Když nás duše inspiruje, abychom něco udělali, dává nám také nezbytnou kapacitu. Bohužel, neaspirující tělo, vitálno a mysl neposlouchají pokyny duše. Tělo, vitálno a mysl nám dávají poselství, ale tato poselství nejsou vnitřními pokyny duše. Touhy těla často přímo popírají božské potřeby duše, protože toto materiální tělo je nevědomostí samou.
Když člověk začne vědomě aspirovat, postupně začne aspirovat celá jeho bytost. Jeho duše aspiruje, jeho srdce aspiruje, jeho mysl aspiruje, jeho vitálno aspiruje, a nakonec jeho tělo aspiruje. Když se fyzické v aspirantovi začne stávat jedním s inspirací a aspirací duše, pak v něm Boží Světlo může najít vhodnou nádobu.Předtím, než začalo stvoření — stvoření, které vidíme všude kolem – existovala hiranjagarbha. Hiranjagarbha je sanskrtské slovo, které znamená zlaté lůno (hiranja znamená zlatý a garbha znamená lůno). Naše fyzické oči nebudou nikdy schopny vidět nebo cítit tuto hiranjagarbhu, ale je to zde, kde původně vyklíčilo semeno stvoření. Odtud vzniklo kauzální tělo.
V kauzálním těle máme všechny kvality v semenné podobě. V subtilním těle začínáme získávat projevení některých věcí, které jsou v kauzálním těle. Nakonec získáme pravdu, skutečnost, zkušenosti a uskutečnění v hrubém fyzickém těle. Fyzické tělo je jako obrovský fíkovník, který vyroste z drobounkého semínka. Když porovnáme fyzické tělo s kauzálním tělem, je to prostě neuvěřitelné. Takto probíhá projevení: z kauzálního těla do subtilního a ze subtilního do hrubého fyzického.
Kauzální tělo má schopnost nás naplnit, ale naplňuje nás v průběhu času skrze vyvíjející se kolo, nazývané evoluce. Kauzálním tělem cesta začíná, ale je to ve fyzickém těle, kde naplňujeme sami sebe a kde vesmír naplňuje sám sebe skrze vnější podobu.
Fyzickým myslíme vnější vědomí vesmíru. Ve své semenné podobě je to karana śaríra, ale nakonec toto semeno vyroste v neomezený vesmír. Když se rozpíná, automaticky dosahuje toho nejvyššího. Můžete říci, že rozpínání a dosažení nejvyššího jsou dvě odlišné věci. Ale v případě Boha, v případě duše, to tak není. To, co se dotýká nejvzdálenějšího koutu vesmíru, je bezvýznamné, pokud to rovněž nedosáhlo toho nejvyššího. Bůh nikdy nezůstane nenaplněn a ani nám nikdy nedovolí, abychom zůstali nenaplněni, takže musíme dosáhnout nejvyššího, nejvzdálenějšího a nejhlubšího.Vědomí sestupuje do subtilního těla z kauzálního těla. Vědomí znamená Boha v Jeho nekonečných podobách s nekonečnou kapacitou. V subtilním těle má každý ohromnou kapacitu. Je to ve fyzickém, kde nemáme kapacitu. Tato tři těla jsou jako tři příčky žebříku. Třetí příčka — fyzické — nepřijímá to, co nabízí druhá příčka. Z kauzálního těla sestupuje do subtilního těla nekonečná možnost. Ale protože fyzické neaspiruje, subtilní není dostatečně silné na to, aby předalo fyzickému tuto kapacitu. Subtilní je více než připravené, ale pokud fyzické neaspiruje a nesnaží se stoupat, pokud fyzické nevyvíjí žádné vědomé úsilí, pak se nemohou setkat.
Jak můžete krmit a rozvíjet fyzické vědomí? Vědomí ve fyzickém těle můžete rozvíjet jedině skrze řádnou sebedisciplínu. Náš každodenní život se skládá ze dvou věcí: něco děláme, nebo něco neděláme. Pokud se něco jeví jako špatné, nedělejte to. Pokud vidíte něco jako správné, dělejte to. Tímto způsobem se vaše vědomí automaticky rozšiřuje. Když děláte něco špatného, svazujete své vědomí. Jste-li chyceni pokušením, které právě teď nedokážete překonat, snažte se pozdržet svůj čin, alespoň o malou chvíli. Pozdržte jej do zítřka. Potom, až zítřek přijde, pozdržte jej do pozítří. Tímto způsobem neustále odkládejte špatný čin. Mezitím budete dělat spoustu dobrých věcí a silou těchto činů poroste počet vojáků ve vaší božské armádě. Potom pro vás bude snadné překonat pokušení. Tímto způsobem lze rozvíjet vědomí ve fyzickém.Hathajóga nám může duchovně trochu pomoci, ale musíme vědět, kde stojíme na naší duchovní cestě. Jsme-li velmi neklidní, můžeme na počátku provádět hathajógu, abychom se naučili sedět klidně a tiše. Ale pokud nejsme neustálou obětí neklidu, pak dokonce i když jsme naprostými začátečníky, hathajóga není zapotřebí, protože když vstoupíme do meditace, automaticky vstupujeme do klidného, tichého stavu. Cvičením hathajógy cítíme, že ovládáme a ukázňujeme náš život. Ale pokud řádně meditujeme a z naší meditace do nás vstupuje životní energie, automaticky je náš život disciplinován. Božský Mír a Světlo, které potřebujeme, nikdy, nikdy nemůžeme získat skrze hathajógu.
Tak jako nám cvičení jógy přinesou klid a ticho, dechová cvičení nám přinesou rovnováhu. Nicméně toto není skutečný mír. Je to pouze dočasný klid. Koncentrace, meditace a kontemplace jsou jediný způsob, který nám dá pravý mír.
Je-li vaším cílem udržet tělo uvolněné a zdravé, pak vám hathajóga určitě pomůže. Ale chcete-li dokončit svůj běh ve vnitřním životě, musíte začít chodit do školy koncentrace, meditace a kontemplace. Hathajóga je jako školka, zatímco vaším cílem je získat doktorát. Je mnoho vynikajících studentů, kteří nechodili do školky. Přeskočili školku a šli přímo do základní školy a odtud pokračovali na střední školu a univerzitu.
V Indii jsou stovky a tisíce opravdových hledajících, kteří nikdy neprováděli žádná cvičení. Náhodou jsem byl v ášramu, kde jsem prováděl fyzické cvičení kvůli tělu, ale dokonce ani v tomto ášramu duchovní Mistr nikdy nedoporučoval, aby aspirující prováděli ásany pro to, aby učinili duchovní pokrok. V mnoha duchovních společenstvích v Indii nejsou ásany nikdy prováděny. Hledající začínají přímo s aspirací a meditací.
Pokud člověk cítí, že tím, že se stane odborníkem v hathajóze, bude moci realizovat Boha nebo dělat rychlý pokrok na cestě k realizaci, potom si přeji říct, že se mýlí. Na zemi je mnoho lidí, kteří provádějí fyzická cvičení a udržují svá těla nanejvýš zdravá. Jsou zápasníci, akrobaté a atleti, kteří jsou velmi silní a zdraví, ale v této inkarnaci pro ně realizace Boha není míněna. Jsou silní fyzicky, ale nestarají se o duchovní sílu. Naštěstí nebo naneštěstí není žádný přímý vztah mezi fyzickou a duchovní silou nebo kapacitou. Každá indická vesnice má stovky chlapců, kteří mohou předvést daleko lepší představení hathajógy, než dokáží svámí zde. Příroda je naučila, Matka Indie je naučila. Ale pro tyto chlapce zůstane realizace Boha ještě dlouho vzdáleným pláčem. Musíme vědět, co skutečně chceme. Hathajóga má k nabídnutí cosi, co je velmi omezené, a meditace má k nabídnutí cosi, co je naprosto neomezené. Pokud řeknete: „Ať dosáhnu nejprve omezené věci a pak vyrostu do neomezené,“ je to v pořádku. Na druhou stranu, pokud máte kapacitu a ochotu vstoupit přímo do rozlehlého oceánu, Bůh vás nebude žádat, abyste plavali v bazénu. Ale pokud nemáte schopnost skočit přímo do oceánu, pak Bůh řekne: „Jdi do bazénu a chvilku si užívej.“
Moje jóga nebude říkat nic proti hathajóze, ale zároveň má jóga cítí, že vnitřní síla také dodá vnější sílu. Tím chci říci, že pokud skutečně miluji Boha, můj věčný Otec se postará o potřeby mého těla. Dá mi dostatečně silné tělo, které mi umožní pokračovat v mé vnitřní práci. Jsem-li připraven zasvětit sám sebe nebo nabídnout cosi svému Milovanému, svému Otci, pak On přirozeně bude myslet na potřeby mého těla, neboť ví, že pokud nebudu mít fyzickou kapacitu, nebudu schopen naplnit Jej jako božský nástroj a pracovat pro Něj na zemi.
Takže pokud chcete provádět ásany pět nebo deset minut denně, abyste udrželi své tělo zdravé, můžete tak činit. Ale pokud chcete cvičit hathajógu dvě hodiny předtím, než začnete meditovat, bude to naprosté plýtvání časem.Nemusíme jít skrze všechny stupně, jakmile jednou začneme vědomě aspirovat. Nemusíme jít skrze ásany hathajógy a skrze pránajámu, abychom vstoupili do meditace. Sebekontrola, stažení se od smyslového života a upevnění vědomí na Boha jsou do určité míry nezbytné, předtím než může začít pravá aspirace. Ale jakmile jednou aspirace vstoupí do našeho neosvíceného lidského života, naše cesta začala. Máme-li aspiraci, můžeme začít s koncentrací, meditací a kontemplací.
Chcete-li cvičit pratjaháru, stažení své ven vycházející energie a její zaměření na jeden určitý aspekt vaší vlastní pravé bytosti a vědomí, pak má vrcholnou důležitost aspirace. Nemusíte jít skrze jamu, nijamu, ásanu a pránajámu. Vstoupíte-li opravdově na pole aspirace, okamžitě se budete snažit vzdát se špatných věcí. Automaticky povedete mravný a kontrolovaný život. Přestanete dělat věci, které jsou pro váš duchovní život škodlivé. Váš vnitřní pláč, vaše aspirace, vás donutí, abyste cvičili první dva kroky. A zjistíte, že třetí a čtvrtý stupeň nejsou nezbytné.
Stejně jako se říká, že pomalý a vytrvalý vyhrává závod, vy můžete jít krok za krokem, pomalu a vytrvale. Ale zároveň existuje cesta nazývaná sluneční cesta. Všechny cesty vedou ke stejnému cíli, ale je jedna zvláštní cesta, která nás tam dovede dříve než jiné cesty. Tato cesta je cesta koncentrace, hluboké meditace a jednobodové kontemplace.
Člověk může určitě praktikovat pratjaháru, aniž by předtím praktikoval jiné disciplíny. A chce-li člověk přeskočit pratjaháru a začít s dháranou nebo dhjánou, může tak také učinit. Mnoho duchovních hledajících to učinilo a byli úspěšní na své duchovní cestě. Ale záleží na jednotlivci, zda cítí nebo necítí potřebu pro některý z těchto jednotlivých kroků. Řekl jsem svým žákům, že není vůbec nezbytné začínat před dhjánou. Meditují se mnou a mají vysoké a úžasné zážitky bez předcházejících disciplín. Ale jsou jiní duchovní mistři, kteří žádají své studenty, aby prošli skrze všechny stupně. Nic proti nim nemám. Každý má svůj vlastní způsob uskutečnění Pravdy a nabídnutí Pravdy ostatním. Jste-li dostatečně upřímní, abyste následovali duchovní cestu až do konce, a máte-li duchovního mistra nebo přátele, kteří jsou mnohem pokročilejší v duchovním životě, pak můžete přijmout jejich pomoc a návrhy na to, jak učinit nejrychlejší pokrok.Je pět druhů prány. První je vlastní prána, životní energie uvnitř nás. Kdekoliv je život, tam je prána. Druhá je apána. Tato energie je používána zvláště při vyměšování a tvoření. Třetí je samána. Samána je umístěna okolo pupku a je používána pro trávení a vstřebávání. Čtvrtá se nazývá vjána. Je umístěna v lotosu našeho duchovního srdce. Kolem tohoto lotosu je sto jedna duchovních nervů a z každého z těchto nervů se větví dalších sto jedna nervů. Každý z nich má sedmdesát dva tisíc větví a skrze všechny tyto nervy prochází vjána. Tato čísla mohou znít fantasticky, ale mnoho zřeců a jogínů je ve skutečnosti spočítalo. Když mi bylo dvacet dva nebo dvacet tři let, chtěl jsem tyto nervy spočítat a zkusil jsem to. Když jsem napočítal několik tisíc, objevila se přede mnou světelná bytost a řekla mi: „Neplýtvej svým časem. Zřeci mají pravdu.“
Poslední podobou prány je udána. Udána je umístěna uprostřed páteře. Tato prána je nejdůležitější. Jestliže v okamžiku smrti tato udána vystupuje vzhůru, člověk půjde do jednoho z vyšších světů. Sestupuje-li dolů, člověk půjde do jednoho z nižších světů. Každé místo na těle reprezentuje určitou loku, nebeský svět. V Indii se v okamžiku smrti příbuzní a přátelé vždy snaží pozorovat, odkud vychází poslední životní dech umírajícího. Vychází-li poslední dech odkudkoliv pod pupkem, musí jít do nižších světů a velice trpět. Vychází-li odněkud nad pupkem, půjde do jednoho z vyšších světů a bude se těšit z Blaženosti Nejvyššího.Jsou dva druhy dechu: jedním je prána a druhým je apána. Když se nadechujeme kosmické energie, aby pročistila a energizovala náš život, nazýváme to prána. Když vydechujeme naše nečistoty, je to nazýváno apána. Když se nadechujeme prány, porážíme nemoc, když vydechujeme apánu, uvádíme do dokonalého stavu fyzické orgány, které nepracují dobře, to znamená, že uvádíme celé tělo do naprostého pořádku. Zde je prosté cvičení, které můžete provádět kdekoliv. Při chůzi se velice pravidelně na pět kroků nadechujte a na pět kroků vydechujte. Děláte-li to pouhé dva bloky domů, budete se cítit osvěženi.
V řádném, systematickém dýchání jsou tři kroky. První je puraka neboli nádech, druhý je kumbhaka neboli zadržení dechu, třetí je rečaka neboli výdech. Když se nadechujete, musíte cítit, že vdechujete Dech Boha Nejvyššího, božského milovaného. Když zadržujete dech, musíte cítit, že zadržujete vše naplňující Dech Nejvyššího. A když vydechujete, musíte cítit, že nabízíte dech nebo energii Božího nesmrtelného Života celému Jeho stvoření.
Při cvičení systematického dýchání vyslovte při nádechu v duchu nebo potichu slovo puraka. Potom, zatímco zadržujete dech, tiše vyslovte kumbhaka. A když vydechujete, vyslovte tiše slovo rečaka. Nebo když se nadechujete, zadržujete dech a vydechujete, můžete opakovat jméno Boha. Používejte jméno, které užíváte, když se modlíte k Bohu — Supreme, Nejvyšší, Bůh, Aum, kterékoliv jméno vás těší nejvíce. Když máte potíže nebo jste v nebezpečí, okamžitě vyslovujete něčí jméno, protože cítíte, že on je tím, kdo vás zachrání. Také během dýchání musíte cítit, že by měl být vzýván ten, kdo je ve vašem životě první a nejpřednější.
Nejdůležitější je rytmus vašeho dýchání. Nadechujete-li se na jednu sekundu nebo na jedno opakování jména Nejvyššího, pak byste měli zadržet dech na čtyři sekundy nebo čtyři opakování. Když poté vydechujete, mělo by to trvat dvě sekundy anebo dobu, kterou vám trvá opakování jména Nejvyššího dvakrát. Dýchání by mělo být jemné a tiché. Měli byste se nadechovat a vydechovat tak jemně, že kdyby přímo před vaším nosem byla nit, vaše dýchání by s ní nepohnulo.
Při normálním dýchání obvykle pracují obě naše nosní dírky. Ale když dýcháme dírkami střídavě, získáme okamžitou úlevu od mentálního neklidu, starostí, deprese a spousty dalších věcí, které působí rušivě v naší přirozenosti. Střídavé dýchání nosními dírkami je nejdůležitější dechové cvičení. Začínáme zakrytím pravé nosní dírky pravým palcem. Nadechujeme se levou nosní dírkou a jednou tiše opakujeme jméno Boha, Supreme nebo puraka. Pak zakryjeme levou nosní dírku prsteníčkem pravé ruky a s oběma nosními dírkami zavřenými opakujeme tiše čtyřikrát jméno Boha, Supreme nebo kumbhaka, zatímco zadržujeme dech. Nakonec sejmeme palec z pravé nosní dírky, levou máme zakrytou, a vydechneme s dvojím vyslovením slova Bůh, Supreme nebo rečaka.
Po nějaké době můžeme postupně zvýšit počet. Místo tohoto krátkého dechu jedna–čtyři–dva můžeme cvičit počet čtyři–šestnáct–osm. Někteří indičtí jogíni dělají toto cvičení hodiny, ale mělo by být prováděno pohodlně a bez námahy nebo napětí.
Pokud přeženeme toto cvičení, budeme mít problémy se srdcem. To je důvod, proč pránajámu musí učit někdo, kdo ji prováděl pod vedením velké duchovní osobnosti. Děláte-li ji sami, namísto užitku si můžete zničit své zdraví. Takže nejlepší je začít s technikou jedna–čtyři–dva. Můžete to provádět třikrát denně — brzy ráno, v poledne a večer — a uvidíte, nakolik budete časem schopni zvýšit počet.
Zatímco takto dýcháme, naše myšlenky by měly být velmi, velmi čisté. Když do nás vstoupí nečistá myšlenka, zatímco se nadechujeme, je to jako bychom si brali jed. Jestliže omezení, ego nebo jakákoliv myšlenka, která nás nakonec sváže, vstoupí do tohoto dechu, pak to, co vchází, je jed. Dokážeme-li dušeplně provádět toto cvičení třikrát nebo čtyřikrát denně, výsledky budou nepředstavitelné.
Tato pránajáma vzdoruje času a prostoru. Pokud ji úspěšně zvládneme, můžeme snadno zničit nemoc a získat duchovní sílu. V tomto okamžiku jsem zde, ale pomyslím-li na svou matku, otce nebo přátele, kteří jsou velice daleko, a ovládám-li tuto dechovou techniku, mohu vstoupit do vědomí kohokoliv a získat informaci o tom, co si myslí. Pokud máte silnou bolest hlavy, nebo nějakou jinou potíž, toto střídavé dýchání pomůže mnoha způsoby zlepšit váš stav. Pokud se bojíte udělat něco, co je dobré, pokud se bojíte mluvit s někým, dělejte po dvě nebo tři minuty pránajámu a budete schopni to učinit. Jste-li na někoho nazlobeni a chcete porazit svou zlost, pak v ten okamžik, právě tam, kde sedíte nebo stojíte, provádějte střídavé dýchání, a vaše zlost zmizí.
Můžete cítit, že je nemožné žít bez dýchání déle než několik minut. Ale provádíte-li toto cvičení, budete schopni zůstat bez dýchání dokonce několik hodin. Není to jen možné, je to nevyhnutelné. Já jsem se začal učit tuto techniku před dvaceti lety, a ať už mi chcete věřit nebo ne, přeji si říci, že jsem byl schopen zastavit své vlastní dýchání na dvě a půl hodiny. Chodíval jsem večer meditovat do parku blízko mého domu a prováděl jsem toto cvičení. Takže pokud to mohu dokázat já, dokážete to i vy, budete-li chtít.
Většina z vás slyšela o Kundalini. Je to nejposvátnější jóga. Uvnitř naší páteře máme v subtilním těle tři proudy. Jmenují se ida, pingala a sušumna. Pingala má spojení se Sluncem, ida s Měsícem a sušumna s Nejvyšším. V páteři máme šest duchovních center, které jsou těmito proudy propojeny. Pokud dokážeme otevřít tato centra, můžeme se stát vlastníky nekonečného Míru, Světla a Síly. Jedno další centrum, které nazýváme sahasrára, tisíciplátkový lotos, je umístěno v cerebru, velkém mozku, a nepočítá se k dalším šesti. Tato další centra jsou múladhára na počátku páteře, svádhišthána u sleziny, manipura u pupku, anáhata v srdci, višuddha v krku a ádžňa na čele. Tato centra můžeme otevřít silou své koncentrace nebo duchovním střídavým dýcháním.
Získat osvobození nemusí trvat roky, může to být záležitost měsíců. Člověk může získat Seberealizaci za šest měsíců, osm měsíců nebo za rok, má-li schopnost kontrolovat svůj dech a zaměřit veškerou svou pozornost na každé z šesti duchovních center. Toto není má teoretická představa. Je velké množství indických duchovních aspirantů, kteří dosáhli tohoto stupně za sedm nebo osm měsíců cvičením pránajámy. Ale musí to být prováděno s nejvyšší vírou a s nejvyšším odevzdáním. Aspirující musí mít dokonalou vládu nad všemi smysly a myslí. Pokud může člověk provádět tuto pránajámu upřímně a oddaně, potom Seberealizace je v dosahu každého v této meditační místnosti v tomto životě.Kundalini je tajemstvím tajemství ve všech jógách. Kundalini je v každém, spí na počátku páteře. Naší aspirací a koncentrací může být tato kundalini probuzena. Jsou rozličné způsoby, jak probudit kundalini. Před chvílí jsem zmínil pránajámu. Také přeje-li si to duchovně realizovaný Mistr a je-li to Vůle Nejvyššího, Guru ji může probudit pouhým dotekem nebo pohledem. Kundalini může Božské nebo Guru probudit během snu.
Probudit kundalini a otevřít své čakry může zpěvák nebo hudebník, když je hluboce pohroužen do svého zpěvu nebo hraní. Beethoven měl tuto zkušenost mnoho, mnohokrát. Ačkoliv nebyl duchovní postavou, ve své hudbě zažil probuzení kundalini mnohokrát. V Indii je mnoho zpěváků a tanečníků, kteří mají zážitek kundalini ve své nejvyšší a nejhlubší koncentraci na své vystoupení. Jsou různé způsoby, jak může mít člověk tento zážitek. Pokud jednou začal a pak přestal, člověk si může být jist, že správnými metodami se tento zážitek vrátí.Chce-li někdo následovat jógu zasvěcené služby, jógu lásky, oddanosti a odevzdání, jógu vnitřní moudrosti nebo chce-li přivést do popředí psychickou bytost a nechat psychické v něm, božské dítě v něm, aby jej vedlo a přivedlo k Bohu, potom tento aspirant nemusí dávat práně přílišnou důležitost. Musí dávat veškerou důležitost nejvyššímu Míru, Blaženosti a Síle, kterou chce snést shůry. Když do něj vstoupí Mír, Blaženost a Síla, automaticky přináší nekonečný životní dech, jenž přeměňuje konečný, omezený životní dech, který již má. Nemusí tedy cvičit systematické nadechování, zadržování dechu a vydechování. Světlo, které přináší do svého systému, bude regulovat jeho dech, jeho životní energii, podle božské potřeby v tomto aspirantovi.
Jediné dechové cvičení, které duchovní aspirant skutečně potřebuje, je snažit se nadechovat čistoty. Zatímco se nadechuje, pokud si vědomě představuje a cítí, že se nadechuje Dokonalosti seshora, potom jsou omezení uvnitř jeho systému automaticky přeměněna. V okamžiku, kdy se nadechujeme vědomě, prána uvnitř nás má větší hodnotu. Ale pro realizaci Boha není vůbec nezbytné procházet skrze mnoho intenzivních cvičení. Dokážeme-li se nadechovat pomalu a hluboce a máme-li při dýchání oddaný pocit k Nejvyššímu a k lidstvu, budeme schopni vstoupit do světa s dechem plným Božskosti. Nadechujeme-li se s pocitem spontánní oddanosti, můžeme sloužit Nejvyššímu stejně tak jako lidstvu duchovně i materiálně.Pro většinu lidí je normální dvanáct až patnáct nádechů za minutu, ale jsou lidé, kteří jako výsledek svého cvičení střídavého dýchání dýchají pouze třikrát, nebo čtyřikrát za minutu. Želva je symbolem nesmrtelnosti. Dýchá asi třikrát za minutu. To je důvod, proč žije stovky let, zatímco my žijeme jen padesát, šedesát nebo sedmdesát let.
Tato technika přináší úspěch ve všech oblastech života. Okamžitě nás přivádí do vnitřního světa a ztotožňuje nás s podstatou naší existence. Z duše dosahujeme Zdroj, a když jsme ve Zdroji, vše je úspěch a naplnění.
Cokoliv chcete dělat, uděláte lépe, dokážete-li pohodlně zadržet dech na delší dobu. Náhodou jsem byl dobrým běžcem na sto metrů. Říká se, že pokud chcete běžet vzdálenost sta metrů, měli byste se nadechnout jednou a potom uběhnout celou vzdálenost, aniž byste se znovu nadechli. Pokud se nadechnete třikrát nebo čtyřikrát, prohrajete. Někdy jsem to nedokázal zaběhnout na jeden nádech a musel jsem se nadechnout podruhé. Ačkoliv jsem vyhrával první cenu dvanáct let, vím, že jsem mohl běhat mnohem lépe, kdybych to dokázal vždy s jedním nádechem. Cokoliv chcete dělat, uděláte lépe, pokud se pořádně nadechnete a zadržíte dech. Ale měli bychom to dělat pohodlně, aniž bychom přepínali plíce.
Když během dne dýcháme normálním způsobem, ani ne třikrát nebo čtyřikrát využíváme naše plíce naplno. Ale správné dýchání je velmi důležité. Víte, že žijeme v ekonomickém světě. Vždy se snažíme šetřit. Pokud se dokážeme naučit střídavé dýchání, pak šetříme. A zvládneme-li střídavé dýchání, získáme okamžitý úspěch.Chcete-li změnit svůj osud, existuje jedna nanejvýš důležitá a účinná metoda. Během dne nebo v noci, když zjistíte, že vaše levá nosní dírka pracuje a pravá ne, potom se snažte několik minut koncentrovat nebo meditovat na měsíc. Získáte kvality měsíce: mír, jasnost a jemnou blaženost. Pokud zjistíte, že pracuje pravá nosní dírka, potom se koncentrujte na slunce. Nutně musíte získat kvality slunce: dynamiku a božskou sílu. Ale pokud použijete tuto sílu špatně, pokud neaspirujete pro dynamickou a energizující sílu, potom se stává agresí. A pokud špatně použijete mír a jemnou blaženost, pak vás okamžitě napadne nečinnost, letargie a lenost a bude se snažit plně vést váš život. Když jste nečinní, když se vám nechce nic dělat, pak budete-li se chvíli pozorovat, zjistíte, že je to levá nosní dírka, která pracuje. Ale jste-li energičtí, chcete-li něco dělat, v tu chvíli je to pravá dírka.
Provádíte-li těžká cvičení, zjistíte, že obě nosní dírky pracují stejně. V tu chvíli je to sušumna, hlavní kanál, který pracuje. Když pracují obě dírky, v tu chvíli ve vás pracuje božský Mír a božská Síla zároveň. Ale musíte si toho být vědomi a vzývat je více a více.
Dýcháte každý den. Snažte se pozorovat svůj dech ve svých každodenních činnostech. Dokonce budete-li si vědomi svého dýchání pět minut v každé hodině, bude to úžasné. Využíváte-li správně svůj dech každý den, můžete přinést více síly a míru, aby osvítily vaši nevědomost.
Během své nejhlubší meditace na svůj dech vůbec nemusíte myslet. Neměli byste myslet na to, zda se nadechujete levou nebo pravou nosní dírkou, nebo jestli pracují obě. Není to vůbec nezbytné. V tu chvíli se o vás vědomě stará duše a má na starosti vaše dýchání.Co byste měl dělat, je soustředit se pět minut předtím, než jdete spát, na určitou hodinu, kdy si přejete vstát. Chcete-li vstát ve tři čtvrtě na šest, snažte si svým mentálním okem představit přímo před sebou ručičky hodin nastavené na tři čtvrtě na šest. Uvidíte, že ráno bude snazší vstát. Může to trvat dva nebo tři dny nebo týdny, ale ujišťuji vás, že budete schopen vstát, protože předtím, než jdete v noci spát, používáte vědomou vůli duše. Tato vědomá vůle se stává jedním s pozemským časem, který představují hodiny. Vstoupí do pozemského času a bude jej řídit. Brzy ráno potom duše znovu vstoupí do pozemského času a donutí jej, aby se před vás postavil. Tehdy dokážete snadno vstát a meditovat v určitou hodinu.
Ti, kteří ráno meditují v šest hodin nebo o půl sedmé, nemusí jít znovu spát. Jsou někteří, kteří meditují o půl čtvrté, o půl páté nebo ve tři čtvrtě na pět. Ti, kteří meditují před pátou, mohou jít na několik minut nebo na půl hodiny znovu spát, pokud cítí, že je to nezbytné. Ale ti, kteří meditují okolo šesté hodiny, by již neměli chodit znovu spát. Je to škodlivé, protože se již rozbřeskl den a kapacita dne do nich vstoupila. Kapacita noci musí být oddělena od kapacity dne. Noc už sehrála svou úlohu v jejich aspiraci tím, že jim dala odpočinek. Nyní musí hrát svou úlohu den se svou dynamickou aktivitou, která je formou aspirace ve fyzickém a materiálním světě.Další věc, kterou můžete dělat, když se cítíte unaveni, je opakovat velice rychle jméno Nejvyššího nebo svého Gurua. Zatímco to provádíte, jejich jména okamžitě vstoupí do vašeho vnitřního vědomí, a vy získáte obrovskou energii.
Není důležité, kolik hodin spíte, ale jak dobře spíte. Je-li pro vás obtížné ráno vstát, musíte vědět, že během osmi hodin spánku jste možná neměli ani jednu hodinu dobrého spánku. Existuje druh spánku, kterému se říká jogínský spánek. Během jedné sekundy jogínského spánku můžeme získat tolik, jako za patnáct nebo třicet minut obyčejného spánku. Jak můžeme získat takovýto odpočinek? Brzy ráno, když nemůžete vstát, se snažte cítit, že celé vaše tělo od hlavy až k patě představuje moře míru. Ciťte, že jste se stali mírem samotným, že ztělesňujete mír uvnitř i vně. Snažte se vědomě cítit svůj fyzický obal, ale zároveň ciťte, že jste nekonečnou expanzí míru. Dokážete-li vědomě cítit tuto expanzi míru, uvidíte, že vaše fyzické tělo, maso, krev a kosti se naprosto ponořily do tohoto moře míru a ztratily se v něm. Mír může působit jako dynamická síla. Vy cítíte, že pokud je tělo aktivní a pohybuje se sem a tam, tehdy máte sílu, ale skutečná síla existuje ve vnitřním míru, a ne ve vnějším činu. Jestliže vlastníte mír v nekonečné míře, vlastníte zdroj obvyklé dynamické energie. Přivoláte-li dynamickou energii, která je uvnitř vás v podobě míru, budete moci vstát snadno.
Když jdete spát, snažte se také cítit, že jdete spát na dvacet čtyři hodin. I když vám potom hodiny řeknou, že jste spali tři nebo čtyři hodiny, vaše první myšlenka po probuzení by měla být, že jste spali dvacet čtyři hodin. Mysl dokáže přesvědčit vnější vědomí a vy tomu okamžitě uvěříte. Není to sebeklam, je to správné užívání vědomé mysli. Číslice dvacet čtyři má nezměrnou sílu. Okamžitě nám dává pocit pohodlí, ulehčení, potěšení, naplnění.Ale má-li někdo hodně práce ve své kanceláři nebo ve škole, neradím mu, aby meditoval šest nebo sedm hodin denně. Především, když vitálno není čisté, okamžitě vytvoří problémy větší než naše dosažení v meditaci. Člověk ztratí svou mentální rovnováhu a bude muset jít do blázince. K šesti hodinám se můžeme dopracovat postupně. Je to jako cvičení těla; každý den cvičíte a postupně si vyvinete svaly. Potom se cítíte silní, a i ostatní cítí, že jste silní. Podobně musíte začít s patnácti minutami nebo půlhodinou meditace a postupně tuto dobu zvyšovat. V duchovním světě nemůžete tlačit nebo dělat věci násilím. K cíli běžíte pomalu a jistě. Každým krokem si musíte být jisti tím, co děláte. Pokud jste meditovali půl hodiny, můžete zkusit meditovat čtyřicet minut nebo hodinu, ale prosím neskákejte z půl hodiny na šest a půl hodiny.
Pokud nemůžete meditovat šest hodin, a o to se v této chvíli nemůžete a nesmíte snažit, přeji si, abyste předtím, než jdete spát, pět minut vědomě vdechovali čistotu do svého systému. Budete mít trochu vědomý spánek, přestože ne takový, jako když meditujete šest nebo osm hodin denně. Bez určité čistoty to, co většina z nás nazývá spánkem, není spánkem vůbec. Je to smrt. Během spánku žijeme ve světě mrtvých, světě nečinnosti a nevědomí.Bereme-li noc jako něco pro pohodlí, pro míruplný odpočinek, noc nám dá letargické pohodlí, a ne naplňující odpočinek. Naplňující odpočinek přichází jako výsledek naší denní práce, přichází z duchovního úsilí, duchovního probuzení. Během dne jsme meditovali, pracovali jsme velmi tvrdě. Nyní může být výsledek tohoto úsilí použit během noci. Snažíme-li se cítit výsledek dne během noci, potom uvidíme, že den ve skutečnosti vstoupil do noci. Jinak budou den a noc jako dvě oddělené bytosti. V sedm hodin sehrál den svou úlohu a začíná noc. Hráli jsme si s jednou bytostí a nyní si musíme hrát s druhou.
Pro duchovní lidi není žádná noc. Noc pro nás znamená nevědomost, nevědomí. Pokud se uchýlíme k duchovnímu životu, musíme zůstat vzhůru a bdělí v každém okamžiku. Jak? Pouze prodlužováním vědomé části našeho života, kterou je den. Když během dne meditujeme, jsme energizováni. Takže pokračujme s tímto dynamickým pocitem i do noci. Berme noc jako něco energizujícího a naplňujícího, jako prodloužení dne.
Jestliže se poté, co jsme spali hodinu nebo dvě, probudíme a cítíme, že jsme několik vteřin bdělí, ale nemeditujeme, nejlepší je okamžitě vstát a pět, deset nebo patnáct minut meditovat. V tu chvíli se musíme snažit cítit, že den vstoupil do našeho vědomí, že náš den již začal. Co to znamená? Znamená to, že naše vědomí je plně bdělé, je probuzené a čilé a nechce spát. Tělo může spát, ale vědomí je již plně probuzené a medituje místo nás. Cítíme-li, že jsme letargičtí a těžcí, že naše mysl nepracuje, neměli bychom této myšlence věnovat žádnou pozornost. Pokud cítíme, že když vstaneme, nebudeme moci příští den pracovat, je to špatné. Ne, budeme moci pracovat. Vždy se musíme snažit cítit, že noc může být skrze naše probuzené vědomí transformována v den.
Mohu vám říci veselý příběh? V některých společenstvích musí všichni členové vstávat ve tři nebo o půl čtvrté a meditovat společně. Když byl založen Rámakrišnův ášram, bylo Vivékánandovým nařízením, že každý musí vstávat o půl čtvrté, aby meditoval, bez ohledu na to, jak vysoké bylo jeho postavení. Pokud někdo nevstal, potom jej ti, kteří se probudili, mohli postříkat nesnesitelně studenou vodou. Jednou se prezident ášramu Rakhal (Brahmananda) necítil dobře a nemohl nebo nechtěl vstát. Někdo řekl Vivékánandovi, že Rakhal nechtěl vstát. Vivékánanda řekl: „Jeho se týká stejné pravidlo. Jdi a vytáhni jej z postele.“ Rakhal se rozčílil a chtěl odejít z ášramu. Řekl: „Já jsem prezident a tento mladík, můj žák, přijde a urazí mě. Víš, že jsem nemocný, jinak bych neporušil tvé pravidlo. Odcházím, nechci tu zůstat.“
Ale Vivékánanda byl velmi chytrý. Řekl: „Čí je toto místo? Rámakrišna mě nikdy nenazýval svým synem, vždy nazýval tebe svým synem. Nyní patří otcův majetek synovi. Toto je tvé místo, tvůj ášram. Zde je mise tvého otce, realizace tvého otce. Ty musíš zůstat, já odejdu.“ Brahmananda nechtěl, aby Vivékánanda odešel, takže záležitost byla urovnána. Tento příběh ukazuje, jak Vivékánanda učinil pevným a přísným pravidlem, že každý musí vstávat brzy ráno, nehledě na to, jak vysoké je jeho postavení. A pomohlo to, pomohlo.Mluvil jsem o nebezpečí strachu a pochybností. Bohužel nebereme tyto věci vážně. Říkáme jen: „Och, dokážu je přemoci, protože jsem fyzicky silný. A letargie je cosi ženského, velmi slabého. Budu-li chtít, mohu ji přemoci.“ Takovéto myšlenky vstupují do naší mysli. Ale letargie, strach, pochybnost a všechny další nebožské síly mají obrovskou sílu.
Podívejte se na žárlivost. Po celou dobu jsme žárliví, ale cítíme, že pokud budeme chtít žárlivost přemoci, budeme schopni to udělat za okamžik. To je náš lidský pocit. Čtyřicet nebo padesát let, po celý svůj život, jsme byli na někoho žárliví, ale myslíme si, že pokud budeme chtít žárlivost porazit, nebude nám to trvat ani den. Máme v sobě takovou jistotu! Ale zkusme to a uvidíme, že nám to bude trvat dalších padesát let, než žárlivost porazíme.
Dokud jsme neporazili něco, co nám stojí v cestě, nesmíme říkat, že to můžeme porazit. Nejprve to překonejme, potom uvidíme naši sílu. Cítíme, že nebožská síla je něco velice subtilního a malého, něco, co můžeme snadno zničit, ale ona je tak silná, že nás prostě přemůže. Chyťme nebožskou sílu a zničme ji. Teprve tehdy můžeme říci, že jsme silní.Není ale pravda, že pokud nejíte maso, ztratíte sílu nebo energii. Na zemi jsou milióny lidí, kteří nejedí maso, ale jsou fyzicky silní a zdraví. Můžete namítnout, že vaše konstituce je odlišná od jejich, ale přeji si říci, že v Božím stvoření existuje cosi, čemu se říká vnitřní potrava. Co je touto potravou? Je to Mír, Světlo, Blaženost a všechny ostatní božské, naplňující kvality. Pokud řádně aspirujete, správně se koncentrujete, správně meditujete, budete schopni přitáhnout tuto vnitřní potravu do svého těla. Může vám to trvat celou řádku let, než dosáhnete tohoto stupně vnitřní dovednosti, ale mezitím se snažte jít hluboko dovnitř a vidět, co vám skutečně dává většinu vaší síly. Znám lidi, kteří prohlašovali, že je to maso, které jim dává sílu, ale když šli hluboko dovnitř, objevili, že je to jejich vlastní pocit nebo představa o masu, která jim dává sílu. Můžete změnit tento pocit a cítit, že to není maso, ale duchovní energie prostupující vaše tělo, která vám dává sílu. Tato energie přichází z meditace a aspirace právě tak jako z řádné potravy. Síla, kterou získáváte z aspirace a meditace, je nekonečně mocnější než síla, kterou získáváte z masa a ryb, takže tyto věci mohou být snadno vynechány z vaší stravy.
Cvičíte meditaci nanejvýš upřímně a oddaně. Co musíte udělat je zbavit se představy, že maso vám dává sílu. Tato představa je ve vaší mysli tak silně zakořeněna, že se teď od ní nedokážete oddělit. Ale v okamžiku, kdy jste od ní plně osvobozeni, uvidíte, že maso není to hlavní, co vám dává sílu; je to zdravé jídlo celkově, stejně tak jako správný mentální přístup a duchovní aspirace.Neklid, negativní síly, vitální síly mají svůj počátek v pupku. Když se pět minut soustředíme na pupek, naše vůle se stává mocnou a přímou jako šíp a špatné síly se dostávají pod naši kontrolu. Vidí sílu naší koncentrace; vidí, že se je chystáme rozseknout, pokud budou vytvářet problémy. Dokážeme-li udržet pod kontrolou špatné síly, které již máme uvnitř, potom síly přicházející z jezení masa nebudou schopny způsobovat neklid.
Já si ale přeji, aby všichni moji žáci postupně přestali jíst maso. Pokud tak učiníte, vaše aspirace bude lepší. Jinak se stává to, že obecně nedostanete subtilní zážitky, subtilní vize, subtilní uskutečnění. Samozřejmě byli duchovní Mistři jako Vivékánanda a jiní, kteří jedli maso. Avšak oni mohli, protože byli v duchovním světě jako řvoucí lvi. Síly v mase je nijak nerušily.
Nechci svým žákům ukládat přísnou vegetariánskou dietu; je to záležitost osobní volby. Pokud někomu lékař řekne, že je pro něj naprosto nezbytné jíst po určitý krátký čas maso a ryby, musí to učinit. Ale všeobecně, pokud chcete to Absolutní, to Nejvyšší, Seberealizaci, měli byste přestat jíst maso i ryby. Pokud můžete, udělejte to dnes. Potrvá-li to rok nebo deset let nebo dvacet let, udělejte to postupně. Jakmile jednou realizujete, můžete jíst maso a ryby, pokud chcete. Avšak v tuto chvíli musím říci, že zvířecí vědomí v mase nedovolí upřímnému, zasvěcenému aspirantovi vstoupit do nejvyššího a nejhlubšího vědomí.Nejméně škodlivý druh masa je jehněčí. Jehně je docela mírné, zatímco ostatní zvířata jsou agresivnější. Také kuře nebude tak škodlivé jako červené maso. Není dobré jíst jakýkoliv druh masa, ale pokud někdo nedokáže přestat, je lepší jíst maso než ryby.
Duchovně jsou ryby méně vyvinuté než zvířata. Zvíře běhá sem a tam; nezůstává uspokojeno. Ale ryba je stvoření lenosti, netečnosti, pomalosti, nečistoty a nevědomí. Netečnost je jejím uspokojením, průměrnost je jejím uspokojením a vedle průměrnosti je svět smrti. Jsme-li svázáni průměrností, okamžitě přichází smrt a svazuje nás ještě více. Vědomí ryby okamžitě vstupuje do bláta nevědomí a bezživotnosti. Ačkoliv můžete cítit, že ryba je nevinná, pokorná a mírná, tyto kvality jsou pouze na povrchu. Jejími vnitřními kvalitami jsou průměrnost, nečinnost, lenost a temnota sama. V rybě není žádné volání po pokroku.
Pokud chcete jíst ryby nebo pokud musíte jíst ryby, prosím snažte se jíst radši malé ryby než velké. Malé ryby se občas vědomě nebo nevědomě chtějí otevřít světlu. Ale velké ryby se nikdy nechtějí otevřít světlu, ať už vědomě nebo nevědomě; nepouštějí do sebe světlo.Pokud se rozhodnete držet půst, musíte vědět, proč to děláte. Pokud cítíte, že držením půstu uskutečníte Boha, je to bláznovství. Pravým jménem Boha je Blaženost a Radost. Je-li váš Otec veškerou Radostí, bude vás žádat, abyste se trápili kvůli tomu, abyste k Němu mohli přijít? Bůh je vlastníkem nekonečné radosti a my víme, že je také nekonečně soucitný. Dal vám tělo — je to Jeho tělo — a začnete-li trápit Jeho tělo, bude potěšen? Nikdy! Začnete-li držet půst pro realizaci Boha, Bůh řekne, že kráčíte po špatné cestě.
Půst nám ale může pomoci snížit váhu, vyléčit některé naše fyzické nemoci a pročistit naše nervy a mysl. Velice často jíme nezdravé jídlo a ubohé tělo potřebuje nějaký odpočinek a pročištění. Také díváme-li se na nebožské lidi a věci, z atmosféry do nás vstupují jejich vibrace a ovlivňují naše fyzické tělo — pokožku, svaly, nervy. Chceme-li držet půst jeden den v měsíci, abychom pročistili svůj systém, lze to doporučit. Potřebujeme čistotu, abychom mohli ocenit Boží existenci na zemi. Je to v čistotě — čistých myšlenkách, čistých činech, čistém vědomí — kde Bůh přebývá. Půst nám může do velké míry pomoci při sebepročištění. A vstoupí-li do nás čistota, postupujeme rychleji vstříc naší realizaci Boha. Ale toto je pouze první krok, půst sám o sobě nám realizaci Boha nedá.
Takže pro pročištění můžete zkusit půst — pít jen vodu — jednou za měsíc. Nyní mluvím jen z duchovního hlediska. Nevím nic o vaší fyzické konstituci. Jste-li silní a zdraví, můžete držet půst; jinak se to nedoporučuje. Ale dokonce i když nedržíte půst, můžete jednou týdně, jste-li upřímný hledající, omezit množství jídla, které přijímáte. Můžete to dělat obzvláště o nedělích, kdy nemusíte být příliš aktivní. Většina lidí vstává v neděli pozdě, takže mohou snadno vynechat snídani. V čase oběda si mohou říci: „Jím každý den. Pokud dnes budu jíst o trochu méně, vůbec mi to neuškodí.“ Potom večer, při večeři, mohou říci: „K obědu jsem nejedl obvyklé množství a neuškodilo mi to. Stále mám dost energie. Proč neudělat totéž nyní?“ Takže můžete-li jednou týdně, obzvláště o nedělích, odlehčit své jídlo, velice vám to pomůže. A nemusíte podstupovat přísný, mučivý půst, který skutečné duchovní postavy nedoporučují.Řeknu vám krátký příběh. Jednou šel žák jistého Gurua k Pánu Buddhovi. Buddha se jej zeptal: „Mohl bys mi prosím říci, co učí tvůj Guru o realizaci Boha?“
Žák řekl: „To, co mi řekl můj Guru, je velice prosté. Můj Guru říká, že když někam jdeš, měl bys zavřít oči. Potom neuvidíš žádnou krásnou ženu, která by odváděla tvou mysl a bránila ti myslet na Boha. A musíš si zakrýt uši.“
„Proč?”
„Abys neslyšel žádné rozptylující zvuky. Neuslyšíš lidi, jak se hádají a pomlouvají. Také musíš mít zavřená ústa. Když přestaneš mluvit, nebudeš lhát.“
Pán Buddha řekl: „V tom případě všichni slepí, hluší a němí již museli realizovat Boha. Pojďme a dotkněme se jejich nohou, protože jsou to samé realizované duše.“
Buddha nás učil střední cestu, cestu umírněnosti. Vyzkoušel extrémní cestu půstu a extrémního odříkání, ale nebyla uspokojivá. Necháme-li hladovět naše orgány, naše oči, nos, uši a ústa, myslíte si, že jdeme směrem k Bohu? Ne! Vše by mělo být umírněné. Měli bychom každou věc používat k božskému účelu, pro božskou věc.Smysly jsou nástroje, nástroje Boha. Bůh nám původně tyto nástroje svěřil, ale my jsme se vědomě rozhodli neptat se Boha, jak tyto smysly využívat. Namísto abychom se zeptali Boha, jak použít smysly, které nám dal, zeptali jsme se špatného učitele, Nevědomosti. Nebo spíše předtím, než jsme skutečně požádali Nevědomost, aby nás učila, sama nám přiběhla nabídnout svou moudrost. Protože jsme s radostí naslouchali, platíme nyní pokutu.
Mohli bychom například používat naše oči, abychom viděli v lidstvu a v celém Božím stvoření božskou krásu. Mohli bychom všude vidět božské světlo. Ale místo toho, co děláme se svýma očima? Používáme oči buď abychom vlastnili svět, nebo abychom jej zavrhli. Když vidíme něco, co se nám líbí, okamžitě se to snažíme přivlastnit. A když vidíme něco, co se nám nelíbí, snažíme se to zavrhnout. Celý vesmír je Světlo, ale my je nevidíme. Kdybychom se učili u Boha, jak používat oči, nos, uši a další smyslové orgány, On by nám dal správné pokyny. Vždy je čas na to přijmout od Boha radu; lépe pozdě než nikdy. Každý aspirující se může vědomě a oddaně modlit k Bohu, aby jej zevnitř naučil, jak smysly používat. Bůh bude nanejvýš šťastný a pyšný, že nás může učit. Ale nemusíme se ptát Boha na každý smysl jednotlivě. Potřebujeme se jen přiblížit k Bohu s upřímnou aspirací a On uvnitř naší aspirace uvidí, pro co pláčeme.Dítě chce mít mnoho věcí — mnoho zbytečných, škodlivých věcí. Ale matka ví, že pokud dítěti tyto věci dá, bude zničeno. A protože matka a dítě jsou jedním, matka bude také zničena. Proto matka nesplní nespočetné neosvícené, ničivé touhy dítěte. Podobně, tělo je dítě. Splníte-li všechny jeho tužby a požadavky, nakonec zničí váš život.
Proč nás tělo neposlouchá, když se jej snažíme kontrolovat? Odpověď je velice prostá. Tělo nás neposlouchá, protože my neposloucháme svou duši. Když budeme poslouchat svou duši, tělo nás bude také poslouchat.Jsme-li v běžném světě, vidíme, že naplnění touhy na sebe bere podobu uspokojení; proto máme určitou naději na štěstí, když se snažíme naplnit své touhy. Ale sledujeme-li život tužeb z duchovního hlediska, vidíme, že v první kapitole není žádné světlo, v poslední kapitole není žádné světlo, a ani v kapitolách uprostřed není žádné světlo. Světlo tužeb je temnota od začátku do konce. Temnota znamená nepřítomnost Božího uspokojení. Není žádné uspokojení ani ve zrození, ani v naplnění touhy.
Touha a aspirace jsou dva světy. Pro neaspirujícího je touha nade vše důležitou věcí na zemi. Pro hledajícího je aspirace nade vše důležitou věcí na zemi. Obyčejný, neaspirující člověk nemá vědomě schopnost dostat se za hranice potěšení. Ale ten, kdo si hoví v blátě tužeb, nakonec cítí, že v blátě je zklamání a uvnitř zklamání je zničení. Nakonec zjistí, že pokud žije v říši fyzických a materiálních tužeb, je chycen v tlamě hladového tygra. Ale upřímný hledající začíná svou cestu s aspirací, prostředkem jeho cesty je aspirace a konec jeho cesty je také aspirace. Uvnitř aspirace je od úplného začátku božské uspokojení. Ve chvíli, kdy člověk aspiruje, cítí pravé uspokojení, protože aspirace má schopnost vědomého a dušeplného ztotožnění se s nejzazšími kouty zeměkoule, s nejhlubší a nejvnitřnější Bytostí a s nejvyšším transcendentálním Já. Pokud člověk cítí skutečnou nezbytnost aspirace, potom uvidí, že žádná touha — ať fyzická, vitální nebo mentální — nemůže klepat na dveře jeho srdce. Namísto toho v něm bude volně přebývat Mír, Světlo, Blaženost a další božské kvality.
Jak víte, slunce vychází na východě. Pokud budete ráno obráceni tváří ke slunci, když meditujete, vaše koncentrace a meditace bude zaměřena na východ. Když běžíte ke slunci, nebudete moci vidět pořádně ostatní směry. Ale pokud běžíte na východ a díváte se na západ, ztratíte rychlost a zakopnete. Takže pokud vidíte, že cíl je jedním směrem, musíte tam zaměřit svou pozornost a běžet tímto směrem. Vždy, v každém okamžiku, musíte mířit ke svému cíli. Je-li realizace Boha vaším cílem, je-li osvobození vaším cílem, potom byste se neměli dívat za sebe a kolem sebe, ale jen běžet ke Světlu.
Jak můžete porazit své fyzické touhy? Nemyslete na fyzické touhy; myslete na svou aspiraci. Snažte se být běžcem a snažte se neustále překonávat a jít za vše, co vás obtěžuje a stojí vám v cestě. Buďte skutečným běžcem, tak aby nevědomost, omezení, nedokonalost skončily v závodě daleko za vámi.
Pláč aspirace je jedinou odpovědí. Napsal jsem aforismus, který praví:
```
When I think, I sink.When I choose, I lose.
When I cry, I fly.Když myslím, topím se.
Když vybírám, ztrácím.Když pláču, létám.
``` Když myslím na celý svět, na problémy světa, topím se. Když si vybírám, když dělám svá vlastní rozhodnutí, skutečně ztrácím, protože je to Bůh, kdo by měl činit všechna rozhodnutí ve mně a skrze mě. Ale když pláču z nejvnitřnějších skrýší své bytosti, okamžitě získávám nezměrnou vnitřní sílu, vnitřní moc, vnitřní potřebu a vnitřní schopnost létat po obloze Světla a Blaženosti.Máte naprostou pravdu, když říkáte, že tělo je překážkou. Je překážkou po dlouhou dobu, dokud nevyjde do popředí Světlo duše a nezačne se o tělo starat. Ale pokud říkáte, že tělo bude stát neustále a věčně proti duši, děláte chybu. Kdyby tělo neustále stálo proti možnostem duše, potom by nikdo nebyl schopen realizovat Boha. K realizaci Boha může dojít jen na této planetě, jen na Zemi.
Na počátku je naprostou pravdou, že tělo stojí proti pokroku duše. Ale přijde čas, kdy duše vyjde do popředí a donutí tělo, aby se stalo věrným, dokonalým nástrojem. Toto dosažení představuje vítězství jak těla, tak duše. Když duše nechá tělo vědomě pocítit, co by mělo dělat, a když je tělo ochotné poslouchat hlas duše, potom tělo a duše běží společně. V tu chvíli se realizace, odhalení a projevení stávají nevyhnutelnými. Jsme-li pokročilí, když se blížíme k našemu cíli, vidíme, že fyzické vědomí úplně splynulo s psychickým vědomím a vidíme tělo v jeho transformované zářivosti. Duše a tělo se stávají částí a součástí jedné Pravdy a tou Pravdou je Bůh Nekonečný.
Je klavír a je klavírista. Oba jsou pro hru stejně nezbytní. Když není žádný nástroj, jak může hudebník hrát? A když není žádný hudebník, klavír nemůže fungovat. Podobně duše potřebuje tělo, aby naplnila svou nejvyšší misi. A tělo potřebuje duši, aby dala smysl jeho existenci, aby uskutečnilo Nejvyšší.From:Sri Chinmoy,Tělo, pevnost člověka, Sri Chinmoy Centrum, 1998
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/bhf