednotlivci nebo skupiny jednotlivců dokáží odhalit své vnitřní světlo, svět k nim poběží a nebude se zajímat o jejich náboženství.

Část IV

Jak ovlivní naši dlaň, když si navlékneme náramek?1

Sri Chinmoy: Když si oblečete nebo navléknete cokoli jasného, zejména ze zlata, dočasně to ovlivní vaši dlaň. Když dlaň nebo prst vstřebá vědomí náramku nebo šperku, může to ovlivnit některé čáry k lepšímu nebo k horšímu. Záleží to na jemných kvalitách nebo vibracích ozdoby, kterou na sebe navlékáte.

V Indii lidé nosí mnoho věcí jako talismany, aby zvětšili svoji životní energii. Indové vždy prosí chlapce a děvčata, aby nosili něco pro zvýšení životní energie, zejména zlato, čisté zlato. Před mnoha lety mě můj učitel požádal, abych nosil něco zlatého, aby mi to dalo životní energii. Řekl jsem: „Těch věcí se nikdy nedotknu.“ Moje sestra má také pocit, že kdybych něco nosil, něco kovového, mými zraněnými koleny by plynula životní energie.


  1. SCA 627-630. Následující otázky zodpověděl Sri Chinmoy na Jamaice, v New Yorku 8. července 1990

Nemohu nosit hodinky. Mám pocit, že mi to odebírá životní energii. Zajímalo by mě, jestli to není jenom pověra.

Sri Chinmoy: Ne, není to pověra. Něco uvnitř hodinek může ovlivňovat životní energii. Nemusí to ovlivnit tvoji čáru života, ale může to mít vliv na některou jinou čáru na tvé dlani. Mám tolik hodinek, že bych si s nimi mohl otevřít obchod! Každé hodinky mi dávají jiné vibrace. Když v tento okamžik použiji jedny z nich, získám jednu vibraci, v následující okamžik dostanu zase jinou. Je to zvláštní, že tytéž hodinky dávají dnes jednu vibraci a zítra dají zase jinou. Tady na stole mají jednu vibraci a až je dám do zásuvky stolu v mém pokoji, budou mít zase jinou vibraci.

Obraz, který jsi namaloval včera večer jako poslední, byl neobyčejně okouzlující, protože mi připadalo, že s každým dotekem tvého prstu jsi malbě dával požehnání. Je tento obraz nějak zvláštní, protože mezi tebou a malbou nebyl žádný objekt, jako třeba štětec?

Sri Chinmoy: V tom je velký rozdíl. Když použiji přímo své prsty, chovám velikou náklonnost — ne vůči papíru nebo plátnu, ale ke své ruce. V té chvíli neodpovídá papír, je to něco jiného. Moje náklonnost vstupuje do samotné malby a je to vzájemné. I já získávám ohromnou náklonnost od malby. Stisknu tento prst, tamten prst a pokaždé uvnitř těch prstů vidím duše. Každý z nás má jednu hlavní duši, ale i každá naše část má duši, každá končetina má duši. Takže když jsem maloval, napřed jsem viděl duši jednoho prstu a potom duši dalšího prstu. Potom jsem viděl duši malíčku — roztomilou, velice, velice roztomilou a krásnou, velmi krásnou. Maluji rukama, ale v té chvíli jim ani nemůžete říkat ruce. Byly tak nádherné. V noci se občas objeví světélko, protože přiletí světluška. Moje ruce byly právě takové. Když jsem maloval prsty, viděl jsem, jak moje ruce rozšiřují do všech stran světlo. Prsty byly velice roztomilé, úplně všechny, zejména malíček. Z toho malíčku jsem měl velikou radost a rozechvění.

Takže je veliký rozdíl, když použiji houbu nebo štětec a když použiji své prsty. Osobně mám mnohem větší radost, když maluji prsty. Ale namalovat jeden obraz potom trvá velice dlouho. Jak dlouho byste to vydrželi?

Když namaluješ obraz nebo složíš píseň, kdy dovnitř vstoupí duše?

Sri Chinmoy: Co se týče písní, občas cítím přítomnost jejich duší dlouho předtím, než je složím. Občas se stává, že duše čeká na jednu notu — dokonce ani ne na jeden řádek — jenom na jednu významnou notu a potom se objeví.

Občas duše vstoupí po prvním řádku. Někdy mám složenou celou píseň a duši stále nevidím. Přijde, až když tu píseň zpívám. Nemá to tedy nějaký pevný čas. Kdykoliv duše přijde, je to dobré. Ale když dostanu tu nejdůraznější, nejvýznamnější notu, duše rozkvete.

Některé písně prostě vidím třetím okem. Slova i hudba přicházejí ihned společně. Někdy však nemám zároveň i melodii. Jedna z mých nejoblíbenějších písní je „Jiban debata“. Její melodie přišla ihned, jak jsem skládal slova, ale asi jsem ji hned nezazpíval.

Už se stalo mnoho a mnohokrát, že melodie přišla v době, kdy jsem psal slova. Ne že bych si ji pro sebe potichu zpíval, ta melodie už tam je, když píšu ta slova. Občas vidím velmi jasně bengálský notový záznam na slovech, která píšu. Někdy však mohu melodii trochu změnit, když si ji přehrávám na syntezátoru.

Mám rád pomalé i rychlé písně, ale kdybych si musel vybrat, pomalé se mi líbí více než rychlé. Rychlé písně jenom třesou se stromem života. Občas máte radost, když vidíte, jak se strom třese. Není to zlomyslná radost, protože víte, že ten strom se nevyvrátí, ale otřásá se a vám se to líbí. Občas rádi pozorujeme bouřku, která ohýbá stromy a třese s nimi. Ty stromy to nevyvrátí, ale protože se třesou, získáváme určitý druh radosti.

Ale na druhou stranu, klidné stromy mají ohromné ticho. A když stojím u paty takového stromu, hluboce si vážím jeho ticha a míru.

Část V

Na Peace Runu (Mírovém běhu)1

— Náš Milovaný Nejvyšší je všudypřítomný; On je všude uvnitř života svého vlastního stvoření. Avšak tato planeta má v Jeho Univerzálním Srdci a Transcendentální Duši velice, velice zvláštní význam. Peace Run je ten naprosto nejnádhernější Sen našeho Milovaného Pána Nejvyššího pro Jeho dokonalé projevení na zemi. Jménem našeho Milovaného Nejvyššího si přeji říci všem svým duchovním dětem, které vědomě, oduševněle a se sebedáváním pracují pro nejvybranější Sen naplnění našeho Pána v celém vesmíru, že je bude v sobě opatrovat Jeho vlastní Dech Uspokojení Extáze Hrdosti.

Jestli si myslíte, že jste dosud neudělali nic významného, dobrého, aspirujícího, osvěcujícího nebo naplňujícího, máte právě nyní zlatou příležitost udělat něco výjimečně významného a také příležitost se stát výjimečně dobrými lidmi. Vaše účast na Peace Runu potěší vašeho Vnitřního kormidelníka Jeho vlastním Způsobem — právě tím způsobem, jakým těší Absolutního Nejvyššího váš ptáček duše už od nepaměti.


  1. SCA 631-633. Sri Chinmoy pronesl následující poznámky a odpověděl na otázky 21. srpna 1990 při setkání se svými žáky, kteří organizují Sri Chinmoy Oneness-Home Peace Run.

Chtěli bychom, aby byl Peace Run opravdu velký. Jak to máme udělat, a přitom udržet jeho ducha tak, jak si přeješ?

Sri Chinmoy: Zářícího ducha Peace Runu můžete udržet po celém světě tehdy, když si dokážete představit, že s každý krokem nabízíte Nejvyššímu novou radost. Ciťte s každým krokem, že k Nohám našeho Milovaného Pána Nejvyššího pokládáte novou květinu krásy, čistoty a Božskosti. Použil jsem slovo „představivost“, ale ve skutečnosti nejde o představivost, je to samotná realita.

Uvnitř sebe nosíte vitálno, mysl, srdce a duši. Teď se snažte cítit, že v sobě nesete ještě někoho jiného. Dokážete-li si představit, že v sobě nosíte i mě, budete mít ohromnou radost. Jestliže si dokážete představit, že mě nesete na vrcholku hlavy, nebo na ramenou, nebo přímo vedle sebe, nebo v samotné hloubce svého srdce, určitě dostanete ohromnou radost. A jakmile budete plavat v moři radosti, otázka vzdálenosti, únavy nebo neochoty v podobě nepřívětivosti nikdy nedokáže zaklepat na dveře vašeho srdce.

Další věc, kterou můžete udělat, je zazpívat kteroukoli moji píseň, která vám přináší radost. Měla by to však být píseň, kterou jsem složil já, a ne někdo jiný — dokonce ani vaše ctihodné já. Vaše píseň může patřit do světa superhvězd, ale já si teď nepřeji, abyste byli superhvězdami. Můžete si zazpívat znělku, kterou složil Narada — ta vám dodá energii. Naradova píseň je velice inspirující a pokud složí ještě nějakou, můžete ji také zpívat. Existuje však naneštěstí mnoho hloupých písní, které jste se za řadu let naučili. Velice často dostávám ve vnitřním světě zprávy, že zpíváte písně, které snižují vaše vědomí. Takže buďte opatrní! Nechcete-li zpívat, můžete opakovat jméno Nejvyššího, nebo svoje vlastní duchovní jméno.

Udržujte sami sebe v duchovním štěstí. Jak se to dá udělat? Podíváte-li se na něco inspirujícího, získáte spontánní štěstí, a právě takové spontánní štěstí je duchovní štěstí. Můžete se podívat na nějakou květinu, na slunce, na měsíc nebo na strom. Abyste získali spontánní štěstí, můžete se podívat na cokoli inspirujícího. V opačném případě se snažíte získat štěstí svou myslí, která neustále zpochybňuje vaše vlastní možnosti. To je velice, velice bolestivý zážitek.

Náš Pán Nejvyšší opatruje u sebe cokoliv, co mu můžete šťastně a s radostí nabídnout. Možná děláte něco neochotně a současně někde vzadu v mysli myslíte na to, že si vás za to lidé budou vážit. Lidé si vás skutečně mohou vážit, protože lidi dokážete oklamat, ale nemůžete oklamat Boha, našeho vnitřního Kormidelníka. Budete-li dělat něco neochotně, dá vám nulový počet bodů. Ale i kdyby nebyla jediná duše, která by si vás vážila za vaše oduševnělé sebedávání v tomto Peace Runu, nevadí! Ten, který nás inspiroval, inspiruje a vždy bude inspirovat, abychom Jej projevili Jeho vlastním Způsobem, na nás bude hrdý, a právě Jeho potěšíme.

Když přijímáme duchovní život, skládáme našemu Vnitřnímu kormidelníkovi vznešený slib, že Jej potěšíme. Nikdy mu ani na letmý okamžik neřekneme: „Potěším tě, ale jenom když ty potěšíš mě.“ Taková myšlenka do naší mysli nevstoupí. Když jsme ve světě touhy, říkáme: „Ach Bože, potěš mě, potěš mě!“ Ale jakmile přijmeme duchovní život, situace se mění. Tehdy říkáme: „Chci potěšit jenom tebe. Dej mi prosím k tomu schopnosti.“ To si prosím pamatujte. Než jste přijali duchovní život, znali jste jen jeden způsob, jak se modlit: „Dej mi, dej mi, dej mi!“ Jak přijmete duchovní život, máte jinou modlitbu: „Vezmi si mě, vezmi si mě, vezmi si mě! Znáš všechny moje nedokonalosti. Víš, co potřebuji. Chci pouze být tvým dokonalým nástrojem.“ Takže když se účastníte Peace Runu, vždy se modlete: „Vezmi mě, vezmi mě do Svého Univerzálního Srdce, které je zaplaveno Mírem.“

Spousta žáků dává přednost běhu krásnou krajinou na venkově, ale organizátoři všechno raději dělají ve velkých městech, kde jsou média a publicita. Jaký je názor Nejvyššího na hodnotu Peace Runu ve volné přírodě oproti projevení ve městech?

Sri Chinmoy: Potřebujeme obojí. Musíme použít moudrost. Můžete běžet malou, krásnou vesničkou a získat si její srdce. Můžete obdivovat její krásu, čistotu a klid v samotných hloubkách svých srdcí. Ale když to není hlavní město a nejsou tam žádná média, jak se o tom dozví zbytek země? My máme navázat kontakt s celým světem. Je to jako když se díváte na strom. Jeden způsob, jak obdivovat strom, je zaměřit pozornost na jeden list, protože je nedílnou součástí celého stromu. Ale když věnujete pozornost jenom jedinému listu, jak může získat světlo zbývající část stromu? Můžete jet občas na nějaká krásná místa, ale musíte také do velkých měst.

Musíte být jako hospodář. Zasejete tady a tam, ale větší pozornost musíte věnovat místům, kde očekáváte sklizeň. Pojedete-li do měst, můžete upoutat pozornost některých důležitých lidí. Pokud prezident nebo vedoucí osobnost země řekne o Peace Runu něco milého, zbývající část země to ihned přijme. Jestli ale taková zpráva přijde z malého městečka, nikdo si toho nebude vážit.

Vždycky musíme použít naši vnitřní moudrost. Pláče-li malé dítě, musíme mu dát mléko. Pokud ovšem budeme pořád jenom s malým dítětem, nebudeme moci nic udělat pro celou rodinu. Musíme tedy věnovat pozornost také dospělým členům rodiny.

Když se modlíte a meditujete, vytváříte svůj vlastní druh krásy. A když běžíte, vytváříte ve svém vlastním srdci a v srdci všech, kteří se na vás dívají, nádhernou zahradu. Pokud však strávíte většinu času v malých vesnicích, ničeho nedosáhnete; nevytvoříte takový druh krásy, kterého by si mohl vážit celý svět.

Musíte být sami šťastní a štěstí přichází z dávání. Neustále ciťte, že něco dáváte, abyste mohli být šťastní. Potom musíte cítit, že právě to, co dáváte, jste už sami dostali. Dal vám to Bůh Stvořitel a vy jste mu vděční, protože jste to schopni dát Bohu stvoření. Co se stane, když dostanete něco od Boha Stvořitele a dáte to Bohu stvoření? Pomocí své aspirace a realizace spojujete Boha Stvořitele a Boha stvoření.

Pomáhat Peace Runu znamená milovat vašeho Gurua a milovat vašeho Gurua znamená sloužit našemu jedinému Guruovi, našemu Milovanému Nejvyššímu. Toto není projekt nějakého jednotlivce. Není to můj projekt. Vůbec ne! Je to projekt našeho Pána Milovaného Nejvyššího. Já jsem Jeho nástrojem. Každý jednotlivec je Jeho nástrojem. Teď je na nás, jak upřímně, oddaně a s jakým sebedáváním dokážeme potěšit našeho Vnitřního kormidelníka.

V každé sekundě ciťte, že je to váš projekt, vaše aspirace, vaše realizace. Jenom tehdy budete šťastní. Jinak si pomyslíte: „Je to projekt toho a toho. On získá veškeré zásluhy.“ Není to jeho projekt, není to můj projekt, je to nejvyšší Sen našeho Pána Milovaného Nejvyššího a On si vybral každého z vás, abyste transformovali Jeho Sen na skutečnost. K tomu potřebuji vaši vnitřní a vnější jednotu.

Část VI

Když má duše psa příležitost přiblížit se k lidskému životu, proč by si měla zvolit další zvířecí inkarnaci?1

Sri Chinmoy: Vy máte příležitost realizovat Boha v této inkarnaci a máte tak báječného duchovního Mistra! Proč tedy maříte čas? Duchovní Mistr přináší nektar, ale žáci ho nepijí. Nemají snad všichni žáci příležitost běžet nejvyšší rychlostí? Kdo nemá příležitost, zejména když přijde duchovní Mistr mé úrovně? Ale kolik z vás tuto příležitost využívá? Omezení spočívá jenom ve vnímavosti.

Věřte mi, právě v této chvíli vám mou dát velmi vysoké zážitky — vysoké, vyšší, nejvyšší. Šrí Rámakrišna měl schopnost dotykem předat požehnání toho nejvyššího zážitku. Naren (Svámí Vivékánanda) pochyboval, že Šrí Rámakrišna realizoval Boha. Jakmile se Šrí Rámakrišna dotkl jeho hlavy, začal vstupovat do transu. Svámí Vivékánanda potom křičel: „Mám matku, mám otce! Snes mě dolů, snes mě dolů!“

Potíž spočívá v tom, že nejsme připravení. Bůh je připraven dát realizaci komukoli právě v tuto chvíli, ale kdo je připravený? Když před dítě položíte dolar, je velice spokojené. Pro ně se ten dolar stane celým světem. I kdybyste před něj položili tisíc dolarových bankovek, nebude se o ně zajímat. Pro něj je ten jeden dolar tak dostačující, že víc nechce. Abychom se tedy vrátili k tvé otázce, právě takto je pes spokojený s další zvířecí inkarnací.


  1. SCA 634-644. Následující otázky zodpověděl Sri Chinmoy u jezera Atitlán v Guatemale 14. prosince 1997

Co nutí zvíře chtít lidskou inkarnaci? Je to vědomé rozhodnutí?

Sri Chinmoy: Oni ji nechtějí vědomě. V procesu evoluce se vrací znovu a znovu, dokud jim někdo nepomůže. Ve zvířecím světě nic vědomě neděláme. Pouze v lidském světě děláme všechno vědomě. V lidském světě se snažíme realizovat Boha. Bůh nám dává vědomý způsob, jak se modlit a meditovat. Předtím je to jen samý instinkt.

Dokáže pes vycítit, že jsi byl v minulé inkarnaci psem?

Sri Chinmoy: Rozvinutí psi, kteří se již blíží lidské inkarnaci, mohou rozeznat, že jsi byl psem. Podíváte-li se na některé želvy nebo opice, můžete poznat, že se blíží lidskému životu. Když jdu do zoologické zahrady a dívám se na některé opice, je mi jasné, že v další inkarnaci to budou lidské bytosti. Může to být otázka pouhých několika měsíců. Když jsem byl minulé Vánoce ve Světě ptáků v Jihoafrické republice, viděl jsem tam pět nebo šest zvířat, které byly zcela připravené na lidskou inkarnaci. Viděl jsem, že už to potrvá jen dva nebo tři roky, možná dokonce i jenom několik měsíců, než si vezmou lidskou inkarnaci. V některých případech jsem viděl, že už zbývají méně než dva týdny, než opustí svá zvířecí těla. Pro moji návštěvu tedy existoval zvláštní důvod. Byl jsem schopen jim dát zvláštní požehnání. Jasně jsem viděl, že určité zvíře už zde nebude více než dva týdny a řekl jsem si: „Proč?“ Bůh měl zvláštní důvod, proč mě přivedl na to konkrétní místo. Mohl jsem těm zvířatům dát zvláštní požehnání. Byl by jinak nějaký důvod, abych tam šel? Nebylo to nařízeno a naplánováno Bohem?

Rozvinutí psi mohou snadno ve vás něco vycítit. Možná že vás, lidskou bytost, nebudou brát jako psa, ale budou ve vás cítit velmi, velmi blízkého přítele. Pocítí cosi sladkého, osvěcujícího a naplňujícího. Jsou-li velice rozvinutí, pocítí ohromné uspokojení. Ale obyčejní psi pocítí něco jen tehdy, když od vás dostanou kousek chleba.

Jednou jsem viděl psa, jak kousal mladého chlapce. Byl k tomu nějaký zvláštní důvod?

Sri Chinmoy: Buď měl ten pes nepřátelskou a nebožskou povahu, nebo do něj impulzivně vstoupil zlý duch. Ale mohlo to mít i úplně jiný důvod. Z nejvyššího duchovního úhlu pohledu mohla duše — třebaže šlo o duši malého chlapce — ztratit určitou víru v mysl, srdce nebo tělo. Obecně se stává, že když ztratíte víru ve svůj duchovní život, ve vašeho Mistra nebo v Boha, může vás pokousat pes. Samotnou přirozeností psa je věrnost a oddanost. Pes vám chce ukázat, že jste ztratili víru ve svůj duchovní život, ve vašeho Mistra nebo v Boha. To se u duchovních lidí může stát a také se to stává. Duše se ztotožňuje s tělem, vitálnem, myslí a srdcem, aby dala více víry celé bytosti, ale pokud tělo, vitálno, mysl a srdce ztratí víru, může vás pokousat pes.

Na druhou stranu je také možné, že ten pes byl svou povahou špatný, nebo toho psa napadly některé ničivé nepřátelské síly a on se stal jejich obětí. Občas se stává, že pes pocítí něco velice, velice cizího a může se pokusit o útok. Pokud se na toho psa nemůžeme podívat a nemůžeme se na něj koncentrovat, nelze říci, o který z těchto důvodů šlo. Ten ubohý nevinný chlapec mohl být pokousán z deseti různých důvodů.

Když se chceš koncentrovat na duši konkrétního člověka, potřebuješ vůbec jeho fotografii?

Sri Chinmoy: Pokud jsem toho člověka viděl, nepotřebuji ani znát jeho jméno. Na druhou stranu mi pomůže, když to jméno znám.

Takže proč po vás chci fotografii vašich rodičů nebo blízkých, kteří trpí, nebo kteří odešli na onen svět? Pomůže mi to, ale ve skutečnosti to nepotřebuji. Dotyčnému člověku mohu pomoci tak, že se koncentruji na duši, kterou již znám. Jestliže jsem neznal tvého otce nebo matku a oni odejdou na onen svět, budu se koncentrovat na tvoji duši a zeptám se jí. Tvoje duše zná duše tvých rodičů. Tvoje duše sehraje roli poslíčka. Buď za mnou přijde tvoje duše, nebo já budu pracovat prostřednictvím tvé duše. Právě takto jsem se už tisíckrát koncentroval na určité jednotlivce pouze s pomocí duší, které již znám.

Když rodiče a další příbuzní mých žáků zemřou, velice často žádám o jejich fotografie. Dostanu-li fotografie, je to pro mě snazší. Ale skutečná pomoc přijde od duší, které dobře znám — od blízkých, kteří jsou stále na cestě.

Jak můžeme zvětšit naši připravenost a naše schopnosti?

Sri Chinmoy: Abyste zvětšili svoji připravenost a své schopnosti, musíte se neustále řídit naší filozofií: „Minulost je prach.“ Jestli jsem před pouhou minutou trpěl nejistotou, žárlivostí, nějakým napětím, depresí nebo frustrací, nedovolím tomuto problému, aby přišel do přítomného okamžiku. Selhání z minulosti je nutné pokaždé odhodit. Každé selhání je jako těžké břemeno, nesnesitelné břemeno. Toto břemeno si neseme na svých ramenou a občas si ho užíváme stejným způsobem, jakým si užívá velbloud pojídání trnitých kaktusů. Velbloudova tlama krvácí, ale on opět kouše kaktusy.

My si sami pro sebe vytvoříme břemeno a pěkně si je položíme na ramena. Řekneme: „Jsem přetížený! Je to tak těžké!“ Existuje určité hloupé, nevědomé potěšení, které vzniká nošením takového břemene. Ale kdo nás požádal, abychom toto těžké břemeno selhání vůbec nesli? Okamžitě musíme cítit, že je to pryč a vzývat jenom světlo, světlo, světlo. Každou chybu nebo selhání v minulosti musíme brát jako břemeno a odhodit je. Potom můžeme běžet nejvyšší rychlostí.

Filozofie Ježíše Krista říká, že pokání očišťuje duši. Ano, to je pravda, ale naše filozofie říká, že se máme kát jenom pět minut. Když budete v pokání pokračovat, docela určitě to oslabí vaše jemné nervy, což jsou právě ty nervy, které nám pomáhají v modlitbě, meditaci a realizaci Boha. Pokání je dobré na pět sekund nebo pět dní, ale když budete pokračovat, uděláte chybu. Řekněme, že jste udělali něco nebožského, nebo že jste celé měsíce a měsíce žárlili a teď se najednou kajete. Pokud jste strávili ve světě žárlivosti deset let, budete se kát dalších deset let? Bůh ví, kolik let budete na zemi žít! Potom přijde čas, abyste šli k Bohu. Proto se po několika dnech musíte pokání vzdát.

S pokáním musíme být velice opatrní. Prolévat potoky slz nad naším životem selhání je hloupé. Pokání je dobré na několik dní, nebo maximálně na jeden týden. Pokud ponesete své břemeno pokání ještě delší dobu, půjdete po negativní cestě. Potom budete v šoku, až uslyšíte Boží odpověď. Vy řeknete: „Udělal jsem něco špatného, a proto se nyní kaji.“ Ale Bůh řekne: „Je pravda, že jsi udělal něco špatného, ale žádal jsem tě, aby sis užíval nekonečné pokání? Teď udělej něco dobrého, něco pozitivního. Jdi kupředu, jdi kupředu! Potom budou všechny tvé minulé prohřešky smazány.“

Berte selhání jako barvu. Bůh nám dal moudrost, abychom použili mýdlo a vodu a smyli barvu z našich rukou. Jsou-li moje ruce poskvrněné barvou, mám se snad jenom dívat na ty skvrny a trpět a trpět? Ne! Bůh mi dal k dispozici mýdlo a vodu, tak co je na mně tak špatného? Proč se nemám umýt? Potom už nedovolím sám sobě dělat něco neinspirujícího, abych si zase pošpinil ruce.

Takže nejrychlejší způsob, jak zvětšit připravenost a schopnosti, je zapomenout na žalostnou minulost. Ať už to trvalo jeden rok, dva roky nebo dvacet či třicet let, už se nekajte. Ne! Jděte jenom kupředu! A když z nějakého důvodu přijde deprese nebo frustrace, postavte se jí s nejsladšími nebo nejvyššími zážitky své vlastní Božskosti. Jakmile si mysl libuje v pochybnostech o sobě nebo o Mistrovi, vyneste na povrch nejvyšší meditace, které jste měli při mnoha příležitostech. Prostě si představte ty vyšší zážitky. Své nejlepší kvality a nejvyšší zážitky si můžete zapsat — kdy jste měli nejvyšší meditaci, kdy jste cítili nejhlubší lásku k Mistrovi, kdy jste byli připraveni stát se nepodmíněně odevzdaným žákem. Okamžitě vyneste na povrch všechny dobré kvality, které jste měli před dvaceti lety nebo dvěma dny.

Na naše nemoci vždy existuje lék. Pokud nám něco způsobuje utrpení, musím si vzpomenout, že pro nás existuje lék. Tento lék rozhodně vyléčí náš smutek, frustraci, depresi a pocit selhání. Vždy si připomínejte věci, kterých jste již dosáhli. To je vynikající lék. Pamatujte si však, že jste ještě nedosáhli svého konečného cíle. Vaše odevzdání, láska, oddanost a vděčnost — tyto kvality vám ještě neumožnily dosáhnout cíle. Abyste jednoho dne mohli dorazit do cíle, musíte je zvětšit v nekonečné míře.

Nejrychlejší způsob, jak zvětšit naši připravenost a schopnosti, spočívá v tom, že si nebudeme libovat v žalostných zážitcích z minulosti. Pokání je určeno jenom na krátkou dobu. Kdybychom se měli kát za všechny špatné věci, které jsme udělali, museli bychom se vrátit do všech minulých inkarnací a vzpomenout si na všechny špatné věci, které jsme tenkrát udělali. Už od okamžiku, kdy jsme přišli na svět tentokrát, jsme udělali mnoho špatných věcí. Dejme tomu, že si dokážu vybavit všechny špatné a dobré věci, které jsem udělal od svých čtyř let. A teď si řeknu: „Spočítám si je.“ Ale když začnu počítat, všechny dobré a špatné činy, nikdy se nezačnu modlit ani na jedinou minutu. Budu mít pocit, že jsem beznadějný případ. Řeknu si: „Jsem tak špatný, jsem tak špatný! Nemá smysl, abych se snažil. Nezačnu s duchovním životem. To není pro mě.“ Potom mi Bůh řekne: „Ty hlupáku!“

Měli bychom se modlit pro více schopností nebo více ochoty? Když se modlím, moje modlitby se pomíchají a obvykle se nakonec modlím za Vůli Nejvyššího, takže se ve skutečnosti nemodlím za nic konkrétního.

Sri Chinmoy: To je nejlepší! Můžete se modlit za ochotu a dychtivost, ale nesmíte se starat o výsledek. Když někoho požádám, aby ti večer zavolal, abys jel do Mexika pro nějaký stroj na cvičení, odjedeš velice dychtivě! Občas nic neseženeš. Občas něco pořídíš a ono to nefunguje, ale ty to zkusíš znovu. Kolik mil jsi již najezdil, když jsi pro mě něco sháněl! Copak nejde o tvoji připravenost, dychtivost a ochotu? Musíme tedy vždycky mít dychtivost a ochotu.

Neustále používáme srdce. Používáš-li srdce, jsi mě schopen kdykoliv potěšit. Pokud ale použiješ mysl, řekneš: „Ach, je už pozdě. Bůh ví, jestli budu moci sehnat to, co Guru chce.“ Jakmile použijete mysl, znečistíte svoji aspiraci, zničíte svoji inspiraci. Nikdy nepoužívejte mysl! Mysl má jenom omezené použití. Uvidíte-li před sebou hada, nepoužijete srdce, protože Bůh uvnitř vás řekne vaší mysli, že had vás uštkne. Ale jinak jsou ve vašich životech miliony případů, kdy žádného hada ani jiné nebezpečí neuvidíte a mysl nebudete potřebovat. Jestliže naproti tomu použijete srdce, budete na takovém místě, kde se had nacházel před pěti minutami nebo tam bude až za pět minut. Žádného hada neuvidíte.

Potřebujete připravenost, ochotu a dychtivost a ty přicházejí ze srdce, nikoli z mysli. Připravenost mysli vás dostane dva kroky dopředu a potom vám řekne: „Měl bych si vzít svetr. Možná bude pršet, potřebuji deštník. Kdo ví, co se stane?“ To je připravenost nebo ochota mysli. Mysl se vždy snaží být připravená tím, že se dívá sem a tam. Mysl se vždy snaží ochránit sama sebe. Ale srdce nemá čas myslet na déšť, slunce nebo něco jiného; pouze jedná.

Vždy myslete na Hanumana, na žáka Sri Rámačandry. Pro něho neexistovalo slunce, měsíc, den nebo noc. A takovou významnou lekci dal lidstvu! Když dostal velice drahý medailon, otevřel jej a zjistil, že uvnitř není obrázek Sri Rámačandry. Proto rozbil ten medailonek na kusy. Řekl: „Můj pán Ráma uvnitř není. Má to tedy nějakou cenu?“

Byl Hanuman opravdu opicí nebo byl z nějakého lidského kmene?

Sri Chinmoy: Byl to kůň! Jenom kůň dokáže unést takovou zátěž! Spočíval na něm celý život Sri Rámačandry. Jenom věrný kůň by dokázal unést takovou tíhu, aby zachránil Sri Rámačandru. On na svých ramenou nesl celý život Sri Rámačandry. Já nemám nikoho, kdo by nesl můj život na svých ramenou, jako Sri Rámačandra měl Hanumana.

Hanuman nebyl opicí. Byl z rozvinutého kmene. Byl tak rozvinutý, že byl téměř na úrovni lidských bytostí. Hanuman měl díky odevzdání vůli Sri Rámačandry nekonečnou vnitřní sílu. On věděl, že Sri Rámačandra je přímým zástupcem Boha, Avatár, a že jeho svatou povinností je bez dechu a bezesně sloužit svému Mistrovi. Takže Hanuman nebyl jenom ohromnou opicí — vůbec ne! Sri Rámačandrův Hanuman měl velmi, velmi vysoké a vznešené inkarnace. Byl z určitého kmene, ale z pohledu evoluce byl velice pokročilý.

Viděl jsem slony, jejichž duše jsou natolik pokročilé, že až si vezmou lidské inkarnace, okamžitě překonají mnoho lidských bytostí. Tu výšku, kterou oni dosáhnou během jediné inkarnace, dosáhne mnoho lidí až během čtyřiceti nebo padesáti inkarnací — zejména v mysli, vitálnu a v těle. Až si tyto zvířata vezmou svoji první lidskou inkarnaci, zdaleka, zdaleka překonají lidské bytosti, které zemi navštívily už mnohokrát.

Abychom se tedy vrátili k tvé otázce, Hanuman byl výjimečný.

Rád běhám a jezdím na kole někde venku, ale potom si zase myslím, že jsem měl strávit více času meditací a také s tebou, nebo učením písní.

Sri Chinmoy: Vždy potřebujeme vyvážený život. Bude pro tebe dobré, když půjdeš ráno před meditací ven na pěknou snídani? Brzo ráno se modli a medituj. Potom běž ven běhat nebo dělej něco jiného. Nejdůležitější věci dělej jako první. Po meditaci můžeš vstoupit do shonu života. Ale když nebudeš dělat ty správné věci ve správný čas, uděláš chybu.

Jízda na kole je pro tebe dobrá, protože udržuje tvoje tělo v kondici. Rozhodně to pomůže tvé meditaci. Na druhou stranu, když budeš dobře meditovat, vnitřní radost z tvé meditace a modlitby ti dá pocítit, že během jízdy na kole létáš. Všechno má tedy svůj čas. Pokud všechno uděláš ve správný čas, předcházející činnost ti vždy udělá radost v době, kdy se budeš věnovat následující činnosti a ta ti také udělá ohromnou radost. Vždycky je určitý čas, kdy máš dělat správnou činnost.

Potíž spočívá v tom, že když něco zmeškáme, celý náš svět se zhroutí. Pokud jsi nemeditoval v šest ráno, medituj v sedm, o půl osmé, nebo i v osm hodin, ještě než půjdeš ven. Když jsi nemeditoval v šest ráno, máš pocit, že Bůh je s tebou natolik nespokojený, že za tebou přijde s železnou tyčí, aby ti rozbil hlavu. Řekneš: „Celý můj den je ztracený!“ Ale to není správný přístup. Prostě udělej věci, které jsi zameškal, než začneš dělat další věci, které máš za úkol — zejména pokud jde o modlitbu a meditaci. Tyto věci musí být na prvním místě. V duchovním životě byste neměli brát nic tak vážně jako modlitbu a meditaci. Ve všech činnostech během dne byste měli cítit krásu a vůni ze své modlitby a meditace.

Jak můžeme pomoci příteli, který trpí nějakými negativními emocemi, nepřátelstvím nebo zlobou?

Sri Chinmoy: Nejprve musíš vědět, jaké máš schopnosti. Ve své pomoci příteli musíš jít jen tak daleko, kolik zvládneš. Můžeš být velice blízko břehu, a i tvůj přítel může být blízko břehu. Řekněme, že jsi natáhl ruku na pomoc a chceš přítele vytáhnout z moře nevědomosti. Musíš vědět, jestli máš sílu na to, abys ho vytáhl na břeh, nebo jestli tě naopak tvůj přítel stáhne do vody. Musíš být opatrný. Musíš vědět, kolik máš síly. Tvůj přítel žalostně potřebuje tvoji pomoc, ale podaří se ti to, nebo tě stáhne do vody?

Když trpí tvůj přítel, musíš ve své modlitbě Nejvyššímu říci: „Je-li to tvoje Vůle, dej mi sílu, abych Ti posloužil tím, že pomohu mému příteli. Jestli to není Tvoje Vůle, potom tě prosím a prosím, abych do toho nebyl zapojen. Nabídnu pouze svoji dobrou vůli. Je-li to Tvoje Vůle, zapojím se, protože vím, že mě ochráníš. Ale pokud to není Tvoje Vůle, půjde jenom o můj samozvaný zájem a soucit.“ Jestliže tvůj přítel trpí nějakými problémy — depresí, frustrací, emocionálními potížemi a podobně — je nejlepší se modlit k Nejvyššímu a získat vnitřní poselství, co bys měl v té věci podniknout. Ze svých modliteb získáš vnitřní vedení, a to ti řekne, co máš dělat. Potom mu budeš schopen nabídnout pomoc, ke které jsi určen.

Když ti občas řeknu, že někdo udělal něco špatně, ten dotyčný člověk se rozzuří. Jednou se mnou jeden člověk kvůli tomu nemluvil dva roky. Jak se k tomu mám postavit?

Sri Chinmoy: Přišel jsi na svět kvůli odpuštění od Toma, Dicka a Harryho, nebo proto, abys byl loajální svému Mistrovi? Zeptej se sám sebe! Získáš realizaci Boha tím, že budeš loajální svému Mistrovi, nebo tím, že se budeš někoho bát? Kdyby ses mi nesvěřil, myslíš, že by ten člověk nesestoupil z temnoty do hlubší a potom nejhlubší temnoty? Nevstoupil by do té nejhroznější propasti? Kdo by za to byl v takovou chvíli odpovědný? Ty bys byl odpovědný. Bůh by obvinil tebe.

Vybral jsem si tě, abys byl vedoucím jednoho z našich Center. Není snad tvou svatou povinností, abys mě informoval, co se ve vašem Centru děje? Kdo tě udělal vedoucím? Sri Chinmoy. Kdo udělal vedoucím Sri Chinmoye? Nejvyšší. Přišel jsi do Centra, abys byl loajální, věrný, odevzdaný a oddaný mně, nebo jsi přišel, abys potěšil někoho jeho vlastním způsobem?

Tím, že jsi mi to řekl, ses zachoval naprosto správně. Dokonce i kdyby s tebou ten člověk nepromluvil po celou Věčnost, neztratíš ani špetku své duchovnosti. Ale kdybys mi neřekl to, co jsi mi měl říci, mohl bys ztratit celou svoji duchovnost. Takže se zeptej sám sebe, jestli pro tvůj život není nejdůležitější být loajální svému Mistrovi v každé vteřině. Existuje něco stejně cenného? Ne. Počínal sis správně. Jestli s tebou ten člověk rok nemluvil, nežije ve svém srdci a nežije ve své duši.

Tím, že jsi mi to řekl, jsi dokázal, že ti na tom záleží. Co se stane v rodině, když se u někoho zjistí nádor? Když sestra zjistí, že její bratr má nádor, ihned přiběhne za otcem, aby mohl sehnat doktora. Ale co se stane v duchovním životě? Najednou se objeví strach, strach, strach. Jeden člověk dělá něco špatného a ten druhý to skrývá. Potom se z toho stane beznadějný případ.

Musíš se zeptat sám sebe, jestli tvoje loajalita, věrnost, oddanost a odevzdání mé vůli je pro tebe vrcholně důležitá, nebo jestli je to jediná věc, kterou potřebuješ. Odpověď bude určitě kladná. Na toho člověka, který s tebou rok nemluvil, prostě zapomeň. Čím více, tím lépe! Nebude-li s tebou rok mluvit, nebudeš se muset dívat na jeho chyby nebo špatné chování. Potom bude sám.

From: Sri Chinmoy, Sri Chinmoy odpovídá, část 17 - , (knižně nevydáno), 2015
Sourced from http://cz.srichinmoylibrary.com/sca-17-cs