Loď služby a převozník lásky, část 1

Část I — Láska, oddanost a odevzdanost

Autorův úvod: láska, oddanost, odevzdanost

Láska je jednání. Oddanost je procvičování. Odevzdanost je zážitek.

Láska je uvědomění. Oddanost je odhalení. Odevzdanost je projevení.

Láska je význam života. Oddanost je tajemství života. Odevzdanost je Cíl života.

Ve své lásce vidím Boha-Matku. Ve své oddanosti vidím Boha-Otce. Ve svém odevzdání vidím Boha-Matku i Boha-Otce společně v jednom těle.

Láska bez oddanosti je nesmyslná. Oddanost bez odevzdanosti je neplodná.

Láska s oddaností byla na začátku mé cesty. Oddanost s odevzdaností jsou na konci mé cesty.

Miluji Nejvyššího, protože jsem přišel od Něj. Oddávám se Nejvyššímu, protože se chci k Němu vrátit. Odevzdávám se Nejvyššímu, protože On žije ve mně a já žiji v Něm.

— Sri Chinmoy

Láska

Láska: Láska je vnitřní pouto, vnitřní spojení, vnitřní spojovací článek mezi člověkem a Bohem, mezi konečným a Nekonečným. K Bohu musíme vždy přistupovat pomocí lásky. Bez lásky se nemůžeme stát jedním s Bohem. Jdeme-li po své cestě s absolutní láskou, nikdy nemůžeme selhat v dosažení a naplnění Boha, ať už ve svém vlastním životě, nebo v lidstvu.

Láska je tajný klíč, který dovolí člověku otevřít Boží Dveře. Kde je láska, čistá láska, božská láska, tam je naplnění. Kde není láska, je trápení, zklamání a smrt. Prvním krokem na naší cestě je láska, druhým je oddanost a třetím krokem je odevzdanost. Nejprve musíme Boha milovat. Potom se Mu musíme oddat, a nakonec musíme být u Jeho Nohou a naplnit sami sebe.

Co je láska? Pokud láska znamená někoho nebo něco vlastnit, potom to není skutečná láska; není to pravá láska. Pokud láska znamená dávat a stát se jedním se vším, s lidstvem a s božskostí, potom to je skutečná láska. Pravá láska je naše naprostá jednota s milovaným předmětem a s vlastníkem lásky. Kdo je vlastníkem lásky? Bůh.

Koho milujeme? Milujeme Nejvyššího v každém člověku. Když milujeme tělo, svazujeme sami sebe; když milujeme duši, osvobozujeme se. Je to duše v jednotlivci, Nejvyšší v každé lidské bytosti, koho musíme milovat.

Nic nemůže být větší než láska. Bůh je velký jen proto, že má nekonečnou Lásku. Chceme-li definovat Boha, můžeme Jej definovat milióny způsobů, ale přeji si říci, že žádná definice Boha není tak výstižná, jak definice Boha jako veškeré Lásky. Pokud do naší mysli vstoupí strach, když řekneme „Bůh“, tehdy jsme od Něj milióny a miliardy mil vzdáleni. Pokud vyjde do popředí láska, když opakujeme jméno Boha, tehdy je naše modlitba, naše koncentrace, naše meditace a naše kontemplace opravdová. Nemůže být žádná větší moudrost, žádná větší znalost než láska.

Modlíme se k Bohu. Proč? K Bohu se modlíme proto, že je veškerou Láskou. Bůh není jako přísný učitel s rákoskou, který nás neustále trestá. Právě proto, že Bůh je veškerou Láskou, Soucitem, jdeme k Němu, a ne k někomu jinému. Nejvyšší poznání spočívá v lásce.

Svět existuje jen proto, že na zemi stále existuje láska. Kdyby tato jediná božská kvalita opustila svět, potom by na zemi nemohl být žádný život. Žádná jiná božská kvalita nemůže vytvořit, udržet a naplnit Boha zde na zemi tak, jako kvalita lásky. Božská láska neznamená emocionální výměnu lidských myšlenek nebo nápadů; je naplněním jednoty.

Občas můžeme požadovat nejvyšší Spravedlnost; občas můžeme požadovat nekonečný Soucit. Uvnitř nekonečného Soucitu ucítíme živoucí dech lásky. Na druhou stranu, uvnitř nejvyšší Spravedlnosti ucítíme živoucí přítomnost lásky.

Božskou lásku nemůžeme svázat svými lidskými myšlenkami nebo představami, ale můžeme ji svázat neustálým sebeobětováním. Božská láska je nekonečná, ale nekonečné v nás můžeme svázat sebeobětováním. Co je toto sebeobětování? Sebeobětování je naše neustálá dychtivost a vnitřní pláč formované jen Nejvyšším v nás, vnitřním Kormidelníkem v nás. Ale dokonce i když nabídneme svou srdečnou a oduševnělou poslušnost vnitřnímu Kormidelníkovi v nás samých, stále nebudeme zcela naplněni. Můžeme-li ale odvážně a upřímně říct vnitřnímu Kormidelníkovi, že je to On, kdo bude odpovědný za naše životy, za naši realizaci a za projevení naší duše na zemi, tak jen tehdy bude naše role zcela naplněna.

Láska znamená přijetí. Co přijmeme? Přijmeme tento náš svět kolem nás a uvnitř nás. Nepřijmeme-li svět, který je vnějším Tělem Boha, odmítneme a popřeme Boha tiše a tajně, jestliže ne kategoricky. Po přijetí světa musíme sloužit světu, který jsme přijali. Chceme-li sloužit světu způsobem, kterým svět chce, zůstaneme navždy v nevědomosti. Současně nebudeme schopni osvítit ani kousek vnitřních a vnějších problémů světa. Musíme světu sloužit způsobem, který po nás chce náš vnitřní Kormidelník. Takto nejen naplníme Nejvyššího v nás, ale naplníme Nejvyššího ve světě.

Když se sjednotíme s někým, kdo je plný strachu, získáme určitý druh radosti. Přicházíme mu pomoct vyřešit jeho problém a pak jsme chyceni jeho strachem. Přicházíme, abychom soucítili s ostatními, trpíme s nimi a nemůžeme z jejich utrpení vystoupit. Pravda, je dobré se ztotožnit s utrpením ostatních, ale je hloupost se sjednotit s problémy někoho, komu nemůžeme dodat odvahu a smělost, komu nemůžeme dodat sílu čelit skutečnosti nebo mu nemůžeme pomoct vidět božskou sílu v něm samotném. K čemu je projevování sympatie někomu, když mu nemůžeme ukázat naši vroucí sílu nebo mu nemůžeme dát pevné vedení vstříc ke světlu?

Jak můžeme pomoci našim sestrám a bratrům na světě? Můžeme pomoci, staneme-li se veškerou láskou k Jedinému, jenž je věčně veškerou Láskou. Milujme Jediného, kořen stromu. Potom uvidíme, že větve, listy a zeleň stromu budou také cítit naši lásku. Každý jedinec, kdo naplní Boha a Jeho stvoření, ztělesňuje Boží živoucí Zájem a živoucí Oběť. A v tomto Zájmu a Oběti budou Bůh a člověk oba naplněni.

Oddanost

Oddanost: Oddanost je neohrožená kvalita naší duše. Oddanost neznamená od někoho něco žádat. Oddanost znamená oddanou službu božskému dítěti uvnitř nás. Znamená intenzitu, která nás sjednocuje a ne intenzitu, která nás rozděluje a frustruje. Oddanost znamená vkročení do vyšší části naší vlastní existence. Oddanost je nejsladší pocit v nás, pocit jednoty s něčím vyšším a hlubším uvnitř nás. Je to nejdůvěrnější spojení s naším lepším, čistším, vyšším, vznešenějším a hlubším já uvnitř nás. Je to nejsladší uvědomění si Pravdy.

Kdo je v aspirujícím vyšší já? Vyšší já je Mistr; a dosáhne-li aspirant vyššího já, může vidět, že on a Mistr jsou zcela jedním. Pokud chce aspirant poznat své vyšší já, což je Bůh, může ho poznat prostředníctvím jednoty se svým Mistrem, protože Mistr a Bůh se sjednotili. Jak? Mistr se sjednotil s Bohem na základě svého sebeuvědomění a sebepoznání. Stal se přímou cestou k Bohu a tuto cestu může používat jak Bůh, tak aspirující.

Pokud se skutečně oddám, jak potom mohu oddělit sám sebe od věci, pro kterou aspiruji? Nemohu se oddělit od nejvyššího, nejhlubšího a nejvzdálenějšího. Kapka vstupuje a sjednocuje se s nekonečným oceánem. Když zcela nabídneme sami sebe, nic neztrácíme.

Chce-li někdo udělat ve vnitřním životě rychlý pokrok, přeji si říci, že oddanost je jedinou odpovědí. Pokud je oddanost v celé bytosti, potom může někdo každý den pít nektar ve svém vnitřním probuzení, vnitřní disciplíně a vnitřnímu uvědomění. Je to oddanost, co nám dává sladkost v našem životě a nese nás ke Zdroji nektaru zvěčňujícího život.

Část II — Otázky a odpovědi

Jsem student. Jak mohu studovat, a přitom si v mysli udržet Boha?

Sri Chinmoy: To je velmi snadné. Pokud studuješ, abys získal diplom a aby tě za to každý uznával, pokud studuješ, aby ses stal nejmoudřejším člověkem na zemi a mohl tak učit svět, potom je pro tebe nemožné udržet si Boha v mysli. Pokud cítíš, že chceš titul kvůli jménu a slávě, pro své vlastní zajištění na zemi, potom si v mysli Boha udržet nedokážeš.

Musíš cítit, že studuješ jen kvůli tomu, že cítíš potřebu těšit Boha, jen kvůli tomu, že Bůh chce, abys studoval. Celou dobu musíš cítit, že nestuduješ proto, abys udělal radost sobě nebo členům své rodiny, ale jen abys udělal radost Bohu. Ciť, že Bůh je jako matka, která pozoruje své dítě, jak studuje. Jakmile děláš radost Bohu, děláš radost svým rodičům, děláš radost svým příbuzným, děláš radost svému vlastnímu já. Bůh by však měl být na prvním místě.

Musíš považovat své studium za určitou podobu služby Bohu. Jestliže studuješ dobře a dostáváš dobré známky, protože cítíš, že tohle je tvá služba Bohu, pak těšíš Boha. Dnes Bůh chce, abys studoval. Až zítra dokončíš svá studia, Bůh tě vnitřně požádá, abys dělal něco jiného. Pozítří tě může požádat, abys dělal něco dalšího. A tak v každé oblasti musíš Boha těšit Jeho vlastním způsobem.

Studium není na duchovní cestě překážkou. Abys studoval šest, sedm, osm hodin denně, musíš mít disciplínu. Vnitřní schopnost a disciplínu, kterou získáš studiem, budeš za pár let moct využít ve svém duchovním životě. Disciplínu v jakékoliv oblasti života musíme oceňovat a obdivovat, protože je to určitý druh síly. Bůh tě požádá, abys touto silou něco postavil nebo zbořil. Máš-li sílu v rukách, můžeš zvednout těžké závaží. Jestliže bude potřeba něco rozbít, dokážeš to rozbít. A když bude třeba něco zvednout, i to dokážeš.

Chtěl bych jasněji porozumět rozdílu mezi pomáháním a službou lidstvu. Myslím, že je velmi snadné tyto dva výrazy poplést.

Sri Chinmoy: Nemusíme si je poplést; můžeme snadno říct, jestli někomu pomáháme nebo mu sloužíme. Když někomu sloužíme, máme pokoru. Když ale někomu pomáháme, ihned vystupuje do popředí pýcha, marnivost a ego. Když někomu pomáháme, cítíme, že máme větší schopnosti než on, a když někdo pomáhá nám, cítíme, že jsme méně schopní my. V pomoci je pocit nadřazenosti a méněcennosti. Avšak když oduševněle sloužíme, žádná pýcha v nás nemůže být, protože se necítíme být nadřazení. Cítíme, že sloužíme Nejvyššímu v druhých. Když vám lidem sloužím, vidím ve vás božskost. Má role v kosmické Hře je, abych vám dal pocit, že uvnitř vás je vnitřní Kormidelník. Když sloužíme, vytváříme v jiných pocit, že uvnitř nich je Nejvyšší.

Dokonce i v roli hledajícího, jestliže někdo neaspiruje, vynoří se pýcha. A cítí-li, že pomáhá, automaticky vystoupí do popředí nevědomá pýcha. Hledající slouží vysokému Mistrovi a stává se pyšným, že má příležitost sloužit takovému Mistrovi. Místo pýchy by měl ale cítit vděčnost. Měl by nabídnout svou oduševnělou modlitbu a uznání, že dostal příležitost mu sloužit. Vidí-li Mistr, že jeho současný pomocník je plný pýchy a domýšlivosti, může jej snadno vyměnit za někoho jiného.

Při používání slova ‚pomoc‘ musíme být opatrní. Pomoct nám, vést nás a formovat nás může jen vnitřní Kormidelník. Používejme spíš slovo ‚služba‘. Když Mistrovi sloužíme, musíme být velmi opatrní. Dnes je někdo Mistrovi blízký, ale zítra může být ten stejný člověk odvrhnut na druhý konec světa, pokud nesprávně použije požehnání Mistra. Musí cítit, že jeho služba je největší příležitostí a že ji nesmí zneužít. Je-li někdo zaplaven pýchou, že ho jeho Mistr ocenil, okamžitě upadne. Je-li zneužita příležitost sloužit Mistrovi, bude odebrána. Musíme být pokorní. Nehrajeme-li svou roli dobře, má Bůh plné právo změnit nástroj.

Opravdová služba vyjadřuje pokoru a přichází jen s opravdovou a neustálou aspirací. Když aspirujeme, chceme jít vzhůru. Vidíme, že vyšší světy jsou mnohem výš, než jsme my, a tak se automaticky stáváme pokorní.

Jakou má důležitost oddaná služba?

Sri Chinmoy: Zasvěcená, oddaná služba je pro každého žáka nesmírně důležitá. Tato služba může být nejrůznějšího druhu: může to být fyzická práce nebo může mít podobu nabízení oddaných myšlenek, představ, lásky a zájmu. Zasvěcenou službu můžete vykonávat fyzicky a zasvěcenou službu můžete vykonávat duchovně. Také finančně a materiálně můžete dělat zasvěcenou službu. Každý žák má příležitost sloužit Centru, což je jeho duchovní domov a Nejvyšší. Každý člověk může být skutečnou božskou pýchou Nejvyššího. Fyzickou službu, vitální službu, mentální službu, psychickou službu i službu duše můžeme nabídnout k Nohám Nejvyššího.

Tou největší službou je mít vědomou, odevzdanou jednotu s Mistrem a s Nejvyšším. Všechny ostatní druhy služby nám ale značně pomáhají vstoupit do bezpodmínečně odevzdaného života. Začněte tam, kde jste nyní, a v každém okamžiku nabízejte Nejvyššímu svou zasvěcenou službu.

Největší prospěch získáte, jen když se ve vnitřním světě zcela sjednotíte se mnou. Jste-li se mnou ve vnitřním světě opravdu sjednoceni, můžete být se mnou snadno sjednoceni i ve vnějším světě. Když vstoupíte z vnější světa do vnitřního, můžete selhat, ale vyjdete-li z vnitřního světa do vnějšího, musíte být vždy úspěšní. Během práce zkuste prosím cítit, že se mnou ve vnitřním světě pochodujete. To, co nabízíte ve svých vnějších aktivitách, je vnitřní věnování. To, co dýcháte, je můj vnitřní dech.

Znovu a znovu vám chci říct, že každý žák, je-li dostatečně upřímný, se může považovat za nejvybranější nástroj Nejvyššího. Ale vědomě musí vědět, cítit a uvědomovat si, že je bezpodmínečně odevzdanou duší vše vidícího, vše milujícího a vše naplňujícího Gurua — Gurua všech Guruů, Nejvyššího. Nejvyšší je jediný Guru, tady na zemi i tam v Nebi. Existuje jen jediný Guru, a tím je Nejvyšší. Potěšme Ho způsobem, kterým On chce, abychom Ho potěšili. Zkusme to; podaří se nám to. Všichni budeme pochodovat k cíli a budeme naplněni.

From: Sri Chinmoy, Loď služby a převozník lásky, část 1 - , (knižně nevydáno), 1974
Sourced from http://cz.srichinmoylibrary.com/sbl-1-cs