„Mistře,“ řekl jeden z žáků: „máš tolik laskavosti a soucitu. Těžko můžeme uvěřit, že jsi někoho potrestal pomocí své okultní síly.“
„V těchto případech,“ vysvětloval Mistr: „to byla vůle Nejvyššího. Nebylo to jen z důvodu potrestání samého nebo ze zlomyslné radosti. Bylo to naprosto pro jejich dobro.“
„Máš chuť nám říci nějaké takové příběhy z tvé minulé inkarnace?“
Mistr začal: „Kdysi mne někdo nemilosrdně obtěžoval. Použil jsem svou okultní moc, abych ho vystrašil a pohrozil mu. Byl to samý oheň, oheň, oheň.“
„Mistře,“ zeptal se jeden mladý muž: „chceš tím říct, že jsi hořel, nebo jsi jen vytvořil okolo něj plameny?“
Mistr vysvětloval: „Zakusil oheň a muka, nesnesitelná muka. Okultisté mohou vytvořit peklo tak, jak je obvykle popisováno. Mohou vlastně stvořit peklo. Člověk tam může zemřít stokrát během jediné minuty takovou trýzní, jakou oni vytvářejí. A co horšího, mohou ti odebrat dech života na minutu, na dvě nebo na tři. Snadno to dokáží udělat.“
„Udělal jsi to někdy v tvém minulém životě, Mistře?“ zeptal se žák.
„Sám osobně ne. Ale vím o jednom duchovním Mistrovi, který musel komusi odebrat životní sílu. Proč? Jeden voják se vychloubal tím, že zabil spoustu lidí, stovky a tisíce lidí. A Mistr upustil tužku na podlahu a řekl: ´Jen zvedni tu tužku.´ Voják se snažil, ale nemohl ji zvednout. Proč? Mistr mu odebral jeho životní energii.“
„Ale toto je nejnebezpečnější věc. Kdyby tento Mistr udržel takový stav po dobu pěti minut — nebo dokonce ani ne pěti minut, někdy to může být záležitostí jedné jediné minuty — potom by se to mohlo stát osudným.“
„Víte, děti, jednou jsem použil svou okultní sílu tímto způsobem a ztratil jsem svého nejlepšího přítele, Ishwara. Byl zdaleka nejsilnějším zápasníkem v naší vesnici. Silou se mu nikdo nemohl vyrovnat. Jednou urážel několik indických svatých mužů, sádhuů. Řekl jsem mu: ´Neurážej je.´“
„On odpověděl: ´Jsou to jen podvodníci! Nemají žádnou okultní moc.´“
„Řekl jsem mu: ´Člověk se nemusí stát sádhuem, aby měl okultní moc.´“
„On řekl: ´Všichni jsou to podvodníci. Nikdo nemá žádnou okultní moc nebo duchovní sílu.´“
„Následujícího dne jsem jej pozval, aby přišel k vesnické poště, kde jsem pracoval. Přišel a postavil se ke mně tváří v tvář. Potom jsem řekl: ´Postav se prosím proti zdi. Předvedu ti trochu okultní síly. Stál tam a smál se, ale já jsem věděl, co se stane. Nebudete mi to věřit, ale byl jsem plně připraven. Netrvalo to déle než dvacet pět vteřin. Použil jsem tu nejsilnější okultní sílu ze svého třetího oka a on omdlel snad na deset minut. Když přišel k sobě, nazval mne lotrem.“
„Potom řekl svým přátelům, že jsem ho chtěl zabít. Nechtěli mu uvěřit. Říkali: ´Jak by tě mohl Rakhal zabít? Je tak milý. Jsi jeho nejlepší přítel.´“
„Ishwar protestoval: ´Ó ne, ne! Ten ničema Rakhal mě skutečně chtěl zabít.´“
Od tohoto dne, když mě uviděl přicházet po chodníku, raději přešel na druhou stranu ulice. Neustále mne proklínal, protože si myslel, že jsem ho chtěl zabít. Tak takhle jsem ztratil svého nejlepšího přítele Ishwara. Předveď okultní sílu a ztratíš přítele. Je to naprostá pravda.
Jindy jsem chtěl potrestat svou sestřenici. Přišel jsem pozdě k obědu a ona mi nemilosrdně vyhubovala. Byl jsem alespoň dvacet metrů od ní, ale řekl jsem jí: ´Rád bych viděl, jak uděláš další krok. Vykroč.´ Snažila se, ale nemohla to udělat. Její vlastní matka byla svědkem. Zloba a pýcha mé sestřenice bezmocně kapitulovaly.
O několik minut později přišli domů mí dva bratři a čtyři mé sestry. Byl jsem stále rozzlobený. Řekl jsem jim: ´Pojďte, tentokrát vám skutečně ukážu, jakou mám okultní moc. Uvedu lidskou bytost do spánku. Četli jste v našich starobylých posvátných knihách, že je to možné. Teď vám to váš bratr předvede. Pojďme k rýžovému poli, kde je spousta lidí a já vám ukážu svou okultní sílu. Khana mne ošklivě urazila jen proto, že jsem přišel pozdě k jídlu. Už jsem ji potrestal. Ale chci vám lidem předvést výšky své okultní síly.´
Mí bratři se na mě rozzlobili. Řekli: ´K tomu ti dal Bůh tuhle moc?´
´Neudělal jsi mi toho už dost, abys to dokázal?´ zeptala se sestřenice.
Řekl jsem: ´Mohl bych pokračovat, kdybych chtěl, ale mám tě tolik rád. Co se týče tvé lásky a náklonnosti, vím, jak mnoho ti dlužím. Tvá zloba byla lidská. Ta moje byla zvířecí. Potřebuji tvé odpuštění.´ Okamžitě mi nabídla odpouštějící úsměv, který jsem s největší vděčností přijal.“From:Sri Chinmoy,Putování astrálnem, Madal Bal, 1994
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/aj