Kdykoliv aspirujeme, získáme trošku Míru, Světla a Blaženosti. Když se pravidelně a oddaně koncentrujeme a meditujeme, získáme hojnost Míru, Světla a Blaženosti. Když máme hodně těchto kvalit, automaticky ucítíme, že je naší svatou povinností sjednotit se se zbytkem světa.
Ale čím výš jdeme, tím více cítíme naši univerzální jednotu. V tu chvíli přichází pravá pokora. Čím hlouběji jdeme, tím dříve vidíme kořen. Jakmile se staneme nedílnou součástí kořene, nemůžeme být pyšní.
Vidíme, že kmen, větve, listy, květy a plody vyrostly z kořene, a přesto se kořen pokorně mísí se zeminou a hlínou. Pokud si chcete vypěstovat více pokory, rád bych vám řekl, abyste se pomocí svého vnitřního pláče ponořili hluboko dovnitř nebo vyšplhali vysoko, výše, nejvýše. Váš vnitřní pláč vás pozvedne do svobody rozlehlosti a neoddělitelně vás sjednotí se zbytkem světa. Když dosáhnete toho nejvyššího, vaše božská jednota vás automaticky udělá pokornými.
Existuje i praktický způsob, jak ve vnějším životě dosáhnout pokory. Pokud jste dobrý zpěvák a jste pyšní na svůj úspěch, musíte pomyslet na nejlepšího zpěváka na světě. Váš vlastní úspěch okamžitě pohasne, neboť tento zpěvák je bezpochyby mnohem lepší než vy. Pýcha přichází, když cítíte, že jste nějakým způsobem lepší než ostatní nebo že máte něco, co oni vůbec nemají. Vaše pýcha ale bude muset pohasnout, pokud srovnáte své schopnosti či úspěchy s někým, kdo jich má mnohem víc. Když se pýcha zmenšuje a mizí, pokora se zvětšuje a objevuje.From:Sri Chinmoy,Kanada aspiruje, Kanada přijímá, Kanada dosahuje, část 1, Agni Press, 2015
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/ca_1