Sri Chinmoy odpovídá, část 16

Část I

Před programem „Zvedání světa srdcem jednoty“1

V zahradě svého srdce dnes vidím několik nejkrásnějších a nejoduševnělejších květin. Nemůžu jet do Jugoslávie, ale duše a srdce Jugoslávie přišly za mnou. A proto svým duchovním dětem, které jsou teď zde a pocházejí z Jugoslávie, nabízím bezmeznou lásku a vděčnost svého srdce a nekonečné požehnání a soucit své duše. Od této chvíle se budu každý den rozrůstat v samotných hlubinách vašeho srdce aspirace. Krása a vůně vašeho srdce bude neustále těšit našeho Pána Milovaného Nejvyššího. Jsem nesmírně šťastný, že vás všechny mám v naší lodi, ve Zlaté Lodi. A tato loď nás všechny zcela určitě doveze ke Zlatému Břehu. Ještě jednou každému z vás nabízím své srdce lásky a život vděčnosti.


  1. SCA 580. 17. ledna 1990 v řeckých Aténách zvedl Sri Chinmoy jednou rukou nad hlavu řadu svých jugoslávských žáků jako součást svého programu „Lifting up the World with a Oneness-Heart“ (Zvedání Světa Srdcem Jednoty). Před zvedáním řekl:

Část II

SCA 581-585. 18. ledna 1990 v Aténách Sri Chinmoy vyzval k otázkám velkou skupinu svých jugoslávských žáků, kteří přijeli do Řecka, aby poprvé spatřili svého duchovního Mistra

Jak se můžeme vyvarovat kritizování druhých?

Sri Chinmoy: Vždy musíme vidět, co se nám stane, když ostatní kritizují nás. Je to jako dva zápasící boxeři. Já jsem boxer a někdo jiný je boxer. Když někoho kritizuji, je to stejné, jako kdybych ho uhodil a zranil. A když někdo kritizuje mě, jsem z toho smutný, a to mě zraňuje. Pokud si dokážeme zapamatovat, jak se cítíme, když jsme kritizováni, potom budeme soucítit s ostatními. Jestliže my sami jsme neradi napadáni, proč bychom měli napadat druhé? Snažte se myslet na druhé jako na květiny. Ciťte, že vstupujete do zahrady. Buď se můžete těšit z krásy květin, nebo je můžete zničit lístek po lístku. Když kritizujete druhé, ničíte květiny. Jakou krásu, čistotu a další božské vlastnosti v zahradě najdete, pokud budou všechny květiny zničené?

Jak můžete světu dokázat, že jste velmi moudří, pokud neustále kritizujete druhé? Cokoliv vám ve vašem duchovním životě pomáhá, to musíte dělat co nejčastěji, a cokoliv vám nepomáhá, toho se musíte vzdát. Než jste dospěli k duchovnímu životu, dělali jste mnoho nebožských věcí. Když vstoupíte do duchovního života, znamená to, že jste připraveni se těchto špatných vlastností vzdát. Pokud jste dychtiví a ochotní dělat správnou věc, špatné vlastnosti vás automaticky opustí.

Jak můžeme být shovívaví k lidem kolem nás, když vidíme, že nejsou příliš dokonalí?

Sri Chinmoy: Pokud chcete být velmi spravedliví, objektivní, jednoduše se podívejte na nějakou část svého těla. Máte dvě oči, ale z nějakého důvodu máte radši své pravé oko. Možná vaše pravé oko vidí lépe než levé. Takže co uděláte? Okamžitě se sjednotíte i se svým levým okem. Dále vaše levá ruka je slabší než pravá. Ale proto si ji přece neuříznete! Patří vám stejně jako vaše pravá ruka. Ztotožnili jste se se slabšími částmi svého těla stejně jako s těmi silnějšími.

Když vidíte, že někdo není dokonalý, vaše srdce musí vyjít do popředí a říci, že ten nedokonalý člověk je také nedílnou součástí vašeho života. Vždy musíme být velmi, velmi moudří. Naše slabší sestry a bratři se mohou stát silnějšími díky našemu zájmu, soucitu a porozumění. Jinak ani my nebudeme důležití, pokud budeme slabší přehlížet! Kdo je dobrý, kdo je špatný? Jen proto, že můžu o někom říct, že je nedokonalý, nemohu prohlásit o sobě, že jsem dokonalý. Proč by měl být Bůh shovívavý ke mně, pokud já nedokážu být shovívavý k ostatním?

Jsou žáci, kteří jsou vám věrní, ale nevěří v Boha?

Sri Chinmoy: Jsme tu v sále. Než do tohoto sálu vstoupíme, můžeme o něm mít jakékoliv mínění. Někdo řekne, že tento sál je osvětlený, a někdo jiný řekne, že je celý temný. Potom se stáváte soudcem. Vstoupíte do sálu, abyste se přesvědčili, jestli se v něm svítí, nebo jestli je v něm tma. Pokud je celý osvětlený, je na vás, zda v sále zůstanete, nebo odejdete. Když jsou lidé vzdělaní v mysli, je pro ně obtížné cítit něco srdcem, protože svou mysl používají příliš mnoho. Mysl okamžitě začne pochybovat. Pokud někdo řekne, že jsem velmi špatný, pomyslím si, že je to možná pravda. Můžu být velmi dobrý, ale ve chvíli, kdy řeknete, že nejsem dobrý, začnu pochybovat o svých vlastních dobrých vlastnostech.

Ale pokud hluboko ve svém srdci cítím, že jsem dobrý člověk, potom nehledě na to, co kdokoliv řekne, dokonce když bude dvacet lidí tvrdit, že jsem špatný, neuvěřím jim, protože mé srdce mi říká, že jsem dobrý. Vím, že jsem ve svém životě udělal mnoho dobrých věcí. Moje mysl mi může dvacetkrát říct, že jsem dobrý, ale přesto své mysli nebudu věřit. Řeknu: „Možná je to pravda, možná ne.“

Tito lidé, kteří používají mysl, o sobě říkají, že nevěří v Boha. Ale rád bych řekl, že v něco věří. Pro nás je Bůh veškerou Láskou, veškerým Soucitem, veškerým Odpuštěním. Pokud jejich otec či matka budou zrovna umírat, řeknou: „Prosím, zachraň je.“ Někoho požádají o pomoc. Nemusí použít slovo Bůh, ale v tu chvíli se k Bohu modlí pro pomoc. Ten, kterého neznají, je Bůh.

Když medituji v Centru, jde mi to dobře, ale když medituji sám, často cítím strach.

Sri Chinmoy: Představte si laskavě velký plavecký bazén, v němž plave mnoho lidí. Pokud v něm uvidíte někoho plavat, okamžitě do něj skočíte. Ale pokud budete před bazénem sám, začnete mít strach. Budete se bát, že když se něco stane, nebude tu nikdo, kdo by vám pomohl. Když meditujete doma, musíte myslet na Centrum, kde meditují ostatní. Potom budete moci vstoupit do své meditace bez jakéhokoliv strachu.

Je správné opustit syna a rodinu a odejít meditovat jinam, když nemůžu meditovat doma?

Sri Chinmoy: Není správné opustit syna a rodinu. Musíte se stát vnitřně velmi silným. Jen proto, že právě teď nemůžete doma meditovat, nesmíte opustit svého syna a rodinu. Pokud odejdete, budete myslet jen na svého syna. Budete přemýšlet, co dělá, co jí, a tak dále. Kamkoliv odejdete, ponesete si tu samou mysl. Je to mysl, která vám nedovoluje meditovat.

Měl byste žít v srdci. Když se na svého syna díváte nebo s ním či se členy své rodiny mluvíte, vnitřně opakujte „Supreme, Supreme, Supreme“ (Nejvyšší, Nejvyšší, Nejvyšší). Snažte se vnitřně opakovat jméno Nejvyššího co nejčastěji. Tím vibrace tohoto oduševnělého opakování vstoupí do vašeho syna. Silně cítím, že když odejdete, bude to horší pro vás i pro vašeho syna. Měl byste zůstat s ním. Pokud se nedokážete modlit a meditovat nanejvýš intenzivně ke své spokojenosti, můžete opakovat „Supreme“.

Část III

SCA 586. Sri Chinmoy poté svým jugoslávským žákům na rozloučenou řekl:

Rozloučení s jugoslávskými žáky

Brzy opustíte Athény. Vaše takzvaně fyzická existence opustí tento hotel a vrátí se do Jugoslávie, ale vaši vnitřní existenci, která je skutečná, naprosto skutečná, která je jedinou skutečností, ponecháte v hlubinách mého srdce. Zůstane se mnou nastálo. V blízké budoucnosti asi nebudu moci navštívit vaši zemi fyzicky, ale duchovně už v ní jsem. Mé srdce bezmezné lásky, nekonečné náklonnosti a neoddělitelné jednoty je zcela pro ty z vás, kteří pocházíte z aspirujícího srdce a zasvěceného života Jugoslávie. Ti, kteří se připojili k naší lodi, mají velmi zvláštní význam v hlubinách mého vlastního aspirujícího srdce. Během krátkých dvou dnů jste neomylným způsobem prokázali svůj upřímný, nejupřímnější pláč po našem Pánu Milovaném Nejvyšším. Můj zbožný život a žehnající duše vás vždy povedou a budou provázet k nejvyššímu Cíli.

Tak jako jsou ve škole dobří studenti a studenti, kteří nejsou tak dobří, stejně tak v duchovním životě jsou dobří studenti a špatní studenti. Přeji si, aby se každý z vás pokusil stát vynikajícím studentem našeho Pána Milovaného Nejvyššího. Přál bych si, abyste všichni běželi co nejrychleji. Co je nepotřebné nebo neaspirující, co by vás mohlo svést z duchovní cesty, to prosím, prosím, prosím nerozvíjejte a neopatrujte ani ve svých nejdivočejších snech.

Moje nejdražší jugoslávské děti, máte velmi zvláštní Požehnání od našeho Pána Nejvyššího. Cokoliv vám bude stát v cestě, cokoliv bude zpomalovat váš pokrok, prosím odhoďte vědomě a okamžitě. Cíl je pro statečné a rychlé. Ti, kteří dokáží běžet v duchovním životě nejrychleji, získají nejvyšší odměnu. Proto se v každém okamžiku snažte vědomě, oduševněle, oddaně a nesobecky běžet co nejrychleji, a tak nechat našeho Pána Milovaného Nejvyššího, aby byl na vás nesmírně pyšný.

Protože jsme všichni hledající, věříme v existenci duše. Duše létá po obloze Nekonečnosti, bezesně a věčně jako pták. Ptáci symbolizují duši, božskou duši. Staňme se všichni nejkrásnější a nejdynamičtější duší, tak abychom v každém okamžiku mohli létat v srdci Oblohy Nekonečnosti.

Část IV

SCA 587-597. Sri Chinmoy odpověděl na následující otázky 31. ledna 1990 v PS 86 v New Yorku

Zdá se, že se nepřátelské síly rozrůstají a postupují a dobré síly ztrácí sílu. Jak je možné, aby dobré síly jednou zvítězily?

Sri Chinmoy: Kdo jsme, že říkáme, které síly jsou nepřátelské, které síly dobré a kdo vítězí? Používáme název „nepřátelské síly,“ ale víme, které síly jsou ve skutečnosti nepřátelské a které dobré? My sami můžeme hrát roli nepřátelských sil naprosto dokonale. Pokusme se, vědomě a oduševněle, zmenšit své špatné činy. Pokud každý den dokážeme udělat o jeden špatný skutek méně, pomůžeme tím božskému uvnitř nás, aby nás zdokonalilo. Protože Bůh to s námi nevzdal, musíme pokračovat. Tak jako On má nekonečnou Trpělivost, buďme také my trpěliví v přemáhání špatných sil.

Nesmíme Bohu přidělávat problémy. Nevědomě děláme mnoho špatných věcí; proto musíme sami sobě odpustit. Ale také vědomě děláme mnoho špatných věcí. Podíváme se kolem sebe a vidíme, že někdo něco udělal a Bůh mu odpustil, takže si pomyslíme: „Mohu udělat totéž a Bůh mi také odpustí.“ Existuje někdo, kdo by každý den nedělal špatné věci, jen aby naplnil určitou touhu, obzvlášť ve světě myšlenek? Nejistota přichází, žárlivost přichází, pocit podřazenosti a nadřazenosti přichází a my jim dovolujeme vstoupit. Dáváme jim tichý souhlas. Pokud tyto špatné síly neporazíme, pokud s nimi nebudeme bojovat, odevzdáme se jim. Musíme být neustále jako stateční bojovníci nebo hrdinové, abychom je jednou provždy porazili.

Ve vašem novoročním poselství se v posledních dvou řádcích říká: „Moje Koruna Transcendentálního Ticha a můj Trůn Univerzálního Zvuku.“ Můžete o tom něco říci?

Sri Chinmoy: Nejedná se o mé básnické vyjádření; je to má vlastní vnitřní zkušenost. Pokud dokážete pozvednout své vědomí, svou vnitřní výšku, potom uvidíte, že mé novoroční poselství není mentální žonglování. Když jsem minulý rok v poselství vyjádřil určité věci, splnily se. Tento rok se také vyplní. Ve vnitřním světě se denně dějí ohromné věci. Když ve vnitřním světě spatříme poupě krásy, víme, že rozkvete, lístek po lístku. Ale dokud zcela nerozkvete navenek, nemůžeme ho svým vnějším pohledem nazvat květinou. Takže pokud máme ve vnitřním světě jistotu nebo víru, můžeme vidět vnitřní skutečnost. Ale pokud v sobě přechováváme pochybnost, potom neuvidíme, co je opravdu nejkrásnější a nejskutečnější. Pochybující a praktická mysl to nepostřehne. Většinou je-li něco ve vnitřním světě ve formě semínka, víme, že se to nakonec zcela projeví. Velmi pokročilí duchovní hledající dokáží svým třetím okem vidět budoucnost. Ví, že jejich vize je skutečná. Už k tomu došlo ve vnitřním světě, ale ještě se to neprojevuje na vnější úrovni.

Z tohoto roku zbývá ještě jedenáct měsíců. Takže buďme trpěliví. Můžeme urychlit Boží absolutní Výšku svou aspirací a dychtivostí. Naše vnímavost není ničím jiným než vděčností. Jakmile dokážeme Bohu nabídnout špetku vděčnosti, naše vnímavost vzroste.

Bůh je potěšen dokonce i naším kratičkým životem odevzdání a nekonečně kratším dechem vděčnosti. Víme, jak málo vděčnosti máme. Ale pokud zvýšíme svou sílu vnímavosti, vize zítřka může být projevena jako skutečnost v dnešním srdci, v dnešním životě.

Mohl byste nám dát nějakou meditační nebo koncentrační techniku pro rozvinutí schopnosti rozlišování?

Sri Chinmoy: Pokud prostě dokážete ronit slzy — a nemyslím tím krokodýlí slzy — rozvinete si schopnost rozlišování. Zkuste cítit, že jste naprosto bezmocní, jako nemluvně v lese. Musíte vynést do popředí pokoru a cítit, že nejste ničím a nemůžete ničím být bez Boží Ochrany, Božího Soucitu. Musíte plakat jako dítě. Myslete na to, jak dítě pláče a volá matku, když chce mléko nebo hračku. Okamžitě dokážete rozlišovat a vyberete si pouze věci, které vám pomůžou dělat duchovní pokrok. Co potřebujete, to dostanete. Schopnost rozlišování přichází z našeho nejupřímnějšího pláče. Pokud budete k rozlišování používat mysl, bude to chyba. Rozlišování je založeno na nejčistším pláči srdce. Boží Soucit a Ochrana vám okamžitě dají nektar a uchrání vás před jedem.

Jiný způsob je chovat se jako hrdina. Musíte mít odvahu cítit, že jste nanejvýš vybraným dítětem Boha. S touto odvahou porazíte špatné síly.

Před jedenácti lety spáchal můj otec sebevraždu a stále mě to znepokojuje. Měl rakovinu a zbývaly mu tři měsíce života, tak si vzal život.

Sri Chinmoy: Podle mé vnitřní filozofie nám tento život dal Bůh. Každý okamžik musíme využít příležitost bojovat se smrtí. Můžete říci, že život vašeho otce byl zbytečný. I kdyby zůstal, možná by vnějšímu světu nemohl ničím přispět. Ale je zde svět vnitřní, svět duše. Duše již nemusí být schopna se déle projevovat uvnitř a prostřednictvím určitého těla, ale může se projevovat prostřednictvím jeho blízkých. Tímto způsobem udržuje spojení se zemí. Existuje mnoho takových důvodů, proč by nikdo neměl spáchat sebevraždu.

Ve vzácných případech mohou duchovní Mistři opustit své fyzické tělo, protože vědí, že pro ně nadešla Boží zvolená Hodina. Je to Boží Vůle. Ale pro obyčejné lidi je to ten nejhorší možný vnitřní zločin. V případě vašeho otce, on odešel, ale vy jste stále na zemi. Můžete se modlit k Bohu pro odpuštění za svého otce. Blízcí, kteří zůstali na zemi, se mohou modlit k Bohu.

Na konci vašeho života, i když se pohybujete jen rychlostí indického býčího povozu, Bůh ve vašem a prostřednictvím vašeho života stále něčeho dosahuje. Nevydejte se špatným směrem tím, že spácháte sebevraždu. Pokud zahodíte tento život, jak zde může být nějaký pokrok? Sebevražda je ta nejhorší možná zkušenost, a to nejen pro toho, kdo sebevraždu spáchá, ale také pro členy jeho rodiny. Kdokoliv má blízké spojení s tímto člověkem, značně trpí. Pokud váš bratr, otec, sestra nebo někdo jiný spáchá sebevraždu, potom se některé z vašich jemných nervů, které jsou naprosto nezbytné pro realizaci Boha, mohou poškodit. Takže se musíte modlit zároveň i pro svou vlastní ochranu. Pokud někdo v rodině poruší kosmický zákon, například když vašeho bratra zavřou do vězení, potom se něco velmi posvátného ve vás nebo v některé z vašich vnitřních bytostí poruší. Naopak pokud členové vaší rodiny udělají pro lidstvo něco dobrého nebo velkého, také vás to ovlivní. Proto musíme být velmi opatrní. Jestliže své blízké každý den vědomě neodevzdáme Boží Vůli, nutně budeme ovlivněni, pokud udělají ve vnitřním světě něco špatného. Něco v našem vědomí se poškodí.

Na meditaci pro veřejnost jste mluvil o plačícím dítěti uvnitř. Když se koncentrujeme na váš Transcendentální obraz, můžeme se pokusit spatřit v něm plačící dítě a ztotožnit se s ním?

Sri Chinmoy: Chcete si představit plačící dítě uvnitř mé Transcendentální fotografie? Ne, to není správný způsob. Můj Transcendentál jako takový nepláče. V určitém smyslu můžete říci, že pláče po dokonalosti lidských bytostí, ale můj Transcendentál je plný nekonečného soucitu, lásky a světla. Když jsem mluvil o plačícím dítěti uvnitř, myslel jsem tím, že vy jako jednotlivec musíte plakat způsobem, jakým pláče dítě. Můžete plakat k mému Transcendentálu pro věci, které potřebujete, pro rozpoznání dobrého od špatného, a tak dále.

Transcendentál naplní vaši aspiraci. Ale kdyby Transcendentál začal také plakat, jak by mohl něco dát? Pro ty, kteří k Transcendentálu pláčou jako dítě, Transcendentál ztělesňuje nekonečný soucit, požehnání, lásku a světlo a tyto božské vlastnosti nebo kvality do vás vstoupí. Pokud chcete, můžete požádat Transcendentál, aby vás naučil, jak plakat. Transcendentál sám nebude plakat, ale v hlubším smyslu pláče po přeměně a zdokonalení lidstva.

Existují určitá hudební díla, která je nejlepší poslouchat v určitou denní dobu?

Sri Chinmoy: Nejsem odborníkem na hudbu. K tomu si musíte přečíst knihy o indických rágách. Když si přečtete indické knihy, řeknou vám, která rága je nejlepší večer, která ráno a která odpoledne. Ale co se týče mé hudby, složil jsem tisíce písní, takže si můžete vybrat. Pokud nejste zpěvák, potom můžete poslouchat mé nahrávky nebo nahrávky mých žáků a zjistit, které písně jsou pro vás nejlepší. Vy sám to rozhodněte. Některé písně vás budou oslovovat hlavně časně zrána, jiné pozdě večer a další možná pozdě v noci.

Vyzkoušel jsem několik indických rág. Ale bohužel nesouhlasím s tím, že musíte poslouchat nebo hrát tu a tu rágu časně ráno a jinou v poledne. Tento přístup se mi nezamlouvá. Cítím, že záleží na našem vědomí. Pokud naše vědomí není vysoké, potom nezáleží na tom, jakou hudbu posloucháme, dokonce i v té nejoduševnělejší hudbě nenajdeme nic zajímavého. Ale je-li naše vědomí vysoké, bude se vám líbit jakýkoliv druh duchovní hudby. Jak už jsem řekl, posuďte sami. Vyberte si několik písní, buď si je zazpívejte nebo poslouchejte v různou denní dobu a potom se rozhodněte, které z nich jsou pro vás nejlepší.

Jedna ze starších žákyň v našem Centru je velmi zděšená něčím, co četla v jedné z vašich knih. Řekl jste, že starší lidé kolem padesáti let velmi často přestávají dělat duchovní pokrok, protože v tomto věku je vitálno buď nečisté, nebo unavené a přestává dávat odhodlání mysli. Tato žákyně se vyděsila a řekla: „Jakou mám naději? Je mi padesát.“

Sri Chinmoy: Samozřejmě je jednoduše nemožné učinit duchovní pokrok, pokud zůstává v mysli. Ale když bude zůstávat v srdci, zůstane věčným dítětem. Jsem také padesátník, ale cítím, že stále dělám pokrok. Pokud dokážete zůstat v srdci, potom můžete činit pokrok bez ohledu na to, kolik vám je let, dokonce i kdyby vám bylo devadesát devět. Zůstanete-li ale v mysli, budete svázáni svým fyzickým věkem. Jsou žáci, kterým je teprve dvacet pět nebo dvacet šest let, ale kvůli letargii, neochotě a dalším neaspirujícím postojům, které opatrují, se chovají jako devadesátiletí. Zároveň jsou dvě nebo tři ženy, kterým je hodně přes padesát, ale jak tvrdě pracují, jak energicky, jak horlivě! Někdy dokonce ani nejdou v noci spát. Jak je obdivuji! Nezůstávají v mysli; zůstávají v srdci. Jsou vždy nadšené a připravené inspirovat druhé. Takže starší ženy ve vašem Centru by se měly snažit zůstávat v srdci. Pokud taková žačka zůstane v srdci, nemusí se strachovat o svůj věk. Dětské srdce jí v životě pomůže udělat všechen nezbytný pokrok.

Jak můžeme poznat, zda se snažíme pracovat na příliš mnoha projektech a nedostává se nám spánku?

Sri Chinmoy: Chcete vědět, zda nepracujete příliš? Existují lidé, kteří pracují hodinu a myslí si, že pracovali dvanáct hodin. Naopak někteří lidé pracují šestnáct hodin a cítí, že pracovali pouze čtyři hodiny. Podle mě odpočinek přichází s novou činností. Pokud máte v průběhu dne pracovat na šesti nebo sedmi odlišných úkolech, každou změnu práce musíte brát jako odpočinek. Odpočinek je celý v mysli. Mysl řekne: „Už jsem dokončil jednu věc. Jak mohu začít další úkol?“ Ale pokud každou práci vezmete jako zlatou příležitost udělat rychlejší než nejrychlejší pokrok a pokud vědomě dokážete vstřebat každý krok vpřed, který jste učinili, potom neklamete sami sebe tím, že říkáte, že odpočíváte.

To samé množství energie, tu samou úroveň vědomí, kterou máte během jedné práce, si ponesete s sebou, až se pustíte do další práce. Představte si, že jdete po schodech. Nejdřív děláte první krok, potom druhý, potom třetí. Pokud použijete své běžné vnímání, po každém kroku můžete vidět, že jste unavenější. Řeknete si: „Takhle musím vyjít dvacet pater!“ Ale použijete-li moudrost svého srdce, budete cítit, že po každém kroku získáváte letmou vteřinu před dalším krokem. To je vaše zlatá příležitost. Můžete říct: „Teď odpočívám.“

Stejně tak můžeme vzít práci. Když máte za den stihnout pět nebo šest věcí, na konci každé myslete na to, že získáváte nejen příležitost k odpočinku, ale zároveň příležitost učinit pokrok. Levá, pravá, levá, pravá. Když přichází krok pravou nohou, vaše levá noha odpočívá. Když je řada na levé noze, vaše pravá noha odpočívá. Takže pokaždé, když změníte činnost, snažte se vědomě cítit, že odpočíváte. To není sebeklam; to je moudrost.

Jak je možné, že vzpomínka na to, kdy jsme tě viděli poprvé, má takovou schopnost velmi rychle pozvednout naše vědomí?

Sri Chinmoy: To je velmi dobrý zážitek. Říkám každému, aby si tento první zážitek pamatoval — první den, kdy jste mě požádali o přijetí. V den, kdy jste poslali svou fotografii nebo se stali žáky, v ten den se zcela změnil váš životní příběh. Toho dne jste učinili slavnostní slib. Vaše srdce, mysl, vitálno, fyzická existence, vše mi dalo slavnostní slib, že budete vynikajícími žáky, a stát se vynikajícím žákem znamená potěšit Mistra jeho vlastním způsobem.

Potom v průběhu let se příběh mění. Po třech nebo šesti měsících začíná většina žáků cítit, že Mistr je musí potěšit z padesáti procent a oni musí potěšit Mistra z padesáti procent. Jsou připraveni setkat se s ním na půli cesty. Po několika dalších letech žáci cítí, že Mistr musí udělat devadesát devět kroků a oni jeden krok. A pak, což je nejhorší, někteří žáci nechtějí udělat ani tento jediný krok. Mistr musí udělat celých sto kroků.

Takže žádám úplně každého žáka, aby si pamatoval ten zlatý den, kdy přijal duchovní život, jaký postoj jste tehdy měli. Chtěli jste se ze sta procent stát vynikajícími žáky. Žádám vás ještě jednou, abyste se stali vynikajícími žáky, abyste měli trvalou lásku ke svému Mistrovi a trvalé odevzdání Boží Vůli. Každý začal s výborným postojem. Ale bohužel každý rok vaši vnitřní moudrost zakrývá těžké, těžší, nejtěžší břemeno žádosti a očekávání.

Všem vám říkám, jen si vzpomeňte na první den, kdy jste se stali žáky. Jak upřímní, jak čistí, jak odevzdaní jste byli první týden, měsíc nebo dva měsíce. Potom po pěti, deseti, patnácti nebo dvaceti letech jaké vnitřní požadavky jste začali mít. Na začátku jste si chtěli vytvořit vnitřní, přímé spojení s mým nejvyšším vědomím. Váš vnitřní pláč jako magnet přitahoval lásku mého srdce k vám a mou pýchu na vás. Ale teď neexistuje žádný nepodmíněně odevzdaný žák.

Další věc, která platí pro všechny žáky bez výjimky: pokud vidíte, že někdo je třeba i jen jeden krok před vámi, všechna vaše vnitřní radost zmizí. A když vidíte, že nikdo před vámi není, stále se musíte dívat kolem sebe, abyste se ujistili, že máte publikum. Ostatní by měli vidět, že jste nejbližší. Nejdříve se díváte, je-li někdo před vámi. Když před vámi nikdo není, cítíte se velmi, velmi pyšní, velmi šťastní a velmi spokojení sami se sebou. Potom se obrátíte, abyste se podívali, jestli ostatní vidí, že jste nejbližší, že jste nejdražší. Úplně každý žák v tomto směru upadl. „Upadl“ je slabý výraz. Dříve jste ve svém životě existovali jen vy a váš Mistr. Teď každý žák potřebuje stovky svědků.

Jsem velmi šťastný z vaší otázky. Takový by měl být postoj úplně každého žáka. Každý den si můžete připomenout, co jste poprvé ve svém Mistrovi cítili a co jste svému Mistrovi slíbili. Den, kdy jste mě přijali, byl nejvýznamnějším dnem ve vašem životě. Vynesli jste do popředí všechnu svou prostotu, upřímnost, čistotu, dychtivost, ochotu, sebedávání a další božské vlastnosti pro jejich úplné projevení. Pokud si dokážete zapamatovat tuto zkušenost, nesmírně vám to pomůže.

Dělám si řidičský průkaz a zajímalo by mě, jestli složím zkoušku.

Sri Chinmoy: Nejsem věštec ani okultista. Jsem obyčejný člověk jako vy. Můžu se za vás modlit k Bohu, ale vy se budete k Bohu modlit, aby vám pomohl uspět, zatímco moje modlitba bude trochu odlišná. Naučil jsem se ji od někoho před dvěma tisíci lety. Můj bratr Ježíš Kristus mě naučil: „Staň se Vůle Tvá.“ Mohu se k Bohu modlit, aby se při vašem řízení stala Jeho Vůle, ale nemohu vám říct, co je Jeho Vůlí.

V Jamaice, West Indies, jedna bývalá žákyně neuspěla ve svém řidičském testu alespoň pětkrát. To bylo příliš, opravdu příliš! Její manžel špatně viděl, a tak se musela učit řídit. Pokaždé, když neuspěla, cítila se velmi špatně. Já také. Když se to stalo pošesté, řekl jsem jí: „Dobře, proboha, tentokrát musíš uspět.“ Potom naštěstí uspěla.

Ať už při řízení uspějete, či nikoliv, dokonce i když stokrát propadnete, nebudu nešťastný. Budu nešťastný, jen pokud vaše vědomí poklesne. Pokud vnitřně řídíte s aspirací a zasvěcením a tato aspirace nebo zasvěcení upadne, pak budu smutný. Jinak když jde o tyto vnější záležitosti, budete se ze všech sil snažit ve zkoušce uspět, ale pokud jste tady před svým Mistrem a myslíte na svůj řidičský test, zdali uspějete, nebo ne, potom je to ztráta času. Když jste před svým duchovním Mistrem, existují nekonečně důležitější věci.

Nejlepší modlitbou ze všech je ta, kterou nás naučil Ježíš Kristus: „Staň se Vůle Tvá.“ Opakujte ji a budete tím nejšťastnějším člověkem. Jinak budete šťastný, jen pokud zkoušku složíte. Pokud se dokážete upřímně modlit k Bohu pro naplnění Jeho Vůle, uvidíte, že vaše štěstí bude nekonečně, nekonečně, nekonečně silnější a více naplňující, než když požádáte o naplnění své vlastní touhy. Existuje možnost, že vaši touhu naplní, ale vaše aspirující srdce to nepotěší.

V jedné ze svých básní říkáte, že se máme snažit být stále spokojeni sami se sebou. Když jste smutný, frustrovaný nebo zklamaný, protože jste spoustu věcí neudělal nebo udělal špatně, potom jak můžete být spokojený sám se sebou?

Sri Chinmoy: I když jste desetkrát selhali, i když jste selhali ve všem, co jste přes den dělali, jednoduše buďte spokojení, že jste nepropadli frustraci. Pouze to přijměte jako útok. Naštěstí jste se mu neodevzdali. Musíte se osvobodit od frustrace jako takové. Zítra se pokusíte znovu. Ale pokud budete přechovávat frustraci nebo se jí odevzdáte, jak budete moci být šťastní? Řekněme, že jste vyzkoušeli to a to, a nepodařilo se vám to. Jestliže na to myslíte jako na neúspěch, naprostý neúspěch, potom zítra nebo pozítří nebudete mít inspiraci začít svou cestu znovu. I když selžete, buďte spokojení s tím, že jste se neúspěchu neodevzdali a že jste nepřizvali frustraci. Zrovna teď jste neuspěli. Ale protože jste nepozvali frustraci, měli byste být se sebou spokojeni. Mohlo to být nekonečně horší.

Někteří lidé si libují ve frustraci. Vzývají ji. Potom chtějí ve frustraci pokračovat, protože cítí, že tímto způsobem dělají značný pokrok. Někteří lidé mají takový negativní způsob, jak dělat pokrok. Dokud se necítí špatně, myslí si, že nedělají pokrok. Ve skutečnosti si jejich mysl nesmírně užívá frustrace. Cítí se tak velmi velcí. Ve vašem případě, neužíváte si ani nevzýváte frustraci. Takže následující den můžete snadno začít znovu.

Část V

SCA 598-608. Sri Chinmoy odpověděl na následující otázky 4. února 1990 v Progress-Promise v New Yorku

Včera jste mluvil o modlitbě „Staň se Vůle Tvá.“ Je špatné modlit se pro něco konkrétního?

Sri Chinmoy: Musíte vědět, o jaký druh modlitby jde. Pokud se k Bohu modlíte: „Bože, dej mi Světlo Soucitu,“ taková modlitba není vůbec špatná. Rozhodně musíte používat svou moudrost. Pokud se k Bohu modlíte pro Jeho Soucit, pro Jeho Lásku, pro Jeho Požehnání, takové věci jsou nedílnou součástí Jeho Vůle. Pokud ale požádáte: „Udělám řidičskou zkoušku?“ nebo „Dej mi nové auto,“ je to jiná záležitost.

V poslední době jsem četl mnoho věcí o síle pozitivního myšlení. Když něco opravdu chcete, měl byste říct: „Nejvyšší, ať se to stane, pokud je to Tvá Vůle,“ nebo byste měl prohlásit: „Toto se stane“?

Sri Chinmoy: Musíme vědět, jestli jde o něco spojeného s touhou. Nejdřív řeknete: „Nejvyšší, dej mi dvě stě dolarů.“ Nabídnete tuto nejupřímnější touhu Bohu. Potom si v duchu můžete říct: „Co si o mně Nejvyšší pomyslí? Mám říct ,Staň se Vůle Tvá.‘“ Když jste se modlil pro dvě stě dolarů, vaše touha byla v tu chvíli tak intenzivní, tak upřímná. Ale když jste řekl: „Staň se Vůle Tvá,“ tato modlitba se stala bezvýznamnou. Řekl jste to jen mechanicky. Všechno to bylo na mentální úrovni. Bůh ví, kdy si děláte legraci a kde je vaše upřímnost. Tehdy vám nedá vůbec nic, protože vidí, že když řeknete „Tvá Vůle,“ je to pouhý žert.

Je špatné modlit se pro jakoukoliv touhu?

Sri Chinmoy: Ne, můžete se modlit pro naplnění svých tužeb, ale musíte být velmi opatrní, protože pokud jde o materiální touhu, potom to může být proti vaší vnitřní aspiraci. Lidé se modlí pro nové auto. Modlí se pro jeden dům, dva domy. Musíte vědět, jaký druh touhy vás svazuje a jaký druh aspirace vás osvobozuje. Některé hmotné věci jsou v našem každodenním životě zcela nezbytné. Ti, kdo mají peníze, si snadno můžou dovolit žít na dobré úrovni. Ale ne, nejsou spokojeni. Musí se stát multimilionáři. Buďte bohatí, pokud chcete, ale pak můžete být chudí duchovně. Musíte se rozhodnout, co z toho chcete.

Naší cestou je život přijetí. Máte naprosté právo modlit se k Bohu pro cokoliv, co potřebujete ve svém vnějším životě. Ale musíte vědět, kdy přichází chamtivost, když se vaše touhy stanou přehnané. Jak si někdo může v duchovním životě poradit s takovým druhem touhy? Můžete se k Bohu modlit pro pokrytí základních potřeb života. Tehdy nikdy neřeknu, že je to špatné. Ale někteří lidé jen hromadí, hromadí, hromadí. Začnou hromadit materiální bohatství a zničí duchovní bohatství.

Musí Bůh nutně naplnit vaši touhu, pokud je založená na chamtivosti?

Sri Chinmoy: Pokud s vámi Bůh není potěšen, potom může naplnit všechny vaše touhy tak, abyste si mohli dříve než nejdříve vykopat vlastní hrob. Stalo se to nespočetněkrát. Když Bůh vidí, že váš případ je beznadějný, naplní vás hmotně a duchovně vám dá větší než největší nulu.

Bůh je jako farmář. Kope a kope. Na jednom místě kopal mnohokrát, ale ničeho nedosáhl. Tak jde a oře jinde. Tam je zcela spokojen. Bůh dává jednomu člověku příležitost, ale tento člověk ji náležitě nevyužije. Je spokojený, když zůstane, jak je. Ale jak dlouho může Bůh čekat na tohoto člověka? Proto Bůh řekne: „Dobře. Buď šťastný tam, kde jsi. Budu orat někde jinde.“

Moje otázka se týká manifestace a duchovnosti. Často mi připadá, že více manifestace znamená menší příležitost stát se duchovně silnějším. Jak můžeme najít správnou rovnováhu?

Sri Chinmoy: V mém případě a v případě mých žáků je manifestace rozhodně Boží Vůlí. Jste mým žákem. Takže pokud je pro vás Boží Vůlí projevit Jeho Světlo, nikdy nesmíte cítit, že děláte něco špatného. Bohužel, oddělujete aspiraci od manifestace.

Jako jednotlivci máme tolik dychtivosti vidět své vlastní zdokonalení, svůj pokrok. A pokud se dokážeme ztotožnit s ostatními, nebudeme mít tutéž dychtivost po jejich zdokonalení? Jsme připraveni věnovat svůj čas, energii a vše pro svou vlastní aspiraci, protože se chceme stát dokonalými. Nyní Bůh řekne: „Ačkoliv ještě nejsi dokonalý, chci, abys pomohl svému malému bratrovi, abys ho dovedl k určitému standardu.“ Jste jeden krok před tímto člověkem. To je důvod, proč vás Bůh o to žádá. Bůh nežádá třetí osobu, aby udělala to samé. Bůh nežádá někoho jiného, aby přišel a poradil vám. Bůh nežádá mě, abych se poradil, když jdu ven na ulici. Ale říká mi: „Když uvidíš někoho upřímného, vnímavého, dej mu, co máš. Dej mu svou energii, dej mu své světlo.“

Abychom se vrátili k aspiraci, pokud meditujete brzy ráno a dokážete-li meditovat dobře, potom třebaže meditujete jen patnáct minut, tehdy síla vaší meditace snadno vydrží celý den. Ale tato meditace musí být velmi mocná. Pokud časně ráno natankujete auto benzínem, můžete ujet stovky mil. A potom následující den můžete natankovat znovu. Ale pokud ráno nemáte žádný benzín, jak budete moci ujet nějakou vzdálenost? Mnoho, mnoho žáků se ráno nemodlí a nemedituje. Jen klamou sami sebe. Někteří si sednou na dvě nebo tři minuty před oltář. A cítí, že toto stačí.

Říkám vám, abyste časně ráno, ve tři nebo čtyři hodiny, chodili ven a lepili plakáty nebo šli do nějaké televizní stanice? Nejdříve to nejdůležitější. Vždycky říkám, že aspirace musí být na prvním místě. Až skončíte svou meditaci, potom můžete jít ven a dělat manifestaci, která je vaším zasvěcením. Zatímco meditujete nanejvýš upřímně, přestože zrovna nemyslíte na zasvěcení, Bůh vám vnitřně dává energii, kterou budete potřebovat ve svém životě zasvěcení.

Je to jako ranní cvičení doma. Brzy ráno se doma protahujete a cvičíte. Potom jdete ven na dráhu a začnete sprintovat. Doma se jen protahujete. Ale zatímco si protahujete nohy a různě se svým tělem cvičíte, Bůh vám dává energii. Připravuje vás ke vstupu na bitevní pole života a na závod s nevědomostí.

Žákům se docela často stává, že jakmile dělají jednu věc, myslí na další. Když je čas dělat zasvěcenou službu, myslí na aspiraci. Potom když časně ráno meditují, myslí na zasvěcení. Když je čas jíst, tehdy myslí na spánek. A když je čas spát, potom myslí na jídlo. Tohle se většinou děje. Když dělají nějakou zasvěcenou práci, ptají se sami sebe, proč neaspirují. Řeknou si: „Když nebudu meditovat, jak budu moci realizovat Boha?“ A potom když meditují, po pěti vteřinách si začnou myslet, že když nepůjdou ven dělat nějakou manifestaci, že nepotěší Gurua. Stále cítí, že ta druhá věc je důležitější. Zatímco aspirují, myslí si, že manifestace je nekonečně důležitější. Když manifestují, považují aspiraci za nekonečně důležitější. Ale podle mě jsou stejně důležité.

Skokan do dálky ví, že když šlápne na odrazovou desku levou nohou, skočí daleko, a když se odrazí pravou nohou, skok se nezdaří. Kolik lidí se dokáže odrazit kteroukoliv nohou a doskočit stejně daleko? Jedna noha je vždy silnější. Ale druhá noha pomáhá, když skokan přibíhá k desce. Tehdy používá obě nohy, levou i pravou. Neběží jen na levé noze. To je nemožné. Stejně tak v životě musíme používat jak aspiraci, tak zasvěcení. Musíme vidět aspiraci uvnitř zasvěcení a zasvěcení uvnitř aspirace. Ale zatímco manifestujeme, neměli bychom se domnívat, že aspirace je důležitější. A když se modlíme nebo meditujeme, neměli bychom považovat manifestaci za důležitější. Jen tím zničíme svou aspiraci a ani jednu věc neuděláme dobře.

Každý na naší cestě by se měl snažit meditovat minimálně dvakrát denně patnáct minut. Lidé obvykle z patnácti minut meditují dobře sotva tři minuty. Nikdo mi nemůže říct, že hned od samého začátku pozvedl své vědomí na nejvyšší úroveň. To se nestává. Vím, že to nějaký čas trvá. Takže z patnácti minut můžete očekávat přibližně aspoň pět minut dobré meditace. Žádný můj žák nedokáže meditovat patnáct minut ve své nejvyšší výšce.

Ale zpět k vaší otázce, nezanedbávejte svou aspiraci. Nejdříve to nejdůležitější. Ale pokud nemůžete udělat nejdřív první věc, udělejte alespoň druhou věc, kterou je zasvěcení. Jdou společně. Na druhou stranu, jestliže nemůžete dobře meditovat ráno, meditujte dobře aspoň večer. Samozřejmě ideální je meditovat velmi dobře ráno, když svítá. V poledne meditujte znovu. A pak ještě jednou večer. Takto nebudete mít vůbec žádný problém.

Víte, že snídaně je jedna věc, oběd něco dalšího a večeře něco zcela odlišného. Nejíme večeři v době snídaně. Musíme to dělat postupně. Podobně pokud dokážete meditovat třikrát denně nanejvýš oduševněle — deset minut ráno, deset minut v poledne, deset minut večer — potom budete schopní si cenit všeho. Pokud bude zapotřebí aspirace, dokážete dát aspiraci skutečnou hodnotu. Pokud bude zapotřebí zasvěcení, dáte skutečnou hodnotu zasvěcení. Po aspiraci přichází zasvěcení a manifestace. Kde není aspirace, tam nemůže vzniknout zasvěcení. Takže časně zrána aspirujme. Hned po naší aspiraci nám Bůh dá bezmeznou energii a příležitosti k zasvěcení. A zatímco budeme zasvěceně sloužit, uvidíme, že je to Boží Božskost projevující se uvnitř nás.

Nevidím žádný rozpor mezi aspirací a zasvěcením, pokud jsou prováděny ve chvíli, kdy je jich třeba. Jak můžeme vylézt na strom bez aspirace? Na druhou stranu bude správné, když vylezete na strom, sednete si na nejvyšší větev a budete jíst ovoce, co hrdlo ráčí, zatímco u paty stromu budou vaši drazí plakat pro mango? Budete moci sníst všechna manga sami? Ne, vaše srdce se zlomí, protože vaše aspirace vyžaduje upřímnost, náklonnost a soucit. Aspirace je něco božského ve vás, co vás povznáší. Díky této božské věci jste na vrcholu stromu. Pokud vás pozvedlo něco božského a ta stejná božská věc vás stále udržuje nahoře, nepožádá vás tato vaše božská část, abyste sestoupili? Nejde o váš duchovní pokles; je to jen nabídnutí ovoce ostatním, aby i oni jednou dostatečně zesílili a mohli vystoupat cestou, kterou jste vystoupali vy.

Manifestace je obtížná, obzvlášť pro Indy, protože naše mysl je zaměřená na aspiraci. Pro obyvatele západního světa je zasvěcení poměrně snazší, protože jsou zvyklí na dynamický život. Jejich pohyb je vpřed. Pro nás Indy je naším pohybem pohyb vzhůru. Ať jdete vzhůru, dovnitř nebo vpřed, všechny pohyby probíhají společně. Pokud jdete o jeden palec výš, potom v ten samý okamžik jdete i o jeden palec hlouběji a o jeden palec vpřed. Takže tyto tři pohyby — vpřed, dovnitř a vzhůru — se musí dělat současně. Pokud se opravdu dokážeme ponořit hluboko dovnitř, potom můžeme stoupat vzhůru jako odrazový můstek a zároveň se pohybovat vpřed. Když aspirujeme co nejupřímněji, uvnitř naší aspirace bude tendence ponořit se hluboko a pohybovat se vpřed.

Jak nejlépe rozlišit touhu mysli od vůle duše?

Sri Chinmoy: Pokud chcete znát vůli duše, musíte se modlit a meditovat nanejvýš upřímně a intenzivně. Jinak jestliže se nebudete modlit oduševněle a meditovat mocně, touha vaší mysli automaticky vystoupí do popředí.

Co můžeme dělat, když tělo stále brzdí naše duchovní dosažení ve vnějším světě, jako je přeplavání kanálu La Manche?

Sri Chinmoy: Neříkám vám, abyste se stali světovým šampiónem v plavání. Neříkám vám, abyste se stali světovým šampiónem v maratonu. Nežádám nikoho, aby přeplaval kanál La Manche, vůbec ne. Pouze říkám, že pokud cítíte, že máte tu schopnost, zkuste to! Máte má požehnání. Jsem si jistý, že to uděláte. Mám nesmírně rád takové druhy dosažení. Necítím, že jsou něčím špatným. Ale zároveň nechci, abyste zanedbávali svou práci v Centru a svou vlastní aspiraci. S tím nesouhlasím.

Jakým nejlepším způsobem mohu udělat pokrok v boji s letargií a pohodlností?

Sri Chinmoy: Jen se podívejte, kolik let jste promarnili. Vzpomeňte si na dny, kdy jste byli plní energie, a na to, kolik radosti jste tehdy získali. Každý rok se dva týdny účastníte výletu na kánoích. Jak aktivní a dynamičtí v tu chvíli jste! Takže si pamatujte tyto zlaté dny a kolik štěstí vám to dalo. Nejlepší způsob, jak můžete porazit letargii, je vzpomenout si na zážitky, kdy jste tvrdě pracovali na přípravě výletu na kánoích. Když vynesete do popředí vzpomínku na tento aktivní život, získáte tolik radosti. Tato radost je pokrokem a pomůže vám udělat další věci se stejným nadšením a dychtivostí.

Zajímalo by mě, jestli je vhodné, aby velmi malé Centrum pořádalo veřejné meditace jako formu manifestace.

Sri Chinmoy: Pokud víte, že to, co děláte, je správné, uděláte to, přestože se vám to desetkrát nepodařilo. Děláte-li správnou věc, potom ji dokážete udělat třeba dvěstěkrát, aniž by se vám to podařilo. Když jsem se pokoušel zvednout 300 liber, věděl jsem, že dělám správnou věc. Po dvě stě neúspěšných pokusech, vzdal jsem to? Ne, pokračoval jsem, a nakonec se mi to podařilo při dvě stě čtrnáctém pokusu. Pokud vím, že dělám něco zcela správného, dokonce i když neuspěji a Boží Vůlí bude, abych něco dělal, udělám to.

Jak můžu vědět, že dělám pokrok?

Sri Chinmoy: Když něco jím, cožpak necítím sílu nebo radost? Pokud jím správnou věc, okamžitě získávám radost a energii. Naopak pokud jím něco, co není dobré pro mé zdraví, okamžitě to vím. Takže když se budu ráno upřímně modlit a meditovat, pocítím určitou energii, sílu a radost. Pokud během své modlitby a meditace dokážu tyto vlastnosti cítit, jedná se nepochybně o pokrok.

Při některých druzích manifestace zjišťuji, že často necítím tolik radosti, protože je v nich více soutěžení. Neměli bychom tyto věci dělat?

Sri Chinmoy: Jestliže jste ve světě soutěžení se svými bratry a sestrami — žáky, radím vám, abyste si vytvořili více jednoty. Jinak zvětšíte-li svůj sklon soutěžit s ostatními, dojde ke zkáze. Za každou cenu se budete snažit porazit své kolegy, přátele nebo naše ostatní Centra. Proto se tento soutěživý přístup musí zarazit v zárodku. Určitě soutěžte sami se sebou. To je podstatné. Jestliže jste se včera na někoho rozzlobili, protože udělali něco špatného, snažte se jim dnes odpustit. Ciťte, jak moc se dokážete ztotožnit s jejich slabostmi. Tento druh soutěžení je pro vaše vlastní sebezdokonalení. Sledujte, kolik tolerance jste měli včera, a dnes se podívejte, jestli se vaše tolerance zvětšila. Potom uvidíte svůj pokrok. Ale pokud řeknete, že vy máte pravdu a někdo jiný se mýlí, pak jen projevujete svou nadřazenost. Tento druh soutěžení s ostatními je zničením.

Samozřejmě, v závodě běžíte po stejné trati s dalšími běžci. Zde, ačkoliv soutěžíte, se nesnažíte porazit tyto další běžce za každou cenu. Ne, vaším cílem je zjistit, jestli běžíte dobře. Poběžíte společně, protože když lidé dělají stejnou věc, je v tom radost. Pokud soutěžíte s ostatními, musíte myslet na to, že nesoutěžíte s někým, kde je vedle vás nebo před vámi či za vámi. Soutěžíte pouze sami se sebou. Jinak vás budou napadat špatné myšlenky. Vaším postojem bude porazit toho člověka za každou cenu. Toto se vzápětí stane vaší zkázou. Ale pokud soutěžíte s ostatními jen proto, abyste běželi co nejrychleji, abyste ze sebe vydali to nejlepší, potom budete šťastní bez ohledu na výsledek.

Část VI

SCA 609-610. Sri Chinmoy odpověděl na následující otázky 14. února 1990 ve svém domě v New Yorku

Jak mohu být více poslušný?

Sri Chinmoy: Musíte změnit nadřízeného. Říkáte, že nejste poslušný. Ale vy jste poslušný. Otázkou je komu. Předpokládejme, že musíte vstát brzy ráno, ale šli jste spát velmi pozdě. Vaše tělo nespolupracuje. Něco uvnitř vás vám říká, abyste nevstávali, a něco jiného vás žádá, abyste vstali. To, co vás žádá, abyste nevstali, je jeden nadřízený, a to, co si přeje, abyste vstali, je druhý nadřízený.

Musíte si vybrat, kterého nadřízeného poslechnete. Musíte se sami sebe zeptat, jestli vám ten, který chce, abyste nevstali, říká správnou věc. Jestliže ráno nevstanete, kdy máte vstát, budete se cítit bídně, až budete chtít dělat další věc. Pokud v osm hodin musíte jít do práce, budete se cítit mizerně, protože jste neudělali první věc — nemeditovali jste. Jestliže v osm hodin nepůjdete do práce, protože půjdete běhat, vzniknou další problémy. Pokud každou činnost začnete pozdě, pocítíte bolest, až budete chtít dělat něco dalšího. Přijde vám na mysl první věc a zničí všechnu vaši radost. Až půjdete do práce – druhá věc — budete smutní z první věci – že jste nevstali k meditaci. Naopak, jestliže nepůjdete do práce a budete dělat něco jiného, řeknete: „Ó Bože, nejdříve jsem nevstal a pak jsem nešel do práce.“ Tím jste zmeškali dvě věci. Takto se to hromadí a kupí.

Říkáme, že minulost je prach. Dobře, časně ráno jste nemohli vstát. To je minulostí. Ale pak udělejte druhou věc. Při zkoušce vám učitel dal pět nebo šest otázek. Pokud nedokážete odpovědět na jednu z nich, nevšímejte si jí. Když se u ní zastavíte, budete jen plýtvat svým drahocenným časem a energií a řeknete: „Ó Bože, nejsem schopný na ni odpovědět.“ Takový druh obavy a starosti zničí všechnu vaši radost. Potom nebudete schopni odpovědět na čtyři nebo pět dalších otázek, které umíte velice dobře. Vaše mysl bude zatížena obavou a starostí: „Co se stane? Nezískám plný počet bodů.“ Namísto toho musíte na tu otázku ihned zapomenout. Máte šest otázek a umíte odpovědět na pět, ale pokud tu šestou neodstraníte ze své mysli, bude vás trápit.

Stejně tak během dne máte tolik věcí na práci. Pokud jste zmeškali první z nich, zapomeňte na to. Zbývá vám ještě pět, šest nebo deset dalších věcí. Jestliže uděláte všechny zbývající věci, budete mít znovu sílu. Získáte nesmírnou radost, že jste udělali to, to a to.

Poslušnost musí přijít ze srdce. Mysl nebo vitálno vás ráno požádá, abyste nevstali. Tak poslechnete tohoto nadřízeného, ale neposlechnete skutečného nadřízeného: své srdce. Vždy se musíte dívat, odkud rozkaz přichází. Nemyslete si, že vy jste šéf. Když nevstanete, prostě řeknete, že jste nevstali. Ne, ve skutečnosti došlo k tomu, že vás někdo požádal, abyste nevstali. Musíte toho dotyčného rozpoznat. Když uděláte něco špatně, musíte cítit, že vás někdo navedl.

Když uděláte něco špatně, okamžitě řeknete: „Neudělal jsem to,“ nebo — jste-li chytří — obviníte někoho jiného. Pokud svedete vinu na něco uvnitř sebe, víte-li, že se jedná o něco uvnitř vás – o vaši mysl nebo vitálno — co vás navádí udělat tu špatnou věc, potom to, co je uvnitř vás, můžete vyzvat a ono se to nakonec odevzdá. Dále je tu vaše srdce, aby vás inspirovalo udělat správnou věc.

Vždy posloucháme, pozitivně, nebo negativně. Vždy se proto snažte jít pozitivní cestou. Nejdříve musí vyjít do popředí vaše srdce a říct, co je dobré, co špatné, co je správné, co nesprávné. A pak musíte své srdce poslechnout.

Když mluvíme s hledajícími, jakou vlastnost bychom se v sobě měli snažit vynést do popředí, abychom vynesli na povrch jejich srdce a vnímavost?

Sri Chinmoy: Pouze pokoru. Musíme se s nimi ztotožnit, a ne jim dát pocítit, že jsme jim nekonečně nadřazenější, a proto máme právo je učit. Ve třídě je několik nových studentů a několik starších. Od starších studentů se očekává, že toho budou vědět o něco více než noví studenti.

Řekněme, že jste studovali ve třídě tři nebo čtyři roky, zatímco někdo jiný přišel do vaší třídy teprve nedávno. Přirozeně budete vědět více než tento člověk. Tak mu pomáháte, než přijde učitel. Budete se snažit ho něco naučit, než přijde skutečný učitel. V tomto případě jsem já učitelem. Na druhou stranu přivedu také studenty k jinému učiteli. Vezmu je ke skutečnému Učiteli, k Bohu. Jen pokud máte pokoru, tehdy můžete vést studenty k pravému Učiteli.

Když někteří žáci dělají kurzy, ó Bože, chovají se jako duše, které realizovaly Boha! Myslí si, že pokud budou jednat jako realizované duše, lidé si pomyslí, že jsou velmi vysoko. Když přijdou noví hledající, budou cítit, že tito žáci vylezli na Himálaje a teď se snížili k tomu, aby sestoupili k patě Himálají, aby vzali nahoru některé další hledající. Když tito starší žáci vyprávějí novým hledajícím o duchovním životě, noví hledající získají pocit, že tito starší žáci jsou na vrcholu Himálají, kdežto oni sami jsou u paty Himálají. Pak ubozí hledající vzhlédnou a řeknou si: „Ó můj Bože, nikdy se nám nepodaří dosáhnout této výšky. Nedokážeme vylézt na Himálaje. Jsou tak vysoké. V kterýkoliv okamžik se tito starší žáci vrátí do nejvyšších výšek a pak se nevrátí, aby nás učili.“ A tak jsou tito začátečníci zcela ztraceni.

To není správný přístup. Musíte být na jejich úrovni. Jste všichni ve stejné třídě nebo stejné rodině, ale vy víte o trochu víc než oni. Vždycky říkám, že jsem nejstarší bratr v rodině. Vím o trochu víc než vy, a proto mě Bůh požádal, abych vás k němu přivedl. Jsem váš nejstarší bratr. Přišel jsem do této duchovní rodiny dlouho před vámi. Začal jsem se modlit a meditovat dokonce dříve, než jste se narodili. Teď vím o trochu víc. Proto vám všem říkám: „Pojďte se mnou. Dokážu vám říct, kde je náš Otec.“

Podobně i vy budete muset říct novým hledajícím: „Pojďte se mnou. Dokážu vám ukázat, kde je můj učitel, kde je můj zdroj. On je zdrojem vědomosti, moudrosti a lásky.“ Potom když přijdou ke mně, povím jim, kde je můj Zdroj moudrosti. Povedu je k Nejvyššímu. To je způsob, jak přivádět nové hledající.

Když jednáte s hledajícími, nemáte tento problém. Stýkáte se s nimi na jejich úrovni. Ale jsou žáci, kteří nechtějí být na stejné úrovni. Chtějí být vysoko nad nimi. Prosím všechny žáky, kteří dělají kurzy, aby byli na stejné úrovni jako začátečníci. Nedávejte jim najevo, že vy jste velmi vysoko, na vrcholku Himálají. Pak budou zcela ztraceni. Když jim dáte pocítit, že jste dosáhli cíle, ale ráčili jste sestoupit a vést je k cíli, je to opravdová chyba.

Když jednáte s novými hledajícími, vždy je nechte pocítit, že jste s nimi jedním a že jste celí pro ně. Víte o něco málo víc než oni. Dokážete teď přečíst knihu, protože jste se naučili abecedu. Učíte je tu samou abecedu. Potom jednoho dne se začnou učit číst jednu stránku nebo dvě. Když přijde tento den, okamžitě je můžete přivést ke mně a já jim dám na čtení mnoho knih!

From: Sri Chinmoy, Sri Chinmoy odpovídá, část 16 - , Madal Bal, 2001
Sourced from http://cz.srichinmoylibrary.com/sca-16-cs