Berme překážky jako nedokonalosti. Dítě si hraje na hřišti a celé se zašpiní pískem a hlínou. Jeho celé tělo je špinavé, ale dítě necítí, že je špinavé. Potom prostě běží k matce a ta jej umyje. Je svatou povinností matky vzít mýdlo a vodu a dítě umýt. Pokud bude dítě cítit, že mu matka vyhubuje a uhodí ho, protože je špinavé, potom k ní nepůjde. Ono to tak ale necítí. Především si nemyslí, že je špinavé. Potom, když běží ke své matce, uvědomuje si jen její lásku. Cítí, že jeho matka je mu vším. Neustále k ní má volný přístup.
Když máme pochybnost, když máme strach, když máme jiné nebožské kvality nebo nedokonalosti, jako dítě běžme ke svému věčnému Otci. Je zde, aby nás očistil, aby nás osvítil, aby nás osvobodil, aby nám dal, co má. Máme k Němu volný přístup. Použijeme-li však svou fyzickou mysl, budeme cítit: „Ach, Bůh s námi nebude spokojen. Bůh nás nepřijme, protože jsme tak špinaví, tak nedokonalí, tak nečistí.“
Fyzická mysl nás okamžitě odděluje. Nechává nás cítit, že my jsme veškerá nedokonalost, zatímco Bůh je dokonalá Dokonalost; jak k Němu tedy můžeme jít? Ale cítíme-li, že Bůh je náš zcela vlastní, že Bůh k nám chová veškerou Lásku a my chováme veškerou Lásku k Němu, potom jen jdeme a položíme se k Jeho Nohám. V tu chvíli zde není žádná překážka.
Musíme cítit, že to, co je Bůh, jsme my také. Jsme tím i nyní, ale nejsme si toho vědomi. Musíme cítit, že nás Bůh stvořil a chce, abychom vrostli do Jeho vlastního obrazu. Máme mysl, která nás odděluje; máme ale také srdce. Když srdce vyjde do popředí, okamžitě cítíme nesmírnou radost, uvolnění a uspokojení. Cítíme, že Bůh je náš. Když používáme své srdce, na základě své jednoty považujeme Boha za svého zcela vlastního. Když používáme srdce, neexistuje žádná překážka, kterou nelze překonat. Tak jako si dítě vytvořilo svou jednotu s matkou, stejně tak my si můžeme na základě své spontánní lásky k Bohu vytvořit jednotu s Ním.From:Sri Chinmoy,Kanada aspiruje, Kanada přijímá, Kanada dosahuje, část 2, Agni Press, 2015
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/ca_2