Světlo obětavé služby

Část I — Jóga a meditace

Co je jóga?

Sri Chinmoy: Jóga znamená vědomé sjednocení člověka s Bohem. Právě teď máme neurčitý pocit, že Bůh je uvnitř nás, ale pokud cvičíme jógu, Bůh se stane praktickou skutečností.

Znamená jóga více než jednotu s Bohem? Znamená to, že se musíme chovat určitým způsobem?

Sri Chinmoy: Jóga neznamená, že musíme být ke světu lhostejní nebo stát stranou. Ne! Naopak, ten, kdo praktikuje jógu, bude extrémně laskavý, společenský a zdvořilý k ostatním.

Někteří lidé, kteří říkají, že praktikují jógu, jsou často hrubí k ostatním. Proč je to tak?

Sri Chinmoy: Proč jsou hrubí vůči ostatním, nejsem schopen říct, ale nedělají správnou věc. Jóga znamená vědomé spojení s Bohem. To znamená, že musíme vidět a cítit přítomnost Boha v ostatních. Takže pokud vidíme a cítíme přítomnost Boha v ostatních, jak k nim můžeme být hrubí?

Guru, jak meditujete?

Sri Chinmoy: Existují dva způsoby, jak meditovat. Jeden způsob je utišit mysl. Pokud nedovolíme, aby do mysli vstoupila jakákoliv myšlenka, můžeme přijmout Boží Přítomnost. Když k nám přijde Bůh, budeme Ho moci přivítat. Druhý způsob je vzývat přítomnost Boha ve svém srdci a cítit, že uvnitř nás není nic jiného než srdce, čisté srdce. Srdce je jediná část v nás, která může přijmout a přivítat Boha, který je veškerou Krásou a veškerou Radostí.

Musíte sedět v určité pozici nebo zavřít oči, abyste meditoval?

Sri Chinmoy: Ne, nemusíme sedět ve zvláštní pozici. Není to nutné. Jenom musíme držet vzpřímenou páteř. Musíme sedět ve vzpřímené poloze, abychom se mohli správně nadechovat. Ale abychom mohli cvičit jógu, nemusíme sedět v pozici se zkříženýma nohama. Jóga takovou přísnost nevyžaduje. Jenom musíme mít páteř zcela rovnou, abychom mohli správně ovládat dýchání.

Může se každý naučit meditovat?

Sri Chinmoy: Každý se může naučit meditovat. Protože Bůh je již uvnitř nás, musí nám dát někoho, kdo nás může naučit, jak na Něj meditovat. Meditace je jako lekce. Pokud člověk studuje, přirozeně se tuto lekci naučí.

Jaký je nejlepší způsob, jak začít studovat jógu a meditaci?

Sri Chinmoy: Nejlepším způsobem je číst duchovní knihy a stýkat se jen s duchovními lidmi. Dále můžete získat pomoc od duchovního Mistra. Máte-li duchovního Mistra, řekne vám, co máte dělat. Pokud ho však nemáte, je nejlepší začít s duchovními knihami.

Pokud někdo četl o józe a sám meditoval, měl by hledat Gurua?

Sri Chinmoy: Ano, měl by hledat Gurua, protože Guru je ten, kdo může urychlit jeho duchovní poznání, duchovní moudrost, duchovní cestu. Pokud studuje knihy, bude to pro jeho prospěch. Pouhé studium knih však nebude stačit k tomu, aby mu zaručilo realizaci. Na druhou stranu, pokud někdo čte duchovní knihy a má Mistra, potom čtení zvětší jeho inspiraci a aspiraci.

Co Guru požaduje od svých žáků a co by měli žáci očekávat od svého Gurua?

Sri Chinmoy: Každý Guru požaduje od svých žáků upřímnost, čistotu a pravidelnost. Pokud žák nemá upřímnost, čistotu nebo pravidelnost, nemůže učinit velký pokrok. Aspiraci už žák má; jinak by s Guruem nezůstal.

Každý Mistr má své vlastní požadavky. Ale pojem ‚požadavek‘ je naprosto mylný. Guru svým žákům jen říká, co je pro ně nejlepší. V duchovním životě neexistuje taková věc jako požadavek; Guru se pouze snaží, aby si jeho žáci uvědomili, co mají dělat.

Jak Guru pomáhá svým studentům v každodenním vnějším životě?

Sri Chinmoy: V každodenním životě může Guru pomoci svým žákům tím, že jim dává božské rady nebo doporučení. Guru je ten, kdo má ve vnitřním světě moudrost. Je to z vnitřního světa, odkud dostává zprávy o tom, co by měli žáci ve vnějším životě dělat. Vnější život nemá bez vnitřního života žádný význam, žádnou skutečnost. Vnitřní život je zdrojem. Většina z nás nedostává zprávy z vnitřního života. Snažíme se udělat cokoliv, co nám mysl řekne. Guru udělá to, že vstoupí do duše hledajícího, a potom žákovi sdělí, co po něm jeho vlastní duše chce, aby dělal. Guru pracuje tajně jako zloděj. Vstupuje do srdce žáka a přináší do popředí poselství nebo vnitřní bohatství, které se tam nachází, a potom ho nabízí žákovi.

Realizace Boha zní jako velmi obtížný cíl. Proč se ji lidé snaží dosáhnout?

Sri Chinmoy: Na tomto světě se lidé snaží něčeho dosáhnout, protože mají pocit, že po dosažení této konkrétní věci získají uspokojení. Pro mě je velmi snadné vypít sklenici vody. Ale když vypiji sklenici vody, nikdo mě neocení, nikdo mě nebude obdivovat. V duchovním životě nepotřebuji ocenění ani obdiv. Já sám však s pouhým pitím vody nebudu spokojen. Budu spokojen, jen když udělám něco smysluplnějšího, něco významnějšího.

Realizace Boha je ten nejtěžší úkol. Pokud ale Boha realizujeme, budeme zcela spokojeni. Naše touha po realizaci Boha je pro naši trvalou spokojenost, naši věčnou spokojenost.

Jsou všichni Guruové stejní, nebo jsou dobří a špatní, jak je tomu u obyčejných lidí?

Sri Chinmoy: To je velmi obtížná otázka. Guruové říkají, že si uvědomili něco, co si ostatní ještě neuvědomili. Někteří Guruové realizovali Pravdu; někteří ji možná nerealizovali. Jestliže nerealizovali Pravdu, jsou přirozeně špatní Guruové. Kdyby všichni Guruové realizovali Pravdu, tak bych mohl říct, že jsou všichni dobří. Naneštěstí jsou ale někteří Guruové, kteří nerealizovali Boha; jak tedy od nich můžeme očekávat dobré věci, božské věci?

Jestliže někdo nestudoval medicínu a chce ji vykonávat, když potom musí někoho operovat, přirozeně dané osobě nepomůže. Naopak, pravděpodobně pacienta zabije. Jsou tu také někteří Guruové, kteří nejsou duchovní, ale vykonávají takzvanou duchovnost a nabízejí svým žákům a světu rady. Přirozeně nemohou být tak dobří nebo tak božští, jako ti, kteří skutečně realizovali Boha a kteří byli pověřeni Bohem, aby pomáhali lidstvu.

Guru, jak může někdo poznat, jestli následuje dobrého nebo špatného Gurua?

Sri Chinmoy: Člověk může snadno poznat, zda následuje dobrého nebo špatného Gurua. Předpokládejme, že Guru řekne: „Pokud mi můžete dát dvacet tisíc dolarů, potom vám dám realizaci Boha nebo vám alespoň poskytnu velmi vysoký zážitek.“ Tehdy by měl student okamžitě takového Mistra opustit.

Nebo také může říct: „Zůstaň se mnou po dobu jednoho nebo dvou let a já ti pak budu moci tehdy a tehdy dát realizaci Boha.“ Pokud se stane, že je hledající extrémně pokročilý a přijde k duchovnímu Mistrovi jen několik měsíců nebo několik let předtím, než nastane čas jeho realizace, potom může Mistr přirozeně učinit tento druh prohlášení; jinak je to zcela absurdní.

Jaká je ve skutečnosti lidská duše?

Sri Chinmoy: Lidská duše je částí božskosti. Můžete říci, že duše představuje Boha, všemohoucího Otce v nás. Podle indické filozofie není duše ani mužská ani ženská. Duši také můžete vidět ve fyzické podobě, v jemném fyzickém. Je překrásná, nekonečně krásnější než jakákoliv lidská bytost. Duši nemůžete definovat, ale pokud cvičíte jógu, modlíte-li se a meditujete, potom můžete cítit její přítomnost a nakonec ji vidět i pouhýma očima.

Může skutečný duchovní Mistr pomoci duši žáka?

Sri Chinmoy: Rozhodně. Skutečný duchovní Mistr musí mít schopnost pomáhat duším svých žáků. Ve skutečnosti, pokud je skutečný Mistr, potom každý den, ať už ráno nebo večer, musí sytit duše svých žáků. Máte-li děti, tak první vaší ranní činností bude nakrmit je. Je to vaše svatá povinnost. Když duchovní učitel přijme žáky, stanou se jeho duchovními dětmi. V nitru duchovních dětí je skutečný hlad a tento hlad je hladem duše. Takže duchovní Mistr musí každý den sytit duše svých žáků.

Mohou žáci toto sycení vnímat?

Sri Chinmoy: Žáci to cítí, pokud jsou naladěni na svého Mistra. Jinak si toho nebudou vědomi. Mistr na ně medituje a oni možná spí. Pokud ale sami meditují, budou to moci cítit. Jejich meditace nemusí probíhat ve stejnou dobu jako meditace Mistra. Předpokládejme, že Mistr na vás medituje ve dvě hodiny ráno, když hluboce spíte. Když potom meditujete v šest hodin, je uvnitř vaší bytosti stále zachováno to, co vám Mistr dal. A tehdy to musíte cítit.

Existuje život po smrti?

Sri Chinmoy: Život po smrti je nevyhnutelný. Kdyby byl na světě jen jediný život, bylo by pro nás nemožné uskutečnit to, čeho musíme dosáhnout. Bůh, který je veškerou Spokojeností, nás nenechá, abychom zůstali nespokojení. Bude vždycky chtít, abychom byli plně spokojení. V jedné inkarnaci nemůžeme naplnit svou aspiraci, nejsme schopni dosáhnout Nejvyššího. Proto tady máme život a po něm projdeme tunelem, který nazýváme smrtí. Tam si trochu odpočineme a znovu se vrátíme zpátky. Pokud by neexistovala reinkarnace, nebyla by žádná duše schopná projevit konečnou Pravdu. V jediné inkarnaci je to nemožné.

Guru, proč si nepamatujeme žádný ze svých minulých životů?

Sri Chinmoy: Pamatujeme si to, co jsme dnes ráno jedli? Pokud bych se vás zeptal, co jste jedli minulý pátek nebo sobotu, mohli byste být úplně ztraceni. Proč? Protože jste tomu nedali žádnou důležitost. V případě minulých životů je to stejné. V tuto chvíli není nutné, abychom si je pamatovali.

Může meditace pomoci lidem překonat jejich strach ze smrti?

Sri Chinmoy: Jistě. Meditace může hledajícímu snadno pomoci překonat strach ze smrti. Meditace znamená vědomou komunikaci s Bohem. Pokud si někdo dokáže vytvořit jednotu s Bohem, jenž je veškerým Životem, potom nemůže mít ze smrti žádný strach. Nejenom že překoná strach ze smrti, ale překoná také něco jiného. Překoná své pochybnosti o Boží existenci ve svém vlastním životě i v životě druhých. Je velmi snadné cítit, že Bůh existuje jenom v nás nebo jenom v duchovních lidech. Když však meditujeme, poznáme, že Bůh je nejen v nás, ale také v lidech, které nemáme rádi nebo kterých si nevážíme.

V šedesátých letech minulého století řada inteligentních lidí uvedla, že měli intenzivní duchovní zkušenosti prostřednictvím drog a mnoho lidí to stále tvrdí. Jak vidíte vztah mezi drogami a duchovním životem?

Sri Chinmoy: Drogy a duchovní život nejdou dohromady. Jsou jako severní a jižní pól. Jedna mince je skutečná a druhá je falešná, padělaná. Budete-li používat padělané mince, potom vás jednoho dne odhalí; chytí vás. Jen proto, že studujete historii, nemůžete říci, že jste se naučili dobře matematiku; to je absurdní. Historie je historie. Pokud jste dvacet let studovali dějiny, přirozeně budete vědět všechno o historických faktech. Ale o matematice nemusíte vědět vůbec nic, protože jste tento předmět nestudovali. Realizace Boha je věcí vnitřní disciplíny, vnitřního probuzení. Jedná se o jinou metodu, jiný proces, jinou cestu. Zde je cílem Bůh. Bůh nám již řekl, jak Ho můžeme dosáhnout. Řekl nám, že svého cíle můžeme dosáhnout prostřednictvím modlitby a meditace. Myslíte si, že z nás bude mít radost, pokud Ho neposloucháme a děláme něco jiného?

Někteří lidé, kteří užívali drogy, mají pocit, že měli vysoké zážitky. Řeknu vám, jaké zkušenosti získali. Vezměte někoho do bazénu, staňte se nezbedným klukem a zatlačte mu hlavu pod vodu. Pak ho po dvou minutách nechte nadechnout. Řekne vám, že viděl všechno bíle. Tento druh zkušeností získávají lidé, když berou drogy. Ale skutečné vnitřní zkušenosti, skutečnou realizaci, nikdy nemůžeme získat pomocí drog, protože Bůh nechce, abychom k Němu přišli tímto způsobem. Bůh nám řekl, abychom se modlili a meditovali. Nikdy neřekl, že ho realizujeme, pokud budeme brát drogy.

Guru, řekněme, že k vám někdo přijde a řekne: „Beru drogy. Můžete mi pomoci přestat je brát?“ Můžete mu pomoci?

Sri Chinmoy: Tito jedinci mi musí prominout, ale bohužel jsem měl před šesti nebo sedmi lety docela dost smutných zkušeností, když jsem přijal žáky, kteří užívali drogy. A tak jsem se rozhodl, že ke mně mohou lidé přijít až poté, co se vzdají drog. Není to tak, že bych jim nebyl schopen pomoci, ale máme tady rodinu, duchovní komunitu. Pokud lidé po přijetí stále užívají drogy, mohou otrávit náš systém. Kdybych neměl žádné jiné žáky, řekl bych jim: „Ano, můžete přijít, budu vám schopen pomoci.“ Ale teď jim říkám, že musí nejprve zvítězit nad drogami; musí se jich úplně vzdát. Teprve potom mohou přijít do naší rodiny.

Pane, proč tolik Američanů následuje indické Guruy?

Sri Chinmoy: Důvod je velmi prostý. Nedostávají nebo nedostali od svých kněží a rabínů to, co dostávají od indických Guruů. Někteří indičtí Guruové mohou být falešní, zatímco někteří mohou být upřímní. Jedna věc, kterou Američané dostanou od indických Guruů, a kterou bohužel nedostávají ve svých kostelích nebo synagogách, je láska, zájem. Musím tu bránit indické Guruy. Někteří z nich mohou být opravdoví darebové, ale dávají jim své srdce, a to je to, co Američané potřebují. Američtí rodiče viní své děti z toho, že nejsou laskavé. Stěžují si, že jim děti nedávají svou lásku a pozornost. Děti mají ale stejný problém: nedostávají od svých rodičů dostatek lásky, náklonnosti a zájmu.

Američané chodili do svých kostelů, chodili ke svým kněžím. Ale v indických Guruech vidí něco nového. Indičtí Guruové, opravdoví indičtí Guruové, nebudou nikdy mluvit špatně o žádném Mistrovi ani žádné cestě nebo náboženství. Pokud chodíte do kostela, okamžitě jste polapeni nebo obejmuti křesťanským náboženstvím. Pokud následujete judaismus, okamžitě vás polapí judaismus. Ale pokud následujete jógu, nejste polapeni; naopak, získáváte obrovský pocit osvobození a svobody. Jóga vám neřekne, že nemůžete chodit do kostela nebo že nemůžete mluvit s knězem. Ne, ne! Jóga vám řekne, že vůbec není náboženstvím; je jen cestou.

Náboženství je jako dům. Ihned budete tvrdit, že váš dům je mnohem lepší než můj, a naše hádky nikdy neskončí. Jóga je však jen cesta. Po cestě může chodit každý. V domě ale může bydlet jen omezený počet lidí, řekněme deset nebo dvanáct lidí. Po cestě ale mohou chodit každý den tisíce lidí. V křesťanství, judaismu nebo hinduismu může zůstat jen omezený počet lidí. Jóga je však pro každého. Takže Američané zjistili, že pokud chtějí svobodu, pokud potřebují svobodu, potom je odpovědí jóga, a ne nějaké konkrétní náboženství.

Guru, je jóga skutečně pro každého?

Sri Chinmoy: Jóga je pro každého, pro každého. Ale pokud je člověk upřímný, potom může dosáhnout většího pokroku. Pokud je člověk neupřímný, bude trvat dlouho, než dosáhne svého cíle.

Jak může člověk poznat, kterého Gurua má následovat?

Sri Chinmoy: Každý člověk má něco rád a něco nerad. Máte-li někoho rád, tak si s ním budete povídat, stýkat se s ním a stane se vaším přítelem. Stejně tak v duchovním životě. Podíváte-li se na nějakého Gurua a cítíte s ním vnitřní spříznění, nebo máte pocit, že je to někdo, komu můžete věřit, nebo že má něco, co chcete nebo potřebujete, potom budete vědět, že je určen pro vás. Získáte-li ve chvíli, kdy ho uvidíte, určitou důvěru v něj i v sebe, získáte-li pocit, že ho budete moci poslouchat, potom je pro vás tím pravým Mistrem.

Ale jak můžete poznat, zda jste spojen s falešným Mistrem nebo ne?

Sri Chinmoy: To poznáte ze svých osobních zkušeností. Falešný Mistr vás může klamat dva dny nebo dva měsíce nebo dva roky; ale pokud jste upřímný, nemůže vás klamat navždy. Obvykle se stává, že pokud je člověk upřímný, velmi upřímný, mimořádně upřímný, potom přijde k pravému Mistrovi. Pokud je však uchazeč velmi upřímný a dostane se ke špatnému člověku, stále mu zkušenosti, které zažívá, nějakým způsobem pomáhají. Žádná zkušenost není zbytečná. Někdo může zpozdit svůj pokrok po dobu jednoho roku nebo dvou let, ale tato zkušenost ho učiní uvnitř velmi pevným a tuto chybu už neudělá. A z chyby, kterou udělal, získá další zkušenost. Podruhé, až bude chtít něco udělat pro svět nebo bude chtít od lidí získat pomoc, bude opatrný a obezřetný. V tomto světě bude při posuzování lidí nebo při kontaktu s lidmi velmi opatrný.

Aniž byste uvedl jména, následuje mnoho lidí falešné Mistry?

Sri Chinmoy: Není to mnoho lidí. Ale „mnoho“ je neurčitý termín. Mohu vám jen říct, že existuje více neupřímných Mistrů než těch upřímných. To mohu rozhodně prohlásit. Pokud budete muset použít čísla, chcete-li provést srovnání, potom mohu kategoricky říct, že existuje více neupřímných mistrů — ne pouze v Americe, ale na celém světě.

Jakými způsoby může realizovaný Mistr pomáhat svým žákům realizovat Boha?

Sri Chinmoy: Mistr, který realizoval Boha, bude meditovat na své žáky a vynese do popředí jejich duše. To je to nejdůležitější, co duchovní Mistr dělá. Vchází do duše, do vnitřního bytí žáka a krmí ho; pomáhá hledajícímu vynést do popředí všechny jeho božské vlastnosti. K tomu však žák musí mít přirozenou víru v Mistra. V opačném případě Mistr vynese božské vlastnosti žáka do popředí, ale žák je nebude schopen využít. Takže svou meditací Mistr pomáhá svým žákům. To je jedna cesta.

Druhou cestou je poskytování neustálého vnějšího zájmu a vnitřního povzbuzování. Řekne žákům, kdy se chovají správně, anebo je okamžitě upozorní, dělají-li něco špatně. Pokud děláte něco dobrého, řekne: „Pokračuj! Tvoje dosažení není ničím omezené.“ Pokud uděláte něco špatně, okamžitě vám zabrání, abyste to udělali znovu. Takže díky své vnitřní meditaci a vnějšímu zájmu je schopen pomáhat.

Sri Chinmoyi, jaký je Váš názor na sex?

Sri Chinmoy: Záleží to na každém jednotlivci. To znamená, že pokud člověk vede zvířecí život, potom mu řeknu: „Přejděte prosím k lidskému životu.“ Pokud někdo vede lidský život, potom mu řeknu: „Pokuste se překonat sex a přejděte k božskému životu.“ Jinými slovy, realizace Boha a sexuální život nejdou a nemohou jít společně. Ale pokud si chce někdo podmanit všechny své emocionální, nižší vitální problémy přes noc, selže. Přivede ho to do blázince. Svým žákům tedy říkám, aby byli moudří. Pomalu, neustále a neústupně se musí snažit omezit své nižší vitální potřeby.

Říkám svým žákům, že svůj nižší vitální život musí omezovat podle svého vnitřního probuzení. Pokud něco odsoudíme, nebudeme schopni nad tím zvítězit. Pokud někoho nenávidíme, potom k nám ten člověk přijde a napadne nás. Můžeme jen říct, že v určitém bodě je sex v životě zbytečný. Existuje mnoho věcí, které jsou zbytečné. Právě teď jí dítě bláto, hlínu, písek a vše, co najde. Ale když to stejné dítě vyroste, písku, hlíně a blátu se vyhýbá; ví, že ho to může umazat a ušpinit. Tehdy bude jíst jen opravdové jídlo. Podobně, když se člověk stává hledajícím, bere si správné jídlo; tím je jeho vnitřní zkušenost, jeho božská, naplňující zkušenost. Člověk však musí jít pomalu a neustále. Manželům říkám: „Buďte si navzájem věrní.“ Pokud jsou lidé ženatí nebo vdaní, měli by pokračovat svým vlastním způsobem a pomalu a neustále se snažit překonávat vitální život. Jestliže však lidé nejsou ženatí nebo vdaní, musí vést život zcela v celibátu. Jinak je pro ně nemožné dosáhnout pokrok. A to musí být nejen na fyzické, ale také na mentální úrovni.

Guru, Amerika je spíše zaujatá sexem. Je nyní těžší, aby lidé praktikovali duchovní život, než tomu bylo před dvaceti lety?

Sri Chinmoy: Do jisté míry je to pravda. Pokud se více zajímáte o vitální život, přirozeně bude pro vás těžší žít duchovním životem. Na druhou stranu ale nedávno přišlo do Ameriky mnoho upřímných Mistrů. Takže na jedné straně děláte něco špatně; na druhou stranu máte štěstí, že existuje někdo, kdo vám může pomoci. Tímto způsobem můžete dosáhnout rovnováhy.

Co je to realizace Boha a jak to mohu na někom rozpoznat?

Sri Chinmoy: Pokud někdo říká, že realizoval Boha, jak to dokáže? Nebude to dokazovat tím, že bude mít dva velké rohy nebo jinými fyzickými odlišnostmi. To, že realizoval Boha, dokáže ostatním tím, že snese dolů nekonečné množství Míru, Světla a Blaženosti. Když uvidíte duchovního Mistra, může mít všechny druhy fyzických vad. Vy se v něm však musíte pokusit vidět a cítit vědomí. Pokud máte v jeho přítomnosti pocit, že se vaše vědomí zvyšuje, potom budete vědět, že realizoval určitou Pravdu, určité Světlo, určitý Mír Shůry.

Realizace Boha znamená vědomou jednotu s Bohem a v této vědomé jednotě člověk cítí naprosté uspokojení. Realizace Boha je úplné vnitřní uspokojení. Existuje však i potřeba úplného uspokojení ve vnějším životě. Toto uspokojení pochází z projevení Boha. Je pravda, že realizace Boha uspokojí vnitřní život. Když ale duchovní Mistr musí jednat s nedokonalými, nečistými lidmi, nemůžete očekávat dokonalost. Pokud Mistr realizoval Boha, potom je ve svém vnitřním životě dokonalý. Musí se však stát dokonalým i ve svém vnějším životě. Protože přijal žáky jako členy své duchovní rodiny, jeho vnější dokonalost závisí na dokonalosti jeho žáků. Realizace Boha je tedy stálým uspokojením člověka ve vnitřním životě a projevení Boha je stálým uspokojením člověka ve vnějším životě.

Jak člověk dosáhne realizace Boha?

Sri Chinmoy: Dosáhne jí prostřednictvím modlitby a meditace.

Guru, můžete nám říct, co se děje, když zpíváte Aum?

Sri Chinmoy: Když zpíváme Aum, vstupujeme do vyšší sféry vědomí. Aum ztělesňuje Boha v Jeho třech aspektech: Boha Stvořitele, Boha Udržovatele a Boha Přeměnitele. Existuje mnoho lidí, kteří mají pocit, že Bůh je ničitel, nikoliv Přeměnitel. Naše filozofie však říká, že Bůh nemůže ničit. Může jen měnit věci, které jsou v nás nebožské. Bůh má určitou moudrost. Nebude něco vytvářet jen tak ze zábavy a poté to zase ze zábavy ničit. Ne! Nezničí nás; jen přemění to, co je v nás nebožské.

Aum je matkou všech manter. „Mantra“ znamená vzývání. Boha můžete realizovat jen prostým, co nejoduševnělejším zpíváním Aum. Stačí to, protože s touto mantrou vzýváte Boha.

[Sri Chinmoy zpívá Aum.]

Co se ve vás při tom děje?

Sri Chinmoy: Když zpívám Aum, okamžitě cítím uvnitř svého srdce přítomnost kosmických bohů a Nejvyššího. Když zpíváme, krmíme své nejbližší a nejdražší. Jsou hladoví a my je musíme krmit. To je zkušenost, kterou získávám. Někdy se mi ale dostává opačné zkušenosti: mám hlad a oni krmí mě. Někdy jsou hladoví a tehdy krmím já je. Někdy mám hlad já, a tak přijdou a krmí oni mě. Musíme se navzájem krmit.

Proč máte tak často napůl zavřené oči?

Sri Chinmoy: Moje oči zůstávají napůl zavřené, protože cítím, že je to nejúčinnější způsob, jak mít plnou kontrolu nad fyzickým i duchovním světem. Jestliže mám oči plně otevřené, tehdy jsou napjaté a já vidím jen to, co se děje v tomto světě. Ale pokud nechám své oči zpola otevřené, potom mohu komunikovat se svými vnitřními bytostmi a současně vidět vnější lidské bytosti, které jsou přede mnou. Tak zabíjím dvě mouchy jednou ranou. Získávám bohatství z vnitřního světa a předávám ho vnějšímu světu. Když to dělám, na jedné straně přijímám a na druhé straně nabízím.

Zdá se, že mnoho lidí žije v představě, že duchovní Mistr by neměl mít něco oblíbené nebo neoblíbené. Nikdy by se neměl cítit šťastný nebo smutný. Nikdy by neměl být nemocný nebo unavený, nebo mít oblíbené jídlo. Ale proč by Mistr neměl být normální?

Sri Chinmoy: Jestliže si duchovní Mistr po realizaci Boha bude chtít ponechat na fyzické úrovni své oblíbené a neoblíbené věci, může to udělat. Mít oblíbené nebo neoblíbené věci na fyzické úrovni nemusí a nemůže odebrat realizaci duchovního Mistra nebo mu zabránit v projevování Pravdy.

Ptáte se, proč by se Mistr neměl chovat normálně. Ale kdo je zde normální? Pro mě jsou normální pouze duchovní lidé. Po realizaci Boha máme pocit, že je normální jen ten, kdo realizoval Boha. Pokud neděláme nejdříve první věci jako první, potom jsme všichni nenormální. V duchovním životě je realizace Boha první a naprosto normální věc, kterou děláme.

Guru, když vstoupíte do transu a jste v samádhi, co vlastně cítíte? Vidíte tam Boha nebo zažíváte určité zkušenosti?

Sri Chinmoy: Tehdy vidím Boha a rozmlouvám s Ním. Zmizí pocit oddělenosti a milovník a Milovaný se stávají zcela jedním. Těším se z nekonečného Míru, Světla a Blaženosti. V samádhi nevidíme Boha jako něco, čeho bychom měli dosáhnout nebo jako něco cizího. Celé Jeho vědomí nás zaplavuje do takové míry, že nevnímáme Boha jako někoho jiného než jsme my. Tehdy máme pocit, že jsme se stali zcela jedním s Bohem a že On a my jsme absolutně jedním. Takže když vstoupím do samádhi, užívám si ve vnitřním světě nekonečného Míru, Radosti a Lásky.

Guru, jak byste popsal lidi, kteří se stali vašimi žáky?

Sri Chinmoy: Popíši je jako své vlastní duchovní děti. Moje láska k nim je neomezená a nekonečná. Ale nebudu říkat, že mé děti jsou mnohem lepší než ostatní. V běžné rodině rodiče vždy vychvalují své děti do nebes. Říkají: „Moje děti jsou zcela božské, jsou naprosto dokonalou dokonalostí.“ Ale v mém případě řeknu: „Moje děti mají nedokonalosti, mají svá omezení, ale snaží se. Tak jako ostatní duchovní Mistři mají své duchovní děti a učí je určitým způsobem, tak i já mám své žáky a učím je svým vlastním způsobem.“ Budu-li srovnávat, nebudu říkat, že mé děti jsou nadřazené ostatním. Jenom řeknu, že moje děti jedí jídlo, které mám ve své chladničce. Mají rádi moje jídlo, tak jim ho dávám. Jiní, kteří nemají rádi mé jídlo, chodí k jiným Mistrům a jedí jejich jídlo.

Vždycky říkám svým dětem, aby se nesrovnávaly. Říkám: „Milujete mě a já miluji vás; to stačí.“ Je to naše vzájemná láska, která nás přinutila zůstat společně ve stejné lodi. Jinak by šly na nějakou jinou loď, za nějakým jiným Mistrem. Je to aspekt lásky v našem vnitřním životě, který mě učinil velmi blízkým k nim a je velmi blízkými mně. Naše cesta je cesta lásky. Cítíme, že láska je nejvyšším poznáním, největší moudrostí, největším pokladem.

Nabízíme božskou lásku, lásku jednoty. Když je tato jednota zcela projevena, Univerzální Srdce se stane naším. Právě teď má každý z nás srdce omezené. Ale když jste se mnou sjednoceni, když je on se mnou, když je ona se mnou, tehdy se stáváme univerzálními. Když máme k dispozici Univerzální Vědomí, cítíme, že jsme dokonalí.

Část II — Pokrok a duchovnost

Jak mohu udělat nejrychlejší pokrok?

Sri Chinmoy: Nejprve se modlete pro vděčnost. Modlete se k Nejvyššímu pro vděčnost a nabídněte ji Nejvyššímu. To je první lekce. Na zemi jsou milióny lidí, kteří se nemodlí a nemeditují, ale vám byla dána inspirace modlit se k Nejvyššímu. A tak jste přirozeně vděční.

V některých případech žáci cítí, že nejsou upřímní, že nejsou čistí. Ale toto jen brání jejich pokroku. Když myslíte na upřímnost, myslete na ni tak, aby vaše mysl nedostala příležitost vynést do popředí vaši neupřímnost. Když opakujete: „Chci být upřímný, chci být upřímný,“ neznamená to, že musí do popředí vyjít všechny neupřímné činy, které jste včera udělali. Zaujměte pozitivní přístup: „Chci být upřímný, chci být upřímný“ a nabídněte svou upřímnost Nejvyššímu. Nemyslete vědomě na neupřímnost a ani v sobě neudržujte neupřímné myšlenky. Když k vám neupřímné myšlenky přijdou během modlitby za upřímnost, dobrá. Nabídnete je Nejvyššímu. Neboli, vaše modlitba za upřímnost se musí sjednotit se světlem, neboť modlitba samotná je světlo, a toto světlo do vás vstoupí ve formě upřímnosti. Modlitba je jako magnet přitahující světlo a toto světlo osvítí vaši neupřímnost. Ale myslíte-li vědomě na svou nečistotu a neupřímnost, čistota a upřímnost vás nikdy nenavštíví. Když přijdou, budou zcela ztraceny. Vaše modlitba za čistotu, vaše modlitba za upřímnost jsou dostatečné. Vaše modlitba snáší dolů světlo a toto světlo vstoupí do vašeho temného vitálna a osvítí vás.

Guru, jak můžeme poznat, jestli postupujeme nahoru nebo klesáme, když je ten postup po tak malých krůčcích?

Sri Chinmoy: Každý může poznat, zda postupuje nahoru nebo upadá. Když upadáte, okamžitě se ztrácí vaše vnitřní radost, vaše vnitřní uspokojení. Můžete oklamat ostatní, ale pokud jste upřímní, nemůžete oklamat sám sebe. Můžete se pokusit oklamat nebo podvést sami sebe tím, že svou myslí nebo svým vitálnem uchopíte nějakou božskou kvalitu. Jste-li však upřímní a váš vnitřní svět vyhasne, budete se skutečně cítit špatně. Pokud se necítíte špatně, když je váš vnitřní život vyhaslý, znamená to, že se snažíte přesvědčit sami sebe, že se nic špatného neděje, i když je ve skutečnosti všechno špatně. Váš dům je úplně spálený, je zničený, vy ale přesto říkáte: „Ale ne, můj dům není spálený. To není můj dům. Můj domov je někde jinde.“ I když jasně víte, že je zničen. Nebo pokud jste měli jeden dolar a pak najednou nevíte, kde je, uvědomujete si, že jste ho ztratili. Jak můžete říci, že jste ho neztratili? Je to jen dolar, ale víte, že je pryč.

Guru, jak můžeme být tak oklamáni, že ani přesně nevíme, kdy ztratíme nějaké božské vlastnosti?

Sri Chinmoy: Když něco ztratíte, budete se pár dní cítit trochu smutně. Potom si vaše fyzická mysl ani nevzpomene na to, co jste ztratili. Cítíte, že jste to vůbec neměli nebo že to, co jste ztratili, nebylo důležité.

Na tomto světě jsou lidé v podvádění sami sebe tak chytří. Dnes něčeho dosáhnou a jsou spokojení. Pak to ztratí, ale stále jsou spokojení. Myslíme si, že to znamená, jak jsme dokonalí. Ale tady si musíme uvědomit, že to není pravda. Znamená to, že nemáme aspiraci, že jsme jako naprosto obyčejní lidé. Říká se: „Pokud něco dostanu, dobře, pokud něco nedostanu, taky dobře.“ Toto je postoj na nejnižší úrovni, kde není žádná aspirace. Když neexistuje žádná aspirace, lidé vedou zcela obyčejný život. Pokud jednoho dne dostanou trochu jídla, jsou spokojeni; pokud další den jídlo nedostanou, přijmou to také.

Ale duchovní lidé usilují o to, aby šli vysoko, výše, nejvýše, a potom se odevzdají Boží Vůli. Pokud Bůh cítí, že by měli na daném místě pár dní počkat před tím, než vylezou ještě výš, potom čekají. Existuje však velký rozdíl mezi těmito lidmi a absolutně nebožskými lidmi, kteří vůbec neaspirují. Nebožští lidé jsou šťastní; ale jejich štěstí je štěstí z nevědomosti, kde není žádné světlo. Vaše štěstí přijde, když se dostanete vysoko, výše, nejvýše, a pak se odevzdáte Boží Vůli. Když se odevzdáváte Boží Vůli, Sám Bůh se postará o váš život.

Jen si vzpomeňte, kde jste byli před šesti, osmi měsíci nebo před rokem. Okamžitě si uvědomíte, že jste ztratili ten intenzivní pocit, který jste měli, když jste poprvé začínali žít vnitřní život. Ale duchovní život by neměl být takový. Musíte cítit, že každý den znamená novou naději, nový život. Cesta je věčná. Každý den musíte cítit, že existuje něco nového, čeho byste měli dosáhnout, do čeho byste měli vrůst. Každý den, když ráno svítá, se snažte cítit, že máte uskutečnit něco nového. Běžíte a každý den postupujete o krok dál. Ve vnitřním životě neustále běžíte. Každý den prosím ciťte, že musíte postoupit o další metr.

Jak mohu opět získat duchovní výšku, kterou jsem již jednou dosáhl?

Sri Chinmoy: Musíte cítit, že to, co jste ztratili, je něco, co stálo za to mít. Pokud jste něco ztratili a máte pocit: „Ach, ta věc, kterou jsem ztratil, byla nanic,“ pak ji nikdy nezískáte zpět. Někteří lidé jsou takzvaně chytří. Snaží se být šťastní tím, že zapomenou na to, co ztratili. Ale to není dobré. Pokud zapomenete na to, co jste ztratili, nebudete se pokoušet to znovu získat. Dosáhnete toho, jen pokud se budete snažit to znovu najít. Na druhou stranu není dobré se stále cítit špatně kvůli tomu, že jste něco ztratili. Musíte ale cítit, že to, co jste ztratili, bylo velmi cenné.

Jestliže se budete čtyřiadvacet hodin jen litovat, nezískáte to nazpět. Budete jen naříkat: „Ztratil jsem to, ztratil jsem to, ztratil jsem to.“ Ztratili jste to, to je pravda; ale co děláte pro to, abyste to získali zpět? Je snadné říci, že jsem ztratil deset tisíc dolarů. Ale opakováním: „Ztratil jsem deset tisíc dolarů,“ nezískám nazpět ani jeden cent. Musím znovu tvrdě pracovat, abych deset tisíc dolarů získal.

Teď jsem ztratil své vnitřní bohatství, které pro mě bylo velmi významné, velmi důležité, velmi cenné. Teď ho chci znovu získat zpět. A jak to udělám? Prostřednictvím aspirace. Musím tvrdě pracovat. Pokud tvrdě pracuji, samotná má práce je mou aspirací. Pokud znovu začnu aspirovat, získám zpět své vnitřní bohatství a dosáhnu svého nejvyššího standardu.

Je utrpení nezbytné pro duchovní pokrok?

Sri Chinmoy: Podle mého osobního přesvědčení, podle mého vlastního uvědomění, utrpení nesmí být velebeno. Ne! Trpíme kvůli tomu, že se ztotožňujeme s nevědomostí. Když jsme ve vitálním světě, trpíme. Když jsme v emocionálním světě, trpíme. Když uděláme něco špatného, trpíme. Bůh na nás neuvaluje utrpení; zdaleka ne. Ale pokud jsme udělali něco špatného a Kosmické Zákony nám přinesou utrpení, musíme cítit, že to je něco, co potřebujeme pro svůj vlastní pokrok. Občas trpíme, dokonce i když uděláme něco správného. Svět nám nerozumí; pro svět je těžké vidět v nás pravdu, a my trpíme.

Musíme vědět, že jsme přišli na svět, abychom naplnili Boží Vůli. Pokud je Boží Vůlí, abychom trpěli, budeme to muset přijmout. Ale modlitbou k Bohu a meditací na Boha můžeme Jeho Vůli změnit. Pokud děláme správné věci, pokud jednáme božsky, potom Bůh minimalizuje naše utrpení nebo ho může zcela odstranit.

Pokud přijde utrpení, musíme mu čelit; musíme ho přijmout jako zkušenost na své cestě. Ale abychom dosáhli větší pokrok, nemusíme své utrpení zvětšovat. Abychom dosáhli větší pokrok, nemusíme utrpení velebit. Abych mohl jít ke svému Věčnému Otci, nemusím si useknout ruce a nos. Nemusím Mu dokazovat, jak moc jsem trpěl, abych Ho mohl dosáhnout. Je to můj vše milující Otec a musím k Němu přistoupit s veškerou svou láskou.

Proč trpíme? Trpíme, protože se nedokážeme sjednotit se svou vnitřní radostí. V naší vnitřní bytosti je nezměrná radost, ale my se vědomě, dokonce ani nevědomě neztotožňujeme s radostí, kterou máme ve svém nitru. Mnohokrát se vědomě a úmyslně sjednocujeme s vnějším utrpením. Pak jsme lapeni ve vězeňské cele utrpení a nechceme jít ven. Tehdy do nás vstoupí utrpení a hraje svou roli, a my ho v sobě opatrujeme. Potom jsme bezmocní.

V duchovním životě existuje mnoho nebožských vlastností, které zvětšují naše utrpení: strach, pochybnost, úzkost, obavy, deprese, žárlivost a tak dále. Když jsme obětí pochybností nebo strachu, nemilosrdně trpíme. Ale za toto utrpení jsme odpovědní my sami. Bůh nám dal potřebnou víru, abychom věděli, že nás miluje, myslí na nás a medituje na nás. Tak proč bychom měli pochybovat o Bohu nebo o své vlastní existenci?

Aspirant musí cítit, že Bůh na nás myslí neustále, ať už na Něho myslíme, nebo ne. Pokud ale nejsme hledající, potom to nikdy nemůžeme cítit. Budeme si myslet, že pokud my nemyslíme na Boha, On na nás samozřejmě také nemyslí. Takto to vnímáme. Ale když následujeme duchovní život, zjišťujeme, že Bůh na nás myslí nekonečně více, než my myslíme na sebe. V tomto případě nesmíme být obětí strachu, pochybností a úzkostí, které všechny přispívají k našemu utrpení.

Naše filozofie je tato: ze světla budeme růst do většího světla, nezměrného světla, nekonečného Světla. Z radosti budeme růst do větší radosti, nekonečné Radosti. Půjdeme vpřed, a ne zpátky. Nezůstaneme stát v temné místnosti utrpení. Budeme postupovat jen vpřed do místa, kde je světlo.

Jak se můžeme ve své aspiraci vyvarovat napětí?

Sri Chinmoy: Ve své aspiraci se můžeme vyvarovat napětí, pokud víme, jak se správně a moudře dívat na svůj život. Na jedné straně musíme vnímat, že každý okamžik je zlatou příležitostí. Musíme cítit, že pokud ztratíme tento okamžik, pokud ztratíme tuto zlatou příležitost, ztratíme všechno v Božím stvoření; nic nám nezbude. Budeme úplně ztraceni. To je důvod, proč nebudeme ztrácet čas. Máme dnešek, tady a teď, nebo nic. Musíme neprodleně bojovat pro světlo.

Realizace Boha je velmi obtížná. Odhalení Boha je obtížnější a projevení Boha je ještě obtížnější. Takže nejlepší je být upřímný a oddaný, a dělat vše bezpodmínečně, abychom mohli realizovat Boha. Je tolik věcí, které máme udělat. Pokud nebudeme dělat první věci jako první, jak potom budeme odhalovat a projevovat Boha?

Existuje však i jiný přístup. Budeme dělat cokoliv co cítíme, že je nejlepší pro naše tělo, vitálno, mysl, srdce a duši. Současně však budeme mít na paměti, že máme k disposici Věčnost. Naším zdrojem je Bůh, Nekonečný, Věčný. Pokud je Bůh věčný, potom my jsme přirozeně také. Cokoliv je Bůh, my jsme tím také. Pokud Bůh jedná s Věčností, potom my máme také právo jednat s Věčností. Pokud si jsme vědomi svého vnitřního života, který je věčný, potom tam nemůže být napjatá situace. Pokud nemůžeme něco udělat dnes, můžeme to udělat zítra. Náš čas není věčný čas zahálčivého člověka. Jsme hledající; modlíme se, meditujeme a věnujeme svůj život Bohu. Děláme to nejlepší. Ale musíme mít na paměti, že zatímco budeme dělat to nejlepší, je to Bůh, který pro nás určí ten správný okamžik. To je moudrý způsob, jak se vyvarovat napětí. Každý den se modlíme a meditujeme, takže teď je na Bohu, aby nám dal realizaci svým vlastním způsobem. Nechme Boha, aby pro nás určil okamžik. Za sebe můžeme udělat každý den to nejlepší, co můžeme.

Pokud se něco špatného stane nebo když ztratím nějakou dobrou příležitost, modlím se za odevzdanost, ale nedosáhnu jí.

Sri Chinmoy: Musíte cítit, že běžíte závod. Když skončí, nabídnete výsledek Nejvyššímu. Ale ve vašem případě, když prohrajete nebo zaběhnete špatně, trpíte a proklínáte Nejvyššího. Těsně před provedením akce je snadné nabídnout to, co děláte, Nejvyššímu. Ale potom obviňujete Toho, komu jste nabídli své nejoduševnělejší odevzdání.

Když však v závodě zvítězíme, když máme ten nejuspokojivější výsledek, velmi často výsledek nejde k Nejvyššímu; jde do naší pýchy a ješitnosti. Řekneme: „Tohoto vítězství jsem dosáhl svým osobním úsilím. Tvrdě jsem pracoval. Proto si to zasloužím.“ Navenek říkáme, že výsledek musí jít k Nejvyššímu, ale vnitřně jej nenabídneme.

Musíme si zachovat postoj odevzdanosti a musí to být v našem životě živoucí postoj, ať už vyhráváme, nebo prohráváme. Můžeme stokrát prohrát, ale budeme pokračovat v nabízení svého neúspěchu Nejvyššímu. Výsledek ve formě neúspěchu nebo úspěchu nabídneme se stejnou radostí. Je to velmi obtížný úkol a dlouhý proces; je to ale jediný způsob, jak můžeme být skutečně šťastní.

Proč stále zažíváme zlost a podráždění?

Sri Chinmoy: Jsme v procesu vývoje a děláme neustále pokrok. Dokonalost ale nepřijde přes noc. Víme, kolik jsme měli kdysi tužeb. Budeme-li k sobě upřímní, přiznáme si, že dříve jsme propukli ve zlost mnohem rychleji. Vztekali jsme se, když se cokoliv stalo proti naší vůli. Nyní už tento druh zvířecí zloby nemáme. Můžeme dostat zlost, když vidíme nebožské věci v sobě nebo v druhých, ale zlepšujeme se. Nemusí to být nepřerušovaný pokrok, je to ale neustálý pokrok. Pomalu a jistě se osvobozujeme od zlosti, pochybností a dalších nebožských kvalit, které nám překážejí na naší cestě. Nemůžeme říci, že jenom proto, že dnes máme tyto nedostatky, nás tyto nebožské síly nikdy neopustí. Jen musíme pozorovat, zda se tyto nebožské síly zvětšují nebo zmenšují. Musíme se podívat zpět do minulosti, abychom viděli, kolik hodin denně jsme žili životem nevědomosti a kolik hodin denně žijeme nyní životem aspirace. Uděláme-li to, určitě uvidíme, že děláme pokrok.

Část III — Nesobecká služba

Když nás požádáš, abychom se věnovali nesobecké službě, někdy se nám zdá, že již máme jiné povinnosti. Vytváříme si tyto překážky vědomě, abychom nemuseli pracovat pro Centrum?

Sri Chinmoy: Vše závisí na vaší upřímnosti. Pokud jste stoprocentně upřímní, potom vám Bůh dává příležitost pracovat pro Něho a odstraní naše pozemské problémy. Chceme-li pro Něho plakat a těšit Ho každou vteřinu svého života, není tehdy Jeho závaznou povinností udržet naši cestu čistou? My však tak zoufale Boha nepotřebujeme. Máme pocit, že by měl existovat kompromis mezi Bohem a pozemským životem.

V duchovním životě ale nemůže být žádný kompromis. Na začátku svého duchovního života možná budete chtít jít velmi pomalu, jako indický buvolí povoz. Protože se bojíte své matky nebo svého otce nebo někoho jiného ve vaší rodině, jdete pomalu, pomalu, pomalu. Přijde ale den, kdy se přestanete členů své rodiny bát, a tehdy by už neměl existovat žádný kompromis. Nebojíte se světa, jen se bojíte svého vlastního já. Pokud tehdy neuděláte správnou věc, pokud nebude Bůh ve vašem životě jako první, potom jste odsouzeni k záhubě.

Pokud dokážete udělat správnou věc, potom poběžíte velmi rychle. Ale zcela to závisí na tom, jak upřímně potřebujete Boha. Pozemské problémy se objevují, protože vaše potřeba Boha není dostatečně silná. Dnes máte ve své rodině problémy, skutečné problémy. Ale zítra, když vaše vlastní aspirace vzroste, se budete těmto takzvaným problémům jen smát. Mohou nastat a nastanou stejné potíže, ale vy se jim budete smát. Čím hlouběji půjdete, tím intenzivnější se stane vaše aspirace a tím snadněji budete řešit své pozemské problémy. Když se stanete stoprocentně duchovní, říkám vám, že bez ohledu na to, kolik problémů máte — dokonce deset nebo dvacet problémů denně — budete se jim smát. Budete si o nich myslet, že vyřešit je, je stejně snadné, jako vypít sklenku vody. Musíte jen vzít sklenku a pustit v umyvadle vodu z kohoutku. Je to tak snadné! Proč? Protože máte obrovskou žízeň, kterou musíte uhasit. Jen proto, že jste nesmírně žízniví, vaše žízeň vás nutí okamžitě jít a nabrat vodu.

Velmi často jsem viděl, že u některých žáků stojí na prvním místě jejich pozemský život. Mnozí z nich se starají o svůj vlastní úspěch nebo o svou vlastní práci. Přemýšlejte, co byste odpověděli na moji otázku, co jste udělali pro naši cestu. Ale i když se o cestu nezajímáte, alespoň se zajímejte o svou vlastní aspiraci. Ve skutečnosti nemůžete oddělit svou aspiraci od naší cesty, protože já jsem jak v aspiraci, tak i v projevení. Pokud se o projevení nezajímáte, nebudu vám to zazlívat. Budu vám ale zazlívat, jestliže nemáte aspiraci, protože ta by měla být tím prvním. A pokud skutečně aspirujete, nebudete moci oddělovat projevení od aspirace. Pokud ale chcete oddělit aspiraci od manifestace, a bohužel někteří žáci to dělají, potom bych chtěl říci, že tady s vaší aspirací zůstat můžete; musíte ale prokázat, že tuto aspiraci máte. Vaše tvář bude důkazem vaší aspirace.

Měli bychom konat nesobeckou službu, i když ji nebudeme dělat v dobrém vědomí, bez odevzdanosti? Měli bychom pokračovat a dělat tuto službu, i když se nemůžeme zbavit svých z toho pocházejících negativních pocitů?

Sri Chinmoy: Pokud člověk zjistí, že je extrémně obtížné vykonávat nesobeckou službu neustále s oddaným a oduševnělým postojem, potom by se měl tento člověk modlit a meditovat, aby si tyto duchovní vlastnosti rozvinul. Předpokládejme, že se vám nedaří dělat nesobeckou službu oduševněle. Pokaždé, když jste o ni požádáni, cítíte uvnitř neochotu, ale děláte ji, protože chcete, aby si ostatní lidé mysleli, že jste velmi oddaní hledající, nebo nechcete, aby vás kritizovali. Na vnější úrovni se snažíte vzbudit jejich obdiv, ale vnitřně zjišťujete, že je pro vás obtížné pracovat. Během práce pak vystupuje do popředí vaše vnitřní hořkost a nepřátelství vůči Mistrovi. Pokud se to stává pokaždé, potom je nejlepší, abyste se zamysleli nad svou vnitřní upřímností. Před tím, než začnete vykonávat nesobeckou službu, je lepší si rozvinout dostatečnou upřímnost. Snažte si rozvinout jednotu s Mistrem a s Mistrovou cestou.

Tyto negativní pocity jsou jako nepřátelé, kteří nás napadají. Pokud přicházejí z vnějšku, můžeme výzvu přijmout, bojovat s nimi a porazit je, přestože je to velmi náročný úkol. Pokud však nepřátelství a rozhořčené pocity proti Mistrovi přicházejí zevnitř, potom je lepší, aby se tento člověk nesobecké službě nevěnoval.

Toto ale není případ žáků, kteří běžně vykonávají oduševněle a oddaně nezištnou službu a kteří to takto dělají roky. Jsou to v podstatě dobří žáci, kteří cítí nutnost nesobecké služby, ale občas je napadnou negativní síly ze světa podezřívání nebo žárlivosti. S někým bojují nebo je napadne žárlivost, nejistota nebo jiná nebožská vlastnost, a jejich vědomí klesne. Tehdy je vhodné, aby šli a vykonávali nesobeckou službu. To je pro ně jediný způsob, jak se tohoto problému mohou zbavit. Pokud někdo stokrát vykonával nesobeckou službu se skutečnou oddaností a obětavostí a pak byl jednou nebo dvakrát napaden špatnými silami, je pro něj nejlepší nesobeckou službu vykonat. Pro ostatní, kteří neustále odmítají myšlenku nesobecké služby, je nejlepší nejprve bojovat proti vnitřním nepřátelům a zvítězit nad špatnými silami ve své vnitřní bytosti. V opačném případě je velice pravděpodobné, že zaútočí na ostatní, kteří vykonávají nesobeckou službu. Tato nemoc je nakažlivá; trvá dlouho, než se vyléčí.

Část IV — Otázky o vědě

Mají dnes lidé větší důvěru v to, co vědí díky vědě?

Sri Chinmoy: Věda zvýšila vědomou sebedůvěru lidí. Věda se vyvíjí prostřednictvím mysli a intelektu, a dokonce i prostřednictvím intuice. Když na zemi lidé něčeho dosáhnou, okamžitě se to stane více či méně mentálním, vitálním nebo fyzickým vlastnictvím lidstva. Dokonce i když je něčeho dosaženo na vědecké úrovni, okamžitě se to dostane na fyzickou, vitální a mentální úroveň. Nyní jsou lidé sebejistí ve všem. V současnosti lidé nemají zájem mluvit o Bohu; vědí všechno. Dokonce i dítě ví všechno. Před několika sty lety, když lidé něco nevěděli, řekli, že to neví. Nikdy by neřekli, že to ví. Ale teď lidé neříkají: „Nevím.“ Ne, nepřiznají se, že něco neví. Lidé mají často tuto nepřiměřenou důvěru ve své představy, což je zcela nebožské.

Problém je, že jsou lidé neupřímní. Desetkrát řekneme lež a pak tomu věříme. Desetkrát řekneme, že o Bohu víme všechno. Jakmile jsme přesvědčeni, že jsme realizovali Boha, máme pocit, že každému dáváme realizaci. Vytvořila se určitá sebedůvěra, která není na ničem založena. Je to falešná sebedůvěra. Dokonce i někteří žáci mají pocit, že ví všechno. Někteří lidé se ani nedotknou mých knih. Proč? Znají mou filozofii: lásku, oddanost a odevzdanost. V některé dny se stane, že z tisíce žáků čte jen dvacet z nich mé knihy. Někteří čtou jen pět nebo deset minut; jiní nemají ani tolik času. Mnozí se dívají na televizi nebo čtou noviny. Ale kdyby četli mé knihy dokonce jen pět minut, mohli by vstoupit do mého světa i do svého světa meditace.

Jaký je nejvyšší cíl vědce?

Sri Chinmoy: Jste biolog. Jako vědec byste měl vědět, že nejvyšším cílem vědce je objevit život ve všem. To, čemu jogín říká život, by měl vědec také nazývat životem. Jogín objevil pravdu, že život je ve všem. Když stroj pracuje, působí v něm a jeho prostřednictvím kosmická životní síla. Věda také vidí život ve všem, ale nechce dát životu zásluhu. Věda má škodolibé potěšení z toho, že odmítne uznat tuto sílu jako živou. Svým vynalézavým mozkem věda vytvořila stroj, uvnitř něhož je životní síla. Vědec tuto sílu vidí působit uvnitř stroje, vidí, že stroj pracuje, ale nechce ho nazývat živým.

Pokud se tedy vědec chce stát skutečným Božím synem, potom musí najít život ve všem. Tento život je skutečný Boží Sen, který se snaží ve všem projevit. Když vědec objeví tuto sílu, vstoupí do Božího skutečného Snu. Tehdy uvidí, že vlastně nic nevynalezl. Ačkoli si vědec může nejprve myslet, že je objevitelem života, ve skutečnosti je samotný život objevitelem vědce. Lidská věda se snaží vytvořit život, ale není to život, o kterém mluvíme. Život, o kterém mluvíme, je skrytá kosmická síla, kterou ve svém vnitřním životě jogín ztělesňuje. Vědec musí tuto vnitřní životní sílu objevit. Když ji objeví, musí cítit, že tento život není nic jiného než jeho vlastní realizace. Toto by měl být základní cíl vědce. V mém překladu knihy Lotosové lístky od Noliniho, velkého indického učence, je článek Bůh a vědec, který byl napsaný před mnoha lety. Pokud si tento článek přečtete, získáte mnoho informací o přístupu vědce k duchovnímu životu a k Bohu.

Vědci říkají, že fyzický vesmír se stále rozšiřuje. Někteří z nich říkají, že se bude neustále rozšiřovat a jiní říkají, že se chystá znovu stáhnout. Jaký je váš názor?

Sri Chinmoy: Něco, co se rozpíná, se zpět nestáhne. Jediné, co se může stát je, že po rozpínání se začne hrát jiná hra. Samotné rozpínání je hra. Po skončení této hry začne další hra. Řekněme, že je to jako projevení duchovní mise. Mise se rozšiřuje a rozšiřuje. Ale může nastat doba, kdy už lidé touto misí nebudou inspirováni; nebudou nic dělat. Takže se přirozeně přestane rozpínat. To ale neznamená, že se mise vrátí do stavu, ve kterém se nacházela před tím, než se začala rozšiřovat. Ne! Je jen mrtvá, bez života. Řeka tekla, tekla, ale najednou z ní zmizela hnací síla, je bez energie, bez života. Přestala téct. Nemůžeme ale říci, že se vrátila do původního stavu. Jakmile opustíme náš výchozí bod, nemůžeme se vrátit. Nemusíme běžet, můžeme kráčet nebo klopýtat, ale výchozí bod zmizel. Jakmile začne evoluce na jakékoliv úrovni, nemůžeme se vrátit zpět do původního stavu.

Pouze ve velmi ojedinělých případech lidského života, kdy nedošlo k uspokojení nejnižších vitálních tužeb, se lidé vrátili do zvířecího světa. Duše tehdy opravdu vstoupí do zvířecího života, ale je to jen na pár měsíců. Jinak jakmile opustíme výchozí bod, už se tam nevrátíme. Takže nikdo z nás se nevrátí zpět ke kamennému, rostlinnému nebo zvířecímu životu. Jakmile se jednou něco událo, je to hotové, je to dokončené. Už se to nikdy znovu nestane výchozím bodem, protože evoluce neustále probíhá.

Jak nás duchovně ovlivní, když po smrti věnujeme své tělo vědě?

Sri Chinmoy: Není to ani ušlechtilé, ani neušlechtilé. Je to pouze individuální volba. Jak víte, tělo je někdy spáleno a někdy pohřbeno. Jakmile duše opustí tělo, duše se už nestará, co se s ním stane. Když jednou pták uletí, zůstane jen klec. A tehdy můžeme s klecí udělat, co chceme. Někdo získá pocit uspokojení, když řekne: „Až zemřu, chci dát své tělo nemocnici, aby mohla lékařská věda provádět pokusy, které mohou v budoucnu hodně pomoct.“ Jiný řekne: „Nechme Boží Vůli, ať jedná prostřednictvím mých příbuzných. Ať mě příbuzní pochovají, když budou chtít; když mě budou chtít spálit, ať mě spálí.“ Nechá to tedy zcela na přání příbuzných. Nebo někdo jiný může říct: „Ne, chci, aby se dodržela tradice. Chci, aby bylo mé tělo pohřbeno nebo zpopelněno jako obvykle.“ Žádný z těchto způsobů ale nepotěší Boha více nebo méně. Bůh nám dal svobodu, abychom učinili svou vlastní volbu. Chceme-li kremaci, Bůh řekne: „Výborně!“ Chceme-li pohřeb, Bůh řekne: „Výborně!“ Přejeme-li si, aby bylo naše tělo po odchodu duše předáno nemocnici pro pokusy, Bůh z nás nebude nijak rozmrzelý nebo nespokojený.

Část V — Připoutání a oddanost

Oddanost nás přitahuje k cíli jako magnet

Náš osobní život je obvykle životem emocí, životem připoutanosti — připoutání k našemu vlastnímu jménu a slávě, připoutání k našim vlastním fyzickým potřebám nebo připoutání k někomu jinému. Ale buďme upřímní. Existuje v takovém způsobu života něco božského? Pokud jsem připoutaný ke svému fyzickému tělu, jsem k ničemu. Pokud jsem připoután ke svému emocionálnímu životu, jsem k ničemu. Pokud jsem připoután k někomu jinému, jsem k ničemu. Co mám tedy dělat? Mám zůstat zbytečný? Ne, nechte mě přijmout život oddanosti. Pokud zasvětím svůj život misi, Centru, Nejvyššímu, pouze tehdy jsem užitečný. Před chvílí jsem byl k ničemu, protože jsem byl k něčemu připoután. Teď jsem oddaný něčemu nekonečně vyššímu. Rozdíl mezi připoutaností a oddaností můžeme snadno vidět.

Když zasvětíme svůj život, nabídneme ho vyššímu principu, vyšší skutečnosti. Ale když jsme k něčemu připoutaní, jsme buď na stejné úrovni jako ta věc, nebo na nižší úrovni, dokonce i na té nejnižší úrovni. Připoutání nás sváže buď ke stejnému standardu jako má náš objekt připoutání, nebo k ještě nižšímu standardu. Ale oddanost nás ponese k oceánu jako řeka. Oddanost je jako řeka proudící do oceánu. Oddanost nás přitahuje směrem k cíli jako magnet.

Pokud jste oddaní něčemu vyššímu a hlubšímu uvnitř sebe, žijete život aspirace, život projevení, a tento život se stává vaší vyšší realitou. Jestliže jste oddaní vyšší skutečnosti, tehdy nemůžete být připoutáni k nižší skutečnosti. To je nemožné. Pokud v tuto chvíli přemýšlíte o Bohu, potom nemůžete přemýšlet o někom jiném. V dalším okamžiku budete myslet na někoho jiného, a tehdy nemůžete myslet na Boha. Právě teď musíte myslet jen na Boha. Pokud myslíte na někoho jiného, myslíte jenom na tohoto člověka a na nikoho jiného. Pokud však věnujete většinu svého času myšlením na Boha nebo na naše duchovní poslání, potom budete úspěšní.

Existuje snad někdo, kdo neví, že když dělá jednu věc, získává, a když dělá něco jiného, ztrácí? Pokud dítě strčí prst do ohně, spálí si ho; okamžitě se naučí, že se má držet dál od ohně. Dítě nemá vyvinutý rozum, ale instinkt mu okamžitě řekne, že si popálí prsty, pokud se bude dotýkat ohně. Když vstoupíte do nižšího vitálního života, do života touhy, je to jako dotýkat se ohně. Pokaždé se spálíte, ale děláte to znovu a znovu. Dítě se už podruhé k ohni nevrátí, vy to ale děláte. Jakmile jsou děti jednou potrestané za to, že udělají něco špatného, znovu už to neudělají, protože ví, že budou znovu potrestané. Vy ale děláte špatnou věc znovu a znovu tím, že opakovaně vstupujete do života připoutání, takže jste v té chvíli horší než děti.

From: Sri Chinmoy, Světlo obětavé služby - , (knižně nevydáno), 1977
Sourced from http://cz.srichinmoylibrary.com/ssl-cs