Sri Chinmoy odpovídá, část 2

Část I

SCA 32-42. 19. prosince 1993 pracovníci mezinárodního měsíčního časopisu Hidnuism Today pozvali Sri Chinmoye, aby navštívil a požehnal jejich redakční budovy na Havajských ostrovech Kanai. Satguru Sivaya Subramuniaswami a jeho žáci laskavě přivítali Sri Chinmoye a několik jeho žáků v jejich ášramu s tradiční pudžou a s prohlídkou nádherných pozemků. Poté následoval zvláštní oběd. Následně měl Sri Chinmoy rozhovor s editorem časopisu Hinduism Today, reverendem Sivasiou Palaniswamim, manažerem reverendem Arumugaswamim a dalšími představiteli. Následují výňatky ze Sri Chinmoyových odpovědí na jejich oduševnělé otázky.

„Hinduism Today“

Sri Chinmoy: Zaséváte semínka světla všude kolem. Vaše vlastní zasvěcení se dotýká samotného srdce aspirace lidstva.

Editor: Můžete mi věřit, žijeme a existujeme jenom díky lidem, jako jste vy.

/ Reverend Palaniswami stručně hovoří o vydavatelství, následně studenti Sri Chinmoye zpívají píseň, kterou Sri Chinmoy složil pro deník /“Hinduism Today“.

Editor: Jak je to vzácné! To je rozhodně poprvé, kdy se něco takového v naší redakci stalo. Zajímalo by mě, jestli byste mohl v duchu tohoto božského požehnání říci pár slov, které by nám pomohly směrovat naše úsilí. Každý hinduistický mnišský řád něco má — řekněme oční kliniku, základní školu nebo školu pro sirotky — aby vyvážil svoje kontemplativní zaměření. Vy představujete ohromný příklad právě takové služby. Hinduism Today je naším příspěvkem a my od vás potřebujeme vědět, jak jej dělat lépe — jak byste jej chtěl vidět vy. Co od nás všech potřebuje hinduistické srdce a duše?

Sri Chinmoy: Váš Hinduism Today bez nadsázky ztělesňuje vrcholné světlo moudrosti z dávné minulosti a přitom odhaluje a projevuje nekonečný soucit, nekonečný zájem a nekonečné požehnání indické Trojice — Brahmy, Višnua a Šivy: Brahma stvořitele, Višnu uchovatele a Šivy transformujícího. Podle naší indické teorie hraje Šiva roli ničitele. Avšak podle mého aspirujícího srdce je zřejmé, že on nikdy nic neničí, pouze přeměňuje. Přeměňuje naši noc nevědomosti na světlo moudrosti. Když čtu váš Hinduism Today, vidím a cítím nejenom požehnání, soucit a zájem této Trojice, ale i požehnání ostatních indických kosmických bohů a bohyň.

Za celá ta léta jsem studoval mnoho, mnoho knih o hinduismu, které napsali učenci, profesoři a milovníci Boha, a než vstoupím za závoj věčnosti, přečtu jich a prostuduji ještě mnohem více. Také jsem osobně nabídl nekonečnému oceánu hinduismu svoji nejdrobnější kapku aspirace. Ale mezi těmi všemi knihami se váš časopis vyjímá jakožto nesrovnatelný. Používám slovo „časopis“, ale není to pouhý časopis. Není to jenom několik potištěných stránek. Není to něco, co čtou lidé, aby povzbudili svoje vitálno nebo aby nakrmili svoji zvědavost — rozhodně ne! Váš Hinduism Today je božská a přepychová hostina, která krmí po Bohu hladovějící srdce celého aspirujícího lidstva.

Když čtu Hinduism Today, zcela jasně vidím božský tanec indických kosmických bohů a bohyň, a slyším jejich nebeskou hudbu. Oddaně, s láskou a sebedáváním, a hlavně s nejhlubší pokorou, což je ta naprosto nejlepší vlastnost, na kterou se mohou lidské bytosti odvážit aspirovat, nabízíte celému světu nejvznešenější vizi indických kosmických bohů a bohyň. Váš Hinduism Today je zaplaven nadpozemskou pokorou.

Žijeme ve vědeckém věku počítačů. Chudáci védští zřecové neměli počítače, o něčem takovém se jim ani nezdálo.

Další důvod, proč si vážím a obdivuji Hinduism Today spočívá v tom, že nabízí starodávnou tradiční moudrost védských zřeců ultramoderním způsobem. Dvacáté století vyžaduje odlišný přístup a vy velice dokonale kombinujete vnitřní svět ticha s vnějším světem zvuku. Vynášíte na povrch oba světy a udržujete je pohromadě. Jsem velice šťastný, že tento časopis se dotkne mnoha částí světa, zejména Indie, kde má hinduismus svůj původ. V hinduismu hledající Pravdy a milovník Boha považují stvoření Boha za své vlastní, zcela vlastní. Díky svým modlitbám a meditacím nabízí celému světu poselství Světla a nektar Blaženosti vše-přesahujícího světa Za.

Hinduism Today, klaním se a klaním tvé vše-osvěcující duši. Hinduism Today, klaním se a klaním tvému vše-milujícímu srdci. Hinduism Today, klaním se a klaním tvému všemu-sloužícímu životu.

Editor: Děkujeme, Guru. Naši zaměstnanci si sepsali řadu dotazů. Myslím, že každý měl nějaké otázky.

Sri Chinmoy: Pokud vám budu moci posloužit, budu velice šťastný. Nic mi neposkytuje větší pocit uspokojení než služba jiným aspirujícím lidským bytostem, protože v našich srdcích spolu neustále rosteme a v našich duších spolu neustále záříme.

Naše noviny se jmenují „Hinduism Today“, což jste velice krásně vložil do té písně. Když začínáme, položím jednu otázku — jste hinduista?

Sri Chinmoy: Pokud použiji svoji mysl, řeknu, že jsem hinduista. Ale to skutečné ve mně je moje aspirace, moje láska k Pravdě, moje láska k Bohu. Proto nejsem ani hinduista, ani křesťan; nepatřím k žádnému náboženství. Když aspiruji celým srdcem, nejsem členem žádného náboženství; v takové chvíli jsem kosmopolitou. Jsem hledající Pravdy a milovník Boha, a všechna náboženství považuji za svá vlastní.

Každé náboženství je jako dům. Vy žijete na Havaji, někdo jiný v Kalifornii a já žiji v New Yorku. Vy se cítíte dobře ve vašem domově a já zase ve svém. Když se ale modlíme a meditujeme, vystupujeme z našich domovů a studujeme ve stejné vnitřní škole. Brzo z rána chodíme do této vnitřní školy, abychom se modlili. Zvyšujeme naši aspiraci a pozorujeme, jak vnitřní pláč našich srdcí stoupá vysoko, výše, nejvýše. Naším učitelem není nikdo jiný než Absolutní Pán Nejvyšší.

Jsem hinduistou v tom smyslu, že jsem se narodil v rodině Ghose. Pokud jsem ale zapojen do světa aspirace, nepotřebuji svoje příjmení; jsem prostě Chinmoy. Podobné je to v případě, když vstoupíme do skutečného duchovního života — už nepotřebujeme hinduismus nebo křesťanství nebo nějaký další „ismus“. Pouze neustále rozšiřujeme naši jednotu. Každý den se díky pláči našich srdcí a úsměvů našich duší snažíme sloužit Bohu-stvořiteli a Bohu-stvoření.

Na druhou stranu musíme vědět, že hinduismus není náboženství vytvořené člověkem, které by spoutávalo a oslepovalo lidstvo, které by praktikovalo nadřazený a svrchovaný postoj; je to kód života. Pro mě hinduismus znamená domov srdce božské jednoty. V tomto domově neustále kvete krása nekonečnosti a velice mocně a významně nám žehná vůně nesmrtelnosti. Skutečný hinduista je pro mě člověk, který může oduševněle prohlásit, že přišel, žil, miloval a stal se. Přišel na tento svět, aby realizoval absolutní Pravdu absolutního Pána Nejvyššího Jeho vlastním Způsobem. Žil jenom proto, aby potěšil a naplnil Boha Jeho vlastním Způsobem. Miloval Boha stvořitele a sloužil Bohu stvoření Božím vlastním Způsobem. A stal se dokonale odevzdaným nástrojem našeho milovaného Pána Nejvyššího. Hinduista přichází na svět, aby těšil v každém okamžiku Boha Jeho vlastním Způsobem.

Jednou z věcí, o kterých často píšete ve svých knihách je sebepřekonání. Mluvili jsme s Ashritou o tom, jak překonal světový rekord v nošení cihel, a to je jistě příklad takového sebepřekonání. Řekl nám, že když s cihlou vážící devět liber urazil na trati čtyřicet mil, byl na pokraji kolapsu. V té chvíli jste přišel, a vaše přítomnost a také několik věcí, které jste mu řekl, jej uvedly do stavu sebepřekonání. Jak to děláte? Jak můžete v člověku něco vyvolat, nebo jak může ten člověk sám v sobě něco vyvolat, aby překonal to, o čem si myslí, že jsou jeho běžné hranice?

Sri Chinmoy: Sebepřekonání je nejenom možné, ale také reálné a uskutečnitelné, za předpokladu, že v největších hloubkách našeho srdce upřímně cítíme, že my nejsme tím, kdo koná, ale že je to někdo jiný. A kdo je ten jiný? Je to naše nejvyšší část, náš absolutní Pán Nejvyšší.

V naší Bhagavadgítě, Nebeské písni, nás Pán Sri Krišna učí: Nimitta matram bhava savyasachin — „Staň se pouhým nástrojem.“. Pokud jde o mě, říkám svým studentům, aby nikdy, nikdy nemysleli na sebe jako na toho, kdo koná, protože jedině Bůh je tím, kdo koná. Měli by Mu pouze v každém okamžiku nabízet svoji vděčnost, protože On jedná v nich a jejich prostřednictvím, aby pro Něj učinili něco zvláštního.

Ashrita za ta léta vykonal mnoho skutků, které se dostaly daleko mimo dosah mé představivosti. On uspěl, protože má bezprostřední víru ve mě a já mám bezprostřední víru v Nejvyššího, jenž je Guruem mých studentů, mým Guruem a Guruem každého. Vždycky říkám svým studentům: „Já nejsem vaším Guruem. Na Nebi a na zemi existuje jen jeden Guru, a tím je Absolutní Pán Nejvyšší. On je po celou Věčnost naše Všechno.

Svým studentům říkám, že jsem jako starší bratr v duchovní rodině. Jakožto starší bratr vím, kde se nachází náš Otec. Mým úkolem je přivést svoje mladší bratry a sestry k Otci. Tím moje role končí a moji mladší sourozenci se mohou s Otcem stýkat přímo. Díky síle mého vnitřního probuzení a realizace mohu říci, že jsem se modlil hezkých pár let, dokonce staletí. Takže vím o aspiraci a realizaci o trochu více než Ashrita a snažím se v něm vytvořit víru, aby se vydal na cestu a následoval mě k Otci. Snažím se zvětšit jeho vlastní víru v sebe sama, aby mohl vidět a cítit, že je vrcholně vybraným nástrojem Boha.

Modlím se k Bohu, aby v každém člověku vynesl na povrch pouze jednu kvalitu — víru, že je zvláštním členem Boží Rodiny a že jeho život má zvláštní smysl. Bůh se pokouší pomocí každého člověka projevit něco jedinečného. Bůh nechce, aby každý člověk na tomto světě vykonal stejný úkol. Ne, On chce mnohost v jednotě. Strom má jediný kmen, ale mnoho větví, květů a plodů.

Jak jste se již laskavě zmínil, naší filozofií je sebepřekonání. Já jsem atlet. Řekněme, že jsem dosáhl určité úrovně a že jsem na sebe velice hrdý. Ale v okamžiku, kdy se rozhlédnu kolem sebe, zjistím, že někdo jiný mě může snadno porazit. Takže pokud vstoupíme na pole soutěžení a snažíme se porazit celý svět, budeme odsouzeni ke zklamání. Možná, že v tomto okamžiku budeme první, ale v příštím okamžiku nás někdo porazí. Ve světě soutěžení tedy neexistuje mír — vždycky je někdo lepší než my. Jestliže se ale snažíme soutěžit jenom sami se sebou, jestliže se snažíme neustále zlepšovat naši úroveň, jsme pořád šťastni.

Také v duchovním životě se neustále snažíme překonávat a jít za stávající hranice. Jestliže dnes udělám dvacet věcí špatně, zítra se jich pokusím udělat špatně jenom devatenáct. Neustále se budu snažit zlepšit sám sebe a díky tomu získám ohromný pocit uspokojení. Nesoutěžím s nikým jiným než sám se sebou. Právě díky tomu mám pocit, že dociluji dokonalosti. Na druhou stranu, dnešní dokonalost je jenom výchozím bodem pro zítřejší dokonalost.

Pokud vím, strávil jste nějaký čas v Sri Aurobindově ášramu. Velice na mě zapůsobila skutečnost, že všichni členové ášramu, bez ohledu na věk, praktikují celibát. Dokonce i manželé praktikují brahmacharya nebo zdrženlivost. Všiml jsem si, že mnoho vašich oddaných nemá děti. Zajímalo by mě, jak vedete, inspirujete nebo jak mluvíte o brahmacharya v manželství.

Sri Chinmoy: Všechno je to založeno na mých osobních zkušenostech o vnitřním světě, které vyrostly z mých modliteb a meditací. Každý duchovní Mistr je závislý na adesh neboli božském nařízení. Když mi bylo 32 let, můj Pán Nejvyšší mi přikázal, abych jel do Ameriky a sloužil zde hledajícím. Většina mých studentů je nesezdaných. Ptám se jich, co ve skutečnosti od života vlastně chtějí — zda radost nebo potěšení. Mezi těmi dvěma existuje veliký rozdíl. Život potěšení plodí vždycky frustraci a frustrace plodí zkázu. Jsme-li opravdu frustrovaní, naše zkáza je opravdu blízko. Pokud ale z našich modliteb a meditací dostaneme alespoň špetku blaženosti, naše vnitřní bytost okamžitě plave v moři světla a radosti. Kdybychom v naší meditaci získali na pět sekund záblesk božského světla, létali bychom celý den po obloze Nekonečnosti a plavali v moři Blaženosti.

Říkám svým žákům: „Nedotýkal jsem se vašich nohou a neprosil, abyste se připojili k naší duchovní cestě. Ne, vy sami jste ve mně něco viděli a cítili a také já jsem něco viděl a cítil ve vás. Nebylo to jednostranné, ne, ne, ne! Cítil jsem ve vás opravdový vnitřní hlad a vy jste cítili ve mně skutečného staršího bratra, který vám dal najevo největší možnou lásku a soucit. Kdysi dávno jste se oddávali rozkoším nevědomosti, ale nyní aspirujete a vědomě pláčete po světle. Takže jediná věc, která vás opravdu uspokojí a naplní je vnitřní radost, kterou získáte z vašich modliteb a meditací.“

Někteří mí studenti před patnácti nebo dvaceti lety, ještě než vstoupili na naši duchovní cestu, brali drogy. Jakmile mě spatřili, když jsem měl přednášku nebo odpovídal na otázky, nebo když jsem s nimi meditoval, vzdali se jich, protože si uvědomili, že tato jejich strava je už nenasytí. Chtěli něco jiného. Dítě ve věku jednoho nebo dvou let jí občas hlínu. Sní cokoliv, co kolem sebe uvidí. Jeho matka mu vyhubuje a naučí jej, co má jíst. Když potom dítě vyroste, bude chtít jíst jenom správné jídlo. Jakmile jednou vstoupíme do duchovního života, přesně stejným způsobem přestaneme jíst hlínu a špínu života potěšení a budeme pít pouze vnitřní nektar božské radosti.

Každou sekundu můžeme jít nahoru nebo dolů, v závislosti na tom, co vidíme, děláme a do čeho vstupujeme. Chodím do mnoha indických restaurací a jím kořeněné jídlo; možná že lidskému ve mně se to líbí. Ale dnešní jídlo nezměrně potěšilo božské ve mně, protože bylo velice sattvické. Z dnešního jídla jsem získal skutečnou, božskou výživu, nejenom proto, že bylo tak čisté, ale také proto, že jsem zde s Gurudevem a jeho nejdražšími oddanými. V jiných indických restauracích nemohu naslouchat védským veršům, musím poslouchat rokenrol nebo jinou nebožskou hudbu. Snažím se jíst, ale nízké vitální síly a špatné vibrace toho místa se mě snaží stáhnout dolů, takže jsem pořád jako na jehlách. Ale tady se nemám čeho bát, protože kdo se tady snaží stáhnout někoho dolů? Naopak, zde jsme jenom proto, abychom se navzájem pozvedávali.

Editor: Chcete nám tedy jemně naznačit, že podle vás je brahmacharya pro duchovnost důležitá?

Sri Chinmoy: Rozhodně, ale od některých ji nemohu očekávat ihned. Pokud někdo studuje na středoškolské úrovni, nemohu od něj očekávat, že náhle získá univerzitní titul. Kromě toho žijeme ve dvacátém století a já se snažím ke svým studentům chovat prakticky. Lidem, kteří jsou sezdaní, říkám: „Nesnažte se docílit celibátu okamžitě. Omezujte svůj fyzický, pozemský hlad pomalu a postupně.“

Na druhou stranu jsou zde i takoví, kteří jsou ve svém duchovním životě připraveni běžet velice rychle. Řekněme, že se narodili do duchovní rodiny a jejich rodiče a starší bratři a sestry už praktikují duchovnost, takže mají určité zázemí. Lidé, kteří jsou již probuzeni, jsou více než připraveni dodržovat přísnou disciplínu celibátního života. Těm říkám: „Je na tobě, jak rychle chceš běžet po Cestě Věčnosti. Pokud jsi dychtivý běžet nejvyšší rychlostí, jestliže žízníš po Světle, musíš dělat věci, které jsou ke zvýšení tvé rychlosti naprosto nezbytné.“

Editor: Které to jsou věci?

Sri Chinmoy: Naší filozofií je:

Asato ma sad gamaya
tamaso ma jyotir gamaya
mrityor ma amritam gamaya

Veď mě od neskutečného ke Skutečnému.
Veď mě od temnoty ke Světlu.
Veď mě od smrti k Nesmrtelnosti.

Jako jednotlivec vím, co mě svazuje; vy víte, co svazuje vás, on ví, co svazuje jeho. Můžeme to nazvat pokušením nebo nevědomostí nebo nějak jinak, ale toto odhaluje samo sebe různými způsoby. Co jednomu člověku brání dělat pokrok, se liší od toho, co brání jinému člověku dělat pokrok. Někdo trpí žárlivostí, další zase nejistotou nebo nečistotou. Ale ať už je naším problémem cokoli, vždycky můžeme najít řešení tak, že jej odevzdáme Bohu, našemu vnitřnímu Kormidelníkovi.

Řekněme, že někdo trpí nečistotou. Takovému člověku říkám: „Mysli na sebe jako na šesti nebo sedmileté dítě. Byl jsi venku a hrál sis na písku, takže teď je celé tvoje tělo ušpiněné pískem a hlínou. Ty však víš, že existuje někdo, kdo tě zase ihned očistí, a tím je tvoje matka. Takže běžíš ke své matce a ona tě očistí.“ Když dítě běží ke své matce, nestydí se a necítí se trapně. Jde k ní a ona jej očistí.

Podobné je to i zde — bez ohledu na to, kolik nečistých nebo nebožských věcí jsme udělali, vždy existuje Osoba, ke které můžeme jít pro očištění a tou je Bůh, náš Milovaný Nejvyšší. On je vždy připraven nám pomoci, protože je to Jeho svatá Povinnost. Bůh nemůže být nikdy spokojen, je-li Jeho dítě, Jeho vybrané dítě, špinavé a nečisté. Takže když udělám něco špatného, jdu k té správné Osobě, aby mě zachránila a tato Osoba, Bůh, mě očistí. Pokud matka vidí, že její syn udělal něco špatného, okamžitě a tajně to napraví, protože chce, aby její sousedé řekli: „Ach, to je ale milý chlapec!“

My se snažíme skrýt před Bohem, ale jak se můžeme schovat před někým, kdo je všudypřítomný? Bůh je velice laskavý a soucitný, ale snaží se to skrýt. Takto hraje svoji Kosmickou Hru. Musíme však vědět, že Bůh se nás snaží v každém okamžiku zdokonalovat. To je úkol, který si sám předsevzal. My bychom si nikdy, nikdy nemohli zasloužit Boží Soucit, ale On přijal tuto výzvu. To jsme nezpůsobili my, On vyzval Sám Sebe. Naším úkolem je pouze mít v Něj bezprostřední víru a také vděčnost a odevzdání.

My všichni se modlíme — vy, já a všichni ostatní. Může existovat lepší, vyšší a více osvěcující nebo více naplňující modlitba než „Staň se vůle Tvá“? Tato modlitba se dotýká vrcholných výšek. Mír začíná, když očekávání končí. Když já udělám pro vás nějakou laskavost, ihned očekávám něco na oplátku. A když vy moji laskavost neopětujete, začnu na vás hledat chyby. Když se ale modlíme k Bohu, naše modlitba musí být nepodmíněná. Právě tento nepodmínečný pocit nás zachrání. Říkám svým studentům, že je jejich svatou povinností se každý den brzo zrána modlit a meditovat, ale potom musí nechat na Bohu, aby udělal, co On cítí, že je nejlepší, protože On ví, co potřebujeme, abychom dělali nejrychlejší pokrok.

Řekněme, že nějaké dítě najde na cestě drobnou minci a běží ke svému otci, aby mu ji dalo. Jeho jediným vlastnictvím je ta jedna drobná mince, ale ono ji s radostí dává svému otci. Takže co otec udělá? Otec ví, že za tu drobnou minci by si dítě mohlo něco koupit, nebo by ji mohlo schovat jako pro sebe. Ale ono mu minci dalo s radostí a štěstím, protože k němu chová velikou lásku a má v něj velikou víru. Otce to velice potěší a dá dítěti deset dolarů. Protože dítě přišlo k tomu pravému člověku, dostalo mnohem více, než by jinak mohlo mít.

Když nabízíme oduševněle, s láskou a nepodmínečně naši modlitbu, dostaneme nekonečně více, než si dokážeme představit. Naše modlitba však musí být nepodmínečná. My uděláme to pravé, avšak bez jakéhokoli očekávání. Říkám svým studentům: „Proč musíš něco očekávat? Jsi snad žebrák? Pokud víš, že tvůj Otec je celý pro tebe a ty jej považuješ za svého vlastního, zcela vlastního, jak ti může chybět víra, že On ti dá všechno, co potřebuješ?“ Malé dítě umí jenom plakat. Je-li hladové, pláče a jeho matka přiběhne, bez ohledu na to, kde se právě nachází. Dítě nepoužije slovo „mléko“; o nic konkrétního nežádá. Jeho úkolem je jenom plakat. Matka přiběhne s mlékem, protože ví, co dítě potřebuje.

Podobně i my musíme plakat jenom k Bohu, aby z nás udělal svůj dobrý nástroj. Ve své modlitbě řekneme: „Jsem u Tvých Nohou. Jenom ze mě udělej svůj dobrý nástroj.“ Aby mě Bůh učinil svým dobrým nástrojem, určitě ze mě udělá prostého, upřímného a sebedávajícího člověka. Jak bych mohl být Jeho dobrým nástrojem, kdybych neměl tyto vlastnosti? Nemusím však konkrétně zmiňovat tyto dobré vlastnosti — vůbec ne! Budu pouze plakat po tom, abych se stal Jeho dobrým nástrojem a věci, které jsou potřeba k tomu, aby ze mě učinil svůj dobrý nástroj, mi Bůh určitě dá. Na druhou stranu musíme vědět, že existuje něco jako Boží vybraná Hodina. My zasejeme semínko a okamžitě očekáváme, že z něj vyroste strom, ale to zabere nějaký čas. Musíme počkat, až semínko vzklíčí. Nejprve musí vyrůst drobná rostlinka, ze které později vznikne ohromný banyánový strom. Duchovní hledající dělají často chybu v tom, že očekávají okamžitý výsledek. My ale musíme vědět, že všechno trvá určitý čas. Je to jako když zapalujeme oheň v plynovém sporáku. Otáčíte knoflíkem, ale dokud se nedostanete do určité polohy, oheň se nezapálí. Takže říkám svým studentům, že musí čekat na Boží vybranou Hodinu. Tato hodina přichází teprve tehdy, když nám Bůh dá patřičné schopnosti. Já se budu modlit, ale On naplní sám Sebe uvnitř mě a mým prostřednictvím pouze v Jeho vybrané Hodině.

Všichni potřebujeme a chceme svobodu. Toto však není svoboda Cézara nebo Napoleona, kteří chtěli porazit svět, ale svoboda Ježíše Krista nebo Pána Krišny nebo Pána Buddhy, kteří chtěli pouze milovat svět a sloužit světu. My se snažíme mít svobodu jednoty. Musíme cítit, že nám náleží celý svět, že jsme nedílnou součástí světa a že jsme předurčeni k tomu, abychom světu sloužili. Pokud toto cítíme a pokud se oduševněle a nepodmínečně modlíme k Bohu, určitě vrosteme do Jeho dobrého a dokonalého nástroje.

Rádi bychom se vás zeptali, co byste poradil průměrnému člověku, nebo někomu, kdo se teprve seznamuje s meditací, jak má meditaci více zapojit do svého života.

Sri Chinmoy: Modlitba je jedna cesta a meditace je další cesta. Na Východě, v Indii, je meditace nedílnou součástí života, kdežto na Západě je nedílnou součástí života lidí modlitba. Když se modlíme, mluvíme k Bohu; když meditujeme, nasloucháme Bohu. Pro lidi na Západě je snadné mluvit k Bohu, ale meditace je pro ně obtížnější. V meditaci do nás vstupuje Bůh a zaplavuje nás svým Mírem, Světlem a Blažeností. Pokud je však pro nás obtížné cítit přítomnost Boha, měli bychom začít s modlitbou. Je-li pro nás obtížné naslouchat Bohu, měli bychom začít mluvit k Bohu. Jakmile navážeme určité spojení, můžeme mít oboustrannou konverzaci.

Pokud jdeme vzhůru a zaklepeme na Boží dveře pomoc našich modliteb, On určitě sejde dolů se svými Požehnáními, Láskou a Soucitem. Jakmile ve svém životě začneme cítit Jeho Požehnání, Lásku a Soucit, budeme schopni bezprostředně vstoupit do meditace, aniž bychom se předtím modlili.

Na druhou stranu, pro některé lidi je obtížná i modlitba. Tito lidé by měli začínat džapou. Jestliže mají rádi Šivu, měli by opakovat „Šiva, Šiva, Šiva.“ Nebo mohou opakovat „Supreme.“ Až jejich opakování dosáhne několika stovek, uvidí, kolik tím získali.

Pokud je džapa příliš obtížná, měli by se hledající stýkat s lidmi, kteří ji dělají, kteří se modlí a meditují. Nemohou-li to udělat, mohou například chodit sem k nám a prostě sedět u nohou Gurudeva. Lidé mohou začít kdekoli, kde chtějí, podle své úrovně. Jestliže jsou určení pro džapu, Gurudev jim poradí, by dělali džapu. Pokud jsou připraveni k modlitbě, on je naučí, jak se modlit. Může učit začátečníky z dětské školky stejně jako pokročilé studenty z univerzity.

Chce-li někdo jít přímo k meditaci, aniž by nejprve začínal džapou nebo modlitbou, musí nejprve vědět, že existují tři příčky žebříku: koncentrace, meditace a kontemplace. Jestliže je pro někoho obtížné meditovat. (Sri Chinmoy předvádí meditaci), nechť začne s koncentrací. (Sri Chinmoy předvádí koncentraci). Většina lidí nemůže dobře meditovat, protože do jejich myslí vstupují nežádoucí a neinspirující myšlenky. Přemýšlíme o tom, co jsme měli včera na svačinu, nebo co budeme jíst zítra. Koncentrace je jako obnažený meč, který nám nedovolí, abychom se rozptylovali. Takže si vyčistíme cestu pomocí koncentrace. V koncentraci nedovolujeme ani té nejmenší myšlence, ať už špatné nebo dobré, aby vstoupila do naší mysli. Někdo klepe na naše dveře, ale my nevíme, jestli je to dobrá nebo špatná myšlenka; jestli je to přítel nebo nepřítel. Takže nejlepší je mít dveře zamčené.

Když zjistíme, že se do nás nesnaží vstoupit ani ta nejmenší myšlenka, když díky síle naší upřímnosti projdeme touto zkouškou, jsme připraveni k meditaci. A nakonec, když jsme již pokročilí, vstoupíme po nějaké době do kontemplace. V kontemplaci se božský milovník a Nejvyšší Milovaný ztotožňují, jsou jedno a totéž. My pozorujeme naše Nejvyšší a zároveň jsme naším vlastním Nejvyšším, které pozoruje samo sebe. V takové chvíli jsem milovník Boha a můj Milovaný je přímo přede mnou. V příštím okamžiku si vyměníme role a On je milující, kdežto já jsem Milovaný. (Sri Chinmoy předvádí kontemplaci)

Rádi bychom slyšeli něco více o tom, proč jste se rozhodl odejít na Západ.

Sri Chinmoy: Pro mě neexistuje Indie, Amerika, Evropa; existuje jenom Boží Dům, Boží Příbytek, Boží Palác. V jedné chvíli mě Bůh požádá, abych bydlel a pracoval v jistém pokoji Jeho Domu, kterému se říká Amerika. V příštím okamžiku mě snadno může požádat, abych šel pracovat do jiného pokoje, kterému se říká Indie. V dalším okamžiku mě může přikázat, abych šel pracovat do Anglie nebo Německa nebo někam jinam. Mým úkolem je radostně, pohotově a ochotně přijmout Jeho Povel. Mým úkolem je pouze být u Jeho Nohou a nepodmíněně Mu odevzdat samotné mé bytí.

Neposlouchám Boha ze strachu, že mě potrestá, když Ho neposlechnu. Ne, poslouchám Jej z lásky. Jeho aspekt Lásky mě k němu přitahuje jako magnet. Jestliže mě Bůh požádá, abych někam šel a pracoval tam pro Něj, půjdu tam z lásky. Pro mě je Bůh Bohem, protože je samá Láska, ne protože je Všemocný. Aspekt Moci mě u Boha neokouzluje. Co může být mocnějšího, než Láska sama? Lidské bytosti neustále přikládají váhu moci. Ale když přijmeme duchovní život, zjistíme, že ve skutečnosti potřebujeme sílu lásky.

Takže pro mě neexistuje Indie ani Amerika. Pro mě existuje jen jedna věc: Boží Příkaz. Když se modlím a medituji, přijímám v nejvnitřnějším zákoutí svého srdce Jeho Příkaz nebo Jeho Poselství. Potom se Mu snažím šťastně, radostně, ochotně — a co je hlavní — nepodmíněně sloužit. Teprve když sloužíme Bohu nepodmíněně, můžeme být opravdu naplnění. Bez ohledu na to, co máme, bez ohledu na to, do čeho rosteme nebo čím se stáváme, nikdy nemůžeme být spokojeni, dokud nejsme schopni milovat Boha a sloužit Bohu nepodmíněně.

Fyzicky se nacházíte na Havaji, ale Bůh vás žádá, abyste sloužili celému světu z tohoto místa. Také já bydlím na jednom místě — v New Yorku — ale díky své aspiraci nejsem duchovně omezený na New York. Moje aspirace mě přenese kamkoliv. Když žijeme ve světě aspirace, jsme všude. Pokud však žijeme ve světě touhy, jsme nikde, protože touha nás neustále spoutává a omezuje.

Když jsem se narodil, celým mým světem byl můj otec a moje matka. Když jsem později trochu vyrostl, stala se mým světem moje malá vesnice. Potom se jím stalo moje město, provincie a země. Pokaždé, když jsem byl více probuzený a rozvinutý, moje vědomí se rozšířilo. Když se mě dnes zeptáte: „Kde žijete?“ lidské ve mně odpoví: „Žiji v New Yorku.“ Ale božské ve mně řekne: „Ne, já žiji uvnitř srdce aspirujícího lidstva. Můj skutečný domov se nachází uvnitř srdcí mých duchovních bratří a sester, stejně jako oni žijí uvnitř mého srdce.“

V Jamaice, v Queensu jste kolem sebe shromáždil velice zvláštní skupinu duší. Jedna věc na nás dělá vždycky silný dojem: každý z vašich studentů, se kterými jsme se setkali, je zcela oddán duchovnímu životu. Je to ohromná změna proti některým jiným skupinám, kde pozorujeme jakousi strojenou vážnost. Jak si vysvětlujete, že se taková malá skupina aspirujících hledajících shromáždila kolem vás? Pracují mimo někde v jejich místě nebo poblíž, a nemusí to být ve vašem ášramu nebo domu. Nemyslím, že by existovala ještě nějaká taková skupina.

Sri Chinmoy: To je od vás velice milé. My cítíme, že pokud se chceme stát lepšími občany tohoto světa, musíme růst společně. Moji žáci mě přijali za svého duchovního otce a já jsem je přijal za svoje duchovní děti, takže patříme k sobě. Chovám naprostou víru v to, že moji studenti jsou ochotní a dychtiví kráčet, pochodovat a běžet se mnou po Cestě Věčnosti. Na druhou stranu oni věří, že já jim budu schopen pomoci, že je budu schopen vést k předurčenému Cíli. Takže všechno je založeno na vzájemné víře.

Já jim dávám to, čím jsem a co mám. I oni mi dávají to, čím jsou a co mají. Právě díky tomu jsem s nimi individuálně i kolektivně — nejenom na Jamaice, ale i v různých částech světa. Říkám jim jenom jednu věc: dívejte se jenom na to dobré v ostatních a snažte se to zvětšit. Jestliže budu přikládat velký význam úsvitu, který se objevuje brzo zrána, celé moje vědomí bude zaplaveno světlem. Pokud bych naopak chtěl myslet na šero, které předchází úsvitu, moje mysl by byla zahalena temnotou.

Vždycky říkám svým studentům, aby se dívali na pozitivní, nikoli na negativní aspekt života. Říkám jim, aby milovali ostatní a snažili se vynést na povrch nejenom svoje vlastní dobré kvality, ale i dobré kvality ostatních. Říkám: „Když vidíš, že někdo má dvě dobré vlastnosti a jednu špatnou, obdivuj a oceňuj ho za ty dobré. On sám se potom bude stydět za tu jednu špatnou a pokusí se jí zbavit. Pokud ale půjdeš a řekneš mu: „Ach ty máš tuto špatnou vlastnost,“ on se nezmění. Pouze ze sebe uděláš jeho nepřítele.

Mají vaši studenti možnost setkat se s vámi soukromě u vás doma?

Sri Chinmoy: Mohou za mnou přijít na krátký rozhovor, ať už ke mně domů nebo na náš tenisový kurt, kde mám soukromý pokoj. Velice rád hraji tenis a umožňuji svým studentům, aby ho zde hráli, protože poselstvím tenisu je milovat a sloužit. Tenis začíná s láskou a pokračuje službou. Pokud máte dobré podání, dostanete bod. A podobně, pokud milujete Nejvyššího a sloužíte Mu v lidstvu, počínáte si naprosto správně.

Moji žáci mě mnohokrát požádali o rozhovor a já jsem jim vyhověl. Mnohokrát se však již stalo, že ten den, kdy měl mít některý žák se mnou rozhovor, brzo zrána zjistil, že jeho problém je již vyřešen, takže rozhovor už nepotřebuje. Stalo se již mnohokrát, že jsem nemusel poskytnout rozhovor v domluvenou hodinu, protože problémy dotyčného žáka již byly vyřešené na vnitřní úrovni.

Právě před dvěma týdny zemřeli rodiče pěti mých žáků a oni za mnou přišli pro útěchu. Přišli za mnou jeden po druhém a sedli si přede mě, aby se modlili a meditovali. Řekl jsem jim s láskou a velkým soucitem: „Život a smrt jsou dva pokoje, jeden vedle druhého. Tomuto pokoji, kde jsme fyzicky a mentálně aktivní, říkáme život. Tady se nacházíme během dne. Večer potom jdeme do druhého pokoje, abychom si odpočinuli. Jestliže se budeš modlit a meditovat, uvidíš dveře, které tyto dva pokoje spojují.“

„Právě teď nejsi schopen vstoupit do toho druhého pokoje, ale je zde Někdo, kdo tam může jít a ten Někdo je Bůh. Prosím, modli se k Němu, aby s plným požehnáním udělal pro tvou matku a otce to, co je potřeba. Bůh určitě vyslechne tvoje modlitby. Bůh stvořil tvoji matku a otce a je za ně plně odpovědný. Je Jeho Povinností se o ně postarat; tvým jediným úkolem je modlit se k Němu za Jeho vnitřní Vedení.

Takže se společně modleme a nabídněme našemu Pánu Nejvyššímu vděčnost za šedesát nebo sedmdesát let, po kterých On udržoval tvého otce a matku v pokoji života. Teď ten stejný Milovaný Nejvyšší požádal tvého otce a matku, aby pro Něj něco udělali v tom druhém pokoji. Teď do toho druhého pokoje nemáš přístup, ale tvoje modlitby půjdou k Bohu a On s nejvyšším požehnáním udělá pro tvoji matku a otce všechno, co je potřeba.“ Takto jsem je utěšoval.

Proč máte nyní tak málo přednášek?

Sri Chinmoy: Za celá ta léta jsem mluvil opravdu hodně; už jsem toho napovídal dost! Napsal jsem více než devět set knih a mnoho z nich je sepsáno podle mých přednášek. Teď cítím, že nejlepší je tichá meditace, protože výsledky mé tiché meditace jsou výjimečně plodné. Na druhou stranu, lidé nedokáží meditovat dvě hodiny v kuse, takže kromě toho hraji oduševnělou a duchovní hudbu. Když v tichosti medituji a hraji na pár nástrojů, cítím, že tváře lidí v publiku doslova září.

Na Světovém parlamentu náboženství v Chicagu vaše ticho promluvilo hlasitěji než všichni ostatní mluvčí.

Sri Chinmoy: Věřte mi, alespoň sedmkrát nebo osmkrát mě tam několik představitelů doslova prosilo, abych řekl pár slov, ale já jsem nechtěl. V Indii jsem toho dost napsal o svámím Vivékánandovi a snadno jsem o něm mohl něco říci. Ale místo toho jsem měl třicet devět mírových koncertů na počest jeho třiceti devíti let, po kterých byl fyzicky na zemi. Ticho je nekonečně plodnější než řeč na vnější úrovni.

Editor: Jak je možné, že lidé na Havaji vás přiměli, abyste něco řekl, kdežto lidé v Chicagu to nedokázali? Po vašem nedávném koncertě na univerzitě Hawaii Manoa Campus jste měl přednášku a předtím vám Matsunagův institut pro mír dal mírové ocenění.

Sri Chinmoy: Občas se stává, že jsem vydán na milost svým žákům kvůli slibům, které dali různým představitelům. Jinak bych mohl přijmout to ocenění v tichu a stejně tak bych v tichu mohl nabídnout svoji vděčnost. Ale když moji studenti slíbí, že promluvím, nebo když mě někdo nachytá bez doprovodu, otevřu svoje velká ústa a řeknu: „Ano, promluvím.“ Potom z toho nemám žádnou radost, protože vím, že lidé v publiku by získali mnohem více z mého ticha. Kdykoli někdo mluví, má pocit, že je nějak lepší než jeho posluchači. Říká si: „Já mám veškerou moudrost a vy jste přišli sem, abyste jí trošku přijali. Nebudete-li mi naslouchat, zůstanete v noci nevědomosti.“ Když má někdo přednášku, má pocit nadřazenosti. Nikdy nemá pocit, že posluchači mu dělají velikou laskavost, protože vynášejí na povrch jeho dobré vlastnosti. Teoreticky by učitel mohl říci, že se sám učí, když přednáší. Ale někde ve skrytu mysli se učitel domnívá, že pouze sdílí se svými studenty svoje nadřazené poznání. Věří, že jeho posluchači jsou žebráci a on jim dává všechno.

Naproti tomu, když učitel se svými studenty medituje, ani on, ani oni nemají pocit, že jsou žebráci. Učitel pozvedává svoje studenty a jeho studenti pozvedávají jeho. Kdo může v tiché meditaci říci, že je podřízený nebo nadřazený? Je to rodina jednoty. Když jde otec po ulici a za ním jde jeho malé dítě, nemyslí si: „Ach ty jsi malý chlapec. Co tady děláš? Nechoď se mnou.“ Ne, otec je velice šťastný a hrdý, že ho jeho malé dítě následuje. A dítě se nebojí otcovy výšky nebo síly, protože ví, že jednoho dne vyroste a bude stejně vysoké a silné jako otec.

Je-li vaše aspirace silnější než moje, co s tím? Jestliže mám jednu kapku aspirace, nabídnu ji oceánu. Pokud máte deset, dvacet nebo sto kapek, také je vhodíte do oceánu. Když kapka dopadne na hladinu oceánu, ztratí svoji identitu a ztotožní se s nekonečným oceánem. Nabídnete-li vy svoje kapky a já svoje, všichni se staneme nedílnou součástí oceánu aspirace.

Myslíte si, že druh početné rodiny, ve kterých se žije v Indii, kde otcové, matky, tety a strýcové žijí všichni společně, by mohlo vytvořit více stabilní společnost na Západě?

Sri Chinmoy: Zcela to závisí na vědomí jednotlivých členů. Stejně tak platí, že to, co je vhodné pro určitou část světa, nemusí být vůbec použitelné někde jinde. Vzhledem ke způsobu, jakým vznikla společnost na Západě, nemyslím, že by byla potřeba tak široká rodina. Amerika musí růst svým vlastním způsobem, aby mohla kultivovat více lásky. V indické společnosti žijí členové rodiny pohromadě a rostou společně — je tam soudržnost. Ale v Americe smysl pro svobodu odvádí členy rodiny pryč. Na začátku v rodině žijí čtyři členové, později tři, a nakonec jen dva, protože děti se odstěhují. Občas se ti dva zbývající nepříliš hezky rozvedou. Nejsou spokojení s tím, co mají a čím jsou. Snaží se získat radost oddělováním, ale radost se nachází jenom v jednotě. Každý člen rodiny řekne jeden po druhém — „On mi není blízký, ona mi není blízká.“ Nakonec se dostanou do bodu, kdy v jejich životě nezůstane nikdo.

Tím nechci říci, že Indové jsou ve svých širokých rodinách spokojení — vůbec ne. Ale v Indii převládají kvality srdce více než na Západě. Indové dělají mnoho chyb, ale zároveň se snaží udržovat pocit, že náleží k jedné rodině. Když má v Americe otec osmdesát nebo devadesát let, jeho syn s ním nemá nic společného. Řekněme, že syn by měl jednou týdně otce navštívit, ale místo toho jde do kina nebo na piknik. V Indii syn cítí, že je jeho svatou povinností se postarat o otce, bez ohledu na to, jak je jeho otec špatný. I když jsou děti chudší než nejchudší, vždy se podle svých možností starají o svoje rodiče.

Rodiče po mnoho let dávají dětem všechno, co mají. Zahrnují svoje děti náklonností a pomáhají jim, aby mohli jít studovat na univerzitu. Pokud jejich děti v něčem vyniknou, je to právě proto, že jim k tomu pomohli rodiče. Děti však na oplátku často dávají svým rodičům jenom svoji lhostejnost. Pošlou je do domova důchodců a sami vedou svůj vlastní život.

My máme tělo, vitálno, mysl, srdce a duši. Když se dnes zřeknu těla, zítra vitálna a pozítří mysli, co mi zůstane? Když mě bolí ruka, měl bych si ji amputovat? Ale potom nebudu mít nic! Toto dělá západní svět — odřezávat, odřezávat, odřezávat! Avšak pozitivní způsob znamená, že pokud je něco vadného, pokusím se to vyléčit a zdokonalit. Jestli jsou moje mysl a vitálno špatné, přetransformuji je a osvítím.

Část II

SCA 43-50. Výňatky z televizního rozhovoru v Apia, Západní Samoa, 21. prosince 1993

Sri Chinmoyi, jaké poselství se snažíte rozšířit po světě?

Sri Chinmoy: Snažím se celému světu nabídnout prosté a zbožné poselství, a to poselství míru. Nebudeme šťastní, dokud nedosáhneme míru. Můžeme mít bezmezné materiální bohatství, můžeme být těmi nejbohatšími lidmi na světě, můžeme se oddávat požitkům života, ale nemůžeme být šťastní, dokud nebudeme mít mír. Musíme společně pracovat a společně se modlit, aby nás Bůh požehnal mírem.

Když mluvíte o míru, máte na mysli svět bez válek, nebo jde o individuální mír?

Sri Chinmoy: Napřed musí přijít individuální mír. Budu-li mít mír mysli a vy jej budete mít také, žádná válka nevypukne. Ale když nebudu mít mír mysli, budu neustále nejistý, budu žárlit a budu se vás bát. Budu si myslet, že mě hodláte kdykoliv napadnout, takže vás budu chtít napadnout jako první. Nebo se budu cítit nadřazeně a budu vám chtít tuto nadřazenost ukázat; budu chtít dokázat, že jsem větší a silnější než vy, takže vyhlásím válku. To všechno vychází z mysli. Je to tak, války vždy začínají v mysli. Pokud však budu žít v srdci a budu cítit svoji jednotu s vámi, nebudu postižen nejistotou a žárlivostí. Bude zde jenom mír jednoty. Říkám tedy světu: „Žijme v srdci, nikoli v mysli. Válka je v mysli, ale láska a mír jsou v srdci.“

Svět naneštěstí stále žije v mysli. Každá země se buď snaží předvést svoji nadřazenost, nebo se bojí jiných zemí, takže svět velice postrádá mír. Jak může svět mír získat? Pomocí modlitby a meditace. Získám-li mír ze své modlitby a meditace, nebudu útočit proti vám, ani proti komukoliv jinému. A můj mír mysli vás bude inspirovat, abyste se také modlil, meditoval a získal mír mysli. Takže z individuálního míru můžeme získat kolektivní mír.

Moje zbožné poselství světu zní takto: získejme nejprve individuální mír a od něj přejděme ke kolektivnímu míru. Je-li v zahradě jedna krásná květina, postupně díky ní vyrostou další. Ale nemohu mít okamžitě stovky a tisíce květin díky té jediné květině; to není možné. Jestliže má jeden člověk mír mysli, získá díky němu někdo jiný inspiraci, aby si také rozvinul mír mysli. Pokud bude mít jedna země na světě mír, bude inspirovat další země, aby jej také měly.

Když se setkáváte s různými světovými politiky, o čem spolu mluvíte?

Sri Chinmoy: Dnes jsem se setkal s představitelem vaší země. Byl ke mně výjimečně, výjimečně laskavý, soucitný a milý. Všichni se modlíme k Bohu za světový mír, takže když se setkávám se světovými osobnostmi, mluvíme jenom o tom, jak vybudovat míruplný svět. Mnoho světových osobností jsou politiky, ale já o politice nic nevím. Setkávám se s nimi jako student míru a milovník míru. Oni vědí, že já politice nerozumím, ale přesto jsou ke mně laskaví natolik, aby se se mnou setkali, protože si upřímně přejí vybudovat mír na zemi. Takže mluvíme o naší oduševnělé službě lidstvu, o míru a jednotě.

Reportér: Jak s tím souvisí meditace?

Sri Chinmoy: Meditace je krajně důležitá. Kdybychom nemeditovali, neměli bychom ani špetku míru. Meditace uklidňuje a tiší mysl. (Sri Chinmoy předvádí meditaci) Touto meditací snáším seshora mír. Pokud dokážete meditovat patnáct minut, nebo půl hodiny denně, mysl se ztiší, bude klidná, mírná a pokojná.

Myslíte během meditace na něco konkrétního?

Sri Chinmoy: Během meditace bychom neměli myslet na nic; měli bychom v mysli udržovat ticho a klid. Mysl je svou povahou neklidná jako povrch moře. Pokud ale jdeme hluboko dovnitř, jestliže se dokážeme ponořit až na samé dno moře, zjistíme, že je tam samý mír. Tento mír můžeme nalézt buď pomocí modlitby, nebo meditace.

Reportér: Co když máme pokojné myšlenky?

Sri Chinmoy: Jakmile mysl ztišíme, přijdou dobré myšlenky, inspirující myšlenky. Pokud ale začneme tím, že se snažíme myslet na dobré věci, takové myšlenky nepřijdou.

A co sport? Co má společného s vaším posláním?

Sri Chinmoy: Fyzická zdatnost je velice důležitá. My se nevěnujeme sportu kvůli tomu, aby z nás byli nejlepší běžci nebo nejlepší atleti na světě. Modlíme se k Bohu, aby udržel naše fyzická těla v dobrém stavu, abychom se mohli brzo zrána modlit a meditovat a začít náš den se zbožným srdcem. Kdybychom se nevěnovali sportu a necvičili pro udržení fyzické kondice, mohli bychom zeslábnout, onemocnět a trpět všemi možnými bolestmi a nemocemi. Potom bychom neměli inspiraci vstávat brzo ráno, modlit se a meditovat. Takže když myslíme na sport, myslíme na fyzickou zdatnost, nikoli na fyzickou nadřazenost. Tou nejdůležitější věcí v našem životě je modlitba a meditace, a obojí nemůžeme vykonávat, když nejsme fyzicky zdraví.

Ale co soutěživý aspekt sportu? Není to jen další způsob, jak dávat najevo svoji nadřazenost?

Sri Chinmoy: Pokud ještě nejsme připraveni přijmout nejvyšší filozofii, říkáme si: „Pokud nebudu schopen udržet svoje tělo v pořádku, nebudu schopen nikoho porazit.“ Jestliže přechováváme v mysli takovou myšlenku, aspoň se snažíme udržet tělo zdravé. Ale z nejvyššího úhlu pohledu není cílem někoho porazit, ale pouze soutěžit se sebou samým. Soutěžíme-li s ostatními, nikdy nebudeme šťastní. Možná, že dnes někoho porazím v běžeckém závodě, ale zítra se podívám kolem sebe a zjistím, že je tam někdo, kdo je daleko lepší než já. Bez ohledu na to, co děláme, vždycky existuje někdo, kdo to dokáže lépe. V tomto okamžiku mohu být nejlepší, ale v příštím okamžiku někdo přijde, zničí moji pýchu a já se budu cítit špatně.

Když soutěžím pouze sám se sebou, vždycky získám ohromnou radost. Včera jsem se nacházel na určité úrovni, ale moje dnešní úroveň je vyšší. Včera jsem měl ve své povaze určitý počet slabostí nebo nedostatků, ale dnes se budu ze všech sil snažit, abych jich měl o několik méně. Takto dělám neustále pokrok a jsem stále šťastný. Tady není žádný třetí člověk, který posuzuje dva soupeře. Já sám jsem sudí, vím, kolik lží jsem včera řekl, takže dnes se jich budu snažit říci méně. Jestliže jsem se včera modlil pět minut, dnes se pokusím modlit deset minut. Dobré věci se pokusím zvětšit a špatné věci se pokusím zmenšit. Takto soutěžím jenom sám se sebou. Také ve sportu je naším cílem vždy dosáhnout nejlepšího výsledku a snažit se soupeřit neustále jenom se sebou. Ale ať už to dopadne jakkoli, měli bychom výsledek přijmout s radostí. My se budeme maximálně snažit a přijmeme cokoli, co bude Bůh chtít, abychom z toho měli.

Co si myslíte o Olympijských hrách?

Sri Chinmoy: Vážím si a obdivuji Olympijské hry, protože zvedají světovou úroveň. V současnosti se atleti snaží porazit jeden druhého. Zatím to stačí. Kdyby neměli soutěživého ducha, zůstali by doma a spali by. Je lepší být aktivní a dynamický než líný a neužitečný. Je lepší se pohybovat kupředu než stát na místě. A když se již pohybují vpřed a snaží se dostat před ty, kteří se pohybují s nimi, ničemu to nevadí. Třebaže toto není ten nejvyšší způsob, je to daleko lepší, než zůstat neaktivní a letargický. Po nějaké době zjistí, že existuje lepší způsob, jak se dívat na sport. Atleti, pro které je vítězství jediným cílem, nikdy nebudou šťastní, protože i když dnes zvítězí, zítra přijde někdo jiný a vezme jim jejich slávu. Skutečné štěstí nikdy nelze najít tak, že se budeme oddělovat od ostatních. Skutečné štěstí lze najít pouze tehdy, když cítíme jednotu s ostatními, dokonce i tehdy, když nás porazí.

My všichni jsme členy jedné rodiny. Pokud vás v běhu porazí váš bratr, nebudete se cítit špatně, protože je to přece váš bratr. Jestliže ho naopak vy porazíte v plavání, protože v této sportovní disciplíně si vedete lépe, ani váš bratr se nebude cítit špatně. Řekne si: „Je to můj bratr, takže je to v pořádku.“ Kdyby všichni atleti dokázali cítit, že náleží k jedné rodině, budou šťastní bez ohledu na to, kdo vyhraje.

Každý by se měl snažit vyniknout ve svém vlastním životě; měl by soutěžit sám se sebou a pohybovat se vpřed podle svých možností ke svému předurčenému cíli bez ohledu na to, kdo na sportovním poli vyhraje. Takto může každý člověk dělat pokrok a dosahovat lepší a lepší dokonalosti. Skutečné štěstí přichází pouze ze zvětšování smyslu pro dokonalost a tu můžeme dosáhnout jenom pomocí sebepřekonání. Ale svět ještě této úrovně nedosáhl.

Jakou roli hrají vaši studenti při vašem poslání, při vaší misi?

Sri Chinmoy: Moji studenti dělají všechno. Zapojují se do sportu a naprosto jsou zasvěceni mírovému hnutí. Každý druhý rok máme Peace Run (Běh míru). Posledně se zapojilo sedmdesát šest zemí a miliony skutečných milovníků míru — počínaje dětmi a konče osmdesátníky — drželo v ruce mírovou pochodeň. Moji studenti se snaží sloužit lidstvu, lidem, kteří si upřímně přejí mír a kteří hledají něco, co jim dá trvalé uspokojení.

Reportér: Velmi pěkně vám děkuji.

Část III

SCA 51-54. Text rozhovoru Sri Chinmoye s panem Shin Inoue, koordinátorem Japan Overseas Co-operation Volunteers (JOCV), v Suva City, Fiji, leden 1994

Pan Inoue: Odkud pochází vaše energie?

Sri Chinmoy: Energie přichází z pocitu jednoty. Jestliže jsem izolovaný člověk, jestliže jsem oddělený od vás, od ní a od něj, moje energie je velice omezená; je to jenom kapka. Pokud jsem já kapkou, pokud jste vy kapkou a ona je kapkou, každý z nás má jenom špetku energie. Jakmile však vybuduji jednotu s vámi, s ním a s ní, z mé jediné kapky se stanou čtyři. Oceán je velice rozlehlý, ale skládá se z bezpočtu kapek. Právě to veliké množství kapek dává oceánu jeho rozlehlost. Když si vybudujeme jednotu s ostatními, budeme jako oceán, s neomezenou silou a energií.

Díky jednotě nezískáme jenom energii, ale i radost. Pokud má strom jen jeden krásný květ nebo jeden chutný ovocný plod, nebudeme mít z něj radost. Teprve až když má strom mnoho květů nebo plodů, máme radost. Na druhou stranu, jak bychom mohli mít květy a ovoce bez stromu? Takže strom je také nezbytný. Strom je dokonalý teprve tehdy, když má květy a plody. A teprve tehdy získáme skutečnou radost.

Naši jednotu s ostatními nebudeme schopni vybudovat jenom tím, že na ně budeme myslet — to nestačí. Musíme se modlit k Všemocnému. Musíme se modlit k našemu Nebeskému Otci, jenž je nekonečný, aby nám dal jednotu s každým člověkem. Teprve když Bůh vyslyší naše modlitby, dostaneme neomezenou energii.

Když si naše srdce vybudují jednotu s ostatními, budeme mít ve svých životech ohromný mír. Uvnitř míru je neomezená energie, která nám umožňuje dosáhnout mnoha věcí. Pokud však naše činy nevycházejí ze skutečného pocitu jednoty a vnitřního míru, budou mít jen malou hodnotu. Politici neustále mluví o míru, ale ve většině případů tento mír pochází jenom z mysli. Dokud to nejsou opravdoví hledající a milovníci Boha, kteří se modlí a meditují, jejich řeči o míru jsou jenom řeči — pouhá bezvýznamná slova. Já třeba řeknu, že se snažím o mír, ale tajně se pokusím stoupnout vám na hlavu. Řeknu, že půjdu vpřed mírovou cestou, ale ve skutečnosti se pohnu vpřed jenom tehdy, když budete za mnou.

Když hledající a milovníci Boha mluví o míru, vychází to z jejich pocitu jednoty; vychází to ze srdce. Takový mír není založený na pocitu oddělenosti, ale na skutečné lásce a zájmu. Doopravdy se zajímám o váš úspěch, o váš pokrok, o vaši dokonalost a vy se zajímáte o moje. Nepokouším se po vás vyšplhat nahoru nebo být před vámi. Ne, já cítím, že se nacházíte uvnitř mého srdce. Kamkoliv půjdu, ponesu si vás ve svém srdci mé modlitby; a kamkoli půjdete vy, ponesete si mě ve svém srdci vaší modlitby. Takže mír pochází z modlitby a meditace, a ne z vnější řeči.

Pan Inoue: Právě jste hovořil o důležitosti modlitby a meditace. Zajímalo by mě, jestli jsou v našich každodenních životech i jiné věci, které jsou důležité a kterým bychom měli věnovat pozornost.

Sri Chinmoy: Sri Chinmoy: Modlitba a meditace zahrnují vše, musíme však vědět, že existují dva druhy modlitby. Jedna modlitba je jenom pro mě: modlím se k Bohu, aby ze mě udělal dobrého člověka, modlím se k Bohu, aby pro mě udělal toto nebo tamto. Tento druh modlitby mě v konečném důsledku neuspokojí. Dokonce i kdyby mi Bůh dal všechno, oč jej požádám, uvidím kolem sebe bezpočet lidí, kteří tyto věci nemají — lidí, kteří jsou hladoví, chudí a nešťastní. Jakmile zjistím, že ostatní jsou nešťastní, nebudu mít ze své modlitby radost, bez ohledu na to, jaké výsledky přinese. Pokud se ale budu modlit k Bohu, aby dal všem svoji Lásku, Soucit a Požehnání a moje modlitba bude vyslyšena, budu skutečně šťastný. Takže se modleme k našemu Nebeskému Otci, aby dal všem vnitřní potravu, a až On vyslyší naše modlitby, bude to skutečně božská hostina.

Když rodiče dají něco jednomu dítěti a ostatní děti to nedostanou, budou smutní a děti budou plakat a žárlit. Má-li rodina deset členů a otec přinese jenom jeden kus ovoce, devět lidí nic nedostane. Jak může být šťastný ten obdarovaný, když uvidí smutné tváře ostatních? Ze stejného důvodu se modlím, aby Bůh dal svoje Požehnání, Lásku a Zájem všem. Jenom takto budeme všichni opravdu šťastní. Nikdy nebudu spokojený, pokud se budu modlit jenom pro sebe. Všechno, co děláme, musíme dělat pro všechny.

Pan Inoue: Jak vím, věnujete velkou pozornost péči o fyzické tělo. Mohl byste mi prosím říci, proč to děláte?

Sri Chinmoy: Vy pocházíte z Japonska. Řekněme, že někde v Japonsku je nějaký šintoistický chrám s nádherným oltářem. Pokud si budete oltáře a všeho, co se v chrámu nachází, vážit, uděláte vše proto, aby byl v dobrém stavu a neohrozila ho případná bouře. Jestliže by chrám nebyl v dobrém stavu, oltář by dlouho nevydržel. Podobné je to s tělem, uvnitř nějž je srdce a duše. Oltář je uvnitř. Musíme z těla učinit dobrý nástroj, aby bylo schopno ochránit oltář; musíme udržovat okolí chrámu v dobrém stavu, jestliže chceme pečovat o to, co se nachází uvnitř chrámu.

Já se snažím být dobrý, lepší, nejlepší — nikoli proto, abych vás porazil, ale proto, abych vás mohl více milovat. Čím větší fyzický, vitální, mentální a psychický pokrok udělám, tím větší lásku, radost a více dobré vůle vám budu moci nabídnout. Pokud se ze mě stane lepší člověk, budu vám schopen dát svoje dobré kvality. Jestliže ovšem zůstanu špatným člověkem, nebudu mít nic, co bych vám mohl dát. Nebude-li mé tělo v dobrém stavu — bude mě bolet hlava a můj žaludek bude neklidný — nebudu schopen brzo ráno vstát, modlit se a meditovat. Pokud nebudu věnovat pozornost svému fyzickému tělu a nebudu ho udržovat v dobrém stavu, můj duchovní život bude trpět a já vám nebudu schopen nabídnout svoji dobrou vůli, lásku a radost ve svých modlitbách a meditacích. To je důvod, proč je fyzické zdraví velice důležité.

Pan Inoue: Na závěr bych se vás Sri Chinmoyi rád zeptal, jak se díváte na nejpřirozenější způsob života? Dříve jsem pracoval v zemědělství, ale teď musím koordinovat projekty v kanceláři. Jsem z toho smutný, protože si myslím, že čistý život by se měl odehrávat venku, při práci v zemědělství.

Sri Chinmoy: Když jste pracoval na poli, získával jste požehnání Matky Přírody. V té době jste dostával radost a dával jste ji jenom sám sobě. Teď organizujete a koordinujete různé projekty; jste spojen s mnoha lidmi a dáváte jim moudrost a radost. Dokud jste byl jenom rolníkem, byl jste omezený, pracoval jste jenom pro svoji skupinu. Teď pomáháte všem skupinám — pomáháte a radíte lidem, kteří pracují v nemocnici a také lidem, kteří pracují na poli; pomáháte lidem, kteří něco budují a také lidem, kteří pomáhají chudým. Musíte cítit, že jste jako strom s mnoha plody. Jeden člověk si od vás bere vaše ovoce a rozděluje je v nemocnici; někdo jiný si zase bere vaše ovoce, aby jej jedl při práci na poli. Takže jste zdrojem, který pomáhá mnoha lidem mnoha různými způsoby.

Když jsem byl mladý, po celé hodiny jsem se modlil, modlil a modlil. Teď mám tisíce studentů po celém světě a nemám čas, abych se modlil po mnoho hodin. Tenkrát po mně Bůh chtěl, abych udělal jednu věc pro sebe, ale teď po mně Bůh chce, abych se stýkal s mnoha lidmi a nabízel jim to, co mi dal. Předtím jsem se modlil k Bohu, aby mě vzal nahoru, nahoru, nahoru. Nyní mi Bůh říká: „Chci, abys rozšiřoval moji Lásku, Náklonnost a Požehnání.“ Takže cestuji do Japonska, Německa, Francie a mnoha jiných zemí podle Božího Příkazu. A dělám to s radostí, protože to je Jeho Vůle.

Podobné je to i u vás, ta stejná Osoba, která předtím chtěla, abyste pracoval sám na poli a dostal radost, vás teď žádá, abyste radil tomuto člověku a tamtomu člověku. Vaše předchozí práce byla dobrá, ale byla hlavně pro vás — stejně jako u mě, když jsem se modlil a meditoval v Indii. Vaše současná práce je však důležitější, protože se snažíte pomoci mnoha lidem současně. Předtím po vás Bůh chtěl, abyste pracoval ve svém obývacím pokoji, a vy jste byl šťastný. Teď vás žádá, abyste pracoval v kuchyni a připravoval velice chutná jídla mnoha lidem, aby mohli být silní a mohli pro něj pracovat.

Všechno, co máte dělat, musíte dělat s radostí. Tím potěšíte Boha nejvíce. Nejprve Bůh chtěl, abyste žil v Japonsku. Teď vás přivedl na Fidži. Po několika letech vás může poslat někam jinam, abyste mu mohl sloužit. Ať půjdete kamkoli, musíte být šťastný. Nemyslete si: „Ach, v Japonsku jsem měl mnoho přátel a příbuzných. Byl jsem tam šťastný, ale tady nemám žádné přátele.“ Ne, zkuste cítit, že v Japonsku jste byl šťastný, protože jste sloužil přátelům, které jste tam měl, a tady budete šťastný, protože budete sloužit přátelům, které zde budete mít. Tímto způsobem — službou, službou a službou lidstvu různými způsoby se z vás stane dobrý a dokonalý člověk.

From: Sri Chinmoy, Sri Chinmoy odpovídá, část 2 - , (knižně nevydáno), 2014
Sourced from http://cz.srichinmoylibrary.com/sca-2-cs