Řeknu vám krátký příběh. Jednou šel žák jistého Gurua k Pánu Buddhovi. Buddha se jej zeptal: „Mohl bys mi prosím říci, co učí tvůj Guru o realizaci Boha?“
Žák řekl: „To, co mi řekl můj Guru, je velice prosté. Můj Guru říká, že když někam jdeš, měl bys zavřít oči. Potom neuvidíš žádnou krásnou ženu, která by odváděla tvou mysl a bránila ti myslet na Boha. A musíš si zakrýt uši.“
„Proč?”
„Abys neslyšel žádné rozptylující zvuky. Neuslyšíš lidi, jak se hádají a pomlouvají. Také musíš mít zavřená ústa. Když přestaneš mluvit, nebudeš lhát.“
Pán Buddha řekl: „V tom případě všichni slepí, hluší a němí již museli realizovat Boha. Pojďme a dotkněme se jejich nohou, protože jsou to samé realizované duše.“
Buddha nás učil střední cestu, cestu umírněnosti. Vyzkoušel extrémní cestu půstu a extrémního odříkání, ale nebyla uspokojivá. Necháme-li hladovět naše orgány, naše oči, nos, uši a ústa, myslíte si, že jdeme směrem k Bohu? Ne! Vše by mělo být umírněné. Měli bychom každou věc používat k božskému účelu, pro božskou věc.From:Sri Chinmoy,Tělo, pevnost člověka, Sri Chinmoy Centrum, 1998
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/bhf