Na fyzické úrovni mám stejné zkušenosti. Když mi můj čínský doktor dá injekci proti bolesti, cítím se lépe dva týdny. Bolest nezmizí, ale je to lepší, takže jsem v sedmém Nebi. Jenže běda, po dvou týdnech se všechno vrátí a doktor mě musí opět ošetřit. Já mu ale věřím! Mám jej tolik rád. A musím říct, že se ta bolest alespoň nezvětšuje!
Mnoho lidí na tomto světě předvedlo zázraky tím, že se někoho dotkli. Naneštěstí to ale nebyly zázraky, jaké dělal Ježíš Kristus, protože doktoři nejsou jako on. Ježíš Kristus se někoho dotknul, bolest odešla a už se nevrátila. Někteří lidé mi takovýto takzvaný zázrak předvedli, ale trval jen krátce. Potom se problém znovu vrátil.
Neexistuje duchovní Mistr, který by na fyzické úrovni netrpěl. Každý z nich trpěl. Možná jsou duchovní Mistři, kteří fyzicky trpěli mnohem, mnohem víc, mnohem víc než já. Určitě ale není žádný, který by fyzickou bolestí netrpěl.
Někdy z ní duchovní Mistři viní své žáky a jindy zase žáci viní sami sebe. Jen Bůh ví, kdo je zodpovědný, zda Mistr nebo žáci. Za sebe vždy říkám: „Žádný žák za to nemůže. Není to jejich problém. Je to můj problém. Sám jsem zodpovědný za své utrpení.“ Šrí Rámakrišna řekl svým žákům: „Dostal jsem rakovinu hrdla, protože jsem převzal hříchy vás všech.“ Kolik měl Šrí Rámakrišna žáků? V té době měl šestnáct nebo dvacet žáků. Otevřeně prohlásil: „Odebral jsem vám vaše hříchy. Všechny mám ve svém hrdle.“ Ostatní Mistři řekli něco podobného. Já ale nikdy neřeknu, že mám bolesti kvůli karmě svých žáků — ne, ne, ne.From:Sri Chinmoy,Za hranice toho, co máme a nemáme rádi, (knižně nevydáno), 2013
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/bld