Ne síla, ale jednota

State University of New York at Oswego, New York
1. října 1969

Člověk má nespočet tužeb. Nejsou-li jeho touhy naplněny, proklíná sám sebe. Má pocit, že selhal, že je beznadějný a bezmocný. Chce dokázat svou existenci na zemi plody svých tužeb. Myslí si, že naplněním svých tužeb dokáže, že je nadřazený ostatním. Přesto, běda, selhává, selhal a bude selhávat.

Bůh k němu přichází a říká: „Mé dítě, neselhalo jsi. Nejsi beznadějné. Nejsi bezmocné. Jak můžeš být beznadějné? Rostu v tobě se svým vždy osvětlujícím a vždy naplňujícím Snem. Jak můžeš být bezmocné? Jsem v tobě jako nekonečná Síla.“

Aby člověk dokázal svou nadřazenost, snaží se pak objevit něco jiného. Snaží se používat svou sílu násilně, agresivně. Ze své nadřazenosti chce získat radost. Chce dokázat světu, že je důležitý. Aby dokázal svou jedinečnost, používá jakékoliv prostředky a svědomí ho netrápí.

Bůh k němu ze své nekonečné Štědrosti znovu přichází a říká: „Děláš to špatně. Nemůžeš světu dokázat, že jsi nesrovnatelný, jedinečný. To, co skutečně chceš od své nadřazenosti, je radost, bezmezná radost. Tato bezmezná radost ti však nebude patřit, dokud nepoznáš tajemství všech tajemství. A tímto tajemstvím je tvá neoddělitelná jednota s každou lidskou bytostí na zemi.“

Bůh pokračuje a říká, že je silný, že je šťastný, že je naplněný jen proto, že je zcela sjednocen s každou lidskou bytostí, s celým vesmírem. Člověk může být opravdově šťastný, jen pokud je naprosto sjednocen se zbytkem světa. A toto štěstí z něj dělá na zemi jedinečnou duši.

To, co nás dělá nadřazenými nebo nám dovoluje pocítit, že jsme neocenitelní, není síla; je to naše jedinečná jednota s Bohem. Druzí nás nepotřebují kvůli tomu, že máme sílu. Ne, oni nutně potřebují jednotu naší duše. A tuto jednotu duše musíme osvíceným a přeměněným způsobem přenést do jednoty fyzického, vitálna a mysli. Jsme velcí, jsme větší, jsme největší, jen když vědomě cítíme svou jednotu s celým světem.

Bůh je upřímně dychtivý dokázat celému světu, že Jeho aspirující, zasvěcené a oddané děti jsou opravdu Jeho bezmeznou Pýchou. Nemusíme dokazovat, co máme a čím jsme. Bůh Sám je dychtivý dokázat světu, co Jeho aspirující, Jeho zasvěcené, oddané a odevzdané děti mají a čím jsou.

Bůh splní svůj úkol v nás, prostřednictvím nás a za nás. Pokusme se také my splnit svůj úkol. Pokusme se mít vědomý pocit své neoddělitelné jednoty s každou lidskou bytostí zde na zemi a tam v Nebi.

To, co o moci říká Abraham Lincoln, je nepopiratelně správné:

„Téměř všichni lidé dokážou vydržet neštěstí. Chcete-li však vyzkoušet povahu člověka, dejte mu moc.“

— Abraham Lincoln

A těm, kteří se snaží cítit jednotu s celým světem, má co říci Winston Churchill:

„Nemá smysl říkat: ‚Udělali jsme vše, co bylo v našich silách.‘ Musíme úspěšně vykonat to, co je třeba.“

— Winston Churchill

Upřímnost našeho srdce nikdy neselhává. Zájem naší duše nikdy neselhává. Soucit našeho Boha nikdy neselhává. Když je naše srdce oduševnělé, naše duše je plodná, náš Bůh je významný.

From: Sri Chinmoy, Světlo Východu pro mysl Západu - , Madal Bal, 2003
Sourced from http://cz.srichinmoylibrary.com/el-18-cs