Žák: „Nebo je Bůh nepovažuje za významné či důležité.“
Sri Chinmoy: Pokud si lidské bytosti myslí, že je něco dobré, Bůh to určitě bude také považovat za něco cenného. Jen musíte vědět, v jakém vědomí se v tu chvíli ten člověk nachází, a jakou cenu pro něj tato ctnost nebo dobrá vlastnost má. Bůh si jí bude také vážit, ale možná ji v tu chvíli nebude považovat za stejně důležitou jako my. V daný okamžik si jí na naší úrovni vědomí můžeme vážit více než Bůh. Ale také to může být Bůh, který si bude nějaké naší vlastnosti vážit více než my. Pokud je to však dobrá kvalita, Bůh ji bude určitě oceňovat. Otázkou jen zůstává, v jakém okamžiku a v jakém vědomí ji vidíme. Neexistuje však žádná konkrétní vlastnost, které by si člověk vážil a Bůh ne.
Bůh si dozajista určité vlastnosti cení, pokud si jí cení člověk. Tvrdím stejně jako každý, že pravda je nejvyšší dobrá kvalita. Pravda je vždy dobrá. Pokud je ale nějaká pravda prozrazena a někoho zraní, může způsobit vážné problémy. A pokud nějakou pravdu prozradíme ve špatnou chvíli, také můžeme způsobit problémy. Pravda sama o sobě nikomu neuškodí. Byla mnohokrát vyřčena bez špatných následků. Není nic většího než pravda. Když ji ale vysloví nesprávná osoba v nesprávný okamžik, může to vést k pohromě.
Bůh nám říká, že potřebujeme moudrost. Ve všech aspektech našeho života, u jakékoli dobré vlastnosti nebo ctnosti, kterou máme, musíme nejprve použít naši moudrost. Když moudrost neřídí ostatní naše ctnosti, mohou nastat vážné problémy. Naše ostatní vlastnosti mohou být také ctnostmi, pravda, ale můžeme se s nimi dostat do velmi, velmi vážných potíží, pokud je neusměrňujeme naší moudrostí.
Už od našeho dětství, od samého počátku naší pozemské existence říkáme, že pravda je správná. Existuje ale tolik pravd! Duchovní Mistři znají milióny pravd. Sri Aurobindo řekl, že existují určité pravdy, existují určité skutečnosti, u kterých by bylo vážnou chybou o nich mluvit předčasně nebo dokonce vůbec.
Kolik tajemství duchovní Mistři znají, nejen navenek, ale i na vnitřní úrovni! Říkám vám mnoho tajemství. Žáci pak vykládají: „Ó můj Bože, Guru nám říká tolik tajemství!“ Jenže jen Bůh ví, kolik miliónů si jich nechávám pro sebe. Jestliže vám prozradím deset tajemství, nedokážete jich pojmout víc jak deset. A to jsou všechno vnější tajemství. Kdybych vám říkal ta z vnitřního světa, co vím o minulosti před stovkami let nebo co se stane zítra, pomysleli byste si: „Proč, proč, proč jsem se to jen musel dozvědět?“
Řekněme, že se stala nějaká nehoda, nebo někdo onemocněl. Někdo v Indii dostal rakovinu nebo nějakou jinou nemoc. Vím to už čtyři, pět nebo šest měsíců. Až přijde čas, ten člověk půjde k doktorovi a ten mu to řekne. Kdybych to ale té osobě prozradil předčasně, způsobil bych vážné, vážné problémy. Vědět pravdu je jedna věc; říct ji ale v nesprávný okamžik je něco úplně jiného. Něco vědět je v pořádku. Někteří lidé však neudrží tajemství, když se něco dozvědí. Mezi lidmi se tajemství šíří rychleji než cokoliv jiného.
Jak už jsem řekl, moudrost je zdaleka nejlepší ctností. Bez ní tě lidské oči přesvědčí, že to, co vidíš, je pravda. Jak by to mohlo být nějak jinak? Tento balónek je modrý: vidíš jej tak. Každý vidí, že je modrý. Taková je pravda. Říkáš svatou pravdu: je modrý, modrý, modrý. Deset lidí bude tvrdit, že je modrý. Pak ale přijde duchovní Mistr a řekne: „Ne, není modrý. Je zelený.“ Obyčejný člověk si pomyslí: „Ale ne, je modrý, modrý.“ A když se někdo přidá k Mistrovi a řekne, že je zelený, ostatní řeknou: „Je to prostě hlupák! Je to fanatik. Jak by to mohla být pravda? Každý přece vidí, že je modrý. Jen Mistr tvrdí, že je zelený.“
Takto Šrí Krišna zkoušel Ardžunu a bratry Pánduovce a Kuruovce. Judhišthira a ostatní měli všichni stejný názor na to, jakou barvu plodu viděli. Moudrost ale Ardžunovi velela, aby počkal, až co řekne Šrí Krišna. Lidé Šrí Krišnu kritizovali, když tvrdil něco jiného, než co oni viděli svýma vlastníma očima. Plod byl modrý. Proč jen musel říkat, že má jinou barvu? Ostatní řekli pravdu z faktického úhlu pohledu. Jenže za pravdou, dokonce i za morálkou, je jednota s vůlí Mistra. Ardžuna měl takovouto moudrost. Pravil: „Proč bych měl říkat, jestli je ten plod modrý nebo zelený? Když Šrí Krišna prohlásí, že je modrý, také to budu tvrdit. Pokud prohlásí, že je zelený, pak bude zelený.“ Jednotě s Mistrovou vůlí, jednotě s Boží Vůlí, se nic nevyrovná. Ardžuna věděl, že Šrí Krišna je Bůh a měl s jeho vůlí jednotu.
Z pohledu obyčejného člověka by se dalo říct, že Šrí Krišna říká něco absurdního. Každý věděl, jakou barvu ten plod má. Proč tedy řekl, že má úplně jinou? Chtěl vidět, nakolik se lidské bytosti dokáží ztotožnit s jeho vůlí. Ardžuna svým tvrzením nic neztratil, když řekl, že ten plod má jinou barvu, než jakou viděli ostatní. Snažil se jen sjednotit s vůlí Šrí Krišny. Mysl ostatních něco tvrdila a byla to pravda. Jenže daleko za myslí je nejvyšší vědomí, Transcendentální Vědomí, které je Vědomím Šrí Krišny. Pokud dokážeš potěšit Šrí Krišnu na mentální úrovni, kterou nazýváme morální, potom lze jít i výš. Chce vidět, nakolik se s ním dokážeš ztotožnit na této, tamté nebo jakékoliv úrovni.
Obyčejní lidé mají skutečnost danou. Jestliže něco vypadá černě, je to černé. Pokud se to zdá být červené, je to červené. Svůj názor nemění. Duchovnost je ale úplně jiná. V duchovnosti může Šrí Krišna v jednu chvíli hledajícímu říct, aby si sedl, v další okamžik, aby vstal, a následně, aby se rozběhl. Za chvíli jej pak požádá, aby si lehl a prospal se. Když řekne, že je něco dobré, je to dobré. Hledající musí být neustále připraven poslechnout jeho příkaz.
Kdo je v takovém případě odpovědný za to, co říkáš a děláš? Sám Šrí Krišna ti říká, co dělat, takže on je zodpovědný. Pokud si myslíš, že jsi řekl lež, a proto musíš jít do pekla, uvidíš, že tam bude Šrí Krišna, aby tě přivítal! Bude ten první, kdo tě v něm přivítá, protože jsi takzvaně zalhal, aby ses sjednotil s jeho vůlí.
Aby člověk potěšil Nejvyššího, aby potěšil svého Mistra, musí jít za všechno, musí překonat, co se mu líbí a nelíbí. Dokud jsme chyceni v síti toho, co máme a nemáme rádi, nic nedokážeme. Nikdy nedokážeme potěšit Boha, Nejvyššího, když na to budeme brát zřetel. V každé chvíli se nám něco líbí nebo nelíbí, a podle toho to uděláme nebo neuděláme. Podléháme-li takto svým preferencím, můžeme zapomenout na realizaci Boha, můžeme zapomenout na vnitřní mír.
Vnitřní mír přichází, až když překonáme naše preference. Takzvaný mír mysli je pošetilý. Mír, který má mysl, netrvá déle než pět vteřin. Mír srdce trvá dny, týdny nebo měsíce. A mír duše je věčný.
Vnitřní skutečností je duše. Sjednotíme-li se s její vůlí, dostaneme její mír, její klid. Nic není více osvěcujícího a naplňujícího než mír. Tento mír ale máme jen ve světě duše. Pro určitý plod potřebujeme přijít ke správnému stromu. Jen mangovník nám dá manga. Nedostaneme je z žádného jiného stromu. Podobně můžeme jít k duši, abychom snesli mír. Duše samozřejmě získává mír ze Zdroje, kterým je Nejvyšší. Jakmile jej máme, můžeme jej přinést do srdce, do mysli, do vitálna a nakonec do těla. Nic nás nenaplní víc než kapka míru.
Všechno, co nám na zemi dává obyčejnou radost, je jen vtip, všechno! Taková radost trvá jen pět vteřin. Poté nemá žádný význam. Po dvou hodinách je pryč. Existuje snad radost, která si svoji sílu udrží déle než dvě hodiny? Řekněme, že chceme sílu nebo něco jiného. Až ji dostaneme, kdoví, kam intenzita naší radosti po dvou nebo třech hodinách odchází? Splaskne nebo odletí jako nafukovací balónek. Pokud ale ze své duše nebo od Nejvyššího získáme mír, který je opravdovou radostí, tak ten zůstává, zůstává, zůstává a zůstává.
Je tvá otázka zodpovězena?
Žák: „Ano, je zodpovězena. Děkuji, Guru.“
Sri Chinmoy: Chtěl bys to víc objasnit?
Žák: „Guru, pokud bys tu odpověď chtěl dále rozšířit, budu moc rád.“
Sri Chinmoy: Nevím, co bych k tomu dodal. Musíš navrhnout nějaký jiný úhel pohledu! Kolik směrů dokážu zachytit? Jsem připravený mluvit dál. Jestli se zeptáš, zda existuje volná cesta jiným směrem, pak odpovím, že existuje.
BLD 1-13. Sri Chinmoy odpověděl na následující otázky doma v září 1997↩
From:Sri Chinmoy,Za hranice toho, co máme a nemáme rádi, (knižně nevydáno), 2013
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/bld