Sri Chinmoy odpovídá, část 7

Část I

Stalo se už někdy, že duše změní svůj záměr v určité reinkarnaci poté, co se dítě narodí, a proto dítě zemře?

Sri Chinmoy: Ano, stalo se to. A pokud se duše do těla nevrátí za více než jedenáct hodin, obvykle už se nevrátí zpátky.

Pokud duše už vstoupila do těla a rozhodne se odejít, mohla by ji jiná duše nahradit?

Sri Chinmoy: Ne, nestává se to tímto způsobem, kromě nějakých indických mytologických příběhů. Pouze, když duše změní své plány předtím, než vstoupí do těla, může ji jiná duše nahradit

Změnil někdy Mistr pohlaví jednotlivce?

Sri Chinmoy: Při velmi vzácných případech se stalo, že ženské tělo se narodilo s ženskou duší, ale v okultním světě Matky Kálí, řekněme, chce mužské tělo s mužskou duší. V tu chvíli duchovní Mistr musel použít svou nejvyšší, nejrychlejší a nejsilnější okultní sílu. Po více než sedm hodin bojoval a bojoval. Je to velmi obtížné, když už je tvarováno hmotné tělo. Musí zcela změnit srdce a přemístit duši tak, aby jiná duše mohla vstoupit.

Mohl by Mistr úplně přemístit mysl určitého člověka a vložit jinou mysl na její místo, pokud je ta osoba dospělá.

Sri Chinmoy: Předpokládejme, že je vám čtyřicet let a ze zvláštního důvodu Bůh chce, abyste zůstal na zemi dalších padesát let. Možná vaše srdce, vitálno a tělo jsou nesmírně dobré, ale vaše mysl se neodevzdává Boží Vůli. Mohl byste udělat ten nejrychlejší pokrok, ale vaše mysl vám stojí v cestě. V takovém případě, by mohl Bůh požádat duchovního Mistra, aby nahradil vaši mysl novou myslí. Je to provedeno s dobrými záměry a nekonečnou Milostí.

Pokud se to stane, je to jako pokus. Pokud to dobře funguje, je to zázrak. Ale někdy stará mysl nechce odejít, takže se vrací zpátky. Když Mistr vloží novou mysl, je to jako přijít s novým strojem, který má větší schopnosti a možnosti než starý stroj. Očekáváte, že nový stroj bude pracovat dobře, ale někdy to nefunguje.

Ale věci jako přemisťování mysli se dějí velmi, velmi zřídka, protože jdou proti Božskému Účelu. Pokud Bůh musí vložit jinou mysl, potom jde proti jakémukoliv účelu, který měl, když dával původní mysl jednotlivci.

Pokud dvě duše mají spojení, reinkarnují se často společně?

Sri Chinmoy: Ano, rozhodnou se ve světě duší, že přijdou společně, například, jako otec a syn nebo matka a dcera. Není to náhoda, že se velká tenisová hvězda narodí do rodiny jiné velké tenisové hvězdy. Ve světě duší se již rozhodly, že budou hrát tenis, tak jedna přišla jako otec a druhá jako syn.

Když řekneš, že dva lidé jsou duše-dvojčata, znamená to, že byly dvojčata v předešlé inkarnaci?

Sri Chinmoy: Neznamená to, že byly dvojčata. Znamená to, že v předešlé inkarnaci, měli oba podobné sklony a podobné zájmy. Duše dvojčata vidí pravdu z podobné perspektivy.

Co jsou to skupinové duše?

Sri Chinmoy: Některé duše scházejí dolů společně a zatímco jsou na zemi, pohybují se společně. Skupina duší sešla společně dolů se Šrí Rámakrišnou a stali se vzájemně nesmírně blízkými.

Vnějšně mohly cítit nejistotu nebo žárlivost jedna k druhé a mít všechny druhy odlišností, ale v podstatě měli jedna druhou v oblibě.

Někdy, když se chystá narodit velká duše, si je země vědoma této události a existuje zvláštní znamení, jako je hvězda. Chce duše tento druh věcí?

Sri Chinmoy: Duše se nestará o to, jestli je hvězda orientovaná tímto směrem nebo tímto směrem. Když přichází nebo odchází Král, jeho poddaní ho uctívají troubením na trumpetu, ale Král se o to nestará.

Když si duše bere inkarnaci, jsou astrologické síly také vybrány nebo jsou duše více či méně uvízlé v astrologických podmínkách, které náhodně převažují, když sestupuje?

Sri Chinmoy: Duše není „uvízlá“. Duše sestupuje a planety zaznamenávají, co se odehrává. Je to jako, když někdo stojí na rohu ulice a pozoruje vás, zatímco jdete do banky. Na cestě do banky můžete minout tohoto jednotlivce nebo tamtoho jednotlivce a osoba na ulici pozoruje vaše pohyby.

Ale vy se na něj nedíváte nebo mu nevěnujete žádnou pozornost, protože se zaměřujete na svůj cíl.

Když duše sestupuje, jeho cílem je země. Nemůžeme říci, že planety nutí duši sestoupit dolů nebo si vzít určité tělo. Planety s tím nemají nic společného; jenom zaznamenávají, co se odehrává.

To je důvod proč říkám, že lidská astrologie muže být vynulována. Je to jako páska. Něco řeknete na pásku; ale pokud to chcete vymazat, potom můžete přehrát přímo to, co jste řekli, něčím novým.

Když duše sestupuje, nezve lidi, aby ji pozorovali a psali knihu. Podle planet astrologové kreslí schéma a předpovídají, co se stane. Někdy se jejich předpověď vyplní, ale pokud sestoupí Boží Milost, potom vše může být vynulováno.

Takže hvězdy nepracují ve spojení s planetami?

Sri Chinmoy: Duše přicházejí z úrovně nekonečně vyšší než je dosah planet. Není to tak, že by duše měly schůzky s hvězdami a planetami, aby se rozhodly, jak budou pracovat společně. Ne! Předtím, než sestoupí na zem, bude mít duše rozhovor se Supreme, s Nejvyšším, týkající se toho, kolik dosáhne ve své další inkarnaci. Nejvyšší řekne duši, co on očekává, aby udělala v této další inkarnaci. V této chvíli je duše doprovázena buď samotným nejvyšším nebo jeho posly. Duše slibuje, že udělá to a to pro nejvyššího, zatímco bude na zemi a Nejvyšší říká:“ Doufám, že to uděláš. Mám v tebe víru.“ Tak duše udělá slib Nejvyššímu a Naděje Nejvyššího spočívá ve slibu duše.

Když dáš žákovi jméno jeho duše, je to spojeno se slibem, který dala duše Bohu ve světě duší?

Sri Chinmoy: Jméno duše, které dávám je velmi často vnější označení slibu duše. Když vám dám duchovní jméno, které popisuje vaše kvality duše, to jméno vám pomůže zapamatovat si vnitřní kvality, takže se můžete vědomě pokusit manifestovat je. Vnitřně vám vaše duše říká po celou dobu, co máte dělat. Ale pokud jste si také vnějšně vědomi kvalit své duše a pokoušíte se je manifestovat, potom vaše mysl a vaše duše půjdou společně. Poselství přichází z duše a fyzická mysl to dostává a pokouší se naplnit.

Když se duše inkarnuje do nového těla, je stále schopna komunikovat s předešlými členy rodiny?

Sri Chinmoy: Pokud chce duše udržovat spojení se členy rodiny z předešlého života, může. Může nejen udržovat spojení, ale může se v podstatě reinkarnovat do té stejné rodiny. V tu chvíli, nicméně, nemůže mít stejný vztah s ostatními členy rodiny. Předpokládejme, že jste byla něčí dcera v jedné inkarnaci. V budoucích inkarnacích můžete přijít jako matka nebo sestra toho člověka.

Co je důležitější pro duši ve výběru inkarnace: rodina nebo místo?

Sri Chinmoy: Rodina je důležitější než země, ale země hraje také důležitou roli. V mém případě, pro mě bylo jednoduché přijít do Ašrámu Sri Aurobinda, protože jsem se narodil do duchovní rodiny. Potom, když to byl Boží záměr, jsem přišel do Ameriky, mladé země plné života a slibu. Amerika je vynikající místo, ale byla by bývala pro mě chyba, kdybych si vzal inkarnaci v Americe.

Protože jsem se narodil v malé vesnici, kde jsou náboženství a duchovní život praktikovány s nejvyšší upřímností a pokorou, je moje duchovní zázemí velmi pevné. Semínko duše bylo zaseto na pravém místě a potom živeno v ášramu Sri Aurobinda, což bylo také pravé místo. Kdybych se narodil v Americe, možná bych šel jiným směrem, místo abych následoval duchovní život. Takže to pro mě bylo naprosto nezbytné, abych se narodil v Indii v duchovní rodině.

Co určuje skutečnou chvíli, když duše opustí tělo?

Sri Chinmoy: Duše nebo nějaká bytost nebo zástupce Nejvyššího hrají poslední notu písně. Je to stejné, jako když vypnete stroj v továrně. Je spousta pracovníků, kteří vědí, jak vypnout stroj. Stroj pracoval po dlouhou dobu a potom vedoucí řekne: „Nyní někdo z vás vypněte stroj!“ Neukáže na někoho konkrétního, kterému řekne: „Udělej to okamžitě!“ Pouze řekne: „Nyní ho vypněme!“ Někdy uplyne i několik dnů nebo dokonce měsíců, než se toto stane.

V některých případech vedoucí řekne: „Udělejte to hned!“ V tomto případě může smrt přijít neočekávaně. Ale v ostatních případech řekne: „Jeden z vás vypněte stroj života“ Pracovníci si dávají na čas a vedoucí není příliš přísný. Potom, za nějakou dobu jeden nebo dva pracovníci řeknou: „Vedoucí řekl, abychom zastavili stroj. Udělejme to; jinak se zblázní.“ Potom jeden z nich jde a vypne stroj.

Takto je to v případě, když někdo umírá pomalu. Ale co v případě zřícení letadla, nebo když to zahrnuje mnoho lidí?

Sri Chinmoy: Ve světě duší bylo vše předznamenáno, že tito lidé zahynou společně v určitý den a v určitou hodinu. Je to jako hra. Buď si hrajete individuálně, nebo si hrajete kolektivně. Doma si například můžete sami s čímkoliv žonglovat, nebo můžete hrát nějaké jiné hry společně s několika ostatními. Zde je to přesně to stejné. Tyto určité duše nemusí být vůbec jedna s druhou spojeny; jenom mají předurčenu stejnou hodinu smrti. Takže tyto duše se dostanou do letadla společně.

Když je duše narozena v určitém těle, zůstane vždy v tomto těle, dokud nezemře, nebo více pokročilá duše někdy převezme tělo pro určité poslání?

Sri Chinmoy: Obvykle jedna duše stačí, ale každé pravidlo připouští výjimky. Ve velmi vzácných případech — možná jednou z biliónu nebo triliónu — pokud je to Vůle Nejvyššího, může být duše odebrána a jiná může být vložena na její místo. Pokud je to Vůle Nejvyššího, nejen duše, ale také srdce může být změněno; okultisté to mohou udělat. Téměř vždy se srdce pokouší naslouchat duši, ale někdy srdce neuspěje, protože vitálno a mysl na něj vynakládají obrovský tlak. V tu chvíli se srdce stává zmatené a nevidí světlo. Takže, když někdo přijal duchovní život a srdce nedělá dostatečně rychlý pokrok, pokud je to Vůle Nejvyššího, potom Nejvyšší může změnit srdce a vložit jiné. Z různých vnitřních důvodů se toto může provést.

Když srdce neposlouchá duši, nebo když se mysl nebo vitálno nebo tělo vzbouří a neposlouchají duši, potom je cesta duše zpožděna. V tu chvíli duše nemůže běžet nejrychleji nebo projevovat Boží Vůli. Duše, srdce, vitálno, mysl a tělo jsou jako členové rodiny. Pokud máte čtyři děti, někdy vás poslouchají jeden nebo dva a zbytek neposlouchá. Příležitostně, k vaší nesmírné bolesti, se vzbouří děti ve stejnou dobu. V případě hledajícího, nejen mysl, ale také vitálno a tělo se mohou vzbouřit. A dokonce i srdce může být zahaleno v temnotě. Potom to může být velmi těžká situace, neboť všechny vaše děti skutečně zlobí. Ale v téměř všech případech duše jednají jako velmi soucitný rodič. Duše je ochotna čekat a čekat neurčitou dobu v naději, že její děti se jednoho dne stanou dobrými. Bude čekat třicet, čtyřicet, padesát, šedesát, sedmdesát let s nadějí, že tělo, vitálno, mysl a srdce všichni se stanou dobrými členy duchovní rodiny.

Pokud člověk dostane nové srdce, mysl nebo vitálno, uvědomuje si to vědomě?

Sri Chinmoy: Nebude to vědět, že jeho srdce bylo přemístěno, ale bude mít lepší pocity, vyšší cítění. Někdo může mít špatnou mysl po mnoho roků, ale nyní myslí na dobré myšlenky, povzbuzující myšlenky, povznášející myšlenky. Jednotlivec uvidí rozdíl, ale nebude vědět, jak to bylo provedeno. Nebude vědět, zdali to byla Boží Milost nebo Mistrova milost nebo jednala božská síla.

Jednotlivec zná svou vlastní mysl. Jaký druh mysli měl před dvěma lety nebo dvaceti lety. Zná své slabosti. Po léta, řekněme, trpěl nejistotou a žárlivostí. Ale nyní má velmi málo žárlivosti, velmi málo nejistoty. Jak se toto mohlo stát přes noc? Dokonce se proto obzvlášť nemodlil, ale nyní se všechno změnilo!

Určití žáci mají neuvěřitelnou vzájemnou jednotu. Mají jejich duše spojení od narození nebo je to něco, co se rozvinulo?

Sri Chinmoy: V jedné reinkarnaci si nemůžete rozvinout s někým velmi blízké spojení. Blízkost a důvěrnost, kterou mají někteří žáci vzájemně, nebo se svým Mistrem, je ve většině případů díky spojení, které si vytvořili v předešlých inkarnacích. Blízkost s Mistrem může být výsledek několika nebo více blízkých inkarnací, nebo výsledek nejrychlejšího pokroku, který jednotlivec udělal v jedné nebo ve dvou inkarnacích.

Jak pomáháš duši?

Sri Chinmoy: Dávám duši, co potřebuje a co ode mě chce. Někdy za mnou duše přijde pro útěchu, protože tělo, vitálno, mysl a srdce ji neposlouchají. Někdy přijde pro mír, protože v těle, vitálnu a mysli není žádný mír. Každá duše přichází ze svého vlastního důvodu. Je mnoho, mnoho duší, které za mnou přichází od lidí, kteří nejsou mými studenty. Nějakým způsobem si tyto duše vytvořily přístup k mé duši a ve vnitřním světě tyto duše ví, kdo jsem.

Když jsme v noci v dobrém vědomí, můžeme cítit, když přijdeš, abys pomohl našim duším?

Sri Chinmoy: Určitě! Když se probudíte kdykoliv během noci, z jakéhokoliv důvodu, ucítíte něco, když si umyjete své oči, uši a nos a pak budete meditovat na své posteli pět minut. Nemusíte sedět před svým oltářem a nemusíte sedět se zkříženýma nohama; ale musíte sedět řádně — se vzpřímenou páteří.

Potom si představte určitou barvu. Pokud chcete cítit Boží nekonečnou Lásku pro vás, myslete na modrou barvu. Pokud chcete Boží nekonečnou Energii nebo Sílu, potom myslete na zelenou barvu. Pokud chcete Boží Blaženost nebo Štěstí, potom myslete na nachovou barvu. Můžete si představit jakoukoliv barvu, ale modrá je velmi dobrá, protože zastupuje Nekonečnost. Když vzýváte Nekonečnost, pokud se zdá, že vaše nádoba je velmi omezená, pokouší se, aby vzrostla vaše vnímavost tím, že vám dá více nadšení a dychtivosti. V tu chvíli jedná jako matka. Dítě má takovou dychtivost zvednout pět liber, ale má kapacitu zvednout pouze pět liber. Takže Nekonečnost, jako matka, okamžitě dá dítěti sílu, energii, radost a nadšení, tak, že může zvednout deset liber.

Mělo by se výročí odchodu duše z úrovně země oslavovat stejně jako narozeniny?

Sri Chinmoy: Někteří členové rodiny velmi lpí na svých rodičích, dětech, zatímco jiní ne. Stejným způsobem, některé duše po smrti udržují velmi blízké spojení se svými členy rodiny. Přicházejí nejen pozorovat výročí svého odchodu, ale také docela několikrát během roku. Některé duše, ne kvůli lpění, ale z náklonnosti a pravé lásky se pokoušejí inspirovat své drahé, kteří jsou ještě na zemi, aby se stali lepšími lidskými bytostmi. Tyto duše přicházejí, když jejich drazí meditují. Ale znovu, některé duše nepřicházejí vůbec, protože chtějí, aby jejich drazí byli více oddělení. Chtějí, aby jejich drazí mysleli pouze na Nejvyššího, Boha, místo, aby mysleli na své odešlé příbuzné.

Když někdo tady na zemi velmi upřímně vzývá duši odešlého drahého na výročí smrti té osoby, většinou ta duše přijde, pokud není na velmi vysoké úrovni. Vysoce rozvinuté duše někdy nechtějí přijít, protože jsou od nás vzdáleny bezpočet mil. Pro ně je to velmi obtížná cesta kvůli našemu nedostatku čistoty. Běžná lidská bytost je plná tužeb. Nedokážou udržet své vědomí čisté, dokonce i když vzývají své drahé. Spojovací chodba mezi modlitbami příbuzných a soucitem duše je jako sloup světla. Pokud světlo není čisté, potom je velmi obtížné pro vysokou duši cestovat spojovací chodbou. Znovu, některé duše jsou velmi statečné. Jakmile slyší upřímné vzývaní, přijdou, nehledě na to, jak je to pro ně obtížné. Ale pokud se člověk na zemi modlí s čistým zájmem a velmi čistým srdcem, potom je pro ně docela jednoduché přijít.

Obvykle, jednou do roka na výročí smrti, lidé myslí na své drahé a dušeplně se za ně modlí. Pokud se modlí intenzivně, v tu chvíli je pravděpodobné, že také budou mít čistotu. Když se někdo intenzivně soustředí na něco, v tu chvíli se nedívá kolem nebo nedovolí vnějším myšlenkám, aby vstoupili do něčí mysli. Takže intenzita často přináší úplnou čistotu. Abychom mohli vzývat duši ze světa duší, potřebujeme obojí čistotu a intenzitu. S čistotou uděláte jeden krok a s intenzitou uděláte deset kroků.

Ale pokud ti, co jsou na zemi, jsou hledající, nemusí čekat rok předtím, než budou vzývat duše svých drahých. Pokud chtějí cítit přítomnost svých drahých, mohou se pokusit, kdykoliv chtějí. Čekat rok na to, než budete vzývat své drahé nebo myslet na ně, vám neradím. Znovu, musíte vědět, že po několika letech odpočinku, si většina duší bere lidskou inkarnaci. Po deseti nebo dvaceti letech, pokud stále dodržujeme výročí něčí smrti, myslíc, že je ten člověk stále v Nebi, vás tato duše nenavštíví. Nejpravděpodobněji ten člověk již vzal lidské zrození v nějaké jiné rodině. Jednou, když duše znovu vezme lidské tělo a vstoupí do běžného světa, nemůže déle ani s obtížemi cestovat, aby navštívila ty, kteří ji vzývají.

Bere si duše obvykle stejnou mysl, když se reinkarnuje?

Sri Chinmoy: Když se duše vrací do sféry duší, neponese s sebou lidskou část mysli. Nechá mysl na mentální úrovni. Jakékoliv dobré nebo špatné kvality mysl má, zůstanou tam. Pokud duše odpustí mysli a chce si vzít znovu stejnou mysl, může. Jinak, tato mysl bude dána jiné duši. Duše si obvykle nebere stejnou mysl. Ale pokud duše chce stejnou mysl, dostane první přednost.

S jakou pravděpodobností si duše vezme stejnou mysl?

Sri Chinmoy: To se nestává velmi často — dvacet nebo třicet procent. Nemůžeme to zobecňovat, protože je zde bezpočet duší.

Když si jiná duše vezme mysl, nese si mysl karmu z předešlé inkarnace?

Sri Chinmoy: Mysl si uchová podstatu všech špatných kvalit, které měla; toto je její trest nebo karma. Podstata těchto špatných kvalit je jako velmi silná dávka homeopatického léku; má obrovskou sílu. Vezmete si dvě tabletky homeopatického léku a za vteřinu váš vřídek praskne! Nemůžete uvěřit této síle! Stejně tak si mysl s sebou nese plný potenciál špatných kvalit, které ztělesňovala. To je důvod, proč mysl není více rozvinuta nebo více osvícená. Také je to důvod, proč mysl není najednou osvícená, když jde do světa mysli. Když jste vydělali pouze jeden dolar, nemůžete najednou očekávat, že dostanete tisíc dolarů.

Takže mysl většinu času trpí. Pouze pokud člověk zemřel náhodnou smrtí — například náhlou automobilovou nehodou, — nebude mysl potrestána. Znovu, pokud člověk žije dlouhou dobu, je pro mysl možné vynulovat svou karmu. Řekněme, že někdo měl mnoho špatných myšlenek nebo byl velmi krutý k ostatním po deset nebo dvacet let. Pokud se tento člověk začne modlit a meditovat a pokoušet se vést dobrý život po dalších dvacet let, potom, zatímco je na zemi může očistit nebo osvítit nebo vynulovat své špatné kvality mysli. Naneštěstí, u mnoha lidí se to děje opačně. Když jsou mladí, mají čistou mysl, širokou mysl, soucitnou mysl; potom postupně, postupně rozvíjejí chamtivou a ničivou mysl. Takže všechny jejich dobré kvality mysli jsou vynulovány.

Cožpak není vitálno stejně tak ničivé jako mysl?

Sri Chinmoy: Vitálno je ničivé; to je pravda. Ale vitálno pravděpodobněji více než mysl naslouchá srdci. V mnoha případech se vitálno může dotknout srdce nebo se srdce může dotknout vitálna. V některých lidech je vitálno velmi silné; jsou velmi neklidní a ničiví. Ale když se srdce dotkne vitálna a vitálno vidí radost a lásku srdce, v tu chvíli se vitálno odevzdává. Ale pro srdce je velmi obtížné dotknout se intelektuální mysli nebo komplikované mysli.

To je důvod proč Mistři shledávají velmi obtížným jednat s duševními lidmi; ti jsou nejhorší. Mysl duševního člověka začne okamžitě soudit Mistra; chce prozkoumat jeho moudrost místo, aby se s ní stal jedním. Jakmile beznadějný žák třetí třídy začne soudit a kritizovat profesora, žák je ztracený. Když žák, který je horší než nejhorší, cítí, že profesor nic neví, potom se žák nebude nikdy schopen od profesora něco naučit. Znovu, když chce být mysl osvícena, je to velké dosažení; ale většinu času je velmi obtížné jednat s myslí.

Jak se může mysl rozvíjet?

Sri Chinmoy: Mysl musí cítit, že srdce a duše jsou nadřazené. Pokud se mysl stane pokornou nebo skromnou a cítí, že něco jiného je nadřazené, potom pokora a čistota umožní mysli udělat pokrok a nabídnout zájem, soucit, a pocit jednoty.

Z které části bytosti dostává většina lidí svůj pocit ztotožnění?

Sri Chinmoy: Ve většině případů je to mysl — obzvláště, pokud někdo mentálně převažuje. Stejně tak, dokonce i když mysl není řádně rozvinutá, je to obvykle mysl.

Když opustíme tělo, je zde pocit návaznosti?

Sri Chinmoy: Ano, ale je to návaznost duše. Je to všechno zkušenost duše, která je tím božským v nás. Duše je stoprocentně božská, zatímco srdce, mysl a vitálno nejsou plně božské. V každé inkarnaci se duše pokouší osvítit srdce, mysl a vitálno. Duše přijala výzvu, aby zdokonalila všechny členy rodiny. Někdy je to bolestivé: duše žebrá po mysli, aby byla více božská, ale mysl neposlouchá.

Proč lidé, kteří mají propojené duše, vypadají podobně?

Sri Chinmoy: Pokud se lidé skutečně mají vzájemně v oblibě, pokoušejí se napodobovat nebo imitovat něčí dobré kvality, tak, aby mohli být váženější. Pokud se opravdu vzájemně mají v oblibě, každý si myslí, že ten druhý je super — vynikající. Tak žena řekne: „Ona je tak krásná. Protože jsem její kamarádka, ať jsem tak krásná jako ona.“ Muž řekne: „On je tak dobrý bojovník; on je takový velký zpěvák. Ať se pokusím být jako on.“ Mají takové cítění jeden pro druhého, že chtějí být stejní. Cítí svou jednotu a chtějí být nerozdělitelní. Takže, když máte o někoho skutečný zájem a máte obrovskou lásku pro toho člověka, potom dokonce i na fyzické úrovni se můžete podobat jeden druhému. Mnohokrát, mnohokrát můžete vidět spojení duší v tváři. Znovu, v mnoha případech zde není vůbec fyzická podoba. Dvě duše můžou mít velmi silné spojení duší, ale vypadají zcela odlišně.

Proč je duše zasažena vnějšími okolnostmi?

Sri Chinmoy: Duše není zasažena. Když se dotknete inkoustu, cítíte, že vaše ruka je zasažena. Ale pokud jste moudří, abyste si ruku umyli, inkoust zmizí a vaše ruka se stane čistou. Potom, pokud se už nedotknete inkoustu, vaše ruka zůstane čistá. Ruka tak září. Všechny nebožské věci, které děláte, jsou jako ten inkoust. Pokud duše chce smýt všechny nebožské skutky fyzického, vitálna a mysli, potom to může snadno udělat. Duše má vnitřní moudrost, vnitřní světlo. Takže, právě tak jako můžete smýt inkoust z rukou, každou chvíli duše může získat své vlastní osvícení.

Část II

SCA 272-278. Následující otázky byly položeny 21. března 1996

Když soud vydá verdikt, hraje zde roli karma, pokud je shledán vinným někdo, kdo je možná nevinný, nebo naopak?

Sri Chinmoy: Pokud zde nehraje roli podvod, pokud chyba byla provedena nezáměrně a oni byli zcela přesvědčeni, že jejich způsob projednávání případu je dokonalý, potom Nejvyšší může odpustit těmto lidem kvůli jejich nevinnosti. Znovu, On jim také může dát druh trestu.

Pokud jste nejvyšší činitel v jednání s někým a uděláte chybu, protože si nejste vědomi práva — potom je to velmi vážná záležitost — obzvlášť pokud je někdo oběšen nebo je vydán jiný vážný trest. Pokud je někdo soudce, musí důkladně znát svou práci. Pokud je to záležitost jednoho nebo dvou měsíců chybného uvěznění, v tu chvíli Nejvyšší může tomu člověku odpustit a vynulovat zákon karmy. Ale pokud nevinný člověk dostane velmi krutý trest, naprostá nevědomost člověka sedícího u soudu, ho nezachrání. Předpokládá se, že člověk, který je soudcem, ví více o případu a má dostatek moudrosti, aby se jím řádně zabýval. Nebude omluven jen proto, že je nevědomý; měl by mít více moudrosti a kapacity.

Nikdy jsem nemeditoval vědomě na svou duši; pouze medituji na Nejvyššího. Je to chyba?

Sri Chinmoy: Není na tom nic špatného, když se soustředíte na Nejvyššího! Možná je Nejvyšší o trošku výše než vaše duše.

Kolik lidí denně dokonce jen pomyslí na svou duši, natož cítit její existenci, což je nekonečně obtížnější? Mnoho lidí vstoupí do chrámu nebo do kostela, ale kolik jich věnuje pozornost oltáři?

Někteří tam přicházejí pracovat a jiní se můžou všude v chrámu pohybovat, ale kolik z nich se dokonce jen podívá na oltář? Tělo je náš chrám a uvnitř těla je duše, oltář. Ale my nevěnujeme pozornost duši. Většina žáků, nemluvě o jiných lidských bytostech, si nejsou vědomi svých duší nebo vědomě nemyslí na své duše dokonce ani jednu vteřinu denně. Avšak duše je naše nejcennější vnitřní bohatství; je to nejcennější vnitřní bohatství našeho těla, vitálna, mysli a srdce.

Většinu času jednáme jako vrány. Když jí vrána jídlo, drží své oči zavřené. Cítí, že pokud nemůže vidět ostatní, potom ani ostatní nemůžou vidět ji. Lidské bytosti jednají stejným způsobem. Protože je naše třetí oko zavřené a my nevidíme naši duši, myslíme si, že se na nás nikdo nedívá. Ale někdo se na nás dívá se svýma očima široce otevřenýma, a to je naše duše. Duše tvrdě nespí. Duše nás pozoruje každou chvíli. Pokud máme trochu víry v existenci duše, můžeme říci, že nás duše tajně pozoruje; pozoruje nás otevřeně, pouze my to nevidíme.

Protože necítíme, že je někdo uvnitř nás, kdo nás pozoruje, necháme naši mysl nebo neklidné vitálno ovládat nás. Necháme naše fyzické vědomí navádět nás, abychom jsme dělali různé druhy nebožských věcí a cítíme, že pouze naše mysl nebo vitálno jsou si vědomi našeho chování. Ale nehledě na to, co chtějí dělat naše tělo, vitálno, mysl a srdce v a skrze nás, pokud cítíme, že je zde třetí část — nekonečně vyšší a lepší — kdo nás pozoruje, potom se budeme nuceni chovat dobře. V běžném lidském životě, pokud dítě ví, že ho otec pozoruje, zdráhá se udělat něco špatně. Když to udělá, otec ho může potrestat. Ale pokud si dítě myslí, že je otec v kanceláři nebo mimo město, potom dítě udělá, cokoliv chce.

Stejně tak je pro někoho možné aby cítil, že i když se tajně chová špatně, že ho duše nepozoruje. Klame pouze sám sebe. Duše ho pozoruje v každou chvíli, ale nebude jednat okamžitě; čeká na pravou chvíli, aby ho osvítila nebo potrestala. Opět platí, že trest samotný je osvícením.

Takže, pokud věříme v existenci duše, potom jsme nuceni brát svůj vnější život vážněji, neboť víme, že nemáme povolení dělat určité věci. A pokud nevěříme v duši, pokud necítíme nezbytnost těšit svou duši, potom pro nás není vůbec žádný duchovní život.

Toto tělo odejde, toto vitálno odejde, tato mysl odejde; všechno nás opustí kromě duše. Duše přijala tělo, aby ho přeměnila a projevila božské světlo. Potom, po čtyřiceti, padesáti, šedesáti, sedmdesáti, osmdesáti letech se duše vrátí do své sféry. Pokud tělo, vitálno a mysl dělaly dobré věci, potom si duše vezme jádro jejich dosažení. Ale jestli neudělali nic dobrého, potom si duše nevezme nic z těla, vitálna nebo mysli. Srdce obvykle udělá několik dobrých věcí, takže ze srdce si duše může něco odnést. Potom, za nějaký čas, duše přijme nové tělo, vitálno, mysl a srdce.

Když můj první manžel zemřel, cítila jsem, že do mě vstoupila jeho duše.

Sri Chinmoy: Duše nemůže žít uvnitř někoho jiného, ale někdy může nechat některé dobré kvality u někoho jiného. Duše je jako nejvoňavější květina. Když květina odkvete, vůně po nějakou dobu zůstane. Když váš manžel zemřel, v tu chvíli mohl zanechat některé božské kvality své duše.

Ve vašem případě, co jste cítila, nebyla duše vašeho manžela, ale dobré kvality duše, můžete říci, vzpomínky duše. Mnoho, mnoho kladných zážitků se stalo mezi vámi a vašim manželem a některé nejkrásnější vzpomínky z těchto příhod zůstaly uvnitř vás. Ale duše samotná nemůže zůstat po smrti uvnitř jiné lidské bytosti; musí jít zpátky do světa duší.

Když zemřel, cítila jsem, že jsem napůl mrtvá.

Sri Chinmoy: Pokud si jsou manžel a manželka vzájemně velmi blízcí, když jeden z nich zemře, zbývající je velmi těžce zasažen. Pokud si nejsou blízcí, potom se nic neděje. V Indii ženy velmi často nežijí déle než šest měsíců nebo tři roky poté, co jejich manžel zemře, protože se cítí zcela mrtvé. To se také stává s manželi, když zemřou manželky. Ale znovu, existují výjimky. Když ale jdete do indické vesnice, uvidíte mnoho, mnoho případů jako je tento. Ti, kteří zůstanou na zemi, se modlí k Bohu, aby je vzal ke svým nejdražším, kdekoliv se jejich nejdražší mohou nacházet. Nechtějí zůstat na zemi, protože je už více nic netěší. Mohou mít děti a jiné příbuzné, ale oni milují své odešlé manžele nebo manželky do takové míry, že nechtějí zůstat.

Jak vlastně poznáme, že se blížíme k realizaci?

Sri Chinmoy: Čím více jsme schopni zbavit se špatných sil z našeho systému, tím blíže přicházíme k našemu cíli. Pokud dnes máme méně nečistoty v naší mysli, než jsme měli včera, potom se přibližujeme realizaci. Pokud máme více upřímnosti v našem duchovním životě, pokud se naše nižší vitální problémy zmenšily, pokud máme míň pochybností, než jsme měli před dvěma týdny, potom se přibližujeme realizaci. Naše mysl nám může říkat jaké záporné, neaspirující síly podporujeme po mnoho let. Pokud vidíme, že se tyto špatné kvality zmenšují, znamená to, že božské aspirující síly nás vroucně objímají a vedou nás ke světlu. Pokud vidíme, že máme ve svém životě mnohem více dobrých kvalit, než špatných kvalit, potom se blížíme k cíli. Ale pokud vidíme, že špatné kvality zcela převažují, potom vůbec nekonáme dobře.

Celý problém v našem životě leží v naší poslušnosti. Nechceme dělat obtížné věci; chceme dělat pouze věci, které jsou snadné. Víme, co je správné, ale chceme následovat snadnější cestu. Američani nemají rádi příkazy, ale my si neuvědomujeme, že každou chvíli někoho nebo něco posloucháme. Většinu času posloucháme naši hloupou mysl nebo vitálno. Neděláme to nevědomě. Víme, co děláme; a děláme to záměrně.

Duchovní Mistři, kteří realizovali Nejvyšší, pokud chtějí, mohou přikazovat své vlastní mysli. Ale u běžných lidských bytostí je to obvykle mysl, která jim říká, co mají dělat. A pokud to tak dělají, přináší to do jejich života obavy a úzkosti. Nejprve, když se odevzdáme těmto špatným silám, dají nám nějaké cukroví. Jíme tyto cukrovinky a cítíme falešné uspokojení. Ale nakonec pochopíme, že tyto cukrovinky nám nedají skutečné uspokojení, takže vyzveme špatné síly. Pokud jsme duchovně rozvinutí, okamžitě tyto síly vyzveme a nakonec je porazíme. Potom získáme skutečné uspokojení.

Má Nejvyšší stejnou kapacitu nekonečné Spravedlnosti, jako má nekonečného Soucitu?

Sri Chinmoy: Můžeme mluvit o nekonečném Soucitu Nejvyššího, ale nemůžeme mluvit o Jeho nekonečné Spravedlnosti, protože ta v podstatě neexistuje. On má kapacitu nekonečné Spravedlnosti, ale nepoužívá ji. Pokud jsme upřímní, potom uvidíme, jak mnoho špatných, nebožských věcí děláme ve svém životě. Pokud by nás Bůh chtěl oprávněně potrestat, potom bychom byli ztraceni. Stejně tak můžeme říci, že nedostaneme řádnou odměnu nebo uspokojení, které si zasloužíme za dobré věci, které děláme. Když si ale spočítáme, kolik dobrých věcí děláme vědomě a kolik špatných věcí děláme vědomě, říkám vám, naše dobré skutky budou nevýznamné ve srovnání s našimi špatnými skutky!

Dokonce na vnější úrovni, ve srovnání počtu zločinů, které byly spáchány, kolik lidí je ve skutečnosti chyceno? Zločiny se dějí všude, ale kolik lidí je potrestáno? A potom je zde záležitost vnitřního zločinu. Je to vnitřní zločin pokusit se někoho zničit nebo použít špatnou vůli, abychom někomu zabránili v tom, aby šel ve svém životě vpřed. Je to vnitřní zločin někoho nenávidět, protože on nebo ona jsou krásnější, než jsme my. Je to vnitřní zločin na někoho nadávat, protože na toho člověka žárlíme. Kdo dostává za tyto zločiny trest? Pokud by Bůh používal Svou nekonečnou Spravedlnost způsobem, jakým používá Svůj nekonečný Soucit, potom bychom tady nebyli. Každou vteřinu by Bůh stál před námi s železným prutem! Kdybychom udělali něco špatného, potom bychom skončili.

Bůh má nekonečný Soucit, ale uvnitř Jeho Soucitu je také Moudrost. Nemůžeme oddělovat Boží Moudrost od Jeho Soucitu. Můžeme říci, že Boží Soucit není nic jiného než hloupost, ale to není pravda. Bůh používá Svůj Soucit, protože cítí, že tento lék pracuje lépe než cokoliv jiného. Ale může přijít čas, kdy uvidí, že je ho lék Soucit neúčinkuje. Potom ho vymění za jiný lék: za svůj lék Spravedlnost. Ale tento zvláštní lék použije jen při výjimečných příležitostech, když Jeho Soucit zcela neúčinkuje.

Den za dnem pokračujeme v dělání špatných věcí a myslíme si, že Bůh si toho není vědom. Je si toho vědom; ale neudeřila pro Něj hodina, aby použil Svou neoblomnou Sílu-Vůle nebo Světlo-Spravedlnosti. On stále používá Výšku-Soucitu pro mne, pro tebe, pro každého. Když je to ale zcela nevyhnutelné, musí použít Světlo-Spravedlnosti. V tu chvíli nás ve skutečnosti netrestá; pokouší se nás pouze zbavit sil, které nás napadly. Naše duše jednají stejným způsobem. Po roky a roky nás pozorují, jak děláme špatné věci. Jednoho dne nás potrestají; pouze ta hodina ještě nepřišla. Takže Spravedlnost Nejvyššího přijde ve správnou hodinu. Ale proč bychom Ho měli nutit použít Jeho Spravedlnost? Pokud víme, že má nekonečný Soucit, ceňme si Jeho Soucitu. Těšme Ho Jeho vlastním Způsobem a spojme naši vůli s Jeho Vůlí.

Zmenšuje se časem pro člověka Boží Soucit?

Sri Chinmoy: Nejvyšší není jako slunce! Vědci říkají, že za několik let nebo Bůh ví za kolik let, slunce vyhasne a nebude zde žádné teplo a světlo; říkají, že ztrácí svou sílu. Lidská bytost může skákat vysoko, když je mladá, ale ztrácí svou kapacitu, když stárne. Člověk má mnoho vlnitých vlasů, když je mladý, ale později v životě zplešatí. Ale Nejvyšší takový není!

Podle indické tradice, pokud máte široké čelo, je to nadějné znamení. Jednoho dne jsem skočil do dálky a můj přítel mi řekl: „Ó, ty se staneš velkým! Ty máš tak široké čelo.“ Tak jsem šel a řekl jsem to své sestře Ahaně: „Stanu se velkým.“ Řekla: „Ano, ano počkej dalších deset let a uvidíš, co to znamená. Za deset let ztratíš všechny své vlasy!“ Svým milujícím způsobem na mě vylila takovou studenou vodu.

Pokud mám dolar a dám vám ho, potom nemám nic. To je to, co se děje na vnější úrovni. Ale Boží Kapacita je odlišná; je to jako moudrost. Pokud někomu dáte moudrost, neztratíte ji. Naopak získáte více. Když učitel učí žáky, neztrácí svou kapacitu; pouze ji zvětšuje a zvětšuje. Podobně, Kapacita Nejvyššího se vůbec nezmenšuje. Každou vteřinu Nejvyšší zvětšuje Svou Kapacitu, ať je to Soucit nebo Odpuštění nebo cokoliv jiného. Vždy se zvětšuje, zvětšuje, ale neuvědomujeme si to.

Zatímco meditujeme, pokud se můžeme ponořit hluboko dovnitř na několik vteřin, můžeme vstoupit do Univerzálního Vědomí a stát se vesmírem. Pokud se ve dvou nebo ve třech vteřinách můžeme stát rozlehlejšími než nejrozlehlejšími, myslíte si, že Nejvyšší Samotný, který je Pánem Vesmíru, se také nemůže rozpínat? Pokud se mohu stát dobrým tím, že dělám správnou věc, pokud můžu zvětšit svou vnitřní lásku, vnitřní světlo a jiné kvality, potom není pro Nejvyššího také možné překonat Sám Sebe? Nekonečnost není pouhé slovo ze slovníku. Nekonečnost je veškeré sebe-rozpětí. V případě Nejvyššího, každá vteřina je Sebe-rozpětí, Sebe-odhalení a Sebe-projevení.

Část III

Zdá se jako by dnes člověk věci pouze vysvětloval. Kdy se toto zastaví?1

Sri Chinmoy: Vysvětlení je potřeba, protože používáme mysl místo srdce. Mysl získává uspokojení, když je něco vysvětleno, ale proč potřebujeme tento druh uspokojení? Když piju mléko, nepotřebuji specialistu na mléko, aby mi řekl, že to chutná dobře a dává mi sílu. Když držím květinu a oceňuji její krásu, nestarám se o to, abych znal vědecké vysvětlení, proč je květina krásná a voňavá. Můžu být plně spokojen jen tím, že se těším z krásy a vůně květiny.

Obzvlášť v duchovním životě, vysvětlování jsou jen mrháním drahocenného času. Člověk, který chce něco vysvětlovat je blázen a člověk, který chce mít něco vysvětleno je rovněž blázen. Duchovní život začíná s vírou a víra nepotřebuje jakýkoliv druh vnějšího důkazu nebo ospravedlnění. Pokaždé, když se pokoušíme vysvětlit nebo mít něco vysvětleno, jen sytíme uvažující mysl. Ale Bůh nepracuje s uvažující myslí.

Je to jako dribling ve fotbale. Řekněme, že dribluji po celou dobu levou nohou, takže si brankář myslí, že použiji levou nohu k tomu, abych se pokusil dát gól. Ale já pouze předstírám, že použiji levici; ve skutečnosti skóruji pravicí. Brankář se celou dobu připravuje na kop z levé nohy, a já potom skóruji pravicí. Podobně, pokud naše očekávající mysl následuje míč, nikdy nebudeme připraveni na to, co se děje.

Bůh si s námi hraje přesně stejným způsobem. Když se pokoušíme použít naši mysl, budeme ztraceni, protože Bůh není spoután myslí. Není spoután jakýmkoliv způsobem, a chce, abychom také byli jako on. Když dítě běží, získává radost běháním kousek na tuto stranu a kousek na tuto stranu, cik-cak způsobem, a Bůh není nic jiného, než Věčné Dítě.


  1. SCA 279-282. Následující dvě otázky byly položeny v Myanmar v lednu 1995

Jak se dostaneme za mysl?

Sri Chinmoy: Mysl je džungle; srdce je zahrada. Stravme co nejvíce času, jak je to jen možné, uvnitř naší zahrady srdce a staňme se jedním s její krásou a vůní. Později, když si rozvineme kapacitu, můžeme se pokusit vyčistit džungli a nahradit ji krásnými rostlinami z našeho srdce.

Jak můžeme zakusit sladkost a čistotu Matky Přírody, když žijeme v místě jako je New York?

Sri Chinmoy: Je pravda, že aspirující Matka Příroda nám duchovně pomáhá. Ale když se ponoříme hluboko dovnitř, vidíme, že skutečná aspirace přichází z vyššího a hlubšího zdroje. Lidé, kteří žijí na krásném místě jako je Woodstock, neaspirují více než lidé, kteří žijí v New York City. Matka Příroda je připravena a dychtivá pomáhat, ale kde je vnímavost?

Mnoho lidí chodí do kostela, ale jejich mysl a srdce jsou někde jinde. Můžete za mnou přijít meditovat, ale vaše mysl může myslet na tohoto člověka nebo tamtoho člověka. Chrám je připraven, ale hledající ne. Řekněme, že Matka Příroda je chrám. Jdete do chrámu realizovat Boha nebo pozorovat, kdo jiný tam chodí? Pokud tam chodí váš nepřítel, můžete říci: „Nepotřebuji tento chrám.“ Znovu, když tam chodí váš přítel, můžete říci: „Nyní budu hovořit se svým přítelem.“ Tak kde je vaše modlitba a meditace? Lidé žijí v místě přirozené krásy častěji z mentálního potěšení než ze skutečného psychického nutkání. Je pravda, že nám Matka Příroda může duchovně pomoci. Když ale jdeme do Matky Přírody, zvyšuje se naše aspirace nebo ztrácíme tím, že děláme něco jiného?

Proč lidstvo znečišťuje a ničí Matku Přírodu?

Sri Chinmoy: Matka Příroda je znečišťována a ničena neaspirujícími skutečnostmi života. Je to velmi smutné. Matka Příroda se stává tak bezmocnou a lidé, kteří se pokoušejí uchovat Matku Přírodu, žádným způsobem nepomáhají. Pouze mluví, mluví, mluví! Vlády také jenom mluví. Vystupují a říkají: „Ano, chceme uchovat stromy a pole,“ ale jejich činnost produkuje opačný účinek.

Protože my lidské bytosti vidíme nepřátele kolem nás, protože se bojíme, že nás někdo napadne, používáme všechny peníze a energii, abychom se posílili. Abychom se dostatečně posílili, zdoláváme naše nepřátele, sekáme Matku Přírodu na kousky a vybíráme její zdroje. Dáváme důležitost pouze vědeckým a chemickým postupům, které nedovolují Matce Přírodě zůstat krásnou a silnou. Chemické postupy a pokrok Matky Přírody nemůžou jít společně. Pokud je na zemi strach, Matka Příroda nebude nikdy schopná naplnit svou Božskost. Pouze, když již nebudeme dál vidět druhé jako nepřátele, potom budeme schopni uchovat Matku Přírodu nedotčenou.

Část IV

SCA 283-284. Následující otázky byly položeny paní Hanne Strongovou, manželkou Maurice Stronga, generálního sekretáře Shromáždění Životního prostředí a Rozvoje Organizace Spojených národů

Paní Strongová: Úpadek země je právě teď tak pokročilý, že velcí mystici, šamani a duchovní lidé říkají, že jsme již protnuli čáru, kde není návratu, co se týče oceánů, půdy a lesů. Jaký je váš názor?

Sri Chinmoy: Když začneme dělat správnou věc, vždy můžeme začít znovu dělat pokrok. Z kapky můžeme získat oceán. Řekněme, že kvůli naší hlouposti ničíme oceán; přetváříme ho do několika kapek. Ale, když začneme dělat správnou věc, potom nakonec kapky vrostou znovu do oceánu. Někdy se stává, že v zahradě nejsou žádné rostliny. Když tam ale začne nanejvýš šikovný zahradník znovu pracovat, najednou se stane zahradou s nejkrásnějšími rostlinami, květinami, stromy a ovocem.

Paní Strongová: Ale když je půda mrtvá, je mrtvá. Zmizely-li lesy, zmizely. Zmizel-li ozón, zmizel.

Sri Chinmoy: Nesmíme podceňovat sílu duchovnosti. Modlitba a meditace znamenají nový život. Když se modlíme a meditujeme, každou vteřinu přinášíme do našeho života božské vědomí, které neustále roste. Říkáte, že Matka Příroda je ničena. Ale Matka Příroda není nic jiného než Bůh stvoření. Takže se modlíme k Bohu Stvořiteli, aby zachránil Boha stvoření. Ten, který stvořil jednou, může znovu vytvořit nové stvoření silou našich modliteb a meditací.

Ve filmu „Apollo 13“ se lidé věnovali všem těm strojům a odchodu od přírody. Je to pro lidi dobré věnovat se tak strojům? Je pro lidi dobré létat do vesmíru a dělat věci, které jsou nepřirozené? Je to pro ně užitečné?

Sri Chinmoy: V tomto druhu činnosti jdeme dál, dále, nejdále od přírody. Pravda, Bůh je všude; Je obojí Stvořitel a stvoření. Boha také můžeme nalézt uvnitř vědy, protože věda samotná je Boží stvoření. Ale druh spojení, který máme s Bohem skrz vědu, není velmi přímý.

S objevováním vesmíru se pokoušíme dělat něco jako s ohňostrojem. Okouzlí nás, ale nepozvedne naše vědomí; nemá sílu podporovat. V „Apollu 13“ vidíme lidi, jak kráčejí po měsíci. Bavíme se tím, ale je to většinou vitálno, které dostává potěšení. Duše se tím nebaví. Dokonce ani srdce tím nedostává radost, protože srdce chce slyšet melodii, kterou udržuje země v souladu s Nebem a soulad zde není.

Věda je jako kráva přivázaná ke kůlu. Krávě je dána omezená svoboda, ale uvnitř této omezené oblasti, kráva zničí všechno. Když vidí kyblík, potom nakopne ten kyblík. Tím, že nakopne kyblík několik metrů, kráva získává radost. Ale tento druh radosti je veškerým zničením. Naštěstí kráva má omezení. Nemůže jít za délku provazu. Podobně, nehledě na to, kolik století nebo tisíciletí mine, kapacita vědy bude omezená. Věda dělá pokrok a rozvíjí se; zázraky se tvoří každou chvílí. Zmáčknete tlačítko a někde spadne atomová bomba. Ale cokoliv, co není tvořivé, nebude schopno sjednotit utrpení Matky-Země s úsměvem Otce-Nebe.

Vědci mohou sestoupit na měsíc a vidět několik kamenů, ale nezískají vědomí měsíce. Jen modlením a meditací můžete získat vědomí měsíce nebo komunikovat s duší měsíce. Vědci nezohledňují měsíc jako posvátné místo, naplněné aspirací. Ne, vidí ho jako neobdělávanou zemi na své pokusy. Potom, když tam naleznou něco pěkného, jen to popadnou a rozbíjí na kousky svými vědeckými nástroji. Ale tyto vědecké nástroje nikdy neodhalí duši nebo Božskost uvnitř měsíce. Nikdy, nikdy! Takže věda nikdy neobjeví skutečnou Božskost uvnitř měsíce; jen hledající toto objeví.

Část V

SCA 285-295. Následující otázky byly položeny na Maui 25-26 ledna 1995

Je duchovní život snazší nebo méně přísný dnes, než byl v dávných časech?

Sri Chinmoy: V dávných časech duchovní Mistři testovali a zkoušeli své žáky různými krutými způsoby. Matsyendranath, například, požadoval po Gorakšanathovi, aby si vytáhl oko a on okamžitě poslechl. To je důvod, proč se Gorakšanath stal tím, čím se stal a měl takovou velkou okultní sílu. V těch dnech jen být žákem Mistra, žák musel projít takovým utrpením! Způsob zasvěcení byl tak obtížný. Když zasvěcuji žáka, pouze nabízím světlo žákově duši a potom je na vitálnu a mysli, aby přijaly světlo z duše. Stejně tak, pokud se ten člověk rozhodne nestát se mým žákem, ale chce-li jít někam jinam pro jiné požehnání, nevadí! Jsme všichni jedna rodina.

Dnes je všechno levné — tak levné jako voda. Znovu, voda je život. Pokud nemáme vodu, zemřeme. Ale ve vztahu k přísnosti, není srovnání mezi duchovním životem před dvěma sty nebo čtyřmi sty lety a duchovností dvacátého století! Mnoha, mnoha způsoby jsme učinili duchovní život jednodušší a snazší. Nemůžeme říci, že realizace Boha se stala jako instantní káva; to se nikdy neodvážíme říci. Ale učinili jsme ji velmi, velmi snadnou. Kvůli druhům světových problémů, utrpení, nedokonalostí a slabostí nalezených ve dvacátém století, Bůh používá Svůj aspekt Soucitu nekonečně více než aspekt Své Spravedlnosti.

Duchovně, postupuje svět dopředu nebo zpátky?

Sri Chinmoy: Před dvaceti lety svět nebyl připraven na některé věci, ale nyní na ně svět připraven je. Podívejte se, jakým způsobem věda vylepšila za posledních padesát let vnější zařízení! Ten stejný pokrok proběhl v duchovním světě. Před sto nebo dvěma sty lety bylo tak obtížné pro duchovní hledající získat zážitky, které lidé dostáváte. Za doby védských zřeců získat druh zážitků trval lidem roky — zkušenosti, o které se pokoušeli a pro které plakali a ronili hořké slzy — lidé ve dvacátém století získávají snad za několik dnů nebo měsíců. V minulosti trvalo tak dlouho udělat malý pokrok nebo získat kapku míru. Ale nyní, jak napsal Sri Aurobindo, přicházejí duchovní postavy, které jsou nekonečně silnější než védští věštci. Takže svět dělá pokrok, dělá pokrok. Poté znovu, někteří Mistři minulosti jako Krišna a jiní nejen dosáhli Nejvyššího, ale stali se Nejvyšším.

Všeobecně, hledající současných dnů mají mnoho příležitostí, které hledající minulosti neměli. Nyní, když chcete získat inspiraci modlením se nebo meditací se stovkami lidí, nasednete do svého auta a pojedete do kostela. Kde mohli ve dnech védských zřeců nalézt tisíce meditujících a modlících se lidí, tak, jak je nalézáme na našich mírových koncertech? Pokud mnoho lidí aspiruje společně nanejvýš upřímně, je zde často více intenzity, než když to dělá člověk sám. V přetahované vůči nevědomosti, pokud je na jedné straně deset nebo dvanáct lidí, bude tam více síly. Někteří z hledajících mohou být slabí, ale dokonce i jejich malá síla vám pomáhá mít lepší meditaci. Znovu, když je někdo slabý a vy marníte svůj čas tím, že na něj nebo na ni myslíte negativním způsobem, když přijde váš čas, abyste pevně zatáhli a použili všechnu svou sílu, nemůžete.

Takže dnes jsou tu výhody i nevýhody; ale celkově je to mnohem snazší dnes než v minulosti. Znovu, hledající minulosti měli více intenzity a více aspirace. Dnes existuje více rozptýlení; máme báječné přátele jako televizi a jiné věci! Nyní máme více vnějšího vybavení, ale to nenabízí žádný duchovní přínos.

Co tím myslíš, když mluvíš o naší nejvyšší meditaci?

Sri Chinmoy: Každý má svůj vlastní standard. Moje nejvyšší meditace nemusí být tak vysoká jako nejvyšší někoho jiného. Podle svého vlastního standardu můžu mít dnes svou nejvyšší meditaci; poté snad zítra moje meditace nebude tak vysoká a pozítří může být moje meditace nižší než nejnižší. Když máme naši vlastní nejvyšší meditaci, je to proto, že tento den naše láska pro Nejvyššího, naše oddanost Nejvyššímu a naše odevzdání Nejvyššímu jsou nanejvýš znatelné. Nebo můžete říci, že Bůh na nás tento den nepodmíněně sype Svůj Soucit, a proto máme takovou lásku, oddanost a odevzdání. Nebo snad Bůh chce udělat něco prostřednictvím nás v tento den, a nalézá nás připravené přijmout Jeho Soucit.

Když nás vnější svět pokouší nebo nás láká, musíme si pamatovat tyto nejšťastnější okamžiky. Je to kvůli věcem, které si vybíráme ve svém životě — naší lásce, oddanosti a odevzdání se Boží Vůli — že dostáváme nejvyšší požehnání. Takže, pokud si můžeme pamatovat toto požehnání, když nás napadají neaspirující síly nebo dovolujeme sami sobě být jimi napadeni, potom budeme inspirováni odolat těmto nepřátelským silám.

Můžeme ztratit naši realizaci Boha, když se ji snažíme odhalit nebo manifestovat?

Sri Chinmoy: První přichází realizace Boha. Uvnitř vaší zahrady srdce vidíte nanejvýš krásnou květinu — květinu realizace Boha — a vy se stáváte tou květinou. Potom ji vynesete ze středu své bytosti a odhalíte ji světu, ne abyste se předváděli, ale abyste nabídli krásu a vůni vaší květiny srdce ostatním.

Někteří lidé, po realizaci, nechtějí odhalit Boží Světlo, protože je to tak obtížné. Říkají: „Komu na tom záleží, jestli ostatní věří, že uvnitř mého srdce je nanejvýš krásná květina? Pokud nevěří, že mám božský mír, který jim chybí, potom jim nemusím ukazovat.“ Oni také říkají: „Kdo ví? Zatímco odhaluji nebo manifestuji Boží Světlo, můžu ho ztratit.“

Ale ostatní chtějí sdílet mír a světlo, které mají uvnitř, protože cítí, že ostatní se budou bez toho cítit bídně. Toto je štědrost a šlechetnost srdce těch odvážných duší, které se pokouší odhalit a manifestovat Boha. Oni se nebojí ztratit své vnitřní bohatství. Cítí: „Pokud pouze něco vlastním, potom to určitě mohu ztratit, protože je to ode mě oddělené. Pokud je zde rozdíl mezi mým bytím a mou realizací, potom přirozeně můžu ztratit svou realizaci. Když se ale stanu tím, po čem toužím, pak jak to můžu ztratit? Co mám, můžu ztratit; ale co jsem, nemůžu ztratit.“

Znovu, je možné mít pomíjivou realizaci. Když měl Ardžuna vizi Krišnova Vědomí, vlastně nedosáhl realizace Boha, takže to netrvalo. V případě jednoho velmi velkého duchovního Mistra, nejprve Krišnovo Vědomí přicházelo a mizelo. Trvalo to dvacet osm let, než Mistr prohlásil, že Krišnovo Vědomí plně sestoupilo do jeho osobnosti. Ale jednou, když opravdu realizujete Nejvyšší Vědomí, potom nikdy nemůže odejít.

Jak bychom měli zacházet se svými nedostatky?

Sri Chinmoy: Na začátek, všechny nedostatky, které máme v sobě vědomě nebo nevědomě sami chováme. Potom, když se staneme moudrými, cítíme se tak smutnými, že chováme tyto slabosti. To je doba, kdy potřebujeme odhodlání, které musí přijít skrz Boží Milost.

Vše se musí dít krok po kroku. Na začátku nevědomě nebo vědomě chováme všechny své slabosti, které přicházejí v podobě pokušení. Potom si uvědomujeme, že tyto nedostatky nejsou dobré a oddělujeme se od nich. Nechceme být nejistí; nechceme být žárliví. Nechceme mít pochybnost, nečistotu, a tak dále. Potom se rozhodneme, že musíme porazit tyto slabosti. V tu chvíli nemůžeme odpočívat; musíme být plně odhodlaní. A odkud toto odhodlání přichází? Jeho zdroj je Boží Soucit. Takže nakonec musíme jít ke Zdroji, Božímu Soucitu, abychom dostali odhodlání porazit všechny své nedostatky.

Co je poezie?

Sri Chinmoy: Vždycky říkám, že člověk píše prózu, ale je to Bůh, kdo píše poezii v a skrze člověka. V poezii nás každé slovo nese do Neznámého, kde je obrovská radost. Můžeme si myslet, že když vstoupíme do Neznámého, budeme zcela ztraceni. Ale nejsme ztraceni; létáme.

Poezie je intuitivní, takže bychom se neměli pokoušet porozumět jí. Není to mysl, co potřebujeme, abychom získali radost, ale srdce.

Jaký je vztah mezi dychtivostí a vytrvalostí?

Sri Chinmoy: Dychtivost urychluje všechno; jde rychleji než nejrychleji. S dychtivostí můžeme zdolat Himaláje. Ale někdy se dychtivost vzdává, když se setká s potížemi a překážkami v životě. S veškerou dychtivostí se o něco pokoušíme jednou, dvakrát, třikrát a potom se vzdáváme. Přistoupíme k někomu, abychom se zeptali na to nebo tamto, ale po dvou nebo třech pokusech cítíme, že je pod naši důstojnost, oslovit toho člověka znovu. Potom neuspějeme. Ale pokud přijde vytrvalost, aby se připojila k dychtivosti, potom jsme zachráněni.

Když někdo uspěje, ostatní můžou říci: „Ó, měl štěstí.“ Ale to není štěstí. Dříve tento člověk mohl několikrát neuspět; mnohokrát měl extrémní smůlu. Ale na rozdíl od ostatních se nevzdal a nakonec uspěl.

Mnoho lidí je dychtivých, ale po dvou dnech jejich dychtivost zmizí. Dva dny je pro ně víc než dost. Pokud neuspějí za dva dny, přinesou mi zprávu: „Těžce jsem se pokoušel, ale to se nedá udělat.“ Abychom uspěli, musíme si den za dnem uchovávat svou dychtivost. Dychtivost hory přenáší. Ale pokud něco nemůže udělat dychtivost, potom je potřeba vytrvalosti a trpělivosti.

Jak nemohu kritizovat ostatní a co mám dělat, když ostatní kritizují mě? Někdy z toho blázním.

Sri Chinmoy: Když vás někdo kritizuje, myslete na toho člověka jako na hmyz nebo červíčka a ciťte, že jste nejsilnější a největší slon. Protože jste větší než největší, nemusíte věnovat pozornost malému hmyzu nebo červíčkovi. Vivékánanda říkával, že slon jde na trh pro banány a psi na něj štěkají. Slon nevěnuje žádnou pozornost psům; jen jde na trh a jí banány do spokojenosti svého srdce. Takže, když vás ostatní kritizují, musíte přesvědčit sami sebe, že jste nekonečně silnější než kritika, kterou dostáváte.

Také musíte cítit, že vaše kritika způsobuje všechny druhy onemocnění uvnitř druhého člověka. Potom se pokuste vtáhnout tato onemocnění do vašeho vlastního systému — do vašich rukou nebo nohou nebo hlavy. Okamžitě řeknete: „Můj Bože, to je tak bolestivé, tak bolestivé!“ Potom uvidíte, kolik utrpení způsobujete tomu člověku. Nebo si představte, že vaše slova kritiky jsou jako šíp, který jste vrhli na jiného člověka, a nyní celá jeho bytost krvácí. Když ho vidíte krvácet, vaše soucitná jednota vás přinutí cítit se špatně. Je to ten samý druh soucitné jednoty, který Pán Buddha cítil, když zvedl ptáka, který byl zraněn šípem.

Když se ztotožňujete s utrpením jiného člověka, ucítíte: „Nezáleží na tom, jak nedokonalý a bezvýznamný je, nemám žádné právo způsobovat v něm tento druh utrpení. Přišel jsem na svět vytvořit si jednotu s ostatními, a ne ničit svou kritikou jiné.“

Jiná praktická věc, kterou můžete udělat, je, cítit, že vaše kritika jiného člověka, kterou si uchováváte ve své bytosti, je velmi těžký náklad. Takže, kritika jiného člověka na vás je jiný těžký náklad, který člověk na sebe naložil. Jak se můžete hýbat nebo dokonce dýchat, když nesete dva těžké náklady na svých ramenech? Co musíte udělat je zbavit se obou nákladů. Musíte je odložit, tak, že můžete běžet nejrychleji k vašemu cíli.

Existuje ještě jedna cesta. Pokaždé, když někoho kritizujete, ciťte, že jste vytvořili černou skvrnu na měsíci jeho srdce. Tím, že zničíte krásu srdce jeho vnitřního měsíce, nemůžete nikdy získat skutečnou radost. Také musíte cítit, že pokud ho kritizujete, bude také on kritizovat vás a ničit krásu vašeho vnitřního měsíce. Tím, že ničíte něčí vnitřní krásu, ani jeden z vás nemůže být šťastný. Takže musíte cítit, že vaše štěstí může přijít pouze ze štěstí jiného člověka; musí to probíhat zároveň.

Někdy svět snižuje moje vědomí.

Sri Chinmoy: To je důvod proč lidé zůstávají v himalájských jeskyních. Jakmile přijdou do vesnice, aby si dali sklenici mléka nebo nějaké ovoce, říkají, že jejich vědomí sestupuje. Takže jsou připraveni zůstat bez mléka nebo ovoce a dát své tělo Bohu. Ale to není naše filozofie. Cítíme, že meditace a duchovní život jsou jako loď. Protože jsme v lodi, nejsme zasaženi vodou. Pokud je naše meditace skutečně pevná, pokud můžeme meditovat dušeplně a silně dvě hodiny každý den, potom nás síla naší meditace určitě zachrání.

Ale pokud během meditace myslíme na zítřejší snídani nebo na toho, kdo nás napadl, potom tento druh meditace bude zbytečný. Hodiny řeknou, že jsme meditovali tři hodiny, ale během těchto tří hodin jsme odešli do tolika zvláštních zemí a stýkali se s tak mnoha lidmi! Pokud spočítáme, kolik myšlenek jsme měli během naší meditace, budeme šokováni. Takže naše nejvyšší meditace nemusí být dostačující. Může být pro nás nejvyšší, ale není to druh tiché meditace, kterou mají pokročilí hledající, nemluvě o duchovních Mistrech. Pokud jsem skokan o tyči, to nestačí, abych dosáhl svého nejvyššího; musím dosáhnout Olympijského standardu nebo standardu světového přeborníka. Musím se dostat do určité výšky.

Řekl jste, že průběh úspěšné realizace Boha je devadesát pět procent Boží Milosti a pět procent osobního úsilí. Ale pokud realizujeme Boha, říkáte, uvědomíme si, že dokonce našich pět procent byla Boží Milost. To je případ, jak může být hledající zodpovědný za svůj úspěch nebo neúspěch?

Sri Chinmoy: Když realizujete Boha, v tu chvíli uvidíte, že všechno bylo od Boha nepodmíněné. Proč jste vstával v šest hodin, abyste se modlil a meditoval, zatímco vaši přátelé a známí nevstali?

Bylo to proto, že něco uvnitř vás odpovídalo na Boží Přání nebo Boží Vůli. Bůh byl schopen vložit Svou vůli do vás, zatímco někdo jiný nebyl dostatečně vnímavý. Ve chvíli, kdy cítíte, že Boží vůle pracuje ve a skrze vás, v tu chvíli jste zodpovědní udělat plní modliteb a dušeplně co Bůh žádá. Pokud to nejste schopni udělat plní modliteb a dušeplně, potom se jen budete obviňovat.

Bůh vás nebude obviňovat, pokud neuspějete, ale Bůh vás zcela určitě obviní, pokud se nepokusíte radostně, dušeplně a sebedávajícně. Bůh vás obviní pouze, když se nebudete pokoušet s božským, sebedávajícím postojem. Jste zodpovědní pouze za cestu se správným přístupem; nejste zodpovědní za to, když se nesetkáte s úspěchem. Úspěch a neúspěch jsou u Jeho Nohou, a výsledky musíte nabízet šťastně a plni modliteb Jemu.

Co to znamená? Předpokládejme, že jste očekával, že se něco stane vašim vlastním způsobem; velmi pilně jste proto pracovali, ale nepodařilo se to. Řekněme, že jste očekávali, že vaše dcera složí řidičský průkaz, ale velmi pěkně se jí to nepovedlo. S takovou nadějí, dychtivostí a radostí jste ji učili. Pokud se chcete zachovat duchovně, když neuspěje, musíte umístit k Nohám Boha stejné množství energie nebo cítění, které jste měli, když jste doufali, že uspěje.

Jak důležitý je zdravý rozum?

Sri Chinmoy: Zdravý rozum je moudrost. Předpokládejte, že vidíte plamen. Je tak krásný, že se ho chcete dotknout. Ale zdravý rozum mi říká, že když se ho dotknu, potom si určitě spálím ruku. Takže začínáme se zdravým rozumem, ale poté musíme jít za zdravý rozum, používajíc jakoukoliv moudrost, kterou máme z našich minulých životů nebo z dřívějška našeho současného života. Potom přijdeme na určitý stupeň nebo úroveň, kde vidíme, že zdravý rozum již více nefunguje. Takže odtud musíme jít vpřed a nahoru dokud nebudeme daleko, daleko za říší zdravého rozumu.

Část VI

SCA 296-304. Následující otázky byly položeny v dubnu a květnu 1995

Často nám vyprávíš příběh, kdy Pán Krišna požádal Ardžunu o barvu některého ovoce na blízkém stromě. Pokaždé když Krišna řekl odlišnou barvu, a Ardžuna okamžitě změnil názor, aby souhlasil s Krišnou. Když s tebou jednáme, jak můžeme vědět, kdy bychom s tebou měli souhlasit a kdy bychom měli nabídnout svůj vlastní osobní názor?

Sri Chinmoy: Duchovní Mistr se zabývá mnoha, mnoha úrovněmi vědomí. Existuje úroveň vědomí, kde pozemské skutečnosti jako takové neexistují. Ale skutečnosti ve vyšších světech nejsou takové; zcela závisí na Bohu nebo kosmických bozích. Pán Krišna věděl, že na pozemské úrovni ovoce, které Ardžuna viděl, mělo určitou barvu. Ale chtěl, aby Ardžuna šel na vyšší úroveň, kde ovoce dokonce neexistuje, kde strom sám neexistuje. Vše, co na této úrovni existuje, je jednota s Boží Vůlí. Pro Ardžunu byl Pán Krišna ztělesněním Boha. Takže co Ardžuna potřeboval, aby dosáhl této vyšší úrovně, byla jednota s Vůlí Pána Krišny.

Nehledě na to, kolikrát Krišna popřel sám sebe, Ardžuna s ním souhlasil. Kdyby byl Ardžuna obyčejná lidská bytost, řekl by: „Kolikrát s tebou budu muset souhlasit? Ty jsi mě opravil a já jsem s tebou souhlasil. Nyní proč měníš znovu svůj názor? Co jsi to za člověka?“ Ale Ardžuna to neudělal. Ukázal svoji poslušnost a také obrovskou trpělivost. Všichni duchovní lidé musí projít tímto druhem zkoušky.

Vám, se může zdát Ardžuna hloupý, protože neustále měnil svůj názor. Ale Ardžuna nebyl hlupák. Nebyl tak dobře vzdělaný jako jeho bratr Judišthira, ale byl daleko lépe vzdělaný než mnozí lidé jeho dnů, včetně Bhímy, jeho starších bratrů, jeho bratranců, a tak dále. Ale Ardžuna si uvědomil, že musí jít za obojí za tvar i beztvaré, aby byl jedním s Pánem Krišnou. Ardžunova modlitba byla: „Pane, chci být jedním s Tebou. Chci vidět skrz Tvé oči; chci cítit s Tvým Srdcem.“ Někteří lidé jsou chytří. Ale Ardžuna nebyl jedním z takových; pro něj, tato modlitba nebyla jen pouhá slova. Věděl, že Pán Krišna byl ztělesněním Boha. Proto dal slib: „Pane, od nynějška se Ti plně odevzdám a stanu se jedním s Tvou Vůlí.“

Tento druh jednoty také existuje v běžném lidském světě. Bengálská matka učí své dítě slovo „phul“, což znamená květina. Ale malé dítě není často schopné pořádně to vyslovit. Říká: „phu, phu.“ Matka vidí, že tím, že dítě říká „phu“, získává obrovskou radost. Takže, pokud je její srdce veškerou jednotou, také začne říkat „phu“, aby učinila dítě šťastným. Její láska k dítěti je pro ni nekonečně důležitější než správná výslovnost slova. Láska její matky existuje stoprocentně na lidské úrovni a je tak silná, že se odevzdává dětskému způsobu mluvení. Někdy o dvacet nebo třicet let později, poté co jejich děti vyrostou, naleznete bengálské matky stále používajíc tato nesprávná slova, které se naučily od svých dětí! Stále dostávají tak mnoho radosti z těchto dětských slov. Takto se nazývá láska mezi dvěma lidskými bytostmi na obyčejné lidské úrovni.

Na lidské úrovni, když matka nazve květinu „phu“, aby potěšila své malé dítě, na božské úrovni se může žák nejen také odevzdat, ze své lásky srdce, Mistrově způsobu vidění skutečnosti? Pokud Mistr říká: „Jedna plus jedna jsou čtyři,“ obyčejní lidé řeknou: „Mistr je zřejmý idiot. Nechci s ním nic mít.“ Ale pravý žák řekne,“ Můj Mistr je oceánem lásky, světla a blaženosti. Pokud řekne, že jedna plus jedna jsou čtyři, potom musí mít pravdu.“ Žáci, kteří trvají, že jedna plus jedna jsou dvě, jsou bezchybní v matematice, ale duchovně jsou milióny a bilióny mil vzdáleni od nejvyšší pravdy.

Na lidské úrovni, pokud lichotíte malému dítěti a souhlasíte s ním, potom dítě přijde do kuchyně a přinese vám nějaké lahodné jídlo k jídlu. Pokud s ním nesouhlasíte, nepřinese vám takové lahodné jídlo. Někdy Bůh jedná přesně jako dítě. Tím, že nasloucháte sami sobě, dostanete určitě nějaké uspokojení. Ale dostanete oceán lásky a světla svého Mistra? Kdo vám to dá? Ten, se kterým nesouhlasíte?

Problém je, že naprosto každý si vytvořil určité představy na mentální úrovni. Ale duchovní Mistr se nestará o vaše mentální představy; stará se pouze o to, kolik jednoty jste si s ním vytvořili. Když s ním souhlasíte, dá vám takový úsměv, takovou náklonnost, takové požehnání. Nehledě na to, jak si je jistá vaše mysl, nemůže vám dát stejný druh úsměvu, stejný druh náklonnosti nebo požehnání. Takže musíte udělat srovnání — podívejte se, co můžete získat ze svého vlastního pokoje mysli a co můžete získat z pokoje srdce svého Mistra. Když budete souhlasit s Mistrem, budete moci získat nekonečně více z vnitřního bohatství Mistra, než když zůstanete se svým vlastním omezeným mentálním pojetím pravdy.

Během bitvy na Kurukšetře, Krišna vyšel z vozu, aby bojoval, ačkoliv dal slib, že vůbec nebude bojovat. Uvažoval jsem nad tím, co to vypovídá o Krišnově osobnosti?

Sri Chinmoy: Když Ardžuna viděl, jak se k němu Bhíšma přibližuje na bitevním poli, řekl Krišnovi: „Ztratili jsme našeho otce, když jsme byli docela mladí a Bhíšma se stal našim otcem. Měl pro nás takovou náklonnost, takovou lásku! Existuje něco, co bychom pro něj neudělali? Je mi tak drahý. Nemohu proti němu bojovat.“

Krišna řekl Ardžunovi: „Ve vnitřním světě je již mrtvý. Musíš s ním bojovat!“ Ardžuna se stále nemohl přinutit, aby bojoval se svým praotcem; tak Krišna vystoupil z vozu se svým diskem. Když se Krišna rozhodl bojovat, řekl: „Moje láska k Ardžunovi je nekonečně důležitější než můj tak zvaný slib. Lidé řeknou, že nejsem muž slova. Nevadí mi to. Chci dokázat, že moje láska k Ardžunovi je nekonečně důležitější než zachování cti v očích světa. Jsem připraven jít proti obyčejnému světlu morálky, abych dostál vítězství pro Ardžunu.“ Když Bhíšma viděl, že je to sám Krišna, kdo proti němu přišel bojovat, začal k němu utíkat, aby byl zabit. Řekl: „Můj Pane, můj Pane, vím, kdo Jsi! Když mě zabiješ, budu ten nejšťastnější člověk. Na jednu stranu, jsem tak smutný, že porušuješ Svůj Slib. Na druhou stranu jsem tak rád, že zemřu Tvou Rukou. Zabij mě, zabij mě! Umírám, abych zemřel Tvou Rukou!“

Potom Ardžuna řekl: „Ne, ne, jsem připraven bojovat!“ Vtáhl Krišnu zpátky do vozu a bojoval s Bhíšmou s nejvyšším odhodláním. Konečně Bhíšma ležel umírající a Ardžuna přinesl svému praotci vodu.

Když Ardžuna viděl, že Bhíšma roní slzy, řekl Krišnovi: „Náš praotec neudělal nic špatného. Byl tak dobrý, tak božský. Proč musí trpět? Proč jsou slzy v jeho očích?“

Krišna řekl Ardžunovi: „Proč se ptáš mě? Zeptej se jeho! On ti řekne.“ Tak se Ardžuna zeptal svého praotce: „Prosím řekni mi, proč pláčeš, Praotče. V našem království není nikdo tak božský jako ty. Byl jsi to ty sám, kdo nám řekl, jak tě zabít. Kdo jiný na zemi by byl tak ušlechtilý? Ale nyní, když se tvoje smrt rychle blíží, proč pláčeš? Bojíš se smrti?“

Bhíšma odpověděl: „Ty blázne! Nepláču proto, že se bojím smrti, ale protože Pánduovci tak mnoho trpěli. Krišna, Pán Vesmíru, byl celou dobu s vámi a pro vás. Tak jak to, že jste tak mnoho trpěli?

Nerozumím Pánově Hře. Proto roním slzy.“

Krišna mu odpověděl: „Toto je moje stvoření. Nikdy nebudeš schopen mu porozumět. Moje tajemství je nepochopitelné.“

Mahábhárata je sladší než nejsladší a zároveň hlubší než nejhlubší. Na mentální úrovni nemůžeme odůvodňovat mnoho z věcí, které Krišna udělal. Ale znovu, jeho Božskost je veškerým ospravedlněním, které je třeba.

Postavil se někdo z Kuruovců vědomě na stranu Pánduovců?

Sri Chinmoy: Těsně před tím, než začala bitva, Judhišthira udělal něco nanejvýš významného. Přišel a postavil se před nepřítele a řekl: „Jestli se někdo z vaší strany chce připojit k nám, nyní je ten čas. Budeme šťastní, že vás máme.“

Slyšíc tato slova, jeden z Durjodhanových vlastních bratrů přiběhl a řekl: „Mí bratři jsou velmi špatní. Chci, aby byli zabiti! Prosím přijmi mě na svou stranu.“ Jméno tohoto bratra bylo Jujutsu. Nenarodil se Gandhari, ale ženě Šudře. Na konci bitvy u Kurukšetry, byl jediným bratrem, který zůstal živý.

Pokud je někdo spojený s určitým bohem nebo bohyní, ukazují tento bůh nebo bohyně zvláštní zájem pro tohoto člověka?

Sri Chinmoy: Pokud člověk vede dobrý duchovní život, zájem tam určitě je a tito kosmičtí bohové a bohyně budou pomáhat. Ve škole, ne všichni studenti mají stejný standard; učitel musí učit každého Toma, Dicka a Harryho. Ale pokud jsou tam vynikající studenti, kteří dávají učiteli radost, dá těmto studentům více pozornosti. Soukromě jim řekne: „Přijďte do mého domu. Naučím vás více.“ Ale žák třetí třídy se bude učit pouze během školních hodin. V duchovním životě také, pokud je někdo dobrý hledající, tento člověk dostane více pozornosti a vnitřního spojení od kosmického boha nebo bohyně, která ovládá jeho osud. Ale znovu, kosmický bůh má pouze omezené vedení nad člověkem; pouze Nejvyšší má plné vedení.

Na začátku kosmičtí bohové a bohyně budou hledajícímu pomáhat tolika způsoby, když se hledající modlí a medituje. Potom, když vidí, že hledající jde za jejich výšku nebo jejich sféru, v tu chvíli se postaví proti němu. Nejprve vás sytí a sytí; pak stojí ve vaší cestě. Když ale dokážete jít za ně, potom se vám znovu stanou nesmírně blízkými a pokusí se vám pomoci, protože vidí, že máte přímé spojení s Absolutním.

Stejně tak, pokud má někdo duchovního Mistra, kosmičtí bohové se neúčastní. Protože duchovní Mistr jako zástupce hledajícího má přímé spojení s Nejvyšším, Absolutním Nejvyšším, kosmičtí bohové a bohyně se stávají jako drazí příbuzní. S příbuznými neudržujeme denní spojení. Můžeme je vidět jednou za měsíc nebo jednou za šest let. Ale s naším otcem nebo matkou udržujeme spojení každý den. Takže duchovní Mistr je někdo, s kým naše duše musí udržovat denní spojení.

Proč bohové a bohyně stojí někomu v cestě?

Sri Chinmoy: Nikdo nechce, aby někdo šel za něj. Purány jsou zaplaveny příběhy o žárlivosti a nejistotě Párvatí. Je to kosmická bohyně; lidé ji uctívají. Ale každou vteřinu Párvatí umírá pro více krásy nebo proklínáním někoho! Podívejte se na její lidský aspekt! A přesto se modlíme k Párvatí pro naše osvícení, pro naše osvobození, pro všechno.

Mají kosmičtí bohové a bohyně kapacitu dělat duchovní pokrok?

Sri Chinmoy: Evoluce vyžaduje lidskou inkarnaci a oni nemají lidskou inkarnaci. Mytologie vypráví příběhy o tom, jak jeden bůh proklel jiného, tak že se narodil do třídy služebnické rodiny; ale to jsou jen příběhy. V podstatě, si kosmičtí bohové neberou lidskou inkarnaci, protože nejsou vývojové bytosti. Začali meditovat před tisíci lety a dostali obrovskou duchovní nebo okultní sílu a nesmírné světlo, a to je uspokojilo. Dosáhli určité výšky, která je nekonečně nadřazenější výšce běžných lidských bytostí. Ale nepůjdou výše.

Podle našeho současného standardu se nám kosmičtí bohové zdají neomezení. Řekněme, že máme jeden dolar, a kosmičtí bohové mají deset miliónů dolarů. Ale deset miliónů dolarů není konečných. Po deseti miliónech přichází miliarda, a tak dále. Cítíme, že se kosmičtí bohové zabývají Neomezeným, ale toto není ten případ. Proto je nezbytné vzít fyzické tělo a vyvíjet se od zvířecího do lidského, do božského a konečně do Nejvyššího.

Ve srovnání s kosmickými bohy, jsou nyní lidské bytosti jako malé děti. Dítě je tak malé; kdo si kdy dokáže představit, že jednoho dne bude šest stop vysoké? Ale ačkoliv právě teď jsme slabší než nejslabší, naše evoluce se nikdy nezastaví, protože lidské bytosti mají věčný hlad, věčnou aspiraci jít nahoru, nahoru, nahoru. Modlitbou a meditací a odevzdáním naší vůle Boží Vůli, my lidské bytosti se nakonec staneme svatými, jogíny a půjdeme za kosmické bohy.

Proklínají stále kosmičtí bohové jeden druhého a bojují vzájemně tak, jak to dělali v Puránách?

Sri Chinmoy: V té době, před 3000 nebo 5000let, byla evoluce na té úrovni. Někdy kosmičtí bohové, i když dobře znali Boží vůli, neposlouchali Nejvyšší Absolutní a vytvářeli mezi sebou disharmonii. Nebyli ochotni se odevzdat nikomu — dokonce ani Nejvyššímu. Ale duchovní Mistři nás naučili odevzdat se Vůli Boha. Ježíš Kristus nás učil: „Staň se Vůle Tvá.“ Takže tady je důkaz, že jsme se zlepšili.

Také musíme vědět, že v těch dnech byl svět na určité úrovni vědomí a každou chvíli se kosmičtí bohové museli potýkat s nedokonalou povahou skutečnosti. Někdy ukazovali svůj aspekt soucitu nebo aspekt odpuštění, ale většinu času ukazovali svůj aspekt síly. Ukazovali svůj aspekt síly vpravo a vlevo, aby cvičili svou nadřazenost — porazit ostatní a ovládat lidský život. Nestarali se Božské stvoření; byli připraveni zničit ho mrknutím oka. Ale silou nemůžeme nikoho porazit trvale; můžeme někoho porazit na pět vteřin nebo pět dnů. Pouze když někoho porazíme láskou, naše vítězství trvá věčně. Podobně radost, která přichází z nadřazenosti, není vůbec radost, zatímco radost, která přichází z jednoty, která je založena na lásce, je pravá radost.

Když Amerika shodila atomovou bombu na Nagasaki a Hirošimu, Japonsko se vzdalo. Ale porazila Amerika srdce Japonska? Ne! Shozením bomby na tvou hlavu tě mohu umlčet na několik let. V tu dobu cítím, že jsem ten nejšťastnější člověk. Ale nakonec si uvědomím, že existuje mnoho lidí, kteří o mně špatně mluví, a nemohu získat radost. Každý chce obdiv ostatních lidí. Když tě zabiji, budeš mě milovat a obdivovat? Ne! Když ale přijdu, a obejmu tě oběma rukama v širokém objetí, potom budeš chtít být přirozeně mým přítelem.

Mnoho věcí bylo vloženo do Purán, jen aby příběhy měli více šťávy. Potom, když si čteme tyto příběhy, říkáme si: „Ó, kosmičtí bohové jsou také jako my.“ Jinak, kdo se bude modlit tisíc let pro mléko nebo krásu? Ale kosmičtí bohové byli připraveni modlit se po tisíce let pro cokoliv, co chtěli, včetně něčí smrti. Znovu, tisíc let, o kterých mluvili, nebylo skutečně tisíc; někdy to byl pouze jeden rok. Ale budeme se pro něco modlit jeden rok — dokonce i když to je naše největší touha? Pokud nedostaneme, co chceme přes noc, řekneme: „Ó, není to míněno pro mě.“ Po dvou týdnech nebo dvou měsících řekneme: „Protože tam není žádná naděje, vzdávám to.“ Ale oni pokračovali. Dokonce i démoni nebo asurové se snadno nevzdávali. Chtěli vyhodit bohy z Nebe, tak se roky a roky modlili a meditovali nanejvýš odříkavým způsobem. Řekli: „Dokud a pokud nedorazíme k našemu cíli, nezastavíme se.“ Tyto příběhy nás učí, že nic nemůže být získáno jednoduše; učí nás nezbytnost trpělivosti a stálosti. Nehledě na to, jaký druh touhy nebo aspirace máme, tyto příběhy nás učí nevzdávat se, dokud nedosáhneme našeho cíle.

V jedné z tvých básní říkáš, že Bůh pro nás udělá všechno, pokud náš dech ztělesňuje dušeplnou vděčnost. Tento druh vděčnosti se zdá daleko za naším dosažením. Jak ho můžeme docílit?

Sri Chinmoy: Vděčnost se nedá nalézt v suchosti nebo přísnosti; není k nalezení v morbidním životě. Vděčnost přichází ze sladkosti — sladkosti v životě, sladkosti v dechu. Sladkost naší vlastní přirozenosti, naší vlastní povahy, našich vlastních pohybů vytvoří trvalou vděčnost. Vděčnost není nic jiného než spontánní pocit sladkosti, který dokonce nemusí být vyjádřitelný slovy. Dítě nemusí říct „Děkuji“ své matce, ale sladkost celé jeho bytosti je vyjádřena skrz jeho oči v podobě úsměvu. Nezná slovo „vděčnost“, ale když matka vidí jeho sladký úsměv, ví, že dítě je plné vděčnosti. Takže, čím více si dokážeme vytvořit sladkost v našich srdcích a v naší bytosti, tím jednodušeji se stane nabízení vděčnosti Bohu.

Jedním způsobem, jak získat sladkost je dívat se na nejkrásnější, voňavou květinu. Když se díváme na květinu a cítíme její vůni, vědomě nebo nevědomě se stáváme jedním s její krásou a vůní. V tu chvíli její sladkost vstupuje do nás nebo naše vlastní sladkost vstupuje do popředí; někdy se obojí děje zároveň. Potom se celá naše bytost stává sladkou a je snadnější mít dobré myšlenky. Pokud skutečně zaměřujeme veškerou naši pozornost na nevinnou krásu a vůni Boha stvoření skrz tuto květinu, potom nečisté myšlenky — které zahrnují nejen nižší vitální myšlenky, ale také žárlivost a lakotu — zmizí, a jen sladké myšlenky zůstanou. A když sladkost vystoupí do popředí v naší vlastní přirozenosti, je velmi snadné nabízet vděčnost.

Jiný způsob, jak mít vděčnost je myslet si, čím bychom se stali, kdyby nám Bůh neukázal světlo. Potom bychom byli někým jiným — nižším než nejnižším. Ale raději než zaujmout negativní postoj, měli bychom zaujmout pozitivní postoj a říci: „Ó Bože, jsem ti tak vděčný a zůstanu ti věčně vděčný, protože jsi mi ukázal Své Světlo a dovoluješ mi zůstávat ve Tvém Světle.“

Jak můžeme být sladší?

Sri Chinmoy: Jednoduchost je přímý způsob, jak přinést sladkost do svého života. Čistí lidé mohou být někdy velmi pěkně arogantní. Indičtí svatí jsou čistí, ale když se pokusíte utrhnout květinu z jejich zahrady, přijdou a rozbijí vám hlavu, protože se starají pouze o spravedlnost! Ale pokud chcete jen žít jednoduchý život, potom když vám zloděj přijde ukrást přikrývku, poběžíte za ním, abyste mu dali také polštář. Řeknete zloději: „Máš tyto věci raději než já, tak si je nech. Jsem spokojený pouze, když se dívám v noci na měsíc.“ Tímto způsobem svůj život zjednodušujete a zjednodušujete a závisíte pouze na Matce Přírodě. Tímto způsobem jednoduchého života sladkost roste.

From: Sri Chinmoy, Sri Chinmoy odpovídá, část 7 - , (knižně nevydáno), 2014
Sourced from http://cz.srichinmoylibrary.com/sca-7-cs