Jsme-li v běžném světě, vidíme, že naplnění touhy na sebe bere podobu uspokojení; proto máme určitou naději na štěstí, když se snažíme naplnit své touhy. Ale sledujeme-li život tužeb z duchovního hlediska, vidíme, že v první kapitole není žádné světlo, v poslední kapitole není žádné světlo, a ani v kapitolách uprostřed není žádné světlo. Světlo tužeb je temnota od začátku do konce. Temnota znamená nepřítomnost Božího uspokojení. Není žádné uspokojení ani ve zrození, ani v naplnění touhy.
Touha a aspirace jsou dva světy. Pro neaspirujícího je touha nade vše důležitou věcí na zemi. Pro hledajícího je aspirace nade vše důležitou věcí na zemi. Obyčejný, neaspirující člověk nemá vědomě schopnost dostat se za hranice potěšení. Ale ten, kdo si hoví v blátě tužeb, nakonec cítí, že v blátě je zklamání a uvnitř zklamání je zničení. Nakonec zjistí, že pokud žije v říši fyzických a materiálních tužeb, je chycen v tlamě hladového tygra. Ale upřímný hledající začíná svou cestu s aspirací, prostředkem jeho cesty je aspirace a konec jeho cesty je také aspirace. Uvnitř aspirace je od úplného začátku božské uspokojení. Ve chvíli, kdy člověk aspiruje, cítí pravé uspokojení, protože aspirace má schopnost vědomého a dušeplného ztotožnění se s nejzazšími kouty zeměkoule, s nejhlubší a nejvnitřnější Bytostí a s nejvyšším transcendentálním Já. Pokud člověk cítí skutečnou nezbytnost aspirace, potom uvidí, že žádná touha — ať fyzická, vitální nebo mentální — nemůže klepat na dveře jeho srdce. Namísto toho v něm bude volně přebývat Mír, Světlo, Blaženost a další božské kvality.
Jak víte, slunce vychází na východě. Pokud budete ráno obráceni tváří ke slunci, když meditujete, vaše koncentrace a meditace bude zaměřena na východ. Když běžíte ke slunci, nebudete moci vidět pořádně ostatní směry. Ale pokud běžíte na východ a díváte se na západ, ztratíte rychlost a zakopnete. Takže pokud vidíte, že cíl je jedním směrem, musíte tam zaměřit svou pozornost a běžet tímto směrem. Vždy, v každém okamžiku, musíte mířit ke svému cíli. Je-li realizace Boha vaším cílem, je-li osvobození vaším cílem, potom byste se neměli dívat za sebe a kolem sebe, ale jen běžet ke Světlu.
Jak můžete porazit své fyzické touhy? Nemyslete na fyzické touhy; myslete na svou aspiraci. Snažte se být běžcem a snažte se neustále překonávat a jít za vše, co vás obtěžuje a stojí vám v cestě. Buďte skutečným běžcem, tak aby nevědomost, omezení, nedokonalost skončily v závodě daleko za vámi.
Pláč aspirace je jedinou odpovědí. Napsal jsem aforismus, který praví:
```
When I think, I sink.When I choose, I lose.
When I cry, I fly.Když myslím, topím se.
Když vybírám, ztrácím.Když pláču, létám.
``` Když myslím na celý svět, na problémy světa, topím se. Když si vybírám, když dělám svá vlastní rozhodnutí, skutečně ztrácím, protože je to Bůh, kdo by měl činit všechna rozhodnutí ve mně a skrze mě. Ale když pláču z nejvnitřnějších skrýší své bytosti, okamžitě získávám nezměrnou vnitřní sílu, vnitřní moc, vnitřní potřebu a vnitřní schopnost létat po obloze Světla a Blaženosti.From:Sri Chinmoy,Tělo, pevnost člověka, Sri Chinmoy Centrum, 1998
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/bhf