Ale po Vivékánandovi sem přišlo mnoho Svámí a začali učit hatha jógu. Ignorovali meditaci a vnitřní život, takže lidé na Západě spojovali jógu jen s fyzickými cvičeními. Vivékánandovo hnutí Védanta nepodporovalo hatha jógu. Znovu, i v Americe byli někteří, kteří měli zájem o hlubší duchovnost. Pak se učitelé hatha jógy, kteří možná nikdy nemeditovali, dělali moudří. Připojili meditaci ke svému vlastnímu učení, aby si mohli udržet alespoň nějaké žáky.
Ale co se týče meditace, rád bych řekl, že mnoho mých žáků medituje delší čas a upřímněji, než někteří z těch Svámí meditovali v Indii. Možná tam byli třicet, čtyřicet nebo i padesát let, ale z těch čtyřiceti či padesáti let možná vážně nemeditovali ani měsíc. Někteří z těch učitelů vůbec neměli duchovního Mistra, zatímco ostatní byli s nějakou duchovní osobou velmi krátký čas. Pak přišli na západ a spoléhali se na svého Mistra. Říkali: „Mám toho a toho jako svého Mistra“. Ale někteří z těch takzvaných žáků dokonce ani nebyli v ášramu svého Mistra. Nebo možná byli v ášramu den nebo měsíc. Zatímco Mistři žili, možná ti Svámí byli jejich nejhoršími žáky. Mistři dokonce možná ani nevěděli, že tito žáci byli s nimi. Ale pak se tito takzvaní žáci stali samo stylizovanými „vybranými nástroji“ svých Mistrů na západě.From:Sri Chinmoy,Avatáři a Mistři, Agni Press, 1979
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/am